Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 4376/2015

25 Cdo 4376/2015

U S N E S E N Í

M. Ž.

České kanceláři pojistitelů

,

IČO 70099618, se sídlem Praha 4, Na Pankráci 1724/129, zastoupené Mgr. Robertem Tschöplem, advokátem se sídlem Praha 4, Pod Křížkem 428/4, o plnění z garančního fondu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 4. 2015, č.j. -464, takto:

I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se domáhal plnění z garančního fondu České kanceláře pojistitelů podle a , o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, za škodu mu způsobenou při dopravní nehodě řidičem cizozemského vozidla, jež nebylo pro případ odpovědnosti za škodu pojištěno u tuzemské pojišťovny. Žalobce mimo jiné požadoval náhradu za ztížení společenského uplatnění zvýšenou podle , účinné do 31. 12. 2013 (dále jen „vyhláška“).

Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 21. 3. 2014, č.j. -406, shledal nárok žalobce na mimořádné zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění důvodným v celé žalobou uplatňované výši 7.042.500,- Kč.

K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. 4. 2015, č.j. -464, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku co do částky 1.594.500,- Kč představující část mimořádného zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění tak, že se žaloba zamítá. Vyšel ze skutkového zjištění soudu prvního stupně, že život žalobce se v důsledku úrazu utrpěného při dopravní nehodě podstatným a nevratným způsobem zhoršil. Žalobce utrpěl ve svých 33 letech vážný úraz (otřes mozku středního stupně, difúzní atonální poranění mozku, subarachnoidální krvácení, zhmoždění hrudníku, plíce a sleziny, trvalé poškození hlavy a mozku, částečné ochrnutí horních i dolních končetin). Po úrazu se stal plně invalidním, v řadě běžných denních úkonů je odkázán na pomoc jiné osoby. V důsledku těžkého poranění mozku není schopen analyzovat a plánovat, není ani schopen racionálního úsudku, pročež byl omezen ve svéprávnosti. Pro změny v emoční rovině osobnosti nadále již postrádá schopnost udržovat své dosavadní sociální vztahy a navazovat vztahy nové, je tudíž odkázán na své rodiče. Po zhodnocení zjištěného skutkového stavu odvolací soud uzavřel, že v daném případě je odpovídající kritériu přiměřenosti mimořádné zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění podle § 7 odst. 3 vyhlášky v částce 5.448.000,- Kč, což představuje osminásobek bodového ohodnocení ztížení společenského uplatnění stanoveného podle § 3 odst. 1 vyhlášky [bodové ohodnocení podle § 3 odst. 1 vyhlášky ve výši 5.675 bodů (681.000,- Kč) bylo v případě žalobce dále zvýšeno podle § 6 odst. 1 písm. c) vyhlášky o 50 % na 8.512,5 bodů (1.021.500,- Kč)].

Žalobce napadl rozsudek odvolacího soudu v jeho zamítavé části dovoláním. Přípustnost dovolání dovozuje z toho, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu tím, že žalobci přiznal vzhledem k závažnosti následků jeho úrazu nepřiměřeně nízké odškodnění za ztížení společenského uplatnění (porušení principu proporcionality) a v rozporu se závěry vyslovenými ve stanovisku Nejvyššího soudu sp. zn. vycházel při určení násobku mimořádného zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění nesprávně z bodového ohodnocení podle § 3 odst. 1 vyhlášky nezvýšeného podle § 6 odst. 1 písm. c) vyhlášky.

Žalovaný navrhuje odmítnutí dovolání, jelikož napadené rozhodnutí je souladné s dosavadní ustálenou rozhodovací praxí.

Dovolání není podle , ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „ “), přípustné, neboť odvolací soud posoudil věc v souladu s dosavadní judikaturou a zohlednil všechny okolnosti případu, jež vedly k přiznání odškodnění za ztížení společenského uplatnění, které nelze považovat v daném případě za nepřiměřeně nízké.

