Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 2714/2013

33

Cdo 2714/2013

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

P. I.

, zastoupeného JUDr. Jaroslavem Brožem, advokátem se sídlem v Brně, Marie Steyskalové 62/767, proti žalovanému

V. Sh.

, zastoupenému JUDr. Petrem Cembisem, advokátem se sídlem v Brně, Ponávka 185/2, o určení neexistence závazku, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 3. 2013, č.j. -199, ve znění opravného usnesení ze dne 29. 3. 2013, č.j. -204, takto :

Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 28. 3. 2013, č.j. -199, ve znění opravného usnesení ze dne 29. 3. 2013, č.j. -204, a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 20. 7. 2011, č.j. -178,

se ruší

a věc

se

Městskému soudu v Brně

vrací

k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Ve výroku označeným rozhodnutím (ve znění opravného usnesení) krajský soud potvrdil rozsudek ze dne 20. 7. 2011, č.j. -178, kterým Městský soud v Brně určil, že neexistuje žalobcův závazek zaplatit žalovanému 90.958,70 EUR od 5. 1. 2008 do 5. 11. 2014, „vymezený dohodou o svolení k vykonatelnosti notářského zápisu ze dne 21. 9. 2007, NZ 141/2007, N 172/2007, sepsaný dne 21. 9. 2007 JUDr. Věrou Němcovou, notářkou v Brně, se sídlem v Brně, Štefánikova 45, PSČ 602 00“; ve výroku o nákladech řízení rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že žalovaného zavázal k zaplacení 13.552,- Kč, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že žalobce má naléhavý právní zájem na určení neexistence závazkového právního vztahu ( , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 /srov. čl. II bod 1, 7 , čl. II bod 2 /, dále jen „ “). Určení neexistence závazku, o jehož uznání je sepsán předmětný notářský zápis, je způsobilé odstranit nejistotu právního postavení žalobce vůči žalovanému, neboť bez rozhodnutí o požadovaném určení by byl žalobce jako povinný z uznaného dluhu nucen pasivně vyčkávat dalšího postupu žalovaného bez možnosti takový postup ovlivnit; tím by mu byla odepřena možnost domáhat se soudní ochrany. V rámci věcného posouzení nároku shledal odvolací soud absolutně neplatnými právní úkony, o něž žalovaný pohledávku opíral. Žalovaný, který se nestal věřitelem pohledávek, neboť smlouvy o jejich postoupení uzavřel s postupitelem R. Š. ústní formou ( , , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz /, dále jen „obč. zák.“), nemohl s nimi disponovat, tedy ani uzavřít s žalobcem (dlužníkem) dohodu o narovnání, příp. dohodu o změně splatnosti dluhu. Neplatným právním úkonem je podle odvolacího soudu i uznání závazku žalobcem v notářském zápisu, protože pohledávka je co do důvodu vymezena neurčitě ( obč. zák.).

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním s tím, že posouzení otázky naléhavého právního zájmu na určení neexistence závazku, jehož předmětem je splnění dluhu 90.958,70 EUR s příslušenstvím, je nesprávné ( , 3 ). Bez rozhodnutí o tom, že dohoda o splnění dluhu obsažená v notářském zápise neexistuje, nebylo žalobcovo právo ohroženo a v důsledku případné nejistoty právního postavení žalobce jako dlužníka mu nehrozila žádná újma, kterou by bylo možno rozhodnutím o určovací žalobě odstranit (procesní obranu v případné exekuci mu zákon zajišťuje). Řízení o určovací žalobě vede v projednávané věci ke zbytečnému rozmnožování sporů, a to bez ohledu na to, zda byla podána před nebo po zahájení exekučního řízení. V intencích dovolacího důvodu podle zpochybnil žalovaný také právní závěry odvolacího soudu týkající se neplatnosti dohody o narovnání a uznání dluhu žalobcem. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalobce ve vyjádření odkázal na právní závěry odvolacího soudu a navrhl, aby dovolací soud odmítl dovolání.

Dovolání je přípustné, protože rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu ( , ), tj. otázky naléhavého právního zájmu na učení, že žalobcův závazek neexistuje.

Podle ustanovení se určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

Z hlediska skutkového stavu bylo v řízení před soudy obou stupňů zjištěno, že notářský kandidát JUDr. Jiří Němec sepsal 21. 9. 2007 notářský zápis (NZ 141/2007, N 172/2007) o dohodě, kterou se žalobce (osoba povinná) zavázal splnit žalovanému (osobě oprávněné) pohledávku „v celkové výši 90.958,70 EUR“ vyplývající ze závazkového právního vztahu, v níž svolil, aby byl podle zápisu nařízen a proveden výkon rozhodnutí (exekuce), jestliže svou povinnost řádně a včas nesplní ( , , o notářích a jejich činnosti /notářský řád/, ve znění účinném do 31. 12. 2007, dále jen „ “). Notářský zápis odkazuje na dohodu o narovnání z 21. 9. 2007 jako na „právní důvod“ plnění.

