Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1095/2019

28 Cdo 1095/2019-176

USNESENÍ

F. B.

městu Moravské Budějovice

, identifikační číslo osoby: 002 89 931, se sídlem v Moravských Budějovicích, nám. Míru 31, zastoupenému JUDr. Stanislavem Juránkem, advokátem se sídlem v Moravských Budějovicích, Husova 800,

o určení, že žalobce je oprávněnou osobou

, vedené u Okresního soudu v Třebíči, pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. dubna 2018, č. j. -95, takto:

I. Dovolání seodmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í ( ) :

Žalobce dovoláním napadl v záhlaví označený rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Třebíči ze dne 25. 5. 2016, č. j. -59, kterým byla zamítnuta žaloba na určení, že žalobce je podle osobou oprávněnou k uplatnění nároku na vydání pozemků parc. č. XY, parc. č. XY a parc. č. XY, vše v k. ú. XY; současně bylo rozhodnuto o nákladech řízení.

Splnění předpokladů přípustnosti dovolání spatřuje žalobce (dále též jako „dovolatel“) v tom, že se odvolací soud napadeným rozsudkem odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a současně že rozsudek závisí na vyřešení otázky dovolacím soudem dosud neřešené; co do důvodu dovolání dovolatel napadá závěr odvolacího soudu o nesplnění (neprokázání) předpokladů definovaných v ustanovení až c) , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) dovolání projednal podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

Dovolání přitom, aniž nařizoval jednání ( věty první ), odmítl podle ustanovení , neboť není přípustné.

Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu, jímž se tu končí odvolací řízení (a kdy napadené rozhodnutí nepatří do okruhu rozhodnutí vyjmenovaných v ), je třeba poměřovat hledisky uvedenými v ustanovení , z nichž ovšem žádné naplněno není (napadené rozhodnutí nezávisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena anebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, a nejde ani o případ, kdy má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak).

Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (srov. větu první ), přičemž Nejvyšší soud může dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat toliko z důvodů vymezených v dovolání (srov. věta první ).

Co do zjištěného stavu věci dospěl odvolací soud k závěru, že žalobce neprokázal skutečnosti odůvodňující uznání žalobce jako oprávněné osoby ve smyslu § 4 a § 4a zákona o půdě k uplatnění nároku na vydání předmětných pozemků [především neprokázal nabytí držby jeho rodiči ani žádný z dalších předpokladů dle § 4a odst. 3 písm. a) až c) zákona o půdě].

Smyslem ustanovení § 4a zákona o půdě (jehož výklad a aplikace byly pro posouzení dané věci stěžejní) jest přitom uznat i práva osob, jež nemohou prokázat své vlastnictví v souladu s občanskoprávními předpisy, platnými v době, kdy zemědělskou nemovitost získaly. Nevyžaduje tak obvyklé prokázání vlastnického práva původního vlastníka; jinak by totiž dané ustanovení nemělo samo o sobě smysl, protože na základě dokladu o vlastnictví by rozhodl pozemkový úřad podle § 9 zákona o půdě o uplatněném nároku běžným postupem (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 8. 2003, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2012, sp. zn. ). Právní úprava zákona o půdě sleduje co nejširší nápravu křivd, vzniklých na zemědělském majetku osobám, které jej byly v minulosti zbaveny (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2003, sp. zn. , nebo též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2001, sp. zn. ).

Podle rozhodovací praxe dovolacího soudu (srov. např. již rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 1998, sp. zn. ) z ustanovení § 4a odst. 3 zákona o půdě vyplývají tři samostatné skutkové podstaty, přičemž naplnění kterékoli z nich vede k uznání nároku. Prvá z nich vyžaduje, aby domnělá oprávněná osoba předložila rozhodnutí o dědictví nebo smlouvu, kterou dokládá vlastnické právo, doklad o smlouvě nebo doklad o jiném právním úkonu o nabytí vlastnictví touto osobou nebo jejím právním předchůdcem, nedošlo-li k právně účinnému převodu jen pro nedostatek zápisu do pozemkové knihy nebo evidence nemovitostí [§ 4a odst. 3 písm. a) zákona o půdě]; druhá, aby domnělá oprávněná osoba prokázala, že ve skutečnosti došlo k dělbě užívání nemovitosti mezi spoluvlastníky nebo k výměně pozemků, a k převodu nedošlo jen proto, že nebyl zachován předepsaný úřední postup [§ 4a odst. 3 písm. b) zákona o půdě]; a ve třetí skutkové podstatě se od domnělé oprávněné osoby vyžaduje, aby prokázala, že sama nebo její právní předchůdce měli pozemky, porosty nebo jiný majetek v držbě a doklad o vlastnictví nemůže předložit, protože buď nebylo realizováno zápisové řízení, nebo že došlo ke ztrátě nebo poškození či zničení katastrálních nebo pozemkových operátů [§ 4a odst. 3 písm. c) zákona o půdě].

Uvedené judikaturní praxi se ovšem odvolací soud nikterak nezpronevěřil, ztotožnil-li se se skutkovými a právními závěry soudu prvního stupně, jenž se naplněním jednotlivých podmínek § 4a odst. 3 písm. a) až c) zákona o půdě řádné zabýval a dospěl k nikoliv nepřiměřenému závěru, že žalobce nepředložil takové důkazní prostředky, z nichž by bylo lze vzít za prokázané naplnění některé z podmínek podle ustanovení § 4a odst. 3 zákona o půdě. V tomto směru nelze shledat napadené rozhodnutí odvolacího soudu excesivním v komparaci s ustálenou rozhodovací praxí výše nastíněnou.

