Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 3243/2019

26 Cdo 3243/2019-556

USNESENÍ

Albert Česká republika, s.r.o.

Compass Group Czech Republic s.r.o.

, se sídlem v Praze 7, Jankovcova 1603/47a, IČO 00642215, zastoupené Mgr. Janem Najmanem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2, o přezkoumání oprávněnosti výpovědi z podnájmu, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. července 2019, č. j. -534, t a k t o :

Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. července 2019, č. j. -534,

se mění

t a k t o :

Usnesení Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 26. března 2019, č. j. -513, ve výroku I.

se mění

tak, že řízení

se nepřerušuje

do pravomocného skončení řízení vedeného u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. .

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně se žalobami doručenými Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi dne 19. 1. 2018 domáhá určení, že jsou neoprávněné výpovědi, které jí dala žalovaná z podnájemních smluv uzavřených mezi účastnicemi dne 16. 5. 2016. Usnesením ze dne 11. 10. 2018, č. j. -380, byla obě řízení spojena ke společnému projednání s tím, že věc bude nadále vedena pod sp. zn. .

Okresní soud v Mladé Boleslavi (soud prvního stupně) usnesením ze dne 26. 3. 2019, č. j. -513, přerušil řízení [podle , , ve znění pozdějších předpisů – dále jen „ “] do pravomocného skončení řízení vedeného u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. (výrok I.) a zrušil jednání nařízené na 29. 3. 2019 (výrok II.).

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze (soud odvolací) usnesením ze dne 3. 7. 2019, č. j. -534, usnesení soudu prvního stupně v napadeném výroku I. potvrdil. Uvedl, že s ohledem na zásadu hospodárnosti a současně i předvídatelnosti rozhodnutí je na místě aplikovat ustanovení a řízení přerušit, neboť u Okresního soudu Plzeň-město probíhá za stejných skutkových okolností pod sp. zn. řízení mezi týmiž účastnicemi, jde o vztah, který vychází z jediného širšího obchodního vztahu založeného jedinou rámcovou smlouvou, a řeší se v něm otázka, jež může mít podstatný význam pro rozhodnutí v dané věci. Rozhodnutí v související věci přitom bude zavazovat oba účastníky tohoto řízení tak, že vyřešená otázka v souvisejícím řízení odstraní případnou spornost skutkových tvrzení účastníků a právního posouzení žalobního nároku. Vzhledem k tomu, že Okresní soud Plzeň-město v související věci již prvostupňově rozhodl, „lze předpokládat, že vyčkáním na výsledek tohoto řízení nebude významně ovlivněno právo účastníka na rychlou a účinnou ochranu jeho práva“.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně (dovolatelka) dovolání, ve kterém uvedla, že napadené rozhodnutí spočívá na posouzení otázky, zda jsou soudy oprávněny postupovat podle , probíhá-li jiné řízení o „pilotním sporu“, avšak strany s přerušením řízení nesouhlasí. Podle jejího názoru se odvolací soud při jejím řešení odchýlil od závěrů vyplývajících z rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 14. 6. 2016, sp. zn. . Přerušení řízení nemá oporu ani v zákoně, neboť soudy zásadně nejsou vázány posouzením předběžných otázek, jejichž řešení není pojato do výroku rozhodnutí. Dále uvedla, že soud má podle postupovat jen výjimečně, aby řízení neprodlužoval. Přitom zvolený postup nemůže přispět k rychlosti a hospodárnosti řízení, neboť účastnice již zdůraznily, že nebudou požadovat opakované výslechy svědků v souvisejících řízeních. Poukázala také na skutečnost, že k uvedeným závěrům se Nejvyšší soud „přiklonil“ v usneseních ze dne 21. 3. 2019, sp. zn. , a ze dne 5. 6. 2019, sp. zn. . Závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) shledal, že dovolání bylo podáno včas, subjektem k tomu oprávněným – účastnicí řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky ( a 4 ) a je přípustné podle , neboť se odvolací soud při výkladu ustanovení odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

Prostřednictvím dovolacího důvodu podle lze odvolacímu soudu vytknout, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle pokud soud neučiní jiná vhodná opatření, může řízení přerušit, jestliže probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, nebo jestliže soud dal k takovému řízení podnět.

