Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1870/2019

28 Cdo 1870/2019-346

USNESENÍ

J. P.

S. K.

, narozené XY, bytem XY zastoupené JUDr. Heinzem Eflerem, advokátem se sídlem v Žacléři, Boberská 442, o zaplacení 945 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. února 2019, č. j. -306, t a k t o :

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalobce

je povinen

zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12 400 Kč k rukám advokáta JUDr. Heinze Eflera do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (dle ):

Žalobce napadl dovoláním výrok I. v záhlaví označeného rozsudku odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 18. 9. 2018, č. j. -272, ve výrocích I. a III., jimiž byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 945 000 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení a bylo rozhodnuto o nákladech státu (výrok I. rozsudku odvolacího soudu). Dovoláním nenapadenými výroky o nákladech řízení byl rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu mezi jeho účastníky změněn (výrok II. rozsudku odvolacího soudu) a bylo též rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení (výrok III. rozsudku odvolacího soudu).

Dovolatel předestřel otázku počátku běhu subjektivní promlčecí doby nároku na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení , , účinného do 31. 12. 2013 (dále jen

–

„obč. zák.“), v návaznosti na vědomost oprávněného o tom, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. Měl za to, že se odvolací soud při jejím řešení odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, kterou cituje. Vytýkal, že v řízení nebyla prokázána jeho vědomost o skutkových okolnostech zakládajících počátek běhu subjektivní promlčecí doby. Mínil přitom, že subjektivní promlčecí doba nemohla začít běžet dříve než 26. 6. 2013.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) dovolání projednal podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první, čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „ “.

Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu rozhodnutí /usnesení/ vyjmenovaných v ) je třeba poměřovat hledisky uvedenými v

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Protože bezdůvodné obohacení mělo spočívat v přijetí peněžitého plnění poskytnutého v období od 15. 11. 2012 do 20. 11. 2012, řídí se práva a povinnosti účastníků řízení , , účinným do 31. 12. 2013 (srov. část pátou, hlavu II. – ustanovení přechodná a závěrečná – díl 1, oddíl 1, , 3 , ; z judikatury viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2017, sp. zn. , nebo ze dne 5. 12. 2018, sp. zn. ); dále jen „obč. zák.“.

Z ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 16. 1. 2002, sp. zn. , ze dne 24. 7. 2008, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2018, sp. zn. , vydané v obdobném sporu týchž účastníků) vyplývá, že věřitel, který se soudně domáhá po dlužníku vrácení půjčených peněz, musí v intencích § 657 obč. zák. splnit důkazní povinnost (unést důkazní břemeno) o tom, že s dlužníkem v určité době uzavřel smlouvu o půjčce peněz a že peníze měly být v dohodnuté době vráceny, jakož i o tom, že tyto peníze dlužníku skutečně půjčil. Měly-li tudíž soudy nižších stupňů za prokázané poskytnutí finančních prostředků ze strany dovolatele žalované, aniž by však dovolatel unesl důkazní břemeno stran tvrzených skutkových okolností rozhodných z hlediska právního závěru o uzavření smlouvy o půjčce (nebyl-li tedy prokázán právní důvod poskytnutého plnění), je zjevné, že v dané věci byla naplněna skutková podstata bezdůvodného obohacení plněním bez právního důvodu (§ 451 obč. zák.).

U práva na vydání bezdůvodného obohacení je stanovena dvojí, kombinovaná promlčecí doba, subjektivní a objektivní. Pro stanovení počátku běhu objektivní promlčecí doby práva na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 107 odst. 2 obč. zák. byl rozhodující okamžik, kdy bezdůvodné obohacení skutečně (fakticky) vzniklo. Pro počátek běhu subjektivní promlčecí doby (§ 107 odst. 1 obč. zák.) byl pak rozhodný okamžik, kdy se oprávněný skutečně dozvěděl o tom, že došlo na jeho úkor k získání bezdůvodného obohacení a kdo je získal, přičemž nebylo podstatné, že měl možnost se potřebné skutečnosti dozvědět již dříve. Bylo přitom nutno vycházet z prokázané, skutečné, nikoliv jen předpokládané vědomosti oprávněného. Touto vědomostí se ovšem nemíní znalost právní kvalifikace, nýbrž pouze skutkových okolností, z nichž lze odpovědnost za bezdůvodné obohacení dovodit (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 6. 5. 2013, sp. zn. , ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. , či ze dne 18. 5. 2011, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2008, sp. zn. , ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. , a ze dne 1. 6. 2015, sp. zn. ). Běh subjektivní promlčecí doby se tedy odvíjí od okamžiku, kdy se ochuzený dozvěděl o rozhodných skutečnostech, které jsou relevantní pro uplatnění jeho práva u soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 5. 2017, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2016, sp. zn. , či rozsudek téhož soudu ze dne 27. 3. 2003, sp. zn. ), nikoli od okamžiku, kdy byly tyto rozhodné skutečnosti soudem v odůvodnění pravomocného rozhodnutí výslovně konstatovány (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 4. 2017, sp. zn. ).

