Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 3120/2025

-230

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Mgr. Lucie Jackwerthové ve věci žalobkyně K. Š., zastoupené Mgr. Petrou Kasikovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Vinohradská 1215/32, proti žalovaným 1) J. A., a 2) M. A., zastoupeným Mgr. Barborou Vilímkovou, advokátkou se sídlem v Praze 3, Písecká 1967/5, o zaplacení 38.136,66 Kč s příslušenstvím a o doručení vyúčtování nákladů a služeb, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2025, č. j. -190, takto:I. Dovolání žalobkyně se odmítá.II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.990 Kč k rukám Mgr. Barbory Vilímkové, advokátky se sídlem v Praze 3, Písecká 1967/5, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

2. Obvodní soud pro Prahu 10 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 28. 1. 2025, č. j. -136, uložil žalovaným povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku žalobkyni společně a nerozdílně zaplatit částku 23.298,76 Kč s tam specifikovaným příslušenstvím (výrok I) a částku 7.736,66 Kč s tam specifikovaným příslušenstvím (výrok II), zamítl žalobu co do povinnosti žalovaných zaplatit společně a nerozdílně částku 5.400 Kč s tam specifikovaným příslušenstvím a částku 1.701,24 Kč s tam specifikovaným příslušenstvím (výrok III), i žalobu co do povinnosti doručit žalobkyni vyúčtování skutečných nákladů a záloh na služby a plnění související s užíváním bytové jednotky, za dobu od 1. 7. 2022 do 31. 12. 2022 a za dobu od 1. 1. 2023 do 31. 3. 2023 (výrok IV) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok V).

3. K odvolání žalobkyně i žalovaných Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 28. 5. 2025, č. j. -190, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I změnil jen tak, že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku ve výši 23.298,76 Kč s tam specifikovaným příslušenstvím do tří dnů od právní moci rozsudku; jinak žalobu v části, kterou se žalobkyně domáhala na žalovaných tam specifikovaného příslušenství zamítl (výrok I), potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II (výrok II) a ve výroku III v části, ve které byla žaloba zamítnuta co do povinnosti žalovaných zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 5.400 Kč s tam specifikovaným příslušenstvím, a změnil jej tak, že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 1.701,24 Kč s tam specifikovaným příslušenstvím (výrok III), potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku IV (výrok IV), rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (výrok V) a o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok VI).

4. Odvolací soud uvedl, že nájemní vztah založený nájemní smlouvou ze dne 27. 6. 2022 skončil na základě výpovědi žalobkyně ze dne 29. 1. 2023, a to ke dni 31. 3. 2023. Domáhala-li se žalobkyně doručení vyúčtování skutečných nákladů a záloh na služby a plnění souvisejících s užíváním bytové jednotky za období od 1. 7. 2022 do 31. 12. 2022 a od 1. 1. 2023 do 31. 3. 2023, uzavřel, že s ohledem na to, že žalobkyně požadovala po žalovaných za období nepřesahující jeden rok (12 měsíců) v rozporu s , kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty (dále jen „“), dvě vyúčtování (přičemž tuto povinnost žalovaných nelze z žádného předpisu ani ze smlouvy či jiného ujednání mezi účastníky dovodit), nemohl soud v tomto nároku žalobkyni vyhovět. V řízení nebylo prokázáno, že by mezi účastníky došlo k určení, za jaké období bude vyúčtování služeb vystaveno, neboť případné ujednání v tomto směru by muselo mít dle písemnou formu a žádný z účastníků ani netvrdil, že by k uzavření takovéto písemné dohody došlo. Stejný zákon stanoví, že zúčtovací období je nejvýše dvanáctiměsíční a počátek určí poskytovatel služeb, a nevyplývá z něj povinnost vyhotovit vyúčtování za období kalendářního roku. Žalovaným tak nic nebránilo vystavit vyúčtování za celou dobu užívání bytu žalobkyní, neboť tato nepřesáhla 12 měsíců.

5. Proti uvedenému rozsudku v rozsahu jeho výroků III, IV a V podala žalobkyně dovolání.

6. Nejvyšší soud dovolání žalobkyně (dovolatelky) proti citovanému rozsudku odvolacího soudu projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“).

7. Nejprve dovolatelka namítá, že jí odvolací soud „odepřel přípustnost dovolání proti výroku III s poukazem na hodnotový cenzus dle “, ačkoliv nároky z výroků III a IV vycházejí ze společného skutkového základu (povinnost provést vyúčtování služeb a sankce za její nesplnění) a „v souhrnu převyšují 50.000 Kč“.

8. Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu se řídí ustanovením , avšak podle není dovolání přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy (o takové vztahy či věci v projednávaném případě nejde); k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

9. Vzhledem k tomu, že rozsudkem odvolacího soudu bylo v potvrzující části výroku III rozhodnuto o nároku na zaplacení 5.400 Kč z titulu pokuty za pozdní dodání vyúčtování za období od 1. 7. 2022 do 31. 12. 2022 dle , který nepřevyšuje 50.000 Kč (k příslušenství pohledávky se nepřihlíží), není podle do citované části tohoto výroku dovolání přípustné, o čemž správně poučil žalobkyni i odvolací soud. Jde totiž o nárok se samostatným skutkovým základem.

10. Byť dovolatelka avizuje, že dovolání podává mimo jiné i do celého výroku III rozsudku odvolacího soudu, má dovolací soud dle obsahu dovolání ( ) za to, že dovolání do části výroku III rozsudku odvolacího soudu, kterou odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 1.701,24 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1.701,24 Kč od 29. 10. 2023 do zaplacení, nesměřuje. Navíc by dovolání v této části ani nebylo subjektivně přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. , uveřejněné pod č. 28 v časopise Soudní judikatura, ročník 1998).

11. V části, v které dovolání směruje do výroku IV rozsudku odvolacího soudu, je dovolání zjevně bezdůvodné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2019, sp. zn. , či ze dne 21. 7. 2020, sp. zn. ).

12. V projednávané věci doručili žalovaní dne 23. 10. 2023 žalobkyni vyúčtování označené jako „Vyúčtování nákladů služeb a spotřeby energií a vody“, a to „v období od převzetí bytové jednotky dne 27. 6. 2022 do předání bytové jednotky dne 14. 4. 2023“. Zohlednili přitom skutečnost, že nájemní vztah žalobkyně trval méně než dvanáct měsíců. Z uvedeného vyúčtování vycházela žalobkyně při vyčíslení svých nároků uplatněných žalobou (zejména přeplatku z vyúčtování služeb) i soudy při rozhodování o nich. Nedává tak logický smysl (je zjevně bezdůvodné), aby toto vyúčtování bylo rozděleno na dvě části a opětovně doručeno, jak se žalobkyně žalobou výslovně domáhá, neboť by to k jinému výsledku ohledně vyčísleného a žalobkyni pravomocně přiznanému přeplatku na službách nevedlo.

13. Nejvyšší soud proto ze shora uvedených důvodů dovolání žalobkyně podle odmítl.

14. Dovolací soud nepřehlédl, že dovolání směřuje i do výroku V rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně. Podle však dovolání proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení není přípustné.

15. Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. větu druhou ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 9. 6. 2026

JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu