Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 530/2019

-326

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Jiřího Handlara, Ph.D., ve věci žalobkyně ALPINE Bau CZ a. s., se sídlem ve Valašském Meziříčí, Krásno nad Bečvou, Jiráskova 613/13, identifikační číslo osoby 02604795, proti žalované LETOINVEST, s. r. o.,se sídlem v Brně, Kamenná 178/7, identifikační číslo osoby 27741559, zastoupené JUDr. Zdeňkem Navrátilem, advokátem se sídlem v Brně, Bašty 416/8, o zaplacení 431.100,70 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 9. 2018, č. j. -253, t a k t o :

O d ů v o d n ě n í :(dle )

Okresní soud v Blansku rozsudkem ze dne 4. 4. 2017, č. j. -194, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 431.100,70 Kč s příslušenstvím ve výroku blíže specifikovaným (I. výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (II. výrok).

K odvolání žalované Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 12. 9. 2018, č. j. -253, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (dále též „dovolatelka“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné, neboť odvolací soud se dle dovolatelky odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, když „nezohlednil všechny okolnosti projednávané věci“, přičemž „pokud by přihlédl ke všem výše uvedeným skutečnostem, dospěl by nepochybně k závěru, že nedošlo k řádnému odstoupení od smlouvy a že oznámení vad nebylo opožděné, tedy nemůže být uplatněna námitka pozdní reklamace“. Uplatňuje přitom dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci dle ustanovení , (dále jen „“).

K dovolání žalované se žalobkyně vyjádřila tak, že je navrhuje odmítnout, případně zamítnout.

Nejvyšší soud (jako soud dovolací dle ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle , zkoumal, zda dovolání obsahuje zákonné obligatorní náležitosti dovolání a zda je přípustné.

Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolání není přípustné.

Polemizuje-li dovolatelka se zjištěními významnými pro posouzení odvolacího osudu, zda došlo k řádnému odstoupení od smlouvy o dílo ze strany žalobkyně či zda dovolatelka uplatnila práva z vadného plnění včas, je nutno uvést, že dovolatelka prostřednictvím této své argumentace pouze zpochybňuje skutková zjištění soudů nižších stupňů, aniž by přitom uplatňovala způsobilý dovolací důvod. Nejvyšší soud v tomto ohledu podotýká, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu není zpochybnění právního posouzení věci založené na zpochybňování skutkového stavu věci učiněného soudy nižších stupňů a na kritice hodnocení důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014, a ze dne 19. 6. 2018, sp. zn. ). Tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. , a ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. ).

Přípustnost dovolání nezakládá ani dovolatelkou činěná citace judikatury Nejvyššího soudu (rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2007, sp. zn. ), týkající se povinnosti objednatele uhradit zbytek ceny díla v případě nesplnění povinnosti zhotovitele dílo řádně zhotovit: „Pokud mělo předané dílo vady, je zřejmé, že zhotovitel nesplnil svou povinnost provést dílo řádně. Dílo, které je vadné, nelze totiž ve smyslu § 554 odst. 1 obchodního zákoníku považovat za dílo provedené, a to ani tehdy, když je – jako tomu bylo v posuzovaném případě – objednatel převezme. Pokud bylo tedy zaplacení ceny za dílo vázáno na předání a převzetí díla, nebyl objednatel povinen zbytek ceny uhradit, neboť zhotovitel nesplnil svou povinnost zhotovit řádné dílo.“ Oproti mínění dovolatelky v nyní posuzované věci (na rozdíl od citovaného rozhodnutí) nebyl vznik práva na zaplacení ceny díla vázán na provedení díla ve smyslu , obchodní zákoník, nýbrž na vystavování faktur v termínech dle harmonogramu plateb jako přílohy smlouvy a na další skutečnosti vymezené ve smlouvě o dílo uzavřené mezi účastníky, ve znění jejích dodatků. Závěry odvolacího soudu tak s dovolatelkou namítanou judikaturou v rozporu nejsou.

Z výše uvedeného vyplývá, že nebyly naplněny podmínky přípustnosti dovolání stanovené v Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se v souladu s věta druhá neodůvodňuje.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. 4. 2019

JUDr. Pavel Horák, Ph.D.

předseda senátu