Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 3440/2017

-319

USNESENÍ

P. P.,

GEOSAN STAVEBNÍ a.s.

(dříve GEOSAN GROUP a.s.),

se sídlem v Praze 7 – Holešovicích, U Průhonu 1516/32, PSČ 170 00, IČO 25671464, zastoupené Mgr. Danielem Thelenem, advokátem, se sídlem v Praze 7, U Průhonu 1516/32, PSČ 170 00, o zaplacení částky 1 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 70 ECm 125/2009, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 9. 2015, č. j. -289, t a k t o :

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalovaná

je povinna

zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 15 246 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Jakuba Urbánka, advokáta, se sídlem v Praze 6, Hošťálkova 852/46, PSČ 169 00.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. 5. 2014, č. j. -251, uložil žalované, aby zaplatila žalobci částku 1 000 000 Kč s úrokem z prodlení od 17. 3. 2009 do 30. 6. 2009 ve výši 9,25 % ročně, od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2009 ve výši 8,5 % ročně, od 1. 1. 2010 do 30. 6. 2010 ve výši 8 % ročně, od 1. 7. 2010 do 30. 6. 2012 ve výši 7,75 % ročně, od 1. 7. do 31. 12. 2012 ve výši 7,5 % ročně, od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 ve výši 7,05 % ročně a od 1. 1. 2014 do zaplacení ve výši odpovídající procentní výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení žalované, zvýšené o 7 procentních bodů (výrok pod bodem I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok po bodem II).

K odvolání žalované Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 9. 2015, č. j. -289, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I potvrdil v rozsahu ukládajícím žalované zaplatit žalobci jistinu spolu s úrokem z prodlení (ve výši definované v napadeném výroku pod bodem I), jdoucím od 5. 8. 2009 do zaplacení, potvrdil tento rozsudek ve výroku pod bodem II (výrok pod bodem I), ve zbývajícím rozsahu rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I změnil tak, že žaloba o zaplacení úroku z prodlení za období od 17. 3. 2009 do 4. 8. 2009 se zamítá, (výrok pod bodem II) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem III).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost spatřuje v naplnění předpokladů uvedených v , , (dále jen „“), konkrétně pak tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky výkladu projevu vůle stran v podobě zápisu z jednání ze dne 19. 2. 2009, když tento projev vůle byl vykládán v příkrém rozporu s konstantní judikaturou dovolacího soudu (např. usnesení ze dne 26. 11. 2014, sp. zn. , rozsudek ze dne 30. 1. 2014, sp. zn. , a usnesení ze dne 31. 3. 2015, sp. zn. ) ohledně aplikace ustanovení , obchodní zákoník (dále jen „obch. zák.“), a tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která má být posouzena jinak, než jak jí vyřešil odvolací soud, a to konkrétně otázky, zda dochází k privativní novaci za situace, kdy zanikající závazek není nahrazen závazkem novým.

Žalovaná navrhla, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalobce ve vyjádření k dovolání navrhl dovolání odmítnout, případně zamítnout.

Nejvyšší soud jakožto soud dovolací ( ) dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (článek II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony; dále opět jen „“).

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě oprávněnou osobou zastoupenou advokátem ( a ), posuzoval, zda je dovolání přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle ustanovení , není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle musí být v dovolání vedle obecných náležitostí () uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle nelze v dovolání uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy.

Podle lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v , a b) a , jakož i jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Dovolání žalované není přípustné.

Ačkoliv žalovaná v dovolání namítala, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyšší soudu při řešení otázky výkladu projevu vůle stran, když podle jejího názoru zápis ze dne 19. 2. 2009 vyložil v rozporu s vůlí stran a obvyklým významem slov zde uvedených, dokonce tento projev vůle doplnil o něco, co nebylo jeho součástí, ve skutečnosti svými námitkami zpochybňovala skutková zjištění soudu o tom, že k předání a převzetí díla došlo nejpozději 19. 2. 2009. Odvolací soud své právní posouzení postavil na skutkovém zjištění, že zhotovitel objednateli dílo předal a žalovaná předmět díla převzala a dále předávala do užívání svým dalším smluvním partnerům; přitom k předání a převzetí toho, co bylo provedeno, muselo dojít nejpozději 19. 2. 2009 v rámci dohody ze stejného dne.

Nejvyšší soud již dříve judikoval (srov. např. rozhodnutí ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , publikované pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 2. 7. 2015, sp. zn. , či usnesení ze dne 31. 3. 2014, sp. zn. ), že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu není zpochybnění právního posouzení věci, založené na zpochybňování skutkového stavu věci učiněného odvolacím soudem, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle ve znění účinném od 1. 1. 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem. Dovolatelkou uplatněné námitky směřující proti skutkovým zjištěním soudů tudíž nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání.

Dovolatelka dále spatřovala přípustnost dovolání v tom, že právní otázka spočívající ve vyhodnocení dohody žalované a společnosti AQ OKNA (předchůdce žalobce) zachycené v zápisu ze dne 19. 2. 2009 jako privativní novace má být dovolacím soudem posouzena jinak, než jak učinil odvolací soud.

