Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 1619/2018

23 Cdo 1619/2018-164

USNESENÍ

VAKO Boršice u Buchlovic, spol. s r. o.

INTENSYS-CZ, s. r. o.

, se sídlem v Hradištku, Chovatelů 413, identifikační číslo osoby 48036919, zastoupené JUDr. Pavlem Bergerem, advokátem se sídlem v Praze 10, Bělocerkevská 1037/38, o zaplacení částky 1.240.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. 11. 2017, č. j. -124, t a k t o :

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:(dle )

Okresní soud Praha - západ rozsudkem ze dne 27. 1. 2017, č. j. -99, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 1.240.000 Kč s příslušenstvím ve výroku blíže specifikovaným (bod I. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (bod II. výroku).

K odvolání žalované odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I. potvrdil, ve výroku pod bodem II. jej změnil tak, že se výše nákladů řízení stanoví částkou 168.831 Kč (první výrok). Dále pak rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení mezi účastníky (druhý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soud, výslovně v celém rozsahu, podala žalovaná (dále též „dovolatelka“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle ustanovení , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 [viz čl. II bod 2 (dále jen „ “)]; uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ( ).

K dovolání žalované se žalobkyně dle obsahu spisu nevyjádřila.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle , zkoumal, zda je dovolání přípustné.

Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Přípustnost dovolání podle ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. ), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení skutečně splněna jsou.

Dovolatelka k vymezení přípustnosti dovolání uvedla, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného a procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od shora uvedené ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a zároveň v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla tato věc vyřešena“.

Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 4/2014, judikoval, že pokud má být dovolání přípustné podle ustanovení ve znění účinném od 1. 1. 2013 proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatelka za dosud nevyřešenou dovolacím soudem, a má-li být dovolání přípustné podle ustanovení ve znění účinném od 1. 1. 2013 proto, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které "ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje.

K nutnosti vymezení relevantní právní otázky jakožto obsahové náležitosti dovolání se Nejvyšší soud vyjádřil např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2013, sp. zn. , podle jehož závěru neuvede-li dovolatel v dovolání otázku, která je podstatná pro rozhodnutí soudu v posuzované věci, je dovolání nepřípustné.

Dovolatelka výše uvedeným požadavkům nedostála, neboť nevymezuje žádnou konkrétní právní otázku, kterou má za dosud dovolacím soudem neřešenou, ani žádnou otázku, při jejímž řešení se měl odvolací soud od judikatury Nejvyššího soudu odchýlit. Z obsahu dovolání nelze zjistit, jakou konkrétní otázku hmotného či procesního práva považuje dovolatelka za dovolacím soudem dosud neřešenou, a při řešení jaké konkrétní otázky hmotného či procesního práva se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatelka dovolacímu soudu pouze obecně předestírá „otázku relativní neplatnosti právního úkonu“ (srov. , ) a odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu, z něhož cituje přijatý právní závěr, aniž by však ve smyslu vyložila, v čem konkrétně spatřuje nesprávnost právního posouzení „otázky relativní neplatnosti právního úkonu“ v napadeném rozhodnutí odvolacího soudu. Navíc z obsahu dovolání nelze dovodit, vůči jakému konkrétnímu právnímu úkonu je relativní neplatnost namítána.

Za řádné vymezení dovolacího důvodu pak nelze považovat ani tvrzení dovolatelky, že „jde o věc, která doposud nebyla dovolacím soudem vyřešena“.

Nejvyšší soud dále podotýká, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu není zpochybnění právního posouzení věci založené na zpochybňování skutkového stavu věci učiněného soudy nižších stupňů a kritice hodnocení důkazů. Nejvyšší soud např. ve svém rozhodnutí ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , podotkl, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu dle není zpochybnění právního posouzení věci, pokud vychází z jiného skutkového stavu než ze kterého vycházel odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle ve znění účinném od 1. 1. 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem.

V části dovolání, ve které dovolatelka namítá (že se odvolací soud dostatečně nevypořádal s jejími námitkami nebo že neprovedl důkaz), uplatňuje námitky, které však nejsou způsobilé vyvolat přípustnost dovolání a dovolací soud se jimi nemůže zabývat, neboť jde o vady řízení, k nimž by dovolací soud mohl za určitých podmínek přihlédnout pouze tehdy, bylo-li by dovolání přípustné ( ). Samotná tvrzená vada řízení však přípustnost dovolání dle ustanovení vyvolat nemůže.

Pro úplnost Nejvyšší soud podotýká, že v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy ( ).

Pokud dovolatelka uvedla, že dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu, tedy i rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení, pak přehlíží, že podle není dovolání přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.

Jelikož dovolatelka výše uvedenému požadavku na vymezení dovolacího důvodu nedostála, Nejvyšší soud její dovolání pro vady podle odmítl.

Dovolání rovněž obsahovalo návrh na odklad právní moci napadeného rozhodnutí. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. , dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení ( ), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. S ohledem na výše uvedené se proto Nejvyšší soud návrhem žalované na odklad právní moci rozhodnutí odvolacího soudu nezabýval.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení větu druhou ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 19. 6. 2018

JUDr. Pavel Horák, Ph.D.

předseda senátu