Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 4863/2017

-113

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobkyně TipTop, s. r. o., IČO 61679704, se sídlem v Praze 4, U Michelského lesa 149, zastoupené Mgr. Pavlem Hynkem, advokátem se sídlem v Berouně, Husovo náměstí 82/10, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení 684 899,30 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2017, č. j. -100, takto:

Odůvodnění:

Žalobkyně se v řízení domáhala na žalované zaplacení částky 684 899,30 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody způsobené jí nesprávným úředním postupem soudního exekutora JUDr. Tomáše Vrány, Exekutorský úřad Přerov, v řízení vedeném pod sp. zn. 103 Ex 02416/09.

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 31. 5. 2017, č. j. -100, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 23. 11. 2016, č. j. -78, kterým byla zamítnuta žaloba, aby soud uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 684 899,30 Kč s příslušenstvím, a bylo žalobkyni uloženo zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 300 Kč (výrok I rozsudku odvolacího soudu), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu).

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 a čl. II bod 2 ), dále jen „“, odmítl.

Otázka žalobkyně, „zda a jakým způsobem se může oprávněný v rámci exekučního řízení bránit proti úkonům exekutora (jež byly zjevně v rozporu s právním řádem) v jiném exekučním řízení, kde oprávněný není účastníkem řízení, když ve výsledku úkony jiného exekutora učiněné v rámci jiné exekuce měly dosah na již běžící exekuci a fakticky znemožnily uspokojení oprávněného v tomto probíhajícím exekučním řízení“, nemůže založit přípustnost dovolání podle , neboť na ní napadené rozhodnutí nezávisí. Odvolací soud vyšel z toho, že u žalobkyní tvrzeného rozhodnutí nejsou splněny podmínky , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád). Žalobkyně svou otázkou nezpochybňuje právní úvahy odvolacího soudu, ale žádá po Nejvyšším soudu poskytnutí právní rady, což však není úkolem Nejvyššího soudu ani smyslem dovolacího řízení. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Žalobkyně neuvádí, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání pro další otázku, která je v dovolání uvedena („zda úkony činěné exekutorem v rámci exekuce samy o sobě vedou, či nevedou k vydání rozhodnutí formou dražební vyhlášky, a zda dražební vyhlášku exekutora lze podřadit pod takovou rozhodovací činnost exekutora, kdy se do obsahu dražební vyhlášky bezprostředně odrazí úkony exekutora, jež činí v rámci své exekuční činnosti“). Může-li být dovolání přípustné jen podle , je dovolatel povinen v dovolání pro každý dovolací důvod vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné ( ). Pouhá kritika právního posouzení odvolacího soudu ani citace (části) textu ustanovení nepostačují (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2015, sp. zn. , a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. ). Nepostačuje ani tvrzení, že odvolací soud postupoval v rozporu s judikaturou soudu dovolacího, aniž by žalobce blíže specifikoval, kterou konkrétní judikaturu dovolacího soudu má na mysli. Dovolání tak v části obsahující další námitky žalobkyně trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a Nejvyššímu soudu nezbylo, než je v uvedené části odmítnout.

Dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, rovněž neobsahuje zákonné náležitosti ( ), a v dovolacím řízení proto nelze pro vady dovolání v uvedeném rozsahu pokračovat.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. 5. 2019

JUDr. Pavel Simon předseda senátu