Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1523/2019

28 Cdo 1523/2019-111

USNESENÍ

Římskokatolická farnost Křelov,

se sídlem v Křelově – Břuchotíně, Lipové náměstí 17/4, identifikační číslo osoby: 48769924, zastoupena Mgr. Stanislavem Hykyšem, advokátem se sídlem v Pardubicích, Zelená 267, o žalobě podle části páté – o nahrazení rozhodnutí pozemkového úřadu, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání účastníka řízení proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. ledna 2019, č. j. -86, t a k t o :

I. Dovolání

se

odmítá.

II.

Účastník řízení

je povinen

nahradit žalobkyni náklady dovolacího řízení ve výši 4.114,- Kč k rukám jejího zástupce, JUDr. Pavla Pfajfra, advokáta se sídlem v Turnově, Ohrazenice 119, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Olomouci (dále „odvolací soud“) k odvolání účastníka řízení výrokem I. rozsudku ze dne 3. 1. 2019, č. j. -86, potvrdil rozsudek Krajského soudu v Ostravě (dále „soud prvního stupně“) ze dne 10. 5. 2018, č. j. -47, kterým bylo nahrazeno rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Olomoucký kraj, ze dne 24. 3. 2016, č. j. SPU-031993/2014/R531/RR18108, č. j. SPU-127600/2016/21/Na, a účastníkovi řízení nevydány pozemky parc. č. XY – orná půda, parc. č. XY - orná půda, parc. č. XY – vodní plocha, parc. č. XY – vodní plocha, parc. č. XY – trvalý travní porost, parc. č. XY – orná půda, parc. č. XY – orná půda, parc. č. XY – orná půda, parc. č. XY – ostatní plocha, parc. č. XY – lesní pozemek a parc. č. XY – ostatní plocha, vše v obci a katastrálním území XY – dále „předmětné pozemky“ (výrok I.), a dále účastníkovi řízení uložena povinnost nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 24.800,- Kč (výrok II.). Odvolací soud uložil účastníkovi řízení rovněž povinnost nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady odvolacího řízení ve výši 11.171,- Kč (výrok II.).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal účastník řízení dovolání, jehož přípustnost ve smyslu ustanovení (dále „ “) vymezuje odklonem odvolacího soudu od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při řešení otázky hmotného práva [funkční souvislosti pozemků ve smyslu ustanovení

o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi, ve znění nálezu Ústavního soudu ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. , publikovaného pod č. 177/2013 Sb. (dále jen „ “)], odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2017, sp. zn. (tento rozsudek, jakož i dále uvedená rozhodnutí dovolacího soudu, je přístupný na internetových stránkách Nejvyššího soudu

http://www.nsoud.cz

), a dále potřebou vyřešit právní otázku v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešenou („zda v případě pravomocně vydaného zemědělského majetku podle mají soudy za povinnost přihlédnout rovněž k tomu, zda vydáním majetku rozhodnutím správního orgánu došlo ke vzniku či obnovení funkčního celku podle ustanovení , a proto mají soudy poskytnout ochranu restitučně obnovenému vlastnickému právu oproti vlastnictví státu“), na níž – dle mínění dovolatele – rozsudek odvolacího soudu rovněž závisí. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobkyně ve vyjádření k dovolání označila rozsudky soudů obou stupňů za správné a přijaté řešení právní otázky dovoláním vymezené [funkční souvislosti ve smyslu ustanovení ] za konformní s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu představovanou dovolatelem odkazovaným rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2017, sp. zn. . V případě dovolatelem vymezené právní otázky v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešené, zda soudy v řízení podle části páté mohou – zjednodušeně řečeno – revidovat rozhodnutí správního orgánu, který vydáním majetku oprávněné osobě konstituoval či obnovil funkční celek ve smyslu ustanovení , žalobkyně obecně poukázala na procesní úpravu řízení o vydávání zemědělských nemovitostí ve smyslu ustanovení a na postavení soudů v něm, kdy o restitučním nároku rozhodují z podnětu žaloby znovu a zkoumají, aniž by byly vázány skutkovými zjištěními správního orgánu a jeho právním posouzení věci, rovněž i splnění podmínek pro vydání nárokovaného církevního majetku. Navrhla, aby dovolací soud dovolání účastníka řízení jako nepřípustné odmítl, popřípadě jako nedůvodné zamítl.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) o dovolání rozhodl podle ve znění účinném od 30. 9. 2017, neboť dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 3. 1. 2019 (srovnej čl. II, bod 2. ); po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, u něhož to zákon připouští ( ), oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě ( , věta první, ) a že je splněna i podmínka povinného zastoupení dovolatele advokátem ( ), zabýval se tím, zda je dovolání účastníka řízení přípustné ( ).

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolání účastníka řízení není přípustné, neboť odvolací soud se při řešení dovolatelem vymezené právní otázky [naplnění předpokladů pro vydání nemovité věci oprávněné osobě povinnou osobou podle ustanovení ] od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu představované rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2017, sp. zn. , neodchýlil, přičemž Nejvyšší soud současně neshledal přesvědčivé důvody (z dovolání se ostatně ani nepodávají), pro které by tato otázka měla být posouzena jinak.

