Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1782/2019

-196

USNESENÍ

CASPER UNION s. r. o.

I. B.

, narozenému dne XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Lucií Kolářovou, advokátkou se sídlem v Praze 3, Přemyslovská 1939/28, pro 7 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. prosince 2018, č. j. -175, t a k t o :

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. prosince 2018, č. j. -175, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 30. května 2018, č. j. -142, ve znění opravného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 29. srpna 2018, č. j. -159,

se zrušují

a věc

se vrací

obvodnímu soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 3 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 30. 5. 2018, č. j. -142, ve znění svého opravného usnesení ze dne 29. 8. 2018, č. j. -159, zamítl návrh povinného na zastavení exekuce nařízené usnesením soudu prvního stupně dne 15. 4. 2010, -27, jejímž provedením byl pověřen JUDr. Juraj Podkonický, Ph.D., Exekutorský úřad Praha 5 (dále „soudní exekutor“ či „exekutor“). Pro posouzení důvodnosti návrhu povinného vyšel ze „sdělení lustrací“ exekutora ze dne 23. 5. 2018, podle kterého probíhá pravidelné šetření majetku povinného, který nevlastní žádné nemovité věci na území ČR, není zde zaměstnán ani nepobírá dávky ze systému sociálního zabezpečení (důchod, podpora v nezaměstnanosti apod.); doposud však nebyla u povinného provedena mobiliární exekuce, k níž oprávněná dává podnět. Soud prvního stupně se ztotožnil se zprávou exekutora včetně jeho názoru, „že povinný by v dnešní ekonomicky příznivé době neměl mít sebemenší problém najít zaměstnání, kterým by mohl, byť jen částečně, nárok oprávněného a náklady exekuce uspokojit“. Doplnil, že povinný je z hlediska pracovního zařazení v produktivním věku a disponuje ekonomickým zázemím, které mu umožňuje standardní životní úroveň.

K odvolání povinného Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 13. 12. 2018, č. j. -175, usnesení soudu prvního stupně potvrdil s odůvodněním, že návrh na zastavení exekuce podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), je předčasný, jestliže soudní exekutor dosud nevyčerpal všechny možnosti způsobu provedení exekuce a dosud nemá ukončenou lustraci (zejména movitého) majetku povinného. Ustanovení má být v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu aplikováno zdrženlivě, protože má-li být exekuce zastavena pro okolnosti na straně povinného, musí jít o skutečnosti, jež působí intenzivně a v podstatné míře.

Povinný napadl usnesení odvolacího soudu dovoláním, jehož přípustnost vymezuje tvrzením, že se odvolací soud svým rozhodnutím odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu, zejména od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2018, sp. zn. , v němž dovolací soud vyslovil právní názor, že k řádnému zjištění okolností rozhodných pro případné zastavení exekuce podle nepostačuje pouze převzetí (byť podstatných) informací ze zprávy exekutora, nýbrž soud je povinen také sám z vlastní iniciativy prověřit opodstatněnost dalšího vedení exekuce. Jelikož se soudy omezily pouze na obecné konstatování o věku a životní situaci povinného bez vlastního šetření, zda další lustrace ze strany exekutora mohou v budoucnu vést ke zjištění postižitelného majetku povinného, dovolatel navrhl, aby dovolací soud změnil napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak, že se exekuce zastavuje, případně aby rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Oprávněná v podaném vyjádření uvedla, že postup odvolacího soudu v napadeném rozhodnutí považuje za souladný se zákonem a s ustálenou judikaturou dovolacího soudu. Dovolatel v dovolání jednoznačně nevymezil, jakou právní otázku považuje za spornou, a to ve spojení s formulací důvodu dovolání.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném od 30. září 2017 (srov. čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení , neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení rozhodné právní otázky [zda soud při rozhodování o návrhu povinného na zastavení exekuce podle může vycházet pouze ze zprávy soudního exekutora o průběhu exekuce], při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení bez nařízení jednání ( věta první ) se závěrem, že dovolání je opodstatněné.

V otázce přípustnosti a důvodnosti dovolání platí, že dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá v nesprávném právním posouzení věci (srov. ustanovení ), tudíž samotné tvrzení o nesprávném hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) není způsobilým dovolacím důvodem (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2013, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V posuzované věci však podstatou dovolatelovy námitky proti meritornímu rozhodnutí odvolacího soudu není polemika se skutkovými závěry odvolacího soudu, ale tvrzení, že odvolací soud ke svým skutkovým zjištěním dospěl v rozporu s normami procesního práva upravujícími způsob a rozsah dokazování, případně že odvolací soud učinil skutkový závěr o prokazované skutečnosti zy, která bez dalšího není způsobilá předmětnou skutečnost prokázat. Jde tak o námitku, která směřuje k chybné aplikaci norem upravujících procesní dokazování, a proto může představovat způsobilý dovolací důvod (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 15. března 2017, sp. zn. , či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. února 2016, sp. zn. ). Namítá-li tedy dovolatel, že odvolací soud z určitého důkazního prostředku [zde zprávy exekutora o dosavadním průběhu a perspektivách exekuce] zjistil skutečnosti, které z něj nemohou být v úplnosti zjištěny [zde fakta, na jejichž základě dosud není namístě zastavit exekuci podle s ohledem na dosavadní průběh exekuce, jakož i aktuální a reálné budoucí majetkové poměry povinného], je dovolací důvod vymezen v souladu s jako relevantní otázka procesního práva.

Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně vysvětlil, že podá-li povinný návrh na zastavení exekuce podle ustanovení a soudní exekutor návrhu nevyhoví, je soud povinen o tomto návrhu rozhodnout. Odvolacím soudem vyžádaná zpráva soudního exekutora o tom, jaký majetek povinného byl dosud zajištěn a jaké je stanovisko soudního exekutora k návrhu na zastavení exekuce, slouží jako přímý zdroj informací, jen jde-li o sdělení soudního exekutora, které kroky hodlá v budoucnosti učinit za účelem vymožení plnění uloženého exekučním titulem, když je věcí soudu, aby na základě obsahu spisu posoudil, zda zamýšlený postup soudního exekutora může vést alespoň ke krytí nákladů exekuce. Zpráva soudního exekutora naopak neslouží k tomu, aby z ní soud čerpal informace o dosavadním průběhu exekuce, jež jsou zřejmé z obsahu spisu, protože skutečnosti podstatné pro rozhodnutí o návrhu na zastavení exekuce soud zjišťuje z úřední povinnosti (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. září 2016, sp. zn. ). Tím není zpochybněno, že pokud soudní exekutor dosud neuskutečnil všechny úkony, od nichž lze očekávat zjištění majetku povinného a následně alespoň uspokojení nákladů exekuce a zčásti i realizaci vymáhaného plnění, je namístě návrh povinného na zastavení exekuce podle zamítnout pro předčasnost, neboť soudní exekutor dosud nevyčerpal všechny možnosti způsobu provedení exekuce a nemá dosud ukončenou lustraci majetku povinného (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2012, sp. zn. ). Současně je věcí exekučního soudu, aby na základě vlastního šetření prověřil, zda případné další dotazy a lustrace ze strany soudního exekutora mohou v budoucnosti vést ke zjištění dalšího postižitelného majetku povinného. Stejně tak exekuční soud musí na základě vlastních zjištění (jež se neomezí jen na obecné konstatování věku povinného) posoudit, jaké jsou další perspektivy vedení exekuce (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2018, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. března 2019, sp. zn. ). Při hodnocení toho, zda má být exekuce zastavena, je soud povinen přihlédnout k tomu, že ustanovení má být aplikováno zdrženlivě, neboť aby exekuce mohla být prohlášena za nepřípustnou pro okolnosti na straně povinného, musí jít o skutečnosti, které působí intenzívně a v podstatné míře; přirozeným vyústěním exekuce totiž je, že bude provedena, nikoli zastavena bez plného uspokojení oprávněné. Tomu odpovídá i míra ochrany, jež je v exekuci poskytována povinnému a která je zásadně limitována tím, že povinný dobrovolně nesplnil to, co mu bylo autoritativním výrokem uloženo (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. října 2014, sp. zn. ).

Odvolací soud se shora uvedenými právními názory dovolacího soudu neřídil, neboť čerpal pro rozhodnutí o návrhu povinného na zastavení exekuce podle podstatné údaje (s výjimkou skutečnosti, že exekutor pravidelně provádí tvrzené lustrace na majetek povinného) z vyjádření exekutora, aniž by tyto údaje sám prověřil, ať již z obsahu exekučního spisu nebo vlastním dokazováním zaměřeným primárně na zjišťování konkrétních povinným tvrzených skutečností.

Usnesení odvolacího soudu tudíž neodpovídá ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu a nemůže být správné. Nejsou-li dány podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud napadené usnesení a rovněž usnesení soudu prvního stupně, pro které platí stejné kasační důvody, podle ustanovení , odst. 2 věty druhé ruší a věc vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V něm bude soud posuzovat návrh povinného na zastavení exekuce nejen hlediskem (nové) zprávy soudního exekutora o způsobu dalšího provádění exekuce, ale rovněž na základě výsledku vlastního dokazování k možnostem povinného dluh uhradit (např. výslechem povinného jako účastníka řízení k jeho majetkovým poměrům), tj. k otázce perspektiv následného provádění exekuce.

Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný ( část věty první za středníkem ).

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci ( věta druhá ), případně o ní bude rozhodnuto ve zvláštním režimu [viz a násl. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 5. 9. 2019

JUDr. Zbyněk Poledna

předseda senátu