Postup, kdy se odvolací soud zaměřil na zkoumání důvodnosti žaloby zejména z hlediska naplnění předpokladů dle § 4 odst. 3 písm. c) zákona o půdě, považuje dovolací soud za přiměřený rovněž tomu, že skutková tvrzení žalobce neodůvodňovala aplikaci ustanovení § 4 odst. 3 písm. b) zákona o půdě (když žalobce netvrdil, že by došlo k dělbě užívání nemovitosti mezi spoluvlastníky nebo k výměně pozemků, a k převodu nedošlo jen proto, že nebyl zachován předepsaný úřední postup), ani ustanovení § 4a odst. 3 písm. a) zákona o půdě (kdy sám žalobce uvádí, že nemůže předložit doklad o vlastnictví a ani nemá k dispozici nabývací titul právních předchůdců k pozemkům, neboť se nedochoval). Přitom při rozhodování o nároku podle § 4a odst. 3 písm. c) zákona o půdě zkoumá soud s ohledem na tvrzené okolnosti tohoto případu, zda žalobce nebo jeho právní předchůdce měl předmětný zemědělský nemovitý majetek v držbě, a že nebylo realizováno zápisové řízení (srov. např. již zmiňovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 8. 2003, sp. zn. , nebo též stanovisko občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 1995, sp. zn. , přiměřeně též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 3. 2006, sp. zn. ).

Jádro dovolání žalobce pak tvoří pasáž „Východiska skutkového stavu a průběh řízení“, v níž dovolatel zejména prosazuje vlastní verzi skutkového stavu (čímž především napadá skutkový stav, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů), o niž pak následně opírá i použitou právní argumentaci. Sluší se pak připomenout i tu rozhodovací praxi dovolacího (i Ústavního) soudu, podle níž uplatněním způsobilého dovolacího důvodu podle není zpochybnění prvního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, přičemž samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) nelze úspěšně napadnout způsobilým dovolacím důvodem podle (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. , obdobně i usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 8. 2016, sp. zn. , bod 10 odůvodnění, jež aprobuje závěr dovolacího soudu, že k revizi hodnotících úvah odvolacího soudu pohybujících se v rovině skutkových zjištění dovolací soud účinnou procesní úpravou povolán není).

Ač se dovolatel ohrazuje, že mu v daném případě při posuzování nároku domnělé oprávněné osoby orgány státní správy a právnické osoby, na které přešlo vlastnické či užívací právo k nemovitostem, neposkytovaly ve smyslu § 4a odst. 1 zákona o půdě pomoc či součinnost (zejména tím, že by poskytovaly údaje o nemovitostech, např. kopie listin i jiné prostředky, jež mohou přispět k objasnění věci) a v této souvislosti ohlašuje, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na vyřešení této otázky, jež dosud nebyla v rozhodovací praxi vyřešena, ve světle dovolací argumentace takto položenou otázku nelze považovat za kvalifikovanou otázku hmotného či procesního práva, nýbrž jde o pokračování argumentace dovolatele v rámci jím uplatňované kritiky posouzení naplnění znaků podle a zákona o půdě. Nehledě na to, že žalobce ani neuvádí, jaké konkrétní y či jiné důkazní prostředky k prokázání nároku měly mu příslušné státní orgánu v rámci požadované součinnosti poskytnout (vytýká-li, že mu tato součinnost poskytnuta nebyla).

A jak již výše uvedeno, v režimu dovolacího řízení podle ve znění účinném od 1. 1. 2013 nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem ani hodnocení důkazů (k tomu znovu srov. i judikaturu shora citovanou). Dovolací přezkum je ustanovením vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. , a ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. ).

Proti výroku rozhodnutí o nákladech řízení (napadá-li snad dovolatel rozhodnutí odvolacího soudu i v této jeho části) je přípustnosti dovolání zákonem výslovně vyloučena (viz ).

V situaci, kdy Nejvyšší soud v přiměřené lhůtě přikročil přímo k rozhodnutí o dovolání, nebylo již samostatně rozhodováno o dovolatelem současně podaném návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí ( ), jenž tak sdílí osud (nepřípustného) dovolání (k ústavní konformitě takového postupu srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. ).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a v situaci, kdy dovolání žalobce bylo odmítnuto a kdy náklady spojené s podáním obsahově stručného vyjádření žalovaného k podanému dovolání nelze v tomto případě považovat za účelně vynaložené náklady k uplatňování nebo bránění práva.

Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná i na internetových stránkách Nejvyššího soudu (

www.nsoud.cz

), rozhodnutí Ústavního soudu na stránkách

nalus.usoud.cz

.

Rozhodné znění (od 30. 9. 2017) se podává z bodu 2. článku II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

K požadavkům vztahujícím se k obsahovým náležitostem tohoto (stručného) odůvodnění usnesení, jímž se odmítá dovolání, srovnej

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. 5. 2019

Mgr. Petr Kraus

předseda senátu