Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1493/2019

20 Cdo 1493/2019-147

USNESENÍ

D. P.

D. Č.

, narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Janem Vavruškou, advokátem se sídlem v Liberci, Rumjancevova 696/3, pro 1 380 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. , o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 8. listopadu 2018, č. j. -118, takto:

Dovolání

se odmítá

.

Odůvodnění:

Okresní soud v Liberci (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 17. 7. 2018, č. j. -81, zamítl návrh povinného na zastavení exekuce vedené pověřeným soudním exekutorem Mgr. Petrem Polanským, Exekutorský úřad Liberec, pod sp. zn. 131 EX 13756/16. Exekučním titulem v posuzované věci je notářský zápis se svolením k vykonatelnosti č. NZ 164/2010, N 181/2010, sepsaný dne 14. 9. 2010 notářkou v Liberci JUDr. Editou Volnou (dále „notářský zápis), podle kterého oprávněný a povinný uzavřeli smlouvu o půjčce (jež je součástí notářského zápisu) na částku ve výši 1 380 000 Kč. V notářském zápisu účastníci ujednali bezúročnou půjčku s datem splatnosti nejpozději do 14. 9. 2011 a prohlásili, že peněžní prostředky byly povinnému předány před podpisem smlouvy o půjčce (tudíž i před pořízením notářského zápisu). Jelikož se povinnému nepodařilo prokázat skutečnost, že peněžní prostředky obdržel postupně až po podpisu smlouvy o půjčce, přičemž k promlčení uznaného závazku nedošlo, soud prvního stupně neshledal důvod pro zastavení exekuce.

K odvolání povinného Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 8. listopadu 2018, č. j. -118, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že exekuci zastavil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II. a III.). Dospěl k závěru, že notářský zápis nelze považovat za vykonatelný, neboť neodpovídá reálnému předání peněz mezi účastníky. Dovodil dále, že ujednání o rozsahu skutečně poskytnutých peněžních prostředků a výše příslušenství není určité a tudíž platné ve smyslu , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“). Není-li půjčka platná, nemůže obstát ani uznání tohoto dluhu a je dán důvod pro zastavení exekuce podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

Oprávněný přípustnost dovolání spatřuje ve skutečnosti, že „

napadené usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a dále i otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena

“. Předně nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu o neurčitosti ujednání obsažených v notářském zápise, jejichž případný nedostatek je možno překlenout výkladem; podle jeho názoru jsou výše závazku i doba splatnosti vymezeny způsobem vyhovujícím požadavkům § 37 odst. 1 obč. zák. [s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 14. dubna 2005, sp. zn. (N 84/37 SbNU 157), a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2016, sp. zn. ]. Dovolatelem vznesená otázka procesního práva se týká nesprávného rozložení břemene tvrzení a břemene důkazního, jež ohledně skutečnosti neposkytnuté půjčky spočívala na povinném, který však dané skutečnosti dostatečně neprokázal.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (viz ) věc projednal podle ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „ “, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovaným účastníkem exekučního řízení [viz , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů – dále „ex. řád“] ve lhůtě uvedené v ustanovení , dospěl k závěru, že dovolání není přípustné ( ).

Nejvyšší soud ve své konstantní judikatuře vysvětlil, že má-li být dovolání přípustné podle ustanovení proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se řešení této otázky hmotného nebo procesního práva odvolacím soudem odchyluje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. , publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 4/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. dubna 2018, sp. zn. ). Nedílným předpokladem pro řádné naplnění výše uvedeného je skutečnost, že dovolatelem namítaný rozpor rozhodovací praxe dovolacího soudu s napadeným rozhodnutím nesmí být toliko zdánlivý, nýbrž svým obsahem či právními závěry musí být posuzovaná rozhodnutí ve skutečném (objektivním) rozporu.

