Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1750/2019

26 Cdo 1750/2019-498

USNESENÍ

a/

M. K.

a

b/ I. K.

, obou bytem XY, zastoupených JUDr. Jiřím Konečným, advokátem se sídlem v Praze 2, Jugoslávská 481/12, proti žalovanému

J. K.,

bytem XY, zastoupenému Mgr. MUDr. Zdeňkem Kubicou, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 655/1, o vyklizení nemovitých věcí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. srpna 2018, č. j. -349, t a k t o :

I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobci se domáhali, aby žalovaný vyklidil (do patnácti dnů od právní moci rozsudku)

„pozemek parc. č.

XY

, jehož součástí je budova č. p.

XY

, pozemky parc. č.

XY

a garáž tvořící součást budovy bez č. p./č. e., stojící na pozemku parc. č.

XY

a nacházející se při pohledu na budovu z ulice J. B. vlevo, to vše v k. ú.

XY

, obci

XY

, zapsaných na LV č.

XY

vedených pro katastrální území

XY

, Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště

XY

“

(dále jen „předmětné nemovité věci“ a „garáž“).

Obvodní soud pro Prahu 9 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 3. října 2016, č. j. -72, žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost vyklidit předmětné nemovité věci a garáž do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok II.).

K odvolání žalovaného Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 22. srpna 2018, č. j. -349, citovaný rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku I. změnil jen tak, že zamítl návrh na vyklizení garáže, a ve zbývající části ho potvrdil (výrok I.); současně rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů (výrok II.).

Odvolací soud vyšel shodně se soudem prvního stupně z následujících skutkových zjištění. Na majetek žalovaného (úpadce) – původního vlastníka předmětných nemovitých věcí – byl prohlášen konkurs. K těmto věcem pak žalobci nabyli vlastnické právo příklepem v rámci opakované veřejné dobrovolné dražby společnosti NAXOS a.s. č. DD/037/2015 konané dne 25. února 2016. Následnou kontrolou průběhu dražby, vedenou pod č. j. MMR – 5234/2016-53, -53, nezjistilo Ministerstvo pro místní rozvoj ČR žádná pochybení. Žalovaný se v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. domáhal určení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby, avšak ze dne 16. prosince 2015, která předcházela opakované veřejné dobrovolné dražbě konané dne 25. února 2016. V řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. se pak domáhá také vyslovení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby konané dne 25. února 2016. Výzvě žalobců na vyklizení nemovitých věci nevyhověl. Odvolací soud se ztotožnil s právním názorem, že žalovaný jako úpadce není aktivně věcně legitimován k podání žaloby na určení neplatnosti dražby podle , o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Přitom žádná aktivně věcně legitimovaná osoba takovou žalobu (ohledně veřejné dobrovolné dražby konané dne 25. února 2016) ve stanovené lhůtě nepodala. Další osoby se určení neplatnosti dražby ani v jiném řízení domáhat nemohou. Za této situace výsledek veřejné dobrovolné dražby konané dne 25. února 2016 nemůže být zpochybněn. Dodal, že platnost této dražby neposuzoval v tomto řízení ani soud prvního stupně, neboť se zabýval pouze otázkou aktivní věcné legitimace žalovaného k podání žaloby na určení její neplatnosti. Z těchto důvodů shledal, že přerušení řízení do pravomocného skončení řízení o určení neplatnosti dražby, jehož výsledek nemůže platnost dražby zpochybnit, by pouze odporovalo ustanovení ( , , ve znění pozdějších předpisů – dále opět jen „ “), které ukládá soudům povinnost postupovat tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná. Uzavřel, že ze všech těchto důvodů se žalobci vůči žalovanému oprávněně domáhají vyklizení předmětných nemovitých věcí, vyjma garáže, k jejímuž vyklizení nejsou – z tam rozvedených příčin – aktivně věcně legitimováni. Výkon práva žalobců nepovažoval ani za rozporný s dobrými mravy a za dostatečnou pokládal i lhůtu k vyklizení v délce 15 dnů, jelikož žalovaný již více než dva roky užíval předmětné nemovité věci bez právního důvodu, žije sám a nemá – na rozdíl od žalobců jako manželů se třemi nezletilými dětmi – žádné vyživovací povinnosti; měl tudíž dostatečný prostor pro získání náhradního bydlení.