Naléhavý právní zájem o určení právního vztahu nebo práva je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení stalo jeho právní postavení nejistým; žaloba domáhající se určení nemůže být zpravidla opodstatněna tam, kde lze žalovat na splnění povinnosti.

Určovací žaloba má preventivní povahu a má za účel poskytnout ochranu právnímu postavení žalobce dříve, než dojde k porušení právního vztahu nebo práva; není proto opodstatněna tam, kde právní vztah nebo právo již byly porušeny a kde je proto právním prostředkem ochrany právního vztahu nebo práva žaloba o plnění. V případě, kdy lze žalovat o splnění povinnosti, může však být naléhavý právní zájem na určení dán tehdy, jestliže se určovací žalobou vytvoří pevný právní základ pro právní vztahy účastníků sporu, a předejde se tak případným dalším žalobám o plnění nebo jestliže žaloba o plnění neřeší a ani nemůže řešit celý obsah a dosah sporného právního vztahu nebo práva.

Určovací žaloby slouží potřebám praktického života a nemohou vést ke zbytečnému rozmnožování sporů. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení je proto současně dán jen tehdy, jestliže je (objektivně vzato) způsobilé odstranit stav právní nejistoty žalobce nebo ohrožení jeho práva. Pomocí určovací žaloby nelze řešit otázky, které mají význam jen pro jiné již probíhající řízení (v němž je lze řešit jako předběžné otázky) nebo které mají být podle zákona řešeny v jiném řízení.

Dovolací soud pokládá za správný (a plně odpovídající konstantní soudní praxi) závěr, podle něhož po nařízení soudního výkonu rozhodnutí (po pověření a nařízení exekuce) na podkladě titulu, jímž je notářský zápis se svolením k vykonatelnosti, se otázka, zda oprávněná osoba má či nemá podle hmotného práva nárok na vymáhané plnění, řeší ve zvláštním „sporném“ řízení o zastavení soudního výkonu (exekuce), jinak řečeno, řešení otázky, zda pohledávka nebo jiný nárok, jichž se „dohoda“ v zápise týká, vychází ze závazku, který nikdy nevznikl, případně již zanikl, který je neplatný nebo se promlčel, pro účely vykonávacího (exekučního) řízení pomocí určovací žaloby je nepřípustné, neboť vede jen ke zbytečnému rozmnožování sporů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2000, sp. zn. ). Naléhavý právní zájem na určení neexistence pohledávky ze závazkového právního vztahu nelze a priori vyloučit v případech, kdy osoba oprávněná z notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti pohledávku nebo jiný nárok, který se osoba povinná zavázala splnit, nevymáhá. Vždy je třeba v těchto případech, kdy řízení o výkon rozhodnutí nebo exekuční řízení nebylo zahájeno, při zvažování existence naléhavého právního zájmu přihlédnout (obecně) k povaze exekučního titulu, kterým je notářský zápis se svolením k vykonatelnosti ( , , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ “), a ke konkrétním okolnostem dané věci.

Notářský zápis sepsaný podle obsahuje „dohodu“ oprávněné a povinné osoby, která nemá hmotněprávní povahu (nemá za následek vznik, změnu nebo zánik práv a povinností účastníků právního vztahu); její opodstatnění tkví výlučně v exekučních poměrech. „Dohoda“ sepsaná formou notářského zápisu vyjadřuje „smír“ mezi věřitelem a dlužníkem o jejich vzájemných právech a povinnostech, jehož účelem (a cílem) je umožnit věřiteli domoci se splnění dluhu výkonem rozhodnutí bez předcházejícího (nalézacího) soudního řízení. Nesplní-li se očekávání oprávněné osoby v přímou vykonatelnost zápisu, zůstává právním důvodem plnění samotný hmotněprávní úkon (nebo jiná právní skutečnost) a „dohoda“ztrácí smysl. Hmotněprávní úkon, na jehož základě závazek vzniká nebo se mění (např. dohoda o narovnání podle a násl. obč. zák.), ani jednostranné uznání dluhu, o jehož splnění jde ( obč. zák.), nejsou materiálními náležitostmi notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti; to neznamená, že nemohou být obsaženy ve stejné ě s notářským zápisem se svolením k vykonatelnosti. Je-li tomu tak, je nezbytné oba tyto zápisy důsledně rozlišovat a navzájem nezaměňovat. Sepsal-li notář zápis současně jak o právním úkonu, tak o svolení k vykonatelnosti závazku z něho plynoucího, popř. jde-li o dva zápisy obsažené v téže ě, jde o exekuční titul jen tehdy, pokud – bez zřetele na tu jeho část, která se vztahuje k právnímu úkonu – obsahuje náležitosti stanovené v a , tj. esenciální složky „dohody“. Z formálního charakteru a z povahy notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti vyplývá, že „dohoda“, kterou se povinný zavázal splnit pohledávku nebo jiný nárok oprávněného vyplývající ze závazkového právního vztahu, není sám o sobě zavazovacím důvodem a ani se jím nezakládá domněnka existence dluhu v době jeho sepsání (pohledávka, jíž se „dohoda“ sepsaná zápisem týká, není judikátní pohledávkou). Notářský zápis o „dohodě“ – i když je exekučním titulem – není rozhodnutím a nemá účinky, které zákon s rozhodnutím spojuje. Jde o veřejnou u ( ), která není vybavena účinky právní moci ani závaznosti pro účastníky a pro všechny orgány ( ). Skutečnost, že se osoba povinná zavázala plnit oprávněnému a že „dohoda“ o tom je sepsána v zápise se svolením k vykonatelnosti, nepředstavuje ani překážku, která by bránila projednání sporu o stejné plnění před soudem nebo jiným orgánem, do jehož pravomoci náleží projednání takové věci (k otázce žalob o určení neplatnosti právních úkonů, příp. neexistence /existence/ právního vztahu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. ).