Odkazuje-li dovolatel na konkrétní rozhodnutí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, jež stanovují základní pravidla pro výklad (obchodních i občanskoprávních) smluv, resp. vymezují kritéria, jejichž naplněním lze ten který právní úkon považovat za neurčitý či nesrozumitelný [srov. tři výkladová pravidla ve znění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2016, sp. zn. , či princip priority skutečné vůle účastníků smlouvy nad formálním projevem této vůle ve znění nálezu Ústavního soudu ze dne 14. dubna 2005, sp. zn. (N 84/37 SbNU 157)], opomíjí, že stěžejním důvodem pro závěr odvolacího soudu v napadeném rozhodnutí nebyla neurčitost písemného ujednání obsaženého přímo v notářském zápise, nýbrž skutečnost, že notářský zápis (bez ohledu na určitost ujednané půjčky a její splatnosti) neodpovídá reálnému poskytnutí půjčky, a proto je nevykonatelný (srov. bod 9 odůvodnění napadeného usnesení, podle kterého „

oprávněný přitom připustil, že k půjčení celé částky 1 380 000 Kč nedošlo, neboť tato částka zahrnuje i odměnu za půjčku, přičemž není již přesně schopen odlišit rozsah půjčky a odměny (…);

v takové situaci tak notářský zápis neodpovídá reálnému předání peněz mezi účastníky (…), není zřejmé, v jakém rozsahu byla půjčka skutečně poskytnuta

“). Z toho plyne, že dovolatelem znamenaná soudní rozhodovací praxe nemůže být s řešením rozhodné otázky ve znění napadeného usnesení odvolacího soudu v kolizi.

K posouzení druhé námitky oprávněného (ohledně nesprávného rozložení procesních břemen) Nejvyšší soud ve své ustálené rozhodovací praxi vysvětlil, že nařídí-li soud podle notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti výkon rozhodnutí, ačkoliv oprávněný nemá na vymáhané plnění podle hmotného práva nárok, je tato skutečnost důvodem k zastavení výkonu rozhodnutí postupem podle ustanovení (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. října 2000, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. června 2018, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. ). V řízení o návrhu povinného na zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) podle ustanovení je totiž soud povinen posoudit, zda hmotněprávní úkon, jenž je podkladem pro notářský zápis se svolením k vykonatelnosti, který je exekučním titulem, je či není platný (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. května 2009, sp. zn. ). V návaznosti na předchozí závěry Nejvyšší soud v usnesení ze dne 30. května 2017, sp. zn. , dovodil, že břemeno prokázání toho, že dluh v této úhrnné výši nevznikl, zatěžuje nikoliv věřitele (oprávněného), ale dlužníka (povinného).

Ve zkoumané věci je z průběhu řízení před odvolacím soudem a z odůvodnění napadeného usnesení zřejmé, že odvolací soud v rámci svého dokazování využil k námitce povinného za účelem zjištění reálného předání peněžních prostředků veškerých (relevantních) důkazních prostředků, zatížil-li břemenem tvrzení a břemenem důkazním (v souladu s uvedenou judikaturou) povinného do té míry, v jaké bylo racionálně možné předmětné procesní povinnosti po tomto účastníku požadovat. Jestliže se za této situace oprávněný (přesto) domnívá, že odvolací soud neměl po provedeném dokazování dospět k uvedenému skutkovému zjištění, nevymezuje tím hledisko přípustnosti dovolání, protože přípustnost dovolání a důvod dovolání lze podle ustanovení založit jen na nesprávném právním posouzení věci, nikoliv na polemice se skutkovými zjištěními odvolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. února 2009, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. ledna 2014, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. března 2014, sp. zn. ).

Ve vztahu k ustanovení uvedené závěry znamenají, že dovolatel předestřenými námitkami nevystihl předpoklad přípustnosti dovolání (v důsledku toho se míjí i s důvodem dovolání) a dovolací soud proto bez jednání (viz věta první ) dovolání podle odmítl.

Není-li dovolání přípustné, dovolací soud ve smyslu nepřihlíží k (případným) vadám uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. ex. řádu).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. 8. 2019

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.

předsedkyně senátu