Dovolání žalovaného (dovolatele) proti potvrzující části výroku I. citovaného rozsudku odvolacího soudu není z posléze uvedených důvodů přípustné podle

Veřejná dobrovolná dražba je – jak dovodila již ustálená judikatura soudů (srov. například rozsudky Nejvyššího soudu z 18. ledna 2006, sp. zn. , uveřejněný pod č. 52/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či z 24. ledna 2006, sp. zn. , uveřejněný pod č. 53/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) – neplatná, jen jestliže její neplatnost vyslovil soud; neplatnost této dražby přitom soud nemůže posuzovat v jiném řízení než v řízení podle ustanovení § 24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách, a to ani jako otázku předběžnou. Uvedené platí obdobně i tehdy, zpeněžil-li správce konkursní podstaty věc nebo jinou majetkovou hodnotu z konkursní podstaty (ve shodě s ustanovením § 27 odst. 1 zákona o konkursu a vyrovnání) prostřednictvím veřejné dobrovolné dražby. Podle ustálené judikatury soudů (srov. například rozsudky Nejvyššího soudu z 26. ledna 2006, sp. zn. , uveřejněný pod č. 10/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, z 15. června 2006, sp zn. , či z 15. února 2008, sp. zn. ) se může domáhat určení neplatnosti dražby v zákonem určené lhůtě 3 měsíců ode dne konání dražby jen některá z osob uvedených v ustanovení zákona o veřejných dražbách; jiné osoby takové právo nemají a nemohou se postupem podle ustanovení domáhat ani jiného určení, v němž by otázka (ne)platnosti takové dražby byla posuzována jako otázka předběžná. Nemůže-li být v řízení o takovém jiném určení posuzována otázka platnosti dražby, nemůže v něm být zpochybněn ani její výsledek, tj. vlastnictví vydražitele (srov. již citované rozhodnutí Nejvyššího soudu z 15. února 2008, sp. zn. , či z 31. ledna 2013, sp. zn. ).

Z obsahu spisu, včetně dovolání, vyplývá, že v souzené věci dovolatel převážně zpochybňuje platnost veřejné dobrovolné dražby konané dne 25. února 2016, na jejímž základě nabyli žalobci do svého vlastnictví předmětné nemovité věci. Ze závěrů plynoucích z ustálené soudní praxe však vyplývá, že její platnost může být zkoumána (zpochybněna) pouze v řízení vedeném podle , a to na návrh podaný v tam upravené lhůtě (což se ve věci sp. zn. Obvodního soudu pro Prahu 5 podle závěrů soudů obou stupňů stalo), avšak pouze některou z tam taxativně vyjmenovaných osob. Je přitom souladný s ustálenou judikaturou názor, že dovolatel jako úpadce mezi tyto osoby nesporně nespadá, tj. názor, který soudy v tomto řízení oprávněně řešily jako otázku předběžnou a řízení (podle ) nepřerušily. Přitom v řízení v posuzované věci nemůže být zpochybněn výsledek dražby, jímž je vlastnické právo vydražitelů k předmětným nemovitým věcem. Vzhledem k těmto skutečnostem nelze soudům úspěšně vytýkat, že v řízení pokračovaly.

