Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1556/2019

20 Cdo 1556/2019-310

USNESENÍ

Univerzity Palackého v Olomouci

,

se sídlem v Olomouci, Křižkovského č. 511/8, identifikační číslo osoby 61989592, proti povinnému

M. F.

, narozenému dne XY, bytem ve XY, zastoupenému JUDr. Luborem Ludmou, advokátem se sídlem v Olomouci, Hanáckého pluku č. 1153/6, pro 90 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 27. února 2019, č. j. -286, t a k t o :

Dovolání povinného

se odmítá

.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í ( ):

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci potvrdil v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 18. července 2018, č. j. -240, kterým byl zamítnut návrh povinného na zastavení exekuce.

Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, v němž zejména namítá, že exekuční tituly jsou nezákonné a nevykonatelné, neboť nebyly vydány oprávněným orgánem, a nebyly tak splněny podmínky řízení podle , (dále jen „ “). Exekuce by proto měla být zastavena podle

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném od 30. září 2017 (srov. část první čl. II bod 2 ), a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.

Nejvyšší soud v usnesení ze dne 25. října 2002, sp. zn. , od jehož závěrů se podle tvrzení dovolatele odvolací soud v napadeném rozhodnutí odchýlil, uvedl, že při rozhodování o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí pro vymožení peněžitého plnění soud – z hlediska jeho věcného posouzení – zkoumá, zda rozhodnutí (jiný exekuční titul), jehož výkon je navrhován, bylo vydáno oprávněným orgánem, zda je vykonatelné po stránce formální a materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni, zda je výkon rozhodnutí navrhován v takovém rozsahu, který stačí k uspokojení oprávněného ( ), zda k vydobytí pohledávky nepostačuje výkon rozhodnutí nařízený nebo navržený jiným způsobem ( ), zda vymáhané právo není prekludováno a zda navržený způsob výkonu rozhodnutí není zřejmě nevhodný ( ). Věcnou správnost vykonávaného rozhodnutí (jiného exekučního titulu) soud přezkoumávat nemůže (stejně jako nepřihlíží k tomu, zda povinný uloženou povinnost splnil, případně v jakém rozsahu).

Dovolatel uvádí, že rozhodnutí o stanovení poplatku za studium delší než je standardní doba studia zvětšená o jeden rok, ze dne 25. května 2011, č. j. R070334/2011-DE, ze dne 8. prosince 2011, č. j. R070334/2011-DE a ze dne 28. května 2012, č. j. R070334/2011-DE, která jsou v tomto případě exekučními tituly, se nikdy nestala vykonatelnými, z důvodu, že nebyla vydána v souladu se zákonem, neboť výše poplatku za delší studium musela být podle rozhodného znění , o vysokých školách, přesně vyčíslena ve statutu vysoké školy, což se nestalo.

Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 25. září 2012, sp. zn. vysvětlil, že rozhodnutí podle a 4 zákona o vysokých školách vydané veřejnou vysokou školou jako správním orgánem a nositelem veřejné moci, podléhá přezkumu ve správním soudnictví a je také rozhodnutím, jež je exekučním titulem ve smyslu , exekuční řád.

I v nyní řešené věci tedy dovolatel měl možnost zpochybnit zákonnost exekučních titulů ve správním řízení, potažmo i v rámci správního soudnictví. Pakliže však podkladová rozhodnutí nebyla pro nezákonnost zrušena, nelze se (až na zcela výjimečné případy) domáhat konstatování jejich nezákonnosti v exekučním řízení a následného zastavení exekuce. Takový postup by byl v rozporu s principem právní jistoty (k tomu srov. např. odůvodnění usnesení Ústavního soudu ze dne 10. května 2017, sp. zn. ). V nyní řešeném případě předmětná rozhodnutí zrušena nebyla a stala se vykonatelnými exekučními tituly. Tvrzení dovolatele o nezákonnosti exekučních titulů není pro zastavení exekuce relevantní.

Nejvyšší soud, aniž by se zabýval tím, zda ze statutu vysoké školy vyplývala přesná výše poplatku za delší studium, dále uvádí, že i kdyby měl dovolatel v tomto ohledu pravdu, daná skutečnost by nemohla ničeho změnit na tom, že vysoká škola je orgánem oprávněným k vydání rozhodnutí o stanovení poplatku za delší studium a způsobit tak nedostatek podmínky řízení, jak tvrdí dovolatel. Na řešení jím formulované otázky, zda je exekuční soud povinen zkoumat podmínky řízení, proto napadené rozhodnutí nezávisí a tato otázka nemůže založit přípustnost dovolání. Přípustnost dovolání potom nelze dovodit ani z druhé dovolatelem formulované otázky, zda má exekuční soud zkoumat zákonnost exekučního titulu, neboť ani z již zmiňovaného usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. října 2002, sp. zn. , taková povinnost (ani pravomoc) exekučního soudu nevyplývá. Naopak exekuční řízení je ovládáno zásadou, podle níž exekuční soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost ani zákonnost exekučního titulu; obsahem rozhodnutí (jiného titulu), jehož exekuce se navrhuje, je vázán a je povinen z něj vycházet (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. května 2014, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. dubna 1999, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. října 2002, sp. zn. , uveřejněné pod č. 62/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 2004, sp. zn. , uveřejněné pod č. 58/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. července 2008, sp. zn. , a ze dne 5. srpna 2008, sp. zn. ).

Nejvyšší soud si je vědom judikatury Ústavního soudu, která dovodila, že ve výjimečných případech, kdy výkonem rozhodnutí dochází k popření základních principů právního státu a ke zcela zjevné nespravedlnosti, se lze i v exekučním řízení zabývat zásadními vadami exekučního titulu (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 1. listopadu 2016, sp. zn. ), je však přesvědčen, že nyní řešená věc mezi tyto výjimečné případy nepatří.

Odvolací soud (jakož i soud prvního stupně) postupovaly zcela v souladu s výše uvedenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, jestliže dospěly k závěru, že důvod k zastavení exekuce podle ustanovení zde nebyl dán. Nejvyšší soud proto dovolání povinné odmítl podle ustanovení

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [ a násl. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. 5. 2019

JUDr. Zbyněk Poledna

předseda senátu