Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2052/2019

-71

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Aleše Zezuly a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., v právní věci žalobkyně Pražská agrární společnost spol. s r. o., se sídlem v Praze 5 - Slivenci, K Austisu 793, identifikační číslo osoby 62418696, zastoupené Mgr. Davidem Kroftou, advokátem se sídlem v Praze 1, Újezd 450/40, proti žalovanému LOCHKOV HOLDINGS LIMITED, se sídlem v Dublinu 4, Upper Baggot Street 13, reg. č. 497321, Irsko, zastoupenému Mgr. Martinem Žižkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 846/1, o vyloučení věcí z výkonu rozhodnutí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. února 2019, č. j. -53, t a k t o:

I. Dovolání se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ) :

Ve shora označené věci Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 9. 10. 2018, č. j. -36, vyloučil z exekuce vedené pod sp. zn. , jejímž provedením byl pověřen soudní exekutor JUDr. Marcel Smékal (k jeho sp. zn. 081 EX 08835/2015 a sp. zn.: 081 EX 08836/2015), pozemkové parcely a budovy (ve výroku specifikované - dále „nemovité věci“), nacházející se v katastrálním území XY, obec XY, a zapsané v katastru nemovitostí na listu vlastnictví XY u Katastrálního úřadu pro hlavní město XY, Katastrální pracoviště XY; zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení.

K odvolání žalovaného Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 6. února 2019, č. j. -53, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. K námitce odvolatele uvedl, že v rozsudku soudu prvního stupně obsažená zřejmá chyba v datech (od které doby je žalobkyně vlastníkem sporných nemovitých věcí) nemá vliv na správnost jeho právních závěrů, je-li „nepochybně zřejmé, že žalobkyně byla určena jako vlastník předmětných nemovitostí k datu předcházejícímu zahájení obou exekučních řízení, z nichž byl majetek vylučován“. Jako důvodnou neshledal odvolací soud ani námitku žalovaného spočívající v nepřezkoumatelnosti odůvodnění napadeného rozhodnutí či nepřípustnosti excindační žaloby „vztahující se k výkonu rozhodnutí zřízením exekutorského zástavního práva“.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost ve smyslu , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), spatřuje ve skutečnosti, že dovolání závisí na vyřešení otázek procesního práva - otázky náležitosti rozhodnutí podle ustanovení a otázky opakování dokazování odvolacím soudem podle ustanovení - při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Podle dovolatele postupoval odvolací soud nesprávně, jestliže v odůvodnění napadeného usnesení konstatoval zřejmou chybu datací v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, týkající se doby, od které je žalobkyně vlastníkem nemovitých věcí; uvedenou vadu odvolací soud překlenul převzetím dalších skutkových závěrů soudu prvního stupně, aniž by relevantní důkazy znovu provedl. Napadený rozsudek za tohoto stavu nesplňuje náležitosti rozhodnutí podle a je tak v rozporu s ustálenou praxí dovolacího soudu (konkrétně rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 17. ledna 2001, sp. zn. , rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 20. listopadu 2009, sp. zn. , rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2018, sp. zn. , rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 24. června 2010, sp. zn. , a rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 4. května 2010, sp. zn. ) i s judikaturou Ústavního soudu (nálezem ze dne 14. září 2007, sp. zn. SbNU 409/).

Žalobkyně se k dovolání vyjádřila tak, že napadený rozsudek odvolacího soudu považuje za zcela správný, přesvědčivý a plně přezkoumatelný.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (viz ) o dovolání žalovaného rozhodl podle ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „“, a bez jednání (viz věta první ) dospěl k závěru, že dovolání není přípustné ( ).

Dovolatel založil dovolání na označení vad řízení před odvolacím soudem (s důrazem na skutečnost, že odvolací soud nezopakoval důkazy provedené před soudem prvního stupně), k nimž však Nejvyšší soud může ve smyslu přihlédnout toliko v případě, je-li dovolání přípustné; poukaz na možné vady řízení totiž není sám o sobě způsobilý založit přípustnost dovolání (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. června 2016, sp. zn. , proti kterému byla ústavní stížnost usnesením Ústavního soudu ze dne 2. března 2017, sp. zn. , odmítnuta, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. února 2014, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. srpna 2014, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2014, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. června 2015, sp. zn. , k otázkám nepřezkoumatelnosti a překvapivosti rozhodnutí viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. července 2015, sp. zn. ). K tomu je nezbytné zmínit, že - jak jednoznačně plyne z odůvodnění napadeného rozsudku - označená chyba v datech neměla (nemohla mít) vliv na věcnou správnost přezkoumávaného rozhodnutí a odvolací soud kritizovaným postupem (byť nikoli procesně konformním) odstraňoval zřejmou nesprávnost v údajích odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně; je tak zřejmé, že napadený rozsudek na dovolatelem předestřené otázce nezávisí. Ostatně ani dovolatel neuvádí, že by odvolací soud zopakováním důkazů měl dospět k jiným skutkovým či právním závěrům oproti soudu prvního stupně, a nenamítá rovněž, že odvolací soud měl provést za účelem zjištění úplného skutkového stavu věci důkazy jiné (další).

Nejvyšší soud proto dovolání podle odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. 10. 2019

JUDr. Zbyněk Poledna

předseda senátu