Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2771/2009

28Cdo 2771/2009

ROZSUDEK

v právní věci žalobkyně

Č. p., s. p.,

zastoupené advokátem, proti žalované

G. G.

, zastoupené advokátkou, o zaplacení částky ve výši 114.921,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. ledna 2009, č. j. -145, takto:

I. Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 31. 3. 2008, č. j. -121, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. ledna 2009, č. j. -145, sezrušují.II. Věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

A. Předchozí průběh řízení

Žalobkyně se žalobou ze dne 11. 12. 2003 domáhala na žalované zaplacení částky 114.921,- Kč s příslušenstvím (dále „předmětná částka“) z titulu bezdůvodného obohacení, v odůvodnění uvedla, že na účet žalované vedený u eBanky (dále „banka“) byly omylem připsány částky ve výši 460.000,- Kč a 350.000,- Kč (dále „omylem připsané částky“) a že žalovaná se bezdůvodně obohatila, neboť je nevrátila v plné výši.

V průběhu řízení došlo k částečnému zpětvzetí žaloby a řízení ohledně částky 695 079,- Kč bylo proto zastaveno. Obvodní soud pro Prahu 2 následně rozsudkem ze dne 31. 3. 2008, č. j. – 121, žalobu na zaplacení částky 114 921,- Kč s příslušenstvím zamítl. Dle zjištění soudu prvního stupně žalovaná dne 4. 3. 2003 vypověděla svůj účet vedený u banky, na který jí dne 27. 3. 2003 byla připsána částka 460 000,- Kč a dne 3. 4. 2003 částka 350 000,-Kč. Protože dne 4. 4. 2003 byl účet žalované uzavřen, byly došlé platby uloženy na vnitřním účtu banky, s nímž žalovaná dle vyjádření banky nemohla disponovat. Soud prvního stupně dále zjistil, že žalobkyně opakovaně vyzývala jak banku, tak i žalovanou k vrácení omylem připsaných částek. Žalovaná následně převedla omylem připsané částky na účty svých právních zástupců, kteří vrátili omylem připsané částky zmenšené o jednostranně započtené náklady zastoupení žalobkyni. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaná není věcně pasivně legitimována a že žalobkyně měla uplatnit svůj nárok proti bance u níž měla žalovaná vedený účet. Dle názoru soudu postup, kdy banka na základě pokynu žalované převedla omylem připsané částky na účty advokátů žalované, nemá pro posouzení otázky věcné pasivní legitimace význam.

K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. 1. 2009, č. j. – 145 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. Dle odvolacího soudu, který se ztotožnil se skutkovým zjištěními i právním názorem soudu prvního stupně, žalovaná není ve věci pasivně věcně legitimována, neboť peněžní prostředky na účtu vedeném peněžním ústavem jsou na základě smlouvy o vkladovém účtu v majetku peněžního u, a nikoliv v majetku majitele účtu, v jehož prospěch byl tento účet zřízen.

B. Dovolání a vyjádření k němu

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost spatřovala v ust. Jako dovolací důvod žalobkyně uvedla nesprávné právní posouzení věci podle Žalobkyně konkrétně namítala nesprávnost právního názorů soudů, pokud dovodily, že žalovaná není pasivně legitimována, jelikož nebyla vlastnicí finančních prostředků na svém bankovním účtu a následně na vnitřním účtu banky.

Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.

C. Přípustnost

Dovolací soud zjistil, že dovolání je včasné, podané oprávněnou osobou, zastoupenou advokátem a splňuje formální obsahové znaky předepsané Dále se dovolací soud zabýval přípustností dovolání.

