Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 718/2007

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

I. Dovolání žalobkyně se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.257,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně se domáhala, aby bylo určeno, že je vlastníkem \"id. 1/2 nemovitostí, a to objektu bydlení č.p. 1529 na pozemku p.č. dle KN 1975/8 o výměře 204 m2 - zastavěná plocha a nádvoří, pozemku p.č. dle KN 1975/8 o výměře 204 m2 - zastavěná plocha a nádvoří, pozemku p.č. dle KN 1975/1 o výměře 424 m2 - ostatní plochy a pozemku ve zjednodušené evidenci - parcely původ Evidence nemovitostí (EN) p.č. 1975/1 o výměře 70 m2, zapsaných v katastru nemovitostí Katastrálního úřadu v H., na listu vlastnictví, pro k.ú. V., obec V., okres H.\". Žalobu zdůvodnila zejména tím, že usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 29.3.1999 sp. zn. byl prohlášen konkurs na majetek jejího manžela V. J. a že usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 22.9.2000 č.j. -13 byla o vypořádání jejího společné jmění s úpadcem, zaniklého prohlášením konkursu, uzavřena dohoda, podle které nabyla do svého výlučného vlastnictví ideální polovinu uvedených nemovitostí. Na návrh správce konkursní podstaty úpadce JUDr. V. K., učiněný \"zřejmě z titulu zajištění dluhu zástavním právem\", prodala D. M. ideální podíl žalobkyně na nemovitostech jako dražebník v dobrovolné veřejné dražbě, i když ji žalobkyně vyzvala, aby od dražby upustila, a i když žalobkyně podala u soudu ve smyslu ustanovení žalobu o určení nepřípustnosti prodeje zástavy. Spoluvlastnický podíl žalobkyně vydražil žalovaný, který koupil z konkursní podstaty též druhou ideální polovinu nemovitostí a další majetek sepsaný do konkursní podstaty úpadce. Žalobkyně má za to, že předmět dražby byl vydražen v rozporu s ustanovením a že je nadále vlastníkem vydražené ideální poloviny uvedených nemovitostí.

Žalovaný namítal, že správce konkursní podstaty zahrnul ideální polovinu nemovitostí, kterou žalobkyně nabyla při vypořádání svého společného jmění s úpadcem, do konkursní podstaty v souladu s ustanovením § 27 odst. 5 zákona o konkursu a vyrovnání a že spoluvlastnický podíl žalobkyně byl do soupisu konkursní podstaty pojat ve smyslu ustanovení § 19 odst.2 zákona o konkursu a vyrovnání oprávněně, neboť žalobkyně nepodala u soudu proti správci konkursní podstaty žalobu o jeho vyloučení z konkursní podstaty. Prodej spoluvlastnického podílu žalobkyně ve veřejné dobrovolné dražbě, provedené na návrh správce konkursní podstaty advokáta, byl tedy uskutečněn v souladu se zákonem.