Otázku, zda ze strany žalobců jde o výkon práva v rozporu s dobrými mravy ( , , ve znění pozdějších předpisů), odvolací soud vyřešil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 14. října 2009, sp. zn. , uveřejněné pod č. 6 v sešitě č. 1-2 /ve znění redakční opravy uveřejněné v sešitě č. 5-6/ z roku 2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), od níž není důvod se odchýlit. Při posouzení věci podle citovaného ustanovení vzal v úvahu nejen zjištěné právně významné okolnosti na straně dovolatele, nýbrž i na straně žalobců, a jeho úvaha odpovídá takto zjištěným okolnostem a není v tomto směru zjevně nepřiměřená. V uvedených souvislostech lze jen dodat, že zamítnutí žaloby na vyklizení bytu (nemovitých věcí sloužících k bydlení) na základě aplikace citovaného ustanovení má být až poslední možností (ultima ratio), jak ve zcela mimořádných případech odstranit přílišnou tvrdost zákona v situaci, kdy by se odložené vyklizení jevilo krajně nespravedlivým, o což v daném případě – vzhledem ke zjištěným skutečnostem – nejde (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. června 2013, sp. zn. ).

S přihlédnutím k charakteru dalších uplatněných dovolacích námitek dovolací soud zdůrazňuje, že skutkové námitky a vady řízení nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz

a contrario

). K vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (jakož i k vadám uvedeným v , 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a 229 odst. 3 o.s.ř) pak dovolací soud přihlíží jen tehdy, je-li dovolání přípustné; samy o sobě však takovéto vady – i kdyby byly dány – přípustnost dovolání (podle ) nezakládají. Vady řízení dovolatel rovněž uplatnil tím, že odvolacímu soudu vytkl, že na jeho návrh nepřerušil řízení do pravomocného skončení řízení o dovolání proti svému usnesení ze dne 5. května 2017, č. j. -223, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o neustanovení zástupce pro řízení, a že mu neposkytl poučení ve smyslu ustanovení za situace, kdy dospěl k jinému právnímu názoru. Jen pro úplnost a nad rámec uvedeného dovolací soud dodává, že i kdyby v prvním případě šlo o vadu řízení, nemohlo jít o vadu, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. V tomto řízení je totiž vlastnické právo žalobců nezpochybnitelné, na jiném místě odůvodnění tohoto rozhodnutí je již uvedeno, že k podání žaloby podle nemá dovolatel aktivní věcnou legitimaci, žádná z tam uvedených osob pak takovou žalobu nepodala a užívání předmětných nemovitých věcí dovolatelem bez právního důvodu je – s přihlédnutím k těmto okolnostem – rovněž nezpochybnitelné. Pak je také vyloučeno poučení podle , neboť úvaha o jiném právním názoru na projednávanou věc není na místě. Jde-li o zpochybnění správnosti (úplnosti) zjištěného skutkového stavu, pak, opět nad rámec uvedeného, dovolací soud dodává, že skutková zjištění, k nimž odvolací soud dospěl, nejsou „natolik“ vadná, že by ve svém důsledku představovala porušení práv garantovaných d; nešlo zde tedy o tzv. extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními (viz stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. , uveřejněné pod č. 460/2017 Sbírky zákonů).

Konečně dovolací soud nepřehlédl ani dovolatelovo sdělení, že dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu i v jeho nákladovém výroku II. Zde však – z důvodu stručnosti – pouze uvádí, že podle není dovolání proti této části rozhodnutí přípustné.

Pro úplnost zbývá dodat, že řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , týkající se dražby konané dne 16. prosince 2015, bylo pravomocně skončeno rozsudkem odvolacího soudu ze dne 22. února 2018, č. j. -383, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 26. července 2016, č. j. -51, jímž byla žaloba zamítnuta s poukazem na nedostatek aktivní věcné legitimace žalobce, v tomto řízení dovolatele (viz č. l. 334 spisu).

Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud dovolání podle odmítl – se souhlasem všech členů senátu ( ) – pro nepřípustnost.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. větu druhou ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. 7. 2019

JUDr. Miroslav Ferák

předseda senátu