Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 756/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně A. Š, zastoupené JUDr. Josefem Vaňkem, advokátem, se sídlem v Kladně, T. G. Masaryka 108, PSČ 272 01, proti žalované Mgr. H. V., o zaplacení částky 639.332,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. října 2012, č. j. -297, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Šlo v pořadí o třetí rozhodnutí soudu prvního stupně o žalobě.

Prvním rozsudkem (ze dne 2. září 2005, č. j. -75), zamítl Krajský soud v Praze (coby tehdejší soud prvního stupně) žalobu o zaplacení částky 851.204,- Kč (s 8 % úrokem z prodlení od 1. ledna 2002 do zaplacení) a Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 7. prosince 2006, č. j. -121, tento rozsudek potvrdil. K dovolání žalobkyně však Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 11. srpna 2009, č. j. -158, oba tyto rozsudky zrušil a věc postoupil k dalšímu řízení Okresnímu soudu v Kladně jako soudu věcně příslušnému k řízení v prvním stupni.

Druhým rozsudkem (ze dne 25. května 2011, č. j. -219), zamítl Okresní soud v Kladně žalobu o zaplacení částky 639.332,- Kč s příslušenstvím (která zůstala předmětem řízení po částečném zpětvzetí žaloby). K odvolání žalobkyně však Krajský soud v Praze usnesením ze dne 26. října 2011, č. j. -237, tento rozsudek zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 10. října 2012, č. j. -297, potvrdil rozsudek okresního soudu ze dne 25. května 2012.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení , odst. 3 , (dále též jen „ “), namítajíc, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (tedy, že je dán dovolací důvod uvedený v ) a požadujíc, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí (popřípadě i rozhodnutí okresního soudu zrušil) a věc vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud dovolání odmítl podle a jako nepřípustné.

Učinil tak proto, že dovolání v této věci může být přípustné jen podle ustanovení (tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam). Důvod připustit dovolání však Nejvyšší soud nemá, když dovolatelka mu (oproti svému mínění) nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle ustanovení rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Odkazuje-li dovolatelka v závěru bodu I. dovolání na obsah jejích „podání přednesů v této věci“, zejména pak na obsah „odvolání z 9. července 2012, jde o odkaz argumentačně bezcenný. Již v usnesení ze dne 29. dubna 2010, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 30/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, totiž Nejvyšší soud vysvětlil, že odkaz dovolatele na obsah podání učiněných v předchozím průběhu řízení před soudy nižších stupňů nelze považovat za uvedení důvodů, pro které se rozhodnutí odvolacího soudu napadá ( ).

Dále Nejvyšší soud uvádí, že ustálil rozhodovací praxi soudů při posuzování odpovědnosti správce konkursní podstaty za škodu vzniklou účastníkům konkursního řízení nebo třetím osobám v důsledku porušení povinnosti uložené správci konkursní podstaty zákonem nebo soudem v souvislosti s výkonem této funkce již v rozsudku ze dne 12. března 2003, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 88/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (v němž uzavřel, že za takto vzniklou škodu odpovídá správce konkursní podstaty podle § 420 odst. 1 obč. zák.), přičemž závěry odvolacího soudu jsou s takto nastavenými východisky souladné.

Dovolatelka v dovolání sice ohlašuje dovolací důvod dle , její polemika se závěry soudů nižších stupňů o tom, že žalovaná v období rozhodném pro vznik tvrzené škody (od července 2000 do 30. listopadu 2010) nekonala v rozporu s povinnostmi řádného hospodáře, se však nese především v rovině kritiky hodnocení důkazů soudy nižších stupňů (kritiky skutkových závěrů). Skutkový dovolací důvod uvedený v ale dovolatelka u dovolání, jež může být přípustné jen prostřednictvím , nemá k dispozici (srov. dikci ).

Obecně pak platí, že samotné hodnocení důkazů (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. ledna 1997, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a u žalované žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nebyly zjištěny.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. června 2013

JUDr. Zdeněk K r č m á ř

předseda senátu