Okresní soud v Hodoníně rozsudkem ze dne 6.9.2004 č.j. -93 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 18.708,- Kč k rukám advokáta. Z provedeného dokazování zjistil, že předmětné nemovitosti měli ve společném jmění žalobkyně a její manžel V. J., že na majetek V. J. byl usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 29.3.1999 č.j. -42 prohlášen konkurs a správcem konkursní podstaty byl ustaven advokát JUDr. V. K., že prohlášením konkursu na majetek manžela žalobkyně zaniklo jejich společného jmění manželů a že pravomocným usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 22.9.2000 č.j. -13 bylo společné jmění vypořádáno tak, že ideální polovina uvedených nemovitostí připadla do vlastnictví žalobkyně a že vlastníkem druhé ideální poloviny nemovitostí se stal úpadce. Soud prvního stupně dále zjistil, že ideální polovinu nemovitostí, kterou z vypořádání společného jmění nabyl úpadce, správce konkursní podstaty advokát zpeněžil jako součást konkursní podstaty (prodal ji žalovanému), a dovodil, že tímto zpeněžením zaniklo podle ustanovení § 28 odst.1 a 5 zákona o konkursu a vyrovnání zástavní právo, a to i ve vztahu k \"ideální polovině nemovitostí ve vlastnictví žalobkyně\", že \"řízení o vypořádání společného jmění manželů realizované dle § 26 zákona o konkursu a vyrovnání je zvláštním druhem sporu vyvolaného konkursem, kterým se vymezuje rozsah majetku konkursní podstaty a který nahrazuje spor o vyloučení věci z konkursní podstaty\", a že \"spoluvlastnický podíl žalobkyně byl vydražen v rozporu se zákonem, neboť nelze dražit věci, na nichž vázne zákonné předkupní právo spoluvlastníků\". Soud prvního stupně uzavřel, že ideální polovina uvedených nemovitostí je nadále ve vlastnictví žalobkyně a že na požadovaném určení je dán naléhavý právní zájem.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 1.6.2006 č.j. -113 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 29.532,- Kč k rukám advokáta. Odvolací soud dospěl na základě skutkových zjištění soudu prvního stupně k závěru, že zpeněžením úpadcovy ideální poloviny předmětných nemovitostí nedošlo k zániku zástavního práva, váznoucího na druhé ideální polovině nemovitostí, kterou nabyla při vypořádání společného jmění žalobkyně (\"předmětem zástavního práva může být každá věc, jakož i spoluvlastnický podíl na věci, který lze zcizit, a takovým spoluvlastnickým podílem na věci byl i spoluvlastnický podíl žalobkyně na předmětných nemovitostech, a proto, pokud zaniklo zástavní právo na spoluvlastnickém podílu, původně patřícím manželu žalobkyně, pak zároveň nezaniklo zástavní právo na spoluvlastnickém podílu žalobkyně\") a že správce konkursní podstaty advokát v souladu s ustanovením § 27 odst.5 zákona o konkursu a vyrovnání vyzval žalobkyni \"k výplatě zajištěné pohledávky nebo ke složení ceny zástavy\". Protože žalobkyně výzvě nevyhověla, pojal její spoluvlastnický podíl na nemovitostech do soupisu majetku patřícího do konkursní podstaty, což jí oznámil dopisem ze dne 22.12.2000; žalobkyně v určené lhůtě žalobu o vyloučení spoluvlastnického podílu z konkursní podstaty nepodala. Na návrh správce konkursní podstaty byl spoluvlastnický podíl žalobkyně dán do veřejné dobrovolné dražby provedené podle dne 13.12.2001 a vydražil ho žalovaný; neplatnost této veřejné dražby nebyla ve smyslu ustanovení vyslovena. Odvolací soud uzavřel, že žalobkyně není spoluvlastníkem uvedených nemovitostí.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Namítla, že řízení o vypořádání společného jmění manželů, zaniklého prohlášením konkursu na majetek jednoho z nich, je \"zvláštním druhem sporu vyvolaného konkursem, kterým se vymezuje rozsah majetku konkursní podstaty a který nahrazuje spor o vyloučení věci z konkursní podstaty\", a pravomocné rozhodnutí soudu o vypořádání společného jmění manželů zaniklého prohlášením konkursu je správce konkursní podstaty \"povinen respektovat\"; jsou proto \"bezpředmětné postup správce podle ustanovení § 27 odst. 5 zákona o konkursu a vyrovnání, žaloba na vyloučení věci z konkursní podstaty, následné zapsání věci do konkursní podstaty a její zpeněžení\". Žalobkyně dále poukázala na to, že správce konkursní podstaty nejprve ideální polovinu nemovitostí, kterou obdržela při vypořádání společného jmění, z konkursní podstaty vyloučil, a následně ji \"z titulu zástavního práva\" do soupisu opět pojal, a že vypořádáním společného jmění \"nic nezískala\" a dovozuje, že postupem správce konkursní podstaty \"byl porušen princip rovnosti podílů manželů na společném majetku\", že \"správce konkursní podstaty nemůže rozsah vypořádání společného jmění manželů, daný pravomocným rozhodnutím soudu, měnit, neboť mu v tom brání překážka věci pravomocně rozhodnuté\", a že \"nemůže být zbavena vlastnického práva postupem, který je v rozporu se zákonem, neboť předmět dražby byl vydražen v rozporu s ustanovením , podle kterého dražit nelze věci, na nichž vázne zákonné předkupní právo spoluvlastníků\". Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaný navrhl, aby dovolací soud dovolání žalobkyně zamítl. Uvedl, že \"druhá ideální polovina nemovitostí ve vlastnictví žalobkyně\" byla do konkursní podstaty sepsána z důvodu \"existující zástavy zatěžující tuto ideální polovinu nemovitostí\". Vypořádáním společného jmění manželů bylo \"určeno, co bude nadále výlučným majetkem úpadce a co bude výlučným majetkem žalobkyně\", a zástavní právo \"zůstalo váznout na celé nemovitosti i po vypořádání společného jmění manželů\"; správce konkursní podstaty tedy postupoval správně, když sepsal zástavu do konkursní podstaty a když ji poté zpeněžil ve veřejné dražbě. Žalobkyně navíc nepodala žalobu na vyloučení spoluvlastnického podílu z konkursní podstaty, i když k tomu byla soudem vyzvána, a proto nastoupila \"zákonná fikce, že majetek byl sepsán do konkursní podstaty oprávněně\". Žalovaný odmítá tvrzení žalobkyně, že spoluvlastnický podíl byl vydražen v rozporu se zákonem, neboť \"vlastníkem druhé ideální poloviny byl již tehdy žalovaný nikoli úpadce a správce konkursní podstaty nabídku předkupního práva učinil podáním ze dne 13.5.2001 a žalovaný na ni odpověděl dne 28.5.2001\".