Dovodily-li tedy soudy nižšího stupně v situaci, kdy dovolatel neunesl důkazní břemeno ohledně uzavření smlouvy o půjčce se žalovanou, že nabyl vědomost o tom, že došlo na jeho úkor k získání bezdůvodného obohacení a kdo je získal, již v okamžiku, kdy převedl jednotlivé platby na účet žalované (v období od 15. 11. 2012 do 20. 11. 2012), a tudíž tímto okamžikem (a nikoliv až okamžikem, kdy na podkladě jím podané žaloby bylo soudním rozhodnutím deklarováno, že uzavření smlouvy o půjčce nebylo prokázáno) počala běžet dvouletá subjektivní promlčecí doba (§ 107 odst. 1 obč. zák.), v níž bylo nutno nárok na zaplacení žalované částky (vydání bezdůvodného obohacení) uplatnit u soudu, korespondují jejich závěry výše citované judikatuře dovolacího soudu, na níž není důvodu čehokoliv měnit. Uvedené konkluze jsou nadto zcela v souladu i se závěry podávajícími se z již výše citovaného usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2018, sp. zn. , vydaného ve skutkově a právně obdobné věci týchž účastníků. Podal-li tedy dovolatel žalobu o vydání vzniklého bezdůvodného obohacení až dne 25. 6. 2015, plně obstojí i závěr soudů nižšího stupně o tom, že ke dni zahájení soudního řízení byl uplatněný nárok v důsledku uplynutí dvouleté subjektivní promlčecí doby již promlčen (§ 107 odst. 1 obč. zák.).

S výše uvedenými konkluzemi je pak v souladu i dovolatelem odkazovaná judikatorní praxe dovolacího soudu, jež stvrzuje správnost závěrů o relevanci skutečné vědomosti ochuzeného (o vzniku bezdůvodného obohacení a tom, kdo je získal), a to právě ve vztahu ke zjištěným skutkovým okolnostem, z nichž lze závěr o vzniku bezdůvodného obohacení bezpečně dovodit, a nikoliv ke znalosti právní kvalifikace

.

Námitky kritizující skutková zjištění odvolacího soudu (jejich správnost a úplnost) – viz výtky dovolatele, že v řízení nebyla prokázána jeho vědomost o skutkových okolnostech zakládajících počátek běhu subjektivní promlčecí doby – pak nevystihují (s účinností od 1. 1. 2013 jediný) způsobilý dovolací důvod podle (tedy, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci) a nemohou tudíž založit přípustnost dovolání (k tomu srov. např. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Zákonné předpoklady přípustnosti podaného dovolání tak vzhledem k výše uvedenému nebyly v projednávané věci naplněny ( ). Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věty první ), dovolání žalobce jako nepřípustné odmítl ( ).

Napadá-li snad dovolatel výrok I. rozsudku odvolacího soudu i v části potvrzující rozsudek soudu prvního stupně v nákladovém výroku, pak ve vztahu k němu žádnou argumentaci – natož tu, jež by se vázala k obligatorním náležitostem dovolání podle – neuplatňuje; nehledě na to, že proti rozhodnutí odvolacího soudu v částech týkajících se náhrady nákladů řízení dovolání bez dalšího přípustné není (srov. ).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, a v situaci, kdy k nákladům žalované, jež se prostřednictvím svého zástupce vyjádřila k dovolání, patří odměna advokáta ve výši 12 100 Kč [ , , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], spolu s náhradou hotových výdajů stanových paušálně částkou 300 Kč ( advokátního tarifu), dohromady ve výši 12 400 Kč.

Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu

www.nsoud.cz

.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 4. 9. 2019

Mgr. Zdeněk Sajdl

předseda senátu