Protože dovolání žalobce směřuje proti výroku rozsudku, jímž odvolací soud potvrdil ve věci samé první rozsudek soudu prvního stupně, může být přípustnost dovolání založena jen za podmínky upravené v , tj. pokud dovolací soud, za použití hledisek příkladmo uvedených v ustanovení , dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Ten je podle ve znění před novelou provedenou (srov. přechodná ustanovení k ) dán zejména tehdy, řeší-li napadené rozhodnutí právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. V projednávané věci dospěl dovolací soud k závěru, že otázka, kdo je pasivně legitimován za situace, kdy byly na následně uzavřený bankovní účet omylem připsány finanční prostředky, nebyla dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena a dovolání je proto přípustné podle

D. Důvodnost

Podle ustanovení § 451 obč. zák. každý, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, je povinen obohacení vydat. Podle § 451 odst. 2 obč. zák. je bezdůvodným obohacením majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Předmět bezdůvodného obohacení se musí podle § 456 obč. zák. vydat tomu, na jehož úkor byl získán. Bezdůvodně se v souladu s § 454 obč. zák. obohatí i ten, za nějž bylo plněno, co po právu měl plnit sám. Z uvedených ustanovení plyne, že předpokladem vzniku bezdůvodného obohacení je neoprávněné získání majetkových hodnot povinným na úkor oprávněného, v jehož majetkových poměrech se bezdůvodné obohacení negativně projeví.

Postavení majitele účtu bylo již v judikatuře Nejvyššího soudu podrobně rozebráno. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2000, sp. zn. ,

účet zřizuje peněžní ústav pro jeho majitele zpravidla na základě smlouvy o běžném účtu (srov. až 715 obch. zák.). Obchodní zákoník používá v ustanoveních a násl. termín „majitel účtu“ i když účet sám o sobě nemá majetkovou hodnotu a peněžní prostředky na něm uložené jsou v majetku peněžního u. Za majitele účtu je třeba z pohledu ustanovení obchodního zákoníku o běžném a vkladovém účtu považovat osobu, pro kterou peněžní ústav zřídil na základě smlouvy účet.

V rozsudku ze dne 14. 3. 2002, sp. zn. pak Nejvyšší soud doplnil, že

peněžní ústav je povinen přijmout na účet peněžité vklady učiněné majitelem účtu nebo platby uskutečněné v jeho prospěch bez zřetele k tomu, kdo je majitelem peněžních prostředků, které se tímto způsobem na účet ukládají; skutečnost, kdo byl majitelem peněžních prostředků uložených na účtu, tu opět není významná. Nařízením výkonu rozhodnutí soud vstupuje do závazkového vztahu mezi majitelem účtu a peněžním ústavem, přikázáním pohledávky z účtu majitel účtu pozbývá svoji pohledávku z účtu až do výše vymáhané pohledávky s příslušenstvím a peněžní ústav ji vyplatí oprávněnému jako osobě, která přikázáním pohledávky majitele účtu získala právo uspokojit se z peněžních prostředků uložených na jeho účtu. Z výše uvedeného vyplývá mimo jiné to, že je nerozhodné, komu náležely peněžní prostředky uložené na účet (vyjma účelově určených prostředků podle ), podstatná z tohoto hlediska je jedině skutečnost, kdo je majitelem účtu, neboť jedině on má pohledávku z účtu u peněžního u, kterou lze postihnout výkonem rozhodnutí podle ustanovení až 311

Velký senát obchodního kolegia Nejvyššího soudu v souladu s uvedenými rozhodnutími Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 10. 11. 2004, sp. zn. konstatoval, že

peněžní prostředky na účtu vedeném peněžním ústavem na základě smlouvy o běžném účtu nebo na základě smlouvy o vkladovém účtu z tohoto pohledu nejsou v majetku majitele účtu, v jehož prospěch byl tento účet zřízen, nýbrž v majetku peněžního u.

(…)

Oprávnění majitele účtu, spočívající v tom, aby na základě jeho příkazu byly vyplaceny peněžní prostředky z účtu u peněžního u, totiž představuje

(…)

pouze pohledávku z účtu u peněžního u. Jinak řečeno, nejde o „věc“, nýbrž o „nárok majitele účtu na výplatu peněžních prostředků z tohoto účtu“ (pohledávku z účtu) při splnění sjednaných podmínek.

Zjednodušeně řečeno, peněžní prostředky uložené na účtu u peněžního u jsou majetkem peněžního u, zatímco majitel účtu je nositelem pohledávky z účtu.