V usnesení ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. , Nejvyšší soud vyložil, že „může-li být dovolání přípustné jen podle , je odvolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. ). Žádost dovolatele, podle níž „vyřešení otázky hmotného práva má být Nejvyšším soudem posouzeno jinak“, významově neodpovídá (ve smyslu ) požadavku, aby „dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka byla (dovolacím soudem) posouzena jinak“ (srov. opět usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. a sp. zn. ). Má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu , jen je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srov. shodně opět usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. a sp. zn. nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. ). Takový údaj se z dovolání nepodává, takto vymezená otázka proto nemůže založit přípustnost dovolání.

Z obsahu dovolání se však podává, že dovolatelka v souvislosti s výše uvedenou otázkou odvolacímu soudu vytkla, že se při aplikaci § 571 obč. zák. odchýlil od závěrů obsažených v rozhodnutí ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. . Dovolatelka má za to, že i kdyby žalovaná a společnost AQ OKNA dohodou ze dne 19. 2. 2009 zrušily existující závazek společnosti AQ OKNA (dílo provést řádně, tj. odstranit nedodělky a vady), tento by nenahrazovaly žádným závazkem novým; a i kdyby nový závazek společnosti AQ OKNA sjednán byl, pak by z dohody stejně nevyplývalo, v jakém rozsahu by byl dosavadní závazek nahrazen.

V usnesení ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. , Nejvyšší soud vyložil, že „odvolací soud v této části správně aplikoval § 571 obč. zák., podle něhož se dosavadní závazek pokládá za nahrazený pouze v rozsahu, který nepochybně vyplývá z dohody o novém závazku, a rozhodl v souladu s hmotným právem, dospěl-li k závěru, že smlouvou o dílo ze dne 15. 6. 2000 nedošlo ke zrušení smlouvy ze dne 20. 6. 1998, jestliže ze skutkových zjištění soudů nevyplývá, že by vůle účastníků směřovala ke zrušení starého závazku a zřízení závazku nového“.

Soud prvního stupně ve svém rozhodnutí uzavřel, že ze zápisu ze dne 19. 2. 2009 vyplývá, že účastníci smlouvy o dílo v souladu se zásadou autonomie vůle vzájemnou dohodou ze dne 19. 2. 2009 nahradili původní závazek závazkem novým, a to formou tzv. privativní novace ve smyslu § 570 a § 571 obč. zák. Podle soudu prvního stupně, s jehož právním posouzením se odvolací soud ztotožnil a na nějž odkázal, „nelze zápis z jednání ze dne 19. 2. 2009 vykládat jinak, než jako „potvrzení“ o tom, že se smluvní strany dohodly na změně uzavřené smlouvy o dílo v tom smyslu, že zhotovitel již nebude případné vady či nedodělky odstraňovat, za situace, kdy se cena provedeného díla snižuje na 2 700 000 Kč bez daně z přidané hodnoty. Pokud bylo zároveň dohodnuto uzavření dohody o narovnání, měly v ní být řešeny jen otázky záruk a daně z přidané hodnoty. S přihlédnutím k nahrazení původního závazku závazkem novým zanikla povinnost předchůdce žalobce odstranit případné nedodělky a dílo je tak třeba považovat za ukončené.

Podle odvolacího soudu lze žalobci přisvědčit v tom, že v důsledku redukce ceny byly vypořádány vztahy stran, vzniklé v období do uzavření dohody a objednateli tak byla vlastně – po dohodě stran- poskytnuta sleva z ceny díla ve výši 429 384 Kč. K tomu odvolací soud doplnil, že objednatel i po 19. 2. 2009 disponoval všemi „zákonnými“ nároky z odpovědnosti za vady díla, ovšem jen v rozsahu těch skutečností (hlavně oznámení vad), jež nastaly až po uváděném rozhodném datu. Veškerá práva z odpovědnosti za vady vzniklá před ním, byla mezi stranami vypořádána právě v důsledku sjednání dohody z 19. 2. 2009.

Ze skutkových zjištění soudů se podává, žeu ze dne 19. 2. 2009 došlo k nahrazení původního závazku novým, když veškeré dosavadní nároky (plynoucí z původního závazku) byly toutou vyrovnány, současně byla nově na místo ceny díla ve výši 3 129 384 Kč dohodnuta cena díla ve výši 2 700 000 Kč a strany se zavázaly, že v co možná nejkratší době uzavřou dohodu o narovnání, kde budou vyřešeny pouze otázky záruk a DPH. Z uvedeného vyplývá, že se odvolací soud ani při právním posouzení výše uvedené otázky neodchýlil od závěrů obsažených v dovolatelkou uvedeném rozhodnutí Nejvyššího soudu.

Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání žalované jako nepřípustné podle odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se v souladu s věty druhé neodůvodňuje.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalovaná dobrovolně povinnost, kterou jí ukládá toto rozhodnutí, může se žalobce domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 29. 5. 2019

JUDr. Zdeněk Des

předseda senátu