Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 2730/2016

29 Cdo 2730/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně Mgr. D. K., zastoupené Mgr. Janem Rambouskem, advokátem, se sídlem v Praze 8, Sokolovská 2170/161, PSČ 180 00, proti žalovaným 1) Ing. M. K., 2) Ing. J. Š., a 3) F. S.,všemzastoupeným Mgr. Zbyškem Jarošem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Pobočná 1395/1, PSČ 141 00, o určení vlastnictví k akciím, o návrhu žalobkyně na přistoupení dalšího účastníka na straně žalované,vedené uMěstského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. listopadu 2015, č. j. -134, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Ve vztahu mezi dovolatelkou a P. J.,

nemá

žádný z účastníků

právo

na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze usnesením ze dne 21. dubna 2015, č. j. -112, nepřipustil, aby do řízení na návrh žalobkyně přistoupil P. J. (dále jen „P. J.“) [výrok I.] a rozhodl o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobkyní a jmenovaným (výrok II.).

V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Praze potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok první), rozhodl o nákladech odvolacího řízení ve vztahu mezi žalobkyní a P. J. (výrok druhý) a ve vztahu mezi žalobkyní a ostatními žalovanými (výrok třetí).

Proti prvnímu a druhému výroku usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle a 2 , (dále též jen „ “), jako nepřípustné.

Učinil tak proto, že dovolání – a dovolatelka se mýlí, usuzuje-li opačně – nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v (nejde o usnesení, jímž bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o přistoupení dalšího účastníka, ale o usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o tom, že se nepřipouští přistoupení dalšího účastníka do řízení), a není přípustné ani podle

Dovoláním zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož nejsou splněny předpoklady pro to, aby soud připustil přistoupení P. J. na straně žalovaných, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, z níž se podává, že přistoupení dalšího účastníka do řízení postupem dle soud nepřipustí – mimo jiné – tehdy, kdyby v jeho důsledku nastal nedostatek podmínky řízení, pro který by bylo nutné řízení zastavit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2001, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 9/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. listopadu 2012, sp. zn. , nebo ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. , jež jsou veřejnosti dostupná – stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 – na webových stránkách Nejvyššího soudu).

Taktéž závěr, podle něhož přistoupení P. J. brání překážka věci rozsouzené ( ), neboť o totožné žalobě dovolatelky založené na shodných skutkových tvrzeních a směřující taktéž proti P. J. (tehdy jako prvnímu žalovanému) již bylo pravomocně rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 20. března 2013, č. j. -919 (označený rozsudek byl potvrzen rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 28. listopadu 2013, č. j. -1069, dovolání žalobkyně proti tomuto rozsudku Nejvyšší soud odmítl usnesením ze dne 10. března 2015, sp. zn. , a ústavní stížnost žalobkyně proti rozhodnutím obecných soudů odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 11. června 2015, sp. zn. ), odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu.

Z té se podává, že překážka věci pravomocně rozhodnuté (jež brání novému projednání téže věci) nastává především tehdy, jde-li v novém řízení o projednání stejné věci. O stejnou věc se jedná tehdy, jde-li v novém řízení o tentýž nárok nebo stav, o němž již bylo pravomocně rozhodnuto, a týká-li se stejného předmětu řízení a týchž osob. Není samo o sobě významné, mají-li stejné osoby v novém řízení rozdílné procesní postavení (např. vystupovaly-li v původním řízení jako žalovaní a v novém jako žalobci). Tentýž předmět řízení je dán tehdy, jestliže tentýž nárok nebo stav vymezený žalobním petitem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení, jimiž byl uplatněn (ze stejného skutku). Řízení se týká týchž osob rovněž v případě, jestliže v novém řízení vystupují právní nástupci (z důvodu universální nebo singulární sukcese) osob, které byly účastníky pravomocně skončeného řízení. Pro posouzení, zda je dána překážka věci pravomocně rozhodnuté, není významné, jak byl soudem skutek (skutkový děj), který byl předmětem původního řízení, posouzen po právní stránce. Překážka věci pravomocně rozhodnuté nastává i tehdy, jestliže skutek (skutkový děj) byl soudem v původním řízení posouzen po právní stránce nesprávně nebo neúplně. O stejný předmět řízení jde také tehdy, jestliže byl stejný skutek (skutkový děj) v novém řízení právně kvalifikován jinak než v řízení původním (k tomu srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2014, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 82/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. dubna 2001, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2008, sp. zn. , nebo ze dne 7. října 2015, sp. zn. ).

Rozsudkem ze dne 20. března 2013, č. j. -919, Městský soud v Praze zamítl žalobu dovolatelky o určení, že Mgr. L. K. byl ke dni svého úmrtí majitelem 50 ks listinných akcií na majitele o nominální hodnotě jedné akcie 10.000 Kč číslo 051-100 emitenta XIO.CZ a. s. (dále jen „sporné akcie“) [výrok I.], jakož i žalobu o vydání sporných akcií ve prospěch dědické podstaty po Mgr. L. K. (výrok II.), a to i ve vztahu k P. J. Týchž nároků, na základě shodných skutkových tvrzení, se dovolatelka domáhá i v projednávané věci. Důvodem zamítnutí žaloby přitom byl závěr soudů, podle něhož se P. J. stal vlastníkem sporných akcií, neboť byl při jejich nabývání v dobré víře v oprávnění převodce sporné akcie převést ( , o cenných papírech). V projednávané věci se dovolatelka domáhá téhož nároku, o němž již bylo pravomocně rozhodnuto, a to na základě totožných skutkových tvrzení, která již byla – v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. soudem posouzena. Dovolatelka se tudíž mýlí, dovozuje-li, že označené rozhodnutí nevytváří překážku věci rozsouzené, neboť „neobsahuje řešení otázky práva nebo právního vztahu“.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení (ve vztahu mezi dovolatelkou a P. J.) nemusí být odůvodněn ( in fine ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení ve vztahu mezi dovolatelkou a žalovanými Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II. bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. prosince 2016

JUDr. Petr Š u k

předseda senátu