Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2166/2019

28 Cdo 2166/2019-259

USNESENÍ

obec Albrechtice v Jizerských horách

1) Česká republika – Státní pozemkový úřad

, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, identifikační číslo osoby: 013 12 774,

2) A. M. J.-W.

, narozen XY, bytem XY, a

3) M. É. J.-W.

, narozena XY, bytem XY, žalovaní 2) a 3) zastoupeni JUDr. Tomášem Homolou, advokátem se sídlem v Praze 5, U Nikolajky 833/5, o určení neplatnosti smlouvy a vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 25. 2. 2019, č. j. -231, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ) :

V záhlaví označený rozsudek odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 21. února 2018, č. j. -160, tak, že se zamítá žaloba na určení, že smlouva, jíž první žalovaná převedla na druhého a třetí žalovanou ve výroku identifikovaný pozemek v k.ú. XY, je neplatná (výrok I rozsudku odvolacího soudu), a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů před soudy obou stupňů (výrok II), napadla žalobkyně v celém rozsahu dovoláním.

Podané dovolání Nejvyšší soud odmítl (dle ustanovení , , ve znění účinném od 30. 9. 2017; dále jen „ “), neboť dovolání – v rozporu s ustanovením – neobsahuje řádné vymezení toho, v čem dovolatelka spatřuje přípustnost dovolání, a absence této (obligatorní) náležitosti dovolání (o níž lze dovolání doplnit jen v průběhu trvání lhůty k podání dovolání; srov. větu první ) představuje vadu dovolání, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Podle ustanovení , není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle ustanovení v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a ) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci, neboť napadené rozhodnutí nepatří mezi rozhodnutí vypočtená v ), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení (či jeho části). Má-li být dovolání přípustné podle ustanovení proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného či procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, musí být z dovolání patrno, kterou otázku hmotného či procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem. Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (k tomu srovnej zejm. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Konečně má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu , jen je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , nebo ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. ).

Příslušná pasáž dovolání (čl. V odst. druhý) – ve světle výše uvedeného – zjevně není způsobilým vymezením, jestliže v ní dovolatelka, ač obligatorně zastoupena advokátem, uvádí, že „dovozuje přípustnost dovolání zejména v řešení právních otázek, které byly nesprávně posouzeny odvolacím soudem, a to ve vztahu k povinnosti žalované 1) o žádosti žalobce řádně rozhodnout, nesprávném posouzení existence překážky převodu za situace, kdy žalobce ještě dne 2. 5. 2016 sděloval, že pozemek je z převodu vyloučen, když tyto dosud nebyly dovolacím soudem řešeny, resp. byly řešeny jinak“, dodávajíc, že „současně spatřuje přípustnost dovolání v nesprávném a neúplném posouzení intenzity veřejného zájmu, který svědčí žalobci a který byl odvolacím soudem nesprávně posouzen, v rozporu s dosavadní rozhodovací praxí“. Ani v kontextu dalších pasáží dovolání přitom není zřejmé, jaký z předpokladů přípustnosti ke které z více (na samé hranici srozumitelnosti formulovaných) právních otázek dovolatelka připíná, tedy kterou z jí avizovaných otázek má za dovolacím soudem dosud neřešenou, případně napadeným rozsudkem řešenou v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a v posléze uvedeném případě pak neuvádí, od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje. Dovozuje-li snad přípustnost dovolání z toho, že (dovolacím soudem již vyřešená) otázka „má být posouzena jinak“, postrádá dovolání uvedení toho, o jakou otázku jde a od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatelky) dovolací soud odchýlit. Splnění předpokladů přípustnosti tak dovolatelka vymezuje neurčitě prostřednictvím více zákonem stanovených předpokladů, ačkoliv ty se (ve vztahu k téže právní otázce) vzájemně vylučují.

Vylíčení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, není řádné, bylo-li ve vztahu ke konkrétní právní otázce provedeno označením (volbou) několika (více) v úvahu přicházejících alternativ přípustnosti dovolání upravených v ustanovení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. , proti němuž byla podána ústavní stížnost, kterou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. ; dále srov. např. i usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 10. 2018, sp. zn. ).

Požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání přitom dovolatelka nedostála ani v jiných částech dovolání (posuzovaném potud z obsahového hlediska).

Ke způsobilému vymezení přípustnosti dovolání dále srovnej např. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2014, sen. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2013, sen. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2014, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 12. 2014, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2016, sp. zn. .

Z rozhodovací praxe Ústavního soudu vztahující se k otázce obsahových náležitostí dovolání, resp. procesních důsledků vadného dovolání, dále srov. např. i usnesení ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. , usnesení ze dne 12. 2. 2014, sp. zn. , usnesení ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. , usnesení ze dne 24. 6. 2014, sp. zn. , usnesení ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. , usnesení ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. , usnesení ze dne 8. 3. 2016, sp. zn. , usnesení ze dne 9. 5. 2017, sp. zn. , nebo stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. .

K problematice náležitostí dovolání, potažmo dovolacího přezkumu sluší se odkázat i na ty závěry rozhodovací praxe dovolacího soudu (i Ústavního soudu), jimiž se připomíná, že úkolem dovolacího soudu není z moci úřední přezkoumávat správnost (věcného) rozhodnutí odvolacího soudu při sebemenší pochybnosti dovolatele o správnosti takového závěru, nýbrž je vždy povinností dovolatele, aby způsobem předvídaným v ve vazbě na vymezil předpoklady přípustnosti dovolání z hlediska konkrétně odvolacím soudem vyřešené právní otázky ať již z oblasti hmotného či procesního práva (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2015, sp. zn. , či usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. ).

Přestože dovolatka uvádí, že dovolání podává proti rozsudku odvolacího soudu v jeho celém rozsahu, včetně výroku II o nákladech řízení, vůči němu relevantní argumentaci – natož tu, jež by se vázala k obligatorním náležitostem dovolání – neuplatňuje, nehledě na to, že proti rozhodnutí v části týkající se výroku o nákladech řízení je přípustnost dovolání zákonem výslovně vyloučena (srov. , ve znění účinném od 30. 9. 2017).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a v situaci, kdy žalovaným, kteří by na jejich náhradu měli jinak zásadně právo, v dovolacím řízení účelné náklady nevznikly.

Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná i na internetových stránkách Nejvyššího soudu (

www.nsoud.cz

), rozhodnutí Ústavního soudu na stránkách

nalus.usoud.cz

.

Rozhodné znění (od 30. 9. 2017) se podává z bodu 2. článku II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. 8. 2019

Mgr. Petr Kraus

předseda senátu