Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 323/2018

30 Cdo 323/2018-870

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce P. H., nar. XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Helenou Kubecovou, advokátkou se sídlem v Brandýse nad Labem, Masarykovo náměstí 35, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o náhradu škody, o odměnu za zastupování žalobce, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. , o dovolání právní zástupkyně žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2017, č. j. -843, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Právní zástupkyně žalobce, JUDr. Helena Kubecová, jež mu byla ustanovena k ochraně jeho zájmů v řízení vedeném u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. i v řízení dovolacím vedeném pod sp. zn. , se domáhala odměny za zastupování žalobce v celkové výši 1 326 771 Kč, přičemž jí byly vyplaceny dvě zálohy v souhrnné výši 190 000 Kč. Nedoplatek za poskytnuté právní služby tedy měl podle právní zástupkyně žalobce činit 1 136 771 Kč.

Okresní soud Praha-východ jako soud prvního stupně usnesením ze dne 7. 6. 2017, č. j. -817, přiznal JUDr. Heleně Kubecové, advokátce se sídlem Masarykovo náměstí 35, Brandýs nad Labem, odměnu za zastupování žalobce ve výši 193 872 Kč.

Krajský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že přiznal JUDr. Heleně Kubecové, advokátce se sídlem Masarykovo náměstí 35, Brandýs nad Labem, odměnu za zastupování žalobce ve výši 400 137 Kč.

Usnesení odvolacího soudu napadla právní zástupkyně žalobce jako dovolatelka v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II a čl. XII ), dále jen „ “, odmítl.

Dovolatelka ve svém dovolání namítá, že odvolací soud nesprávně nezvýšil stanovenou odměnu za zastupování žalobce na trojnásobek, přestože z posuzované věci je patrná „mimořádná časová náročnost případu“. Formulovaná námitka však nemůže založit přípustnost dovolání podle , neboť při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu, pokud přihlédl k náročnosti jednotlivých úkonů právní služby, nikoli k časové náročnosti případu, jak se toho domáhá dovolatelka (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2019, sp. zn. ).

Vznáší-li dovolatelka „právní otázku, jaké ustanovení dle vyhl. dále jen AT, použít při stanovení příslušného paragrafu“, jde o otázku nesrozumitelnou, přičemž u ní zároveň absentuje vymezení přípustnosti dovolání. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je (podle ) obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné; pouhá kritika právního posouzení odvolacího soudu ani citace (části) textu ustanovení nepostačují (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. ). Jestliže se dovolatelka domnívala, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, musela by pro splnění požadavku ustanovení uvést, od jaké konkrétní judikatury se měl odvolací soud podle ní odchýlit.

Dovolání je vadné rovněž ohledně námitky, že odvolací soud chybně stanovil počet právních úkonů právní služby. Spatřovala-li dovolatelka přípustnost dovolání v tom, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, musí být z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatelky) dovolací soud odchýlit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. ). Nadto je třeba uvést, že uvedená námitka není ani právní otázkou, když se v ní dovolatelka dovolává pouze započtení většího počtu úkonů právní služby, aniž by bylo zřejmé, z jakého (právního) důvodu se tak má stát.

Konečně v otázce „nesprávného právního posouzení věci odvolacím soudem ve výši stanovení odměny za období od 1. 1. 2011a za nesprávné použití § 11 odst. 1 písm. c) AT – do skončení případu“ dovolatelka rovněž opomněla přípustnost dovolání vymezit.

Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému dovolání podle odmítl, neboť v části není přípustné ( ), a v části trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a tyto vady nebyly žalobkyní v zákonné lhůtě odstraněny ( a ).

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. 5. 2019

JUDr. Pavel Simon předseda senátu