Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 3865/2018

25 Cdo 3865/2018-452

USNESENÍ

R. K.

Kooperativa pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group

, IČO 47116617, se sídlem Pobřežní 665/21, Praha 8, zastoupené JUDr. Antonínem Mokrým, advokátem se sídlem U Prašné brány 1079/3, Praha 1,

o zaplacení 4.498.267 Kč s příslušenstvím a měsíční rentu 3.382 Kč

, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 4. 2018, č. j. -423, takto:

Dovolání

se odmítá

.

Odůvodnění:

Žalobce utrpěl při dopravní nehodě dne 26. 9. 2009 újmu na zdraví s těžkými doživotními následky, za což požadoval po žalované výplatu pojistného plnění na náhradu bolestného a ztížení společenského uplatnění (dále jen ZSU) v částce 4.498.267 Kč s příslušenstvím a náhradu ušlého výdělku po skončení pracovní neschopnosti v podobě měsíční renty ve výši 3.382 Kč. Při vyčíslení nároku na odškodnění ZSU vyšel z celkového bodového ohodnocení dle znaleckého posudku a (dále jen „ “), od plného odškodnění 15.000.000 Kč odečetl oběma stranami akceptované spoluzavinění 70 % a plnění vyplacené žalovanou dobrovolně.

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 11. 10. 2017, č. j. -368, ve znění opravného usnesení ze dne 6. 12. 2017, č. j. -377, byla výrokem I žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 2.704.212 Kč s příslušenstvím, výrokem II byla žaloba co do částky 1.794.055 Kč s příslušenstvím zamítnuta a výroky III až V bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení mezi účastníky řízení a státem. Obvodní soud na základě ústavního znaleckého posudku a jeho dodatku vyšel z ohodnocení ZSU 10.400 bodů zvýšeného o 50 % dle § 6 odst. 1 písm. c) vyhlášky na celkových 15.600 bodů, určil opodstatněnost nároku co do základu v rozsahu 30 % a spoluzavinění na straně žalobce v rozsahu 70 %. Odškodnění zvýšil soud pro mimořádné následky podle § 7 odst. 3 vyhlášky na pětinásobek, neboť žalobce utrpěl úraz v mladém věku 24 let a jeho následky jej prakticky vylučují z rodinného či pracovního života (invalidita III. stupně, omezení svéprávnosti, omezení hybnosti horních i dolních končetin, poruchy řeči, zažívání a sexuálních funkcí). Důvod pro přiznání náhrady ztráty na výdělku neshledal, protože žalobce bezprostředně před nehodou nepracoval.

K odvolání obou účastníků Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. 4. 2018, č. j. -423, ve znění opravného usnesení ze dne 16. 4. 2018, č. j. -430, výrokem I zrušil rozsudek obvodního soudu ve vyhovujícím výroku o věci samé ad I, pokud jím bylo rozhodnuto o částce 860.112 Kč s příslušenstvím a v tomto rozsahu bylo řízení zastaveno, výrokem II potvrdil rozsudek obvodního soudu ve vyhovujícím výroku o věci samé ad I, pokud jím bylo rozhodnuto o částce 1.469.700 Kč s příslušenstvím, a výrokem III potvrdil rozsudek obvodního soudu v zamítavém výroku o věci samé ad II, pokud jím bylo rozhodnuto o částce 2.088.648 Kč s příslušenstvím, a zrušil jej a v rozsahu zrušení vrátil obvodnímu soudu k dalšímu řízení v části, jíž bylo rozhodnuto o částce 79.807 Kč s příslušenstvím a o měsíční rentě ve výši 3.382 Kč s příslušenstvím a ve výrocích o náhradě nákladů řízení. Po rozhodnutí obvodního soudu žalovaná uhradila žalobci na bolestném 48.636 Kč s příslušenstvím a na náhradě ZSU 811.476 Kč s příslušenstvím, proto v tomto rozsahu vzal žalobce žalobu zpět a odvolací soud řízení zastavil. Odvolací soud se ztotožnil se základním bodovým ohodnocením ZSU 10.400 bodů, jeho zvýšením o polovinu na celkových 15.600 bodů a zkrácením o 70 % z důvodu spoluzavinění poškozeného. Dále přisvědčil právnímu závěru o výjimečných okolnostech hodných mimořádného zřetele pro mimořádné zvýšení odškodnění ZSU, nicméně poukázal též na to, že dosavadní život dovolatele nebyl příliš zdařilý s ohledem na jeho studijní výsledky, pracovní uplatnění či vybočení chování z běžné normy. Po porovnání s obdobnými případy dospěl k závěru, že přiměřeným je pětinásobek základního odškodnění ZSU, tj. nezvýšeného o 50 % podle § 6 odst. 1 písm. c) vyhlášky. Při výpočtu proto vyšel ze základního ohodnocení 15.600 bodů, k nimž přičetl pětinásobek 10.400 bodů, čemuž odpovídá částka 8.112.000 Kč. Celkovou výši odškodnění ZSU tedy odvolací soud stanovil při odečtení 70 % spoluzavinění na straně žalobce částkou 2.433.600 Kč, z čehož již bylo žalovanou uhrazeno 963.900 Kč, a zbývá tedy k úhradě 1.469.700 Kč.