Převodem peněz

se rozumí postoupení pohledávky, resp. převzetí dluhu, (nejedná-li se o převod v rámci jednoho peněžního u – banky). Převodem peněžních prostředků z účtu žalobkyně tak došlo k převodu pohledávky a převzetí dluhu žalovanou a to s tím důsledkem, že zanikla pohledávka z účtu žalobkyně vůči jejímu peněžnímu u – bance, a žalovaná získala pohledávku z účtu vůči svému peněžnímu u – bance. Je třeba připomenout, že podle obč. zák. mohou být předmětem občanskoprávních vztahů nejen věci, ale pokud to jejich povaha připouští, i práva nebo jiné majetkové hodnoty. Mezi nejobvyklejší případy, kdy je právo předmětem občanskoprávního vztahu, patří právě postoupení pohledávky. Současně, jak již bylo předesláno, jedním z předpokladů vzniku bezdůvodného obohacení je neoprávněné získání nejen „věci“, ale i jiných majetkových hodnot. Převodem peněz tak na straně žalované došlo k neoprávněnému získání majetkové hodnoty v podobě pohledávky žalované z účtu, která se negativně projevila na majetkových poměrech žalobkyně. Jelikož k převodu došlo bez právního důvodu, totiž omylem, vzniklo na straně žalované bezdůvodné obohacení.

Podle skutkových zjištění provedených soudem prvního stupně, která odvolací soud převzal, byly peněžní prostředky po uzavření účtu žalované převedeny na vnitřní účet peněžního u - banky, se kterým žalovaná nemohla disponovat. Tento skutkový závěr je v logickém rozporu s dalším skutkovým zjištěním, dle kterého žalovaná dala následně peněžnímu u - bance pokyn k převodu těchto částek na účty advokátů. Jedná se zřejmě o nedůslednou formulaci, jestliže „nemožností disponovat“ se rozumí buďto nemožnost dočasná nebo možnost ztížená. Podstatné však zůstává, že ani po uzavření účtu pohledávka žalované nezanikla, peníze „nepropadly“ peněžnímu u - bance a bezdůvodné obohacení na straně žalované vzniklo, jak bylo rozvedeno shora. Za této situace je také žalovaná pasivně věcně legitimována a to s tím důsledkem, že soudy obou stupňů věc nesprávně právně posoudily, když dospěly k opačnému závěru.

Rozsudky soudu prvního stupně a odvolacího soudu by vedly k zcela paradoxním závěrům, neboť v případě návrhu na výkon rozhodnutí by musel být žalován peněžní ústav - banka a nikoliv dlužník jenom proto, že peníze jsou v majetku peněžního u - banky. Ve skutečnosti se však výkon rozhodnutí provádí přikázáním pohledávky z účtu majitele (srov. již zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 3. 2002, sp. zn. ). Obdobně zákonodárce i při formulaci ust. , o bankách vycházel z pasivní věcné legitimace majitele účtu. Dle citovaného ustanovení je banka povinna i bez souhlasu klienta sdělit osobě oprávněné za účelem výkonu rozhodnutí nebo daňové exekuce bankovní spojení svého klienta, tedy číslo účtu a identifikační kód banky nebo pobočky zahraniční banky a identifikační údaje o svém klientovi, který je majitelem účtu. Stejná povinnost banky platí i ve vztahu k osobě, která prokáže, že v důsledku vlastní chybné dispozice bance nebo pobočce zahraniční banky utrpěla škodu a že se bez tohoto údaje nemůže domoci svého práva na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu . Za podání informace náleží bance úhrada věcných nákladů.

Z uvedených důvodů nezbylo Nejvyššímu soudu než rozsudek odvolacího soudu bez jednání ( ) podle věty za středníkem zrušit. Protože důvody, pro které byl rozsudek odvolacího soudu zrušen, platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i jeho rozsudek ( ) a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

V dalším řízení je soud prvního stupně vázán právními názory soudu dovolacího ( ve sp. s ) V jeho rámci bude při rozhodování o nákladech řízení brán zřetel i na náklady dovolacího řízení ( ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 4. února 2010

JUDr. Iva B r o ž o v á, v. r.

předsedkyně senátu