Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 3806/2022

21 Cdo 3806/2022-418

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Marka Cigánka a JUDr. Jiřího Doležílka v právní věci žalobkyně OYSTER Invest a. s. se sídlem v Pavlově, Okružní č. 71, IČO 25792369, zastoupené JUDr. Zdeňkem Kramperou, advokátem se sídlem v Praze 5, Kořenského č. 1107/15, proti žalovaným 1) VELSKA ASSET MANAGEMENT s. r. o. se sídlem v Praze 4, Michle, Budějovická č. 1550/15a, IČO 06522220, zastoupené Mgr. Michalem Hanzlíkem, advokátem se sídlem v Praze 4, Milevská č. 2094/3, 2) NOVÁ PANKRÁC s. r. o. se sídlem v Praze 4, Michle, Budějovická č. 1550/15a, IČO 09658572, zastoupené Mgr. Petrou Kadláčovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Milevská č. 2094/3, a 3) NEMOKREDIT a. s. se sídlem v Praze 3, Žižkov, Malešická č. 2679/49, IČO 25057111, zastoupené Mgr. Martinem Štuksou, advokátem se sídlem v Praze 4, Kaplická č. 1037/12, o určení vlastnického práva k podílu na nemovitostech, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. srpna 2022, č. j. -363, takto:

Dovolání žalobkyně se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 8. 2022, č. j. -363, není podle ustanovení přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu [jeho právní závěr o tom, že „osoba, která nemá aktivní legitimaci k podání žaloby o určení neplatnosti veřejné dražby, nemůže zvrátit výsledek dražby ani v řízení o určení vlastnického práva, a má-li osoba aktivní legitimaci k podání takové žaloby, musí se vyřešení otázky, kdo je vlastníkem vydražené věci, domáhat právě jen žalobou na určení neplatnosti veřejné dražby“] je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.

Podle ustálené judikatury soudůveřejná dobrovolná dražba je neplatná, jen jestliže její neplatnost vyslovil soud; neplatnost této dražby přitom soud nemůže posuzovat v jiném řízení než v řízení podle ustanovení zákona o veřejných dražbách, a to ani jako otázku předběžnou (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2006, sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. rozh. obč., rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2006, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2014, sp. zn. , uveřejněný pod č. rozh. obč., nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2008, sp. zn. ). Určení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby se může domáhat v zákonem určené lhůtě 3 měsíců ode dne konání dražby jen některá z osob uvedených v ustanovení zákona o veřejných dražbách; jiné osoby takové právo nemají a nemohou se postupem podle ustanovení domáhat ani jiného určení, v němž by otázka (ne)platnosti takové dražby byla posuzována jako otázka předběžná (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2006, sp. zn. , uveřejněný pod č. 10/2007 Sb. rozh. obč., nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2006, sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 25/2007 v časopise Soudní judikatura). Nebyla-li neplatnost veřejné dobrovolné dražby provedené na návrh správce konkursní podstaty určena pravomocným rozhodnutím soudu vydaným podle ustanovení § 24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách, je (aniž by musely a mohly být řešeny další právní otázky účastníky nastolené) nepochybné, že se žalobkyně nemůže úspěšně domáhat určení svého spoluvlastnického práva k nemovitostem. Nemůže-li být v řízení o takovém jiném určení posuzována otázka platnosti veřejné dobrovolné dražby, nemůže v něm být zpochybněn ani její výsledek, tj. vlastnictví vydražitele, a žaloba již z tohoto důvodu nemůže být důvodná (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2008, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2013, sp. zn. , anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2019, sp. zn. ). Otázku, zda určitý majetek byl pojat do soupisu majetkové podstaty oprávněně, je povolán řešit výlučně insolvenční soud, a to na základě žaloby na vyloučení majetku z majetkové podstaty, kterou projedná a rozhodne jako incidenční spor. Jiný, než insolvenční soud nemůže posuzovat příslušnost určitého majetku k majetkové podstatě dlužníka, a to ani jako otázku předběžnou (srov. již uvedený rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2014, sp. zn. ).

Závěr odvolacího soudu o tom, že existují-li jiné zákonem dané způsoby (odlišné od žaloby na určení vlastnického práva) pro vyřešení otázky, kdo je vlastníkem předmětných nemovitostí, nejsou zde důvody pro přerušení řízení do skončení řízení o určení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby, je zcela v souladu s uvedenou judikaturou soudů. Protože nemůže být v řízení o jiném určení posuzována otázka platnosti veřejné dobrovolné dražby a zpochybněno vlastnictví vydražitele, je žaloba na určení vlastnického práva k nemovitosti nedůvodná a musí být zamítnuta.

V posuzovaném případě dovolatelka nepředkládá dovolacímu soudu k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, která by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu Žalobkyně v dovolání především rekapituluje průběh řízení v této věcia vyjadřuje svůj prostý nesouhlas s tím, jak odvolací soud ve věci rozhodl.

Námitky dovolatelky, že „do jejího vlastnického práva bylo protiprávně jednáním správkyně konkursní podstaty a dražebníka zasaženo, že správkyně konkursní podstaty neměla oprávnění navrhnout dražbu podílu žalobkyně na nemovitostech“, že „žalobkyni svědčí zákonné předkupní právo k podílu druhého spoluvlastníka“, že „jsou zásadní nesrovnalosti ohledně toho, co bylo vlastně předmětem dražby“, že „zanikl důvod pro to, aby nemovitosti byly součástí konkursní podstaty, odpadl důvod soupisu, správkyně byla povinna podíl žalobkyně na nemovitostech z konkursní podstaty vyloučit“, pak zásadně přípustnost dovolání založit nemohou, když žalobkyně se snaží předložit spekulativní konstrukci vlastní skutkové verze posuzovaného případu (tedy, že je vlastníkem 6/10 podílu na nemovitostech). Odvolací soud správně dovodil, že otázka, zda předmětné nemovitosti byly sepsány do konkursní podstaty oprávněně, již byla na základě vylučovacích žalob vyřešena pravomocnými rozhodnutími soudu, jejichž závěry nepřísluší soudu revidovat.

Dovolací přezkum je ustanovením vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatelka k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. ).

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně podle ustanovení odmítl.

Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího ( , ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. 5. 2023

JUDr. Pavel Malý předseda senátu