Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3005/2018

30 Cdo 3005/2018-458

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobců a)P. K., narozeného XY, bytem XY, b) M. V. K., narozeného XY, bytem XY, c) P. K., narozeného XY, bytem XY, a d) Y. R., narozené XY, bytem XY, zastoupených Mgr. Ladislavem Bártou, advokátem se sídlem v Ostravě, Purkyňova 6, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o náhradu škody a nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 12. 2017, č. j. -415, takto:

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 14. 6. 2017, č. j. -369, zamítl žalobu v části, jíž se žalobci a) a b) domáhali zaplacení částky 216 900 Kč každému jako náhrady majetkové újmy (výrok I), dále zamítl žalobu v části, jíž se všichni žalobci domáhali zaplacení částky 163 680 Kč každému jako odčinění nemajetkové újmy (výrok II), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky III a IV).

Dovoláním napadeným rozsudkem Městský soud v Praze jako soud odvolací potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Rozsudek odvolacího soudu v celém jeho rozsahu napadli žalobci dovoláním, které však Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 1 ), dále jen " ".

Dovolatelé v obsáhlém dovolání vymezili celkem 56 vad, které spatřují v napadeném rozhodnutí, přičemž tyto vady strukturovali do čtyř bodů dále členěných na písmena. Přípustností dovolání se dovolatelé zabývali pouze v bodě 1 g), u nějž uvedli, že dovolacím soudem dosud neměla být řešena právní otázka spočívající v okolnosti, kdy odvolací soud rozhodl o něčem jiném, než co bylo předmětem odvolacího řízení. Uvedené dovolatelé dovozují z toho, že odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. , který se týká otázky, zda v případě nepřiměřeně dlouhého řízení, jehož se účastní právnická osoba (družstevní záložna), vzniká nemajetková újma také členům této právnické osoby. V nyní posuzované věci však šlo o vztah mezi dětmi a jejich rodiči, kteří v řízení vystupovali jako zákonní zástupci, jenž nelze srovnávat se vztahem mezi právnickou osobou a jejími členy.

Z obsahu napadeného rozhodnutí je zřejmé, že odvolací soud rozhodoval o odčinění nemajetkové újmy způsobené žalobcům c) a d) jako rodičům (zákonným zástupcům) účastníků posuzovaného řízení. V bodě 10 napadeného rozsudku odvolací soud výslovně uvádí: „Žalobci c) a d) jednali v posuzovaném řízení nikoliv jménem svým, nýbrž jménem a na účet žalobců (svých dětí), a to z titulu existujícího zákonného zastoupení.“ Na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. odvolací soud odkázal pouze co do závěru, dle nějž nemajetková újma nevzniká v příčinné souvislosti s nepřiměřenou délkou řízení těm osobám, kteří dopady nepřiměřené délky řízení nepociťují přímo, ale zprostředkovaně skrze jejich vztah k primárnímu poškozenému. Z uvedeného však nelze dovozovat, že by odvolací soud rozhodoval o jiném předmětu řízení. Dovolateli vymezená otázka tak přípustnost dovolání nezakládá, neboť nejde o otázku, na jejímž vyřešení by napadené rozhodnutí záviselo.

Ve zbylé části posuzované dovolání neobsahuje náležitosti vyžadované ustanovením , neboť dovolatelé nikterak nevymezili, v čem spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání.

Žalobci v dovolání nijak nekonkretizují, který z předpokladů přípustnosti dovolání považují pro ně za splněný. Nejvyšší soud přitom ve svých rozhodnutích opakovaně uvedl, že k projednání dovolání je nezbytné, aby z něj bylo zřejmé, od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odvolací soud odchýlil, která konkrétní otázka hmotného či procesního práva má být dovolacím soudem vyřešena nebo je rozhodována rozdílně, případně od kterého (svého dříve přijatého) řešení se dovolací soud má odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. ).

Vymezení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je třeba provést pro každý jednotlivý dovolací důvod samostatně. Jen tak bude zaručeno splnění účelu novely ( ), když advokáti dovolatelů budou před podáním dovolání u každého jednotlivého dovolacího důvodu nuceni posoudit, zda daná konkrétní právní otázka již byla v judikatuře Nejvyššího soudu vyřešena, případně jakým způsobem, a zda tedy vůbec má smysl se v této právní otázce na Nejvyšší soud obracet (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. ledna 2015, sp. zn. ).

Rovněž Ústavní soud potvrdil, že „[n]áležitosti dovolání a následky plynoucí z jejich nedodržení jsou (…) v stanoveny zcela jasně. Účastníkovi řízení podávajícímu dovolání proto nemohou při zachování minimální míry obezřetnosti vzniknout pochybnosti o tom, co má v dovolání uvést. Odmítnutí dovolání, které tyto požadavky nesplní, není formalismem, nýbrž logickým důsledkem nesplnění zákonem stanovených požadavků.“ (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2015, sp. zn. ).

Ústavní soud se dále k otázce náležitostí dovolání vyjádřil v usnesení ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. , kde přiléhavě vysvětlil účel povinnosti dovolatele uvést, v čem konkrétně spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Účelem zavedení této povinnosti je podle Ústavního soudu „regulace vysokého počtu problematicky formulovaných dovolání a preventivní působení na advokáty potenciálních dovolatelů, aby se otázkou přípustnosti dovolání odpovídajícím způsobem zabývali. To mělo vést k tomu, že dovolání nakