Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 3334/2018

-207

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobce města Neratovice, se sídlem v Neratovicích, Kojetická 1028, PSČ 277 11, identifikační číslo osoby 00237108, proti žalovanému P. S., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Marianem Pavlovem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Malé náměstí 125/16, PSČ 500 03, o zaplacení 666.554 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 4. 2018, č. j. -172, takto:

Odůvodnění:

Okresní soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 23. 1. 2017, č. j. -83, zamítl žalobu o zaplacení 666.554 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

Krajský soud v Hradci Králové k odvolání žalobce v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I., změnil jej ve výroku II. co do výše přiznané náhrady nákladů řízení (výrok první) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok druhý).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle a 2 , (dále jen „“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v a není přípustné ani podle

Závěr odvolacího soudu, podle něhož je námitka promlčení vznesená žalovaným důvodná, odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu přijaté při výkladu , obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obch. zák.“), odvolacím soudem přiléhavě citované, z níž se (mimo jiné) podává, že:

1) Subjektivní vědomost o osobě odpovědné za škodu, s níž zákon spojuje počátek běhu promlčecí doby, nepředpokládá nezpochybnitelnou jistotu v určení osoby odpovědné za vznik škody.

2) Zákon vychází z předpokladu, že po osobě, která ví o vzniku škody, lze požadovat, aby nárok u soudu uplatnila, jakmile má k dispozici takové informace o okolnostech vzniku škody, v jejichž světle se jeví odpovědnost určité konkrétní osoby dostatečně pravděpodobnou.

Srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2006, sp. zn. , ze dne 26. 5. 2015, sp. zn. , či ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. , anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2015, sp. zn. .

Věděl-li dovolatel již v roce 2011, že úvěr poskytnutý společnosti Zubní technika Neratovice s. r. o. (dále jen „společnost“) nebyl (zcela) splacen, žalovaný jako likvidátor společnosti neoznámil dovolateli vstup do likvidace (§ 73 věta první obch. zák.), likvidace společnosti byla ukončena a společnost následně vymazána z obchodního rejstříku, aniž by byla pohledávka dovolatele uspokojena, není pochyb o tom, že již v roce 2011 měl informace jak o tom, že mu vznikla škoda (v podobě neuhrazené pohledávky – k okamžiku vzniku škody viz soudy nižších stupňů správně citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2010, sp. zn. ), tak i o tom, že za ni může odpovídat žalovaný, jenž jako likvidátor měl (podle přesvědčení dovolatele) porušit povinnost upravenou v § 73 větě první obch. zák. a tím způsobit dovolateli škodu.

Na uvedeném závěru nemůže ničeho změnit ani skutečnost, že dovolatel podal již v roce 2013 žalobu proti jediné společnici společnosti z titulu ručení za závazky společnosti do výše jejího podílu na likvidačním zůstatku (§ 56 odst. 6 obch. zák.). Názor dovolatele, podle něhož jde v obou řízeních (proti bývalé společnosti a v projednávané věci) o totožnou věc, je zjevně nesprávný a odporuje ustálené judikatuře Nejvyššího soudu. V označených věcech není dána ani totožnost skutku (v projednávané věci se domáhá náhrady škody, již mu měl způsobit žalovaný jako likvidátor porušením povinnosti určené ustanovením § 73 větou první obch. zák., proti bývalé společnici pak uplatňuje nárok z titulu ručení do výše podílu na likvidačním zůstatku), ani totožnost účastníků (k totožnosti věci srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 4. 2001, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2016, sp. zn. ).

Podáním žaloby proti bývalé společnici nedošlo (nemohlo dojít) ke stavení běhu promlčecí doby ve vztahu k odlišné pohledávce, uplatněné proti žalovanému v projednávané věci (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2011, sp. zn. ).

K tomu, že oba nároky (z titulu ručení proti bývalé společnici a z titulu náhrady škody proti žalovanému) mohl dovolatel uplatnit nezávisle na sobě, srov. obdobně rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2018, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 89/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Dovolání pak nečiní přípustným ani otázka výkladu ustanovení § 135 odst. 2 a § 194 odst. 6 obch. zák., a to již proto, že na jejím řešení napadené rozhodnutí (správně) nespočívá. Dovolatel netvrdí, že by žalovaný porušením povinností při výkonu funkce likvidátora způsobil společnosti škodu a nedomáhá se zaplacení pohledávky za společností do výše takto způsobené škody z titulu ručení (čemuž by odpovídala právní kvalifikace podle označených ustanovení), nýbrž tvrdí, že žalovaný porušil povinnost dle § 73 věty první obch. zák. oznámit mu vstup společnosti do likvidace a tím mu (dovolateli, nikoliv společnosti) způsobil škodu v podobě neuhrazené pohledávky za společností.

Ze stejného důvodu (proto, že na jejich řešení napadené rozhodnutí nespočívá) pak není dovolání přípustné ani pro řešení otázek souvisejících se splatností pohledávek třetích osob za společností. V projednávané věci se dovolatel nedomáhá zaplacení své pohledávky za společností, ale náhrady škody, již mu měl žalovaný způsobit tvrzeným porušením povinnosti oznámit mu vstup společnosti do likvidace.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu.

V Brně dne 18. 9. 2019

JUDr. Petr Šuk předseda senátu