Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 1714/2019

21 Cdo 1714/2019-209

USNESENÍ

P. D.

,

narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Josefem Pojezdným, advokátem se sídlem ve Dvoře Králové nad Labem, Švehlova č. 46 proti žalovanému

INTERPAX Central Europe, s. r. o.

se sídlem v Praze 10 - Strašnicích, Srbínská č. 1373/18, IČO 29008191, zastoupenému JUDr. Janem Szewczykem, advokátem se sídlem v Praze, Kaprova č. 15/11, o zrušení zástavního práva, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. února 2019, č. j. -172, takto:

I. Dovolání žalobce

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 2. 2019, č. j. -172 bylo posouzeno Nejvyšším soudem jako dovolání zjevně bezdůvodné (srov. ustanovení ).

Za zjevně bezdůvodné je třeba považovat takové dovolání, jehož přípustnost má zakládat otázka, jejíž řešení vyplývá přímo ze zákona (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2014, sp. zn. , a ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. ), dále otázka, jejíž řešení je zcela zjevné a jež nečiní v soudní praxi výkladové těžkosti (k právní úpravě ve znění účinném po 31. 12. 2013 srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. ), či otázka, jejímž řešením je zcela zjevně bezúspěšné uplatnění práva, tedy takové uplatnění práva, kdy je již ze samotných údajů (tvrzení) účastníka nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že požadavku účastníka nemůže být vyhověno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. , které bylo uveřejněno ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, roč. 2014, pod číslem 67).

O jmenovaný případ jde i v této věci. Jak vyplývá z obsahu spisu, žalobce se domáhá, aby soud (konstitutivně) rozhodl „o zrušení zástavního práva na nemovitostech…zapsaných na listu vlastnictví č. XY pro obec a katastrální území XY…“. Toto zástavní právo vzniklo, jak vyplývá ze zjištění soudů, na podkladě zástavní smlouvy, uzavřené dne 14. 6. 2002 mezi žalobcem jako zástavcem a Komerční bankou a. s. jako zástavním věřitelem k zajištění pohledávky za panem S. Vznik zástavního práva je tedy důsledkem smluvního ujednání, tedy soukroprávního aktu (srov. ustanovení věta první , ); žalobou se žalobce snaží dosáhnout toho, aby (formou ingerence soudu do tohoto závazku) došlo ke „zrušení zástavního práva“.

Princip autonomie vůle je jedním ze základních principů demokratického právního řádu; jeho podstatou je subjektivní právo jednotlivce na to, aby veřejná moc respektovala autonomní projevy jeho osobnosti, včetně projevů volních, které mají odraz v jeho konkrétním jednání, pokud takové jednání není zákonem výslovně zakázáno. Obecné soudy si při interpretaci jednoduchého práva musejí počínat tak, aby formalistickým výkladem právních norem nezasáhly do práva jednotlivce činit vše, co mu zákon výslovně nezakazuje, a nebýt nucen činit, co zákon výslovně neukládá (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. , či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 1. 2013, sp. zn. , který byl uveřejněn ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, roč. 2013, pod číslem 39). Důsledkem je minimalizace ingerence soudu do těchto volních projevů, tedy např. důsledné dodržování zásady potius valeat actus quam pereat. Je tedy ponecháno zásadně na uvážení a rozhodnutí samotných subjektů, zda vůbec a s kým smlouvu uzavřou, jaký bude její obsah, jaká bude její forma a mimo jiné i jaký typ smlouvy subjekty pro konkrétní případ zvolí. Důležitým momentem při uzavírání smluv je pak předvídatelnost, a to případně nepříznivých právních následků pro účastníky, resp. některého z nich, jestliže se po právu chovat nebudou (důsledky plynoucí ze zásady pacta sunt servanda) – srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2005, sp. zn. .

Má-li soud povinnost ctít ujednání smluvních stran a může-li do nich zasáhnout pouze tehdy, jde-li o ujednání v rozporu se zákonem, či ujednání zákon obcházející, pak tím méně může zasáhnout do stavu, který je právním důsledkem takového (dokonce tvrzeně platného) ujednání a takový právní stav „zrušit“ bez zákonného zmocnění (argument a minori ad maius).

Závěr odvolacího soudu, že pokud hmotné právo neumožňuje „zrušení zástavní smlouvy“ rozhodnutím soudu, nelze se ani takového rozhodnutí domáhat, je tak zcela správný; dovolání je zcela zjevně nedůvodné (a to i při pominutí absurdity žalobního žádání v situaci, kdy zástavní právo již v době rozhodnutí soudu prvního stupně na nemovitostech ve vlastnictví žalobce nevázlo).

Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. 6. 2019

JUDr. Mojmír Putna

předseda senátu