Proti výrokům II a III rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, neboť má za to, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při řešení otázky navýšení odškodnění ZSU v případě mimořádně závažné újmy. Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu je třeba při mimořádném zvýšení odškodnění ZSU dle § 7 odst. 3 vyhlášky vycházet z výměry stanovené lékařem včetně 50 % zvýšení bodového ohodnocení dle § 6 odst. 1 písm. c) vyhlášky. Vzhledem k přípustnosti dovolání dále dovolatel uvedl, že řízení před odvolacím soudem bylo zatíženo vadou, neboť odvolací soud shledal důvodným v části odvolání dovolatele, nikoli žalované, avšak ve znění opravného usnesení bylo fakticky vyhověno v části 374.400 Kč odvolání žalované, aniž to odvolací soud řádně odůvodnil. Rozhodnutí odvolacího soudu je ze všech uvedených důvodů nepřezkoumatelné. Dovolatel poté odkázal na obdobná rozhodnutí dovolacího soudu k otázce přiměřenosti odškodnění a navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu v napadeném rozsahu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení nebo sám napadené rozhodnutí změnil a potvrdil rozsudek soudu prvního stupně.

Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že není zřejmé, v jaké části dovolatel rozhodnutí napadl a co jím zamýšlí. Proti výroku II není dovolání žalobce subjektivně přípustné, neboť jím bylo žalobě vyhověno. Žalovaná pokládá rozsudek odvolacího soudu za správný i přes drobné formulační nedostatky, proto navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání žalobce bylo podáno včas, oprávněnou osobou ( ), za splnění zákonné podmínky jeho advokátního zastoupení ( a 4 ), není však přípustné dle

Ve vztahu k výroku II napadeného rozhodnutí odvolacího soudu není dovolatel oprávněn (subjektivně legitimován) k podání dovolání, když v tomto rozsahu bylo napadeným rozhodnutím žalobci plně vyhověno a nevznikla mu ani jiná újma, kterou by bylo možné odčinit změnou či zrušením rozhodnutí odvolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. , uveřejněné v časopisu Soudní judikatura č. 3, ročník 1998, pod č. 28, nebo usnesení téhož soudu ze dne 1. 2. 2001, sp. zn. , publikováno pod C 154 v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck).

Při určení výše náhrady za ZSU odvolací soud správně vycházel z toho, že již sama základní výměra odškodnění ZSU představuje náhradu za trvalé nepříznivé důsledky poškození zdraví pro životní úkony poškozeného a pro uspokojování jeho potřeb a že zvýšení podle § 7 odst. 3 vyhlášky je na místě jen ve zcela výjimečných případech hodných mimořádného zřetele, kdy ani zvýšení základního odškodnění podle § 6 odst. 1 vyhlášky dostatečně nevyjadřuje možnosti uplatnění, které jsou do budoucna v důsledku poškození zdraví trvale omezeny nebo ztraceny. Ustanovení § 7 odst. 3 vyhlášky přenechává soudu, aby pak v každém jednotlivém případě posoudil, jaké zvýšení náhrady za ZSU je v konkrétní posuzované věci „přiměřené“ povaze následků a jejich předpokládanému vývoji, a to v rozsahu, v jakém jsou omezeny možnosti poškozeného uplatnit se v životě a ve společnosti. Úvaha soudu není libovůlí, neboť právní předpis tím, že rámcově stanoví předpoklady pro vznik nároku na základní výměru náhrady za ZSU a pro její zvýšení (§ 6 odst. 1 a zejména § 7 odst. 3 vyhlášky), stanoví zároveň hlediska, ke kterým je třeba přihlížet a jimiž (jejich vzájemnou návazností a kombinací) je usměrňována úvaha soudu o míře „přiměřenosti“ zvýšení v jednotlivých případech hodných mimořádného zřetele. Přiznaná výše náhrady za ZSU musí být s ohledem na následky poškození zdraví pro uplatnění poškozeného ve všech sférách života přiměřená, a to zejména se zřetelem k významu zdraví v hierarchii obecně uznávaných hodnot, k potřebě naplnění satisfakční i preventivní funkce náhrady a k požadavku srovnatelnosti s výší náhrad přiznávaných soudy v obdobných případech (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2011, sp. zn. , uveřejněný v Souboru rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu – dále „Soubor“ – pod C 10435). Musí zde existovat vztah přiměřenosti mezi přiznanou výší náhrady a způsobenou škodou (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 29. 9. 2005, sp. zn. , ze dne 16. 10. 2007, sp. zn. , nebo ze dne 12. 8. 2008, sp. zn. ).