Dovolací soud ve své rozhodovací praxi již opakovaně vyložil, že funkční souvislost vydávaných nemovitých věcí ve smyslu ustanovení může a i v minulosti mohla vyplývat pouze z jejich skutečné užitné souvztažnosti dané faktickými možnostmi hospodářského využití, a to především s ohledem na jejich stavební či jinou hospodářskou podobu nebo jejich přírodní ráz, což pouze odvozeně může souviset i s jejich vzájemnou polohou v území. Z ekonomického hlediska se tato souvztažnost může projevovat či v minulosti projevovala zpravidla tím, že jedna nemovitá věc je (byla) předpokladem fungování či řádného využívání nemovité věci jiné vzhledem k jejímu funkčnímu určení, přičemž toto využití je (bylo) bez druhé nemovité věci ztížené nebo nemožné, a oddělením jedné věci od druhé je (byla) jejich ekonomická a užitná hodnota podstatně snížena. Funkční souvislost požadovaných pozemků proto nemůže být odvozována z toho, že v rozhodném období existovala vlastnická jednota odňatých pozemků s jinými pozemky vydanými či vydávanými oprávněné osobě, neboť se nejednalo o souvislost funkční, nýbrž o souvislost právní (vlastnickou). Funkční souvislost není obdobně dána ani tím, že vlastník odňatých pozemků používal výnosy z hospodaření na těchto pozemcích ke stejnému účelu jako příjmy z dalších již vydaných či vydávaných pozemků, neboť se nejednalo o souvislost funkční, ale spotřební. Konečně ani územní blízkost či sousední poloha pozemků nezakládala sama o sobě jejich funkční souvislost, neboť i sousedící nemovitosti mohou (mohly) být hospodářsky využívány (obhospodařovány) rozdílně a vzájemně nezávisle. Funkční souvislost přitom rovněž nelze zaměňovat s pojetím knihovního tělesa ve smyslu ustanovení § 3 zákona č. 95/1871 ř. z., o zavedení obecného zákona o pozemkových knihách, ani se skutečností, že některé pozemky z původního historického církevního majetku byly z geodetického a evidenčního hlediska vedeny odlišně oproti současnému stavu katastru nemovitostí [k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2017, sp. zn. , uveřejněný pod č. 151/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále „R 151/2018“), a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2017, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2017, sp. zn. ].

S ohledem na právě uvedené připomenutí stále relevantních závěrů ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nelze za funkční souvislost nemovitých věcí ve smyslu ustanovení považovat v poměrech projednávané věci prostorovou blízkost předmětných pozemků, popřípadě některého z nich, jak uvedenou okolnost dovolatel popisuje v části III. dovolání, ani to, že více pozemků tvoří jedno pole, popřípadě jeden hospodářský celek, ať již historicky nebo v současné době. I sousední pozemky mohou být z hospodářského hlediska zcela samostatné předměty. Funkční souvislost pozemků nemusí ani vyplývat z toho, že je v minulosti vlastnil jeden vlastník, který na nich hospodařil a výnosy z nich používal ke společnému účelu. V tomto smyslu je dána pouze jejich souvislost vlastnická a spotřební, nikoli funkčně užitná. V neposlední řadě o vzájemném funkčně užitném vztahu jednotlivých věcí tvořících soubor majetku nevypovídá ničeho ani okolnost, že pozemky oprávněné osobě byly v rozhodném období odňaty na základě jednoho právního titulu. Jestliže v uvedených atributech neshledal odvolací soud naplnění podmínky funkční souvislosti vyjádřené v ustanovení nijak se od výše citované judikatury Nejvyššího soudu, od níž není důvodu se odchylovat ani v projednávané věci, neodklonil. Sluší se doplnit, že odkazuje-li dovolatel na znění ustanovení a akcentuje-li přitom požadavek alternativního naplnění podmínky funkční souvislosti, pak ji nebyl v nalézacím řízení schopen – kromě irelevantního poukazu na vlastnickou, prostorovou, hospodářskou, knihovní a spotřební souvislost - vztáhnout ke konkrétní historické nebo současné situaci na území, na němž se pozemky nárokované a pozemky dovolateli již vydané nacházejí.

Vytýká-li dovolatel dále odvolacímu soudu, že v jeho případě vyložil podmínku funkční souvislosti nemovitých věcí ve smyslu nepřípustně restriktivně v rozporu se zásadou

ex favore restitutionis,

přičemž současně připomíná i ustanovení , je třeba poukázat na judikaturu Nejvyššího i Ústavního soudu, podle níž je ústavní ochrana ve smyslu d přiznávána pouze již konstituovanému vlastnickému právu, a nikoliv „toliko“ uplatněnému restitučnímu nároku [srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 4. 1995, sp. zn. , a nález Ústavního soudu ze dne 3. 5. 2001, sp. zn. , či usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2008, sp. zn. , a usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 1. 2016, sp. zn. , (citovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou přístupná na internetových stránkách Ústavního soudu

http://nalus.usoud.cz

)], nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2016, sp. zn. , a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2017, sp. zn. ), jakož i na právní názor obsažený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2017, sp. zn. , že snaha o volbu interpretace vstřícné vůči oprávněným osobám nemůže vést k tomu, aby soudy překračovaly zákonný režim majetkového vyrovnání s církvemi. Zakotvení právního rámce pro nápravu historických bezpráví z doby nesvobody bylo úlohou demokraticky konstituovaného zákonodárného sboru; naproti tomu soudy nemohou politickou reprezentací zvolené pojetí nápravy majetkových křivd uzpůsobovat vlastním představám o žádoucí míře kompenzace újmy, již církve a náboženské společnosti v minulosti utrpěly.

Pokud pak dovolatel zmiňuje i tu část Důvodové zprávy k návrhu , v níž se uvádí, že „cílem je zachovat stávající funkční celky a plně obnovit ty funkční celky, které v rámci původního majetku registrovaných církví a náboženských společností existovaly a byly totalitním režimem narušeny“, pak dovolací soud poukazuje i na další část obsaženou v této zprávě, v níž je současně uvedeno: „Nemovitou věcí funkčně související s majetkem, který oprávněná osoba vlastní, je především pozemek pod stavbou a pozemek, který bezprostředně souvisí se stavbou a je podmínkou jejího provozu, anebo nemovitá věc umístěná na pozemku ve vlastnictví oprávněné osoby. Např. převedl na oprávněné osoby souvislé celky nemovitostí; v důsledku aplikace výčtové metody však došlo k nemalému počtu chyb a nebyly tak vydány např. pozemky pod vydávanými budovami, zahrady uprostřed klášterních komplexů atd.“. Dále je v Důvodové zprávě uvedeno, že „hodnotu majetku vydávaného podle je velmi obtížné až nemožné vyčíslit, neboť tento majetek nebyl v evidencích samotných registrovaných církví a náboženských společností rozlišen a dnes ho nelze identifikovat“, a že „vzhledem k tomu, že se jedná o majetek určený pouze pro nehospodářské účely, nejedná se o majetek velkého rozsahu“.

Má-li dále dovolatel za to, že rozsudek odvolacího soudu závisí na právní otázce dosud neřešené [zda soudy v řízení podle části páté mohou revidovat rozhodnutí správního orgánu, který vydáním majetku oprávněné osobě konstituoval či obnovil funkční celek ve smyslu ustanovení ], pak na řešení této otázky rozsudek odvolacího soudu nezávisí a z logiky věci vzhledem k právní úpravě řízení podle části páté ani záviset nemůže. Řízení podle části páté ( až ) není sice svou povahou řízením přezkumným, nicméně o věci vyplývající ze soukromoprávních vztahů, jež již byla pravomocně rozhodnuta správním orgánem, rozhodují soudy z podnětu žaloby ( ) znovu. Přitom mohou rozhodnout - aniž by byly vázány skutkovým stavem zjištěným správním orgánem ( ) - o právní věci jinak, než rozhodl správní orgán, a tím částečně nebo zcela rozhodnutí správního orgánu nahradit ( a 2 ). Požadavek na zachování stavu navozeného (pro dovolatele příznivým) rozhodnutím správního orgánu tak v dovoláním vylíčených souvislostech nemůže být, dospěje-li soud v řízení podle části páté k jinému (odlišnému) závěru, respektován. Dovolání účastníka řízení z hlediska takto vymezeného důvodu přípustnosti dovolání tak není přípustné již jen proto, že nesplňuje obecnou podmínku obsaženou v ustanovení , tj. že se dovolacímu přezkumu předkládá otázka hmotného nebo procesního práva, na jejímž řešení rozhodnutí odvolacího soudu závisí (k vazbě přípustnosti dovolání na otázky, na nichž je dovoláním dotčené rozhodnutí odvolacího soudu založeno, srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. , v němž bylo zdůrazněno, že dovolání není přípustné podle , jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí; dále srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. ).

Pokud účastník řízení v dovolání výslovně neuvedl, že jím napadá pouze některý z výroků rozsudku odvolacího soudu, pak se dovolací soud zabýval přípustností dovolání i ve vztahu k výroku II. o náhradě nákladů odvolacího řízení, jakož i ve vztahu k části výroku I., kterým byl rozsudek soudu prvního stupně rovněž potvrzen ve výroku o nákladech prvostupňového řízení. Proti označeným výrokům však není dovolání objektivně - ze zákona -přípustné [ , ve znění účinném od 30. 9. 2017].

Ze shora uvedeného plyne, že dovolání účastníka řízení není přípustné, a proto Nejvyšší soud dovolání odmítl ( ).

V souladu s ustanovením , větou druhou, rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněno.

Poučení:Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li účastník řízení povinnost uloženou tímto rozhodnutím, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.

V Brně dne 17. 9. 2019

JUDr. Michael Pažitný, Ph.D.

předseda senátu