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání žalobkyně proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení a že je přípustné podle ustanovení , přezkoumal rozsudek odvolacího soudu ve smyslu ustanovení bez jednání ( věta první ) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.

Z hlediska skutkového stavu bylo v projednávané věci mimo jiné zjištěno, že předmětné nemovitosti měli ve společném jmění žalobkyně a její manžel V. J., že na majetek V. J. byl usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 29.3.1999 č.j. -42 prohlášen konkurs, že podle pravomocného usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22.9.2000 č.j. -13, kterým bylo vypořádáno společné jmění žalobkyně a úpadce, zaniklé prohlášením konkursu, nabyli nemovitosti do podílového spoluvlastnictví, každý z nich ideální polovinou, že po vypořádání společného jmění správce konkursní podstaty advokát vyzval ve smyslu ustanovení § 27 odst.5 zákona o konkursu a vyrovnání žalobkyni, aby \"vyplatila zajištěnou pohledávku nebo složila cenu zástavy\", že správce konkursní podstaty ideální polovinu nemovitostí žalobkyně pojal do soupisu majetku patřícího do konkursu poté, co jeho výzvě nevyhověla, že po marném uplynutí lhůty k vylučovací žalobě podle ustanovení zákona o konkursu a vyrovnání zpeněžil spoluvlastnický podíl žalobkyně ve veřejné dražbě, kterou dne 13.12.2001 provedla podle (ve znění pozdějších předpisů) na jeho návrh D. M. (jako dražebník), že nemovitosti vydražil žalovaný, který zaplatil nejvyšší podání, a že žaloba o neplatnost této veřejné dražby nebyla podána.

Majetek náležející do konkursní podstaty lze zpeněžit veřejnou dražbou věcí a jiných penězi ocenitelných majetkových hodnot, soudním výkonem rozhodnutí nebo jejich prodejem mimo dražbu; veřejnou dražbu věcí a jiných penězi ocenitelných majetkových hodnot včetně podniku provede dražebník na návrh správce konkursní podstaty a postupuje přitom podle zvláštního předpisu (srov. zákona o konkursu a vyrovnání). Tímto \"zvláštním předpisem\" je , o veřejných dražbách, v době dražby spoluvlastnického podílu žalobkyně účinného ve znění (dále jen \"zákona o veřejných dražbách).

Veřejnou dražbou prováděnou podle zákona o veřejných dražbách se rozumí - jak vyplývá z ustanovení § 2 písm. a) tohoto zákona - veřejné jednání, jehož účelem je převod vlastnického nebo jiného práva k předmětu dražby na osobu, která za stanovených podmínek učiní nejvyšší nabídku, jakož i veřejné jednání, které bylo ukončeno z důvodu, že nebylo učiněno ani nejnižší podání. Bylo-li při veřejné dražbě učiněno podání, udělí licitátor příklep tomu účastníku dražby, který učinil nejvyšší podání.

Na vydražitele, který zaplatil cenu dosaženou vydražením (nejvyšší podání) ve stanovené lhůtě, nepřechází vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dražby - jak k tomu dochází například při veřejné dražbě organizované podle , o převodech vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby, ve znění pozdějších předpisů (srov. právní názor uvedený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29.7.1999 sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 25 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001) - na základě smlouvy a ani rozhodnutím státního orgánu, ale podle právní skutečnosti, kterou je příklep licitátora [srov. zákona o veřejných dražbách a ]. Zaplatil-li vydražitel cenu dosaženou vydražením (nejvyšší podání) ve stanovené lhůtě, nepřechází na něj vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dobrovolné dražby, jde-li o neplatnou dražbu.