V posuzovaném případě utrpěl žalobce úraz na počátku produktivního věku, v jeho důsledku je vyřazen z řady oblastí společenského, kulturního, sportovního, rodinného a pracovního života a je odkázán na pomoc třetí osoby. Tyto okolnosti vedou k úvaze o naplnění předpokladů pro mimořádné zvýšení odškodnění. Naproti tomu dosavadní život dovolatele nebyl příliš aktivní a úspěšný s ohledem na jeho studijní výsledky, pracovní uplatnění a chování vybočující z běžné normy. Odvolací soud porovnal projednávanou věc s obdobnými případy rozsahu trvalých následků a omezení a po zvážení okolností případu považoval za přiměřené odškodnění ve výši 8.112.000 Kč (při posouzení přiměřenosti přiznané náhrady se vychází z absolutní výše odškodnění před snížením o 70 % spoluúčasti poškozeného). Odmítl přitom porovnání provedené obvodním soudem k prvoinstančním rozsudkům a vyšel z judikatury dovolacího soudu. Odškodnění ve výši kolem 7.500.000 Kč byla přiznána poškozeným, jež byli na počátku produktivního věku vyřazeni z pracovního, kulturního, rodinného a společenského života, utrpěli poranění mozku a byli omezeni ve svéprávnosti.

Při zohlednění všech skutkových okolností, jak byly zjištěny v řízení před soudy obou stupňů, dovolací soud uzavírá, že přiznané odškodnění odpovídajícím způsobem reflektuje rozsah a intenzitu omezení, respektive ztráty životních aktivit poškozeného, nevybočuje z mezí, v nichž se rozhodování soudů v obdobných případech pohybuje (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2012, sp. zn. , Soubor C 13347, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2012, sp. zn. , Soubor C 13067, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2016, sp. zn. , Soubor C 15623), zachovává kompenzační charakter náhrady za ztížení společenského uplatnění a respektuje požadavek na její přiměřenost (proporcionalitu). Odůvodnění rozsudku odvolacího soudu nelze sice považovat za zcela přiléhavé a vyčerpávající, což však nemělo vliv na věcnou správnost jeho rozhodnutí. Částku 9.360.000 Kč (před snížením o 70 % spoluúčasti poškozeného), z níž vycházel obvodní soud a jíž se fakticky domáhá žalobce, lze spojovat s ještě závažnějším poškozením zdraví s ještě významnějšími omezeními životních aktivit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2011, sp. zn. , Soubor C 10091). Ani vysoká spoluúčast poškozeného na vzniku škody není důvodem pro mimořádné zvýšení odškodnění nad rámec obdobných případů. Postup odvolacího soudu je rovněž v souladu se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2017, sp. zn. , Soubor c 16519, podle něhož je třeba zohlednit i okolnost, že dosavadní život žalobce nebyl příliš zdařilý a že jej zdravotní obtíže nepřipravily o širokou škálu činností, aktivit či zájmů, tím spíše o výjimečné či vynikající zapojení do společenského života.

Ačkoliv tedy odvolací soud při rozhodování o výši náhrady za základ zvýšení náhrady na pětinásobek považoval bodové ohodnocení stanovené lékařem podle § 3 odst. 1 vyhlášky, nikoli ohodnocení zvýšené o 50 % podle § 6 odst. 1 písm. c) vyhlášky, což je v rozporu se závěry citovaného stanoviska Cpjn 203/2010, tato okolnost sama o sobě neměla vliv na přiměřenost celkové částky odškodnění. Jak dovodil Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 26. 11. 2009, sp. zn. , pro posouzení přiměřenosti odškodnění není rozhodující matematický postup, jímž soud ke stanovení výše náhrady za ztížení společenského uplatnění dospěl, nýbrž reálná hodnota peněžní částky, jíž mají být kompenzovány imateriální požitky, o které poškozený v důsledku poškození zdraví přišel.

Tento závěr dovolací soud činí při vědomí kritiky bodového systému odškodnění nemajetkových újem na zdraví podle vyhlášky, kterou vyslovil Ústavní soud v odůvodnění nálezu ze dne 16. 2. 2016, sp. zn. . I v nyní projednávané věci byl sice použit bodový systém stanovený vyhláškou, avšak způsobem, který nevyvolává pochyby o jeho vhodnosti, neboť odvolací soud s jeho pomocí provedl objektivizaci obtíží poškozeného a takto zjištěnou částku individualizoval odpovídajícím způsobem s přihlédnutím ke konkrétním poměrům poškozeného, čímž dospěl k odůvodněné a proporcionální výši náhrady srovnatelné s případy podobného charakteru. Takový přístup jako ústavně konformní akceptoval Ústavní soud např. v usnesení ze dne 16. 6. 2016, sp. zn. .

Vytýkaný vadný postup odvolacího soudu při odůvodnění zvýšení základního odškodnění ZSU i formulaci výroku rozsudku představují námitky vady řízení, což není způsobilým dovolacím důvodem (srov. ). K vadám řízení ve smyslu může dovolací soud přihlédnout pouze, je-li dovolání přípustné, což není tento případ.

Jelikož se tímto rozhodnutím řízení nekončí, o náhradě nákladů tohoto dovolacího řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí ( , ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. 5. 2019

JUDr. Robert Waltr

předseda senátu