Předně je nutno uzavřít, že ačkoliv odvolací soud považoval za základ mimořádného zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění bodové ohodnocení podle § 3 odst. 1 vyhlášky a nikoli ohodnocení zvýšené podle § 6 odst. 1 písm. c) vyhlášky, což je v rozporu se závěry stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. , uveřejněného pod č. 50/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Sbírka“), nemůže mít tato skutečnost sama o sobě za následek nesprávnost napadeného rozhodnutí, jestliže je konečná částka přiznaného odškodnění v souladu s kritériem přiměřenosti. Pro posouzení přiměřenosti odškodnění totiž není rozhodující matematický postup, jímž soud k jeho výši dospěl, nýbrž reálná hodnota peněžní částky, jíž mají být kompenzovány imateriální požitky, o které poškozený v důsledku poškození zdraví přišel (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2009, sp. zn. , uveřejněný pod č. 8/2011 Sbírky).

Ustanovení § 7 odst. 3 vyhlášky, které umožňuje mimořádné zvýšení odškodnění ztížení společenského uplatnění, patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není konkrétně stanovena přímo právním předpisem, ale závisí v každém jednotlivém případě na úvaze soudu. Uvedené ustanovení tak přenechává soudu, aby v každém jednotlivém případě sám vymezil hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností, a aby sám podle svého uvážení posoudil, zda se jedná o „zvlášť výjimečný případ hodný mimořádného zřetele“, a – v případě kladného závěru – jaké zvýšení náhrady je v konkrétní posuzované věci „přiměřené“. V takových případech, ve kterých právní předpis poskytuje soudu možnost uvážení, může dovolací soud zpochybnit úvahu odvolacího soudu, jen je-li zjevně nepřiměřená (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 9. 2009, sp. zn. , nebo ze dne 23. 9. 2010, sp. zn. ).

Jestliže odvolací soud po zhodnocení výše uvedených individuálních okolností skutkově jedinečného případu a zvážení právně relevantních kritérií dospěl k závěru, že je v případě žalobce přiměřená částka náhrady za ztížení společenského uplatnění v celkové výši 6.469.500,- Kč (základní odškodnění ve výši 1.021.500,- Kč a jeho mimořádné navýšení o 5.448.000,- Kč), tedy 6,3 násobek základního bodového ohodnocení včetně zvýšení podle § 6 odst. 1 písm. c) vyhlášky, nelze jeho úvahu považovat za nepodloženou, nesprávnou či zjevně nepřiměřenou. Přiznaná výše odškodnění pak nevybočuje ani z obvyklé úrovně náhrad přiznávaných ve srovnatelných případech. V tomto směru lze uvést např. případ řešený Nejvyšším soudem pod sp. zn. , ve kterém byla shledána přiměřenou celková náhrada za ztížení společenského uplatnění rovnající se pětinásobku základního bodového ohodnocení u před úrazem výrazně společensky aktivního poškozeného, který se po úrazu ve svých 19 letech stal částečně ochrnutým, plně invalidním a odkázaným na neustálou kontrolu svých blízkých; došlo také ke snížení jeho intelektu na úroveň těžké demence. Dále srov. také případ řešený Nejvyšším soudem pod sp. zn. , kde celková výše odškodnění přiznaného muži ve srovnatelném věku s poněkud mírnějšími následky v oblasti psychické i fyzické byla určena násobkem 6,6 a stanovena v rozsahu přibližně polovičním.

Lze tedy uzavřít, že výše odškodnění přisouzená žalobci je plně v souladu s principem proporcionality.

Nejvyšší soud proto dovolání podle věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením ve spojení s a , neboť byly shledány důvody zvláštního zřetele hodné představované faktem značné intenzity zásahu do zdraví žalobce a negativních následků tohoto zásahu s tím, že výše přisouzené náhrady za ztížení společenského uplatnění je předmětem úvahy soudu.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 2. února 2016

JUDr. Robert Waltr

předseda senátu