Notářský zápis z 21. 9. 2007 (NZ 141/2007, N 172/2007) byl sepsán výlučně o „dohodě“, kterou se žalobce zavázal splnit pohledávku nebo jiný nárok žalovaného vyplývající ze závazkového právního vztahu. Podle právní úpravy notářských zápisů se svolením k vykonatelnosti účinné do 31. 12. 1999 (srov. , , ve znění před novelizací provedenou ) notářský zápis jen odkazuje na dohodu o narovnání jako na „právní důvod“ pohledávky, aniž by tato dohoda byla notářským zápisem sepsána (srov. a násl. ). Obligatorní náležitost – skutečnosti, na nichž se pohledávka nebo jiný nárok zakládá ( ) – notářský zápis zjevně postrádá; důsledky toho v exekučních poměrech vyplývají ze závěrů usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. , uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2000. Obsahem daného notářského zápisu není ani jednostranný hmotněprávní úkon, kterým žalobce uznal podle obč. zák. dluh a který odvolací soud posoudil jako neplatný z důvodu neurčitosti; za takové uznání totiž nelze považovat samotnou „dohodu“ oprávněného a povinného, jejíž smysl – jak bylo vyloženo výše – je zakotven toliko v exekučním terénu. Z toho také vyplývá, že promlčení pohledávky „vyplývající z dohody o narovnání“, na kterou notářský zápis odkazuje, se řídí ustanoveními , resp. obč. zák.

Naléhavý právní zájem na požadovaném určení žalobce zdůvodnil tím, že posouzení existence závazku je spjato s jeho prohlášením o svolení k vykonatelnosti zápisu ( ). Žaloba – podle jeho názoru – směřuje k ochraně právního postavení před exekucí, kterou je reálně ohrožen. Naléhavý právní zájem na určení neexistence závazku, který v notářském zápisu řádně, tj. skutečnostmi, na nichž se pohledávka zakládá, identifikován není, skutkově vymezil snahou žalobě vyhovujícím rozsudkem zabránit výkonu rozhodnutí (exekuci).

Žádného z uvedených cílů nelze žalobou o požadovaném určení dosáhnout.

Okolnost, že pohledávka nebo jiný nárok, jichž se „dohoda“, o které byl sepsán notářský zápis se svolením k vykonatelnosti, týká, vychází ze závazku, který nevznikl (neexistoval), nemění nic na tom, že i takový zápis je exekučním titulem, na jehož podkladě soud nařídí výkon rozhodnutí (exekuci), obsahuje-li všechny formální náležitosti. Překážkou vykonatelnosti není, že „dohoda“ neodpovídá skutečným hmotněprávním vztahům (věcnou správností, příp. zákonností exekučního titulu se soud při nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce nezabývá); na tom by nic nezměnil ani (pravomocný) rozsudek, kterým by soud v občanském soudním řízení k žalobě povinné osoby určil, že pohledávka ze závazkového právního vztahu neexistuje. Jestliže soud nařídí výkon rozhodnutí (exekuci) podle notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti, který obsahuje všechny formální náležitosti, ačkoliv oprávněný nemá na vymáhané plnění podle hmotného práva nárok, je to důvod k zastavení výkonu rozhodnutí nebo exekuce ( , , 2 ). Rozsudkem, kterým by soud v občanském soudním řízení k žalobě povinné osoby (pravomocně) určil, že pohledávka ze závazkového právního vztahu neexistuje, by exekuční soud nebyl vázán; otázku existence závazku by (znovu) posuzoval – pro účely rozhodnutí o zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) – jako předběžnou a z rozsudku by vyšel jen při nezměněných skutkových okolnostech ( ).

Protože závěr odvolacího soudu, že na určení neexistence závazku, „o jehož uznání je sepsán předmětný notářský zápis“, je naléhavý právní zájem, není správný, Nejvyšší soud – aniž se zabýval důvodností dalších námitek snesených v dovolání – napadené rozhodnutí (včetně rozhodnutí soudu prvního stupně) zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení ( , 2 ).

Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu ( , věta první, ).

V novém rozhodnutí soud prvního stupně (odvolací soud) rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího ( , věta druhá, ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. května 2014

JUDr. Pavel Krbek

předseda senátu