V případě fakultativního přerušení řízení je rozhodovací praxe Nejvyššího soudu obecně ustálena v tom smyslu, že ustanovení patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a která tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. ).

Smyslem ustanovení je zajistit hospodárnost řízení; proto by měl soud posoudit, zda vyčkání výsledku vedlejšího řízení bude i z hlediska délky původního (hlavního) řízení účelné, nebo zda si otázku, která může mít význam pro jeho rozhodnutí, vyřeší předběžně sám. Při úvaze o tom, zda řízení přeruší, by měl postupovat podle okolností konkrétního případu, zejména s ohledem na to, zda v řízení nelze učinit jiná vhodná opatření a také s ohledem na celkovou délku řízení, o kterou se nutně původní řízení prodlouží [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. , ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. (ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 10. 4. 2018, sp. zn. ), ze dne 21. 3. 2019, sp. zn. , či ze dne 5. 6. 2019, sp. zn. ]. Akcent na hospodárnost řízení ve spojení s důvodem přerušení řízení podle klade i literatura (srov. např. Drápal, L., Bureš, J. a kol.: I. až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha, C. H. Beck, 2009, str. 752).

Z tohoto pohledu nelze postup odvolacího soudu považovat za přiměřený. Předně je zapotřebí zdůraznit, že posouzením předběžné otázky, jež není vtěleno do výroku rozhodnutí, není soud vázán (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2009, sp. zn. ). Nebude-li odvolacím soudem avizovaná otázka výkladu smluv uzavřených mezi účastnicemi řešena ve výroku rozhodnutí, soud jí s přihlédnutím k řečenému nebude vázán a bude mít tedy možnost ji samostatně – s přihlédnutím k uplatněným námitkám a k jiným rozhodnutím v souvisejících řízeních – posoudit.

Dále nelze přehlédnout, že odvolací soud ani důsledně nevymezil konkrétní předběžnou otázku, která by měla být v řízení před Okresním soudem Plzeň-město vyřešena. Pouze uvedl, že řízení se týká stejných skutkových okolností a přerušení řízení tudíž zajistí jednotné soudní rozhodování a že s ohledem na skutečnost, že Okresní soud Plzeň-město v dané věci již prvostupňově rozhodl, „lze předpokládat, že vyčkáním na výsledek tohoto řízení nebude významně ovlivněno právo účastníka na rychlou a účinnou ochranu jeho práva a řízení tak nebude nepřiměřeně prodlouženo“.

Dovolací soud je však toho názoru (obdobně jako v po právní stránce téměř identických věcech vyřešených Nejvyšším soudem usneseními ze dne 21. 3. 2019, sp. zn. , ze dne 5. 6. 2019, sp. zn. , a ze dne 27. 8. 2019, sp. zn. ), že plynulé pokračování v řízení přispěje k rychlejšímu a hospodárnějšímu projednání věci a umožní účastnicím účinněji bránit svá práva, a to i s přihlédnutím k , podle kterého je povinností soudu postupovat i ve vztahu k úvaze o možném přerušení řízení podle tak, aby ochrana práv účastníků byla rychlá a účinná.

Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle a jeho obsahové konkretizace ( ) správné. Jelikož je na základě dosavadních výsledků řízení možné ve věci rozhodnout, dovolací soud podle změnil napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak, že řízení se do skončení řízení vedeného u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. nepřerušuje.

Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. , uveřejněné pod č. 48 v sešitě č. 6 z roku 2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. 10. 2019

JUDr. Jitka Dýšková

předsedkyně senátu