Podle ustanovení § 24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách může každý účastník dražby, dražební věřitel nebo navrhovatel dražby požádat soud, aby vyslovil neplatnost dražby, pokud dražebník neupustil od dražby, ač tak byl povinen učinit, vydražila-li předmět dražby osoba, která je z účasti na dražbě vyloučena, nebo nejsou-li splněny podmínky uvedené v § 12 odst. 1 a 2, § 14 odst. 3, § 15 odst. 1 až 3, § 19, § 20, § 21, § 23 odst. 1 až 10, § 25 a v § 26 odst. 1 a 2 nebo byly-li vydraženy z dražeb vyloučené předměty dražby; soud vysloví v takových případech neplatnost dražby. Není-li toto právo uplatněno do 3 měsíců ode dne konání dražby, zaniká.

Veřejná dobrovolná dražba je - jak dovodila již ustálená judikatura soudů (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18.1.2006 sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 52 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.1.2006 sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 53 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006) - neplatná, jen jestliže její neplatnost vyslovil soud; neplatnost této dražby přitom soud nemůže posuzovat v jiném řízení než v řízení podle ustanovení § 24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách, a to ani jako otázku předběžnou. Uvedené platí obdobně i tehdy, zpeněžil-li správce konkursní podstaty věc nebo jinou majetkovou hodnotu z konkursní podstaty (ve shodě s ustanovením § 27 odst. 1 zákona o konkursu a vyrovnání) prostřednictvím veřejné dobrovolné dražby. Podle ustálené judikatury soudů (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26.1.2006 sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 10 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2007, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.6.2006 sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 25 v časopise Soudní judikatura, roč. 2007) se může domáhat určení neplatnosti dražby v zákonem určené lhůtě 3 měsíců ode dne konání dražby jen některá z osob uvedených v ustanovení zákona o veřejných dražbách; jiné osoby takové právo nemají a nemohou se postupem podle ustanovení domáhat ani jiného určení, v němž by otázka (ne)platnosti takové dražby byla posuzována jako otázka předběžná.

Vzhledem k tomu, že neplatnost veřejné dobrovolné dražby provedené na návrh správce konkursní podstaty JUDr. V. K. dne 13.12.2001 dražebníkem D. M., při níž byl vydražen jako majetek patřící do konkursní podstaty spoluvlastnický podíl žalobkyně na uvedených nemovitostech, nebyla určena pravomocným rozhodnutím soudu vydaným podle ustanovení § 24 odst.3 zákona o veřejných dražbách, je - aniž by musely a mohly být řešeny další právní otázky účastníky nastolené - nepochybné, že se žalobkyně v projednávané věci nemůže úspěšně domáhat určení svého spoluvlastnického práva k nemovitostem. Nemůže-li být totiž nyní posuzována otázka platnosti veřejné dobrovolné dražby provedené dne 13.12.2001, znamená to mimo jiné, že její výsledek (vlastnictví žalovaného jako vydražitele) nemůže být v projednávané věci zpochybněn a že žaloba již z tohoto důvodu nemůže být důvodná.

Protože odvolací soud dospěl - i když nikoliv ze zcela přiléhavých důvodů - ke správnému závěru, že žalobkyně není spoluvlastnicí předmětných nemovitostí v rozsahu ideální poloviny, je rozsudek odvolacího soudu z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správný. Vzhledem k tomu, že nebylo zjištěno, že by rozsudek odvolacího soudu byl postižen vadou uvedenou v ustanovení , a b) a nebo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud ČR dovolání žalobkyně podle ustanovení části věty před středníkem zamítl.

V dovolacím řízení vznikly žalovanému náklady, které spočívají v odměně za zastupování advokátem ve výši 10.000,- Kč [srov. , a ve znění , č. , č. a č. ] a v paušální částce náhrad výdajů ve výši 300,- Kč (srov. ve znění , č. , č. , č. a č. ), celkem ve výši 10.300,- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalovaného advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží (srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15.12.2004, sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005) k nákladům řízení, které žalovanému za dovolacího řízení vznikly, vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad výdajů rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty z této odměny a náhrad (srov. a 3 a větu druhou ) ve výši 1.957,- Kč. Protože dovolání žalobkyně bylo zamítnuto, dovolací soud jí podle ustanovení věty první, a uložil, aby žalovanému tyto náklady nahradila. Žalobkyně je povinna náhradu nákladů řízení v celkové výši 12.257,- Kč zaplatit k rukám advokáta, který žalovaného v tomto řízení zastupoval ( ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. února 2008

JUDr. Ljubomír  Drápal, v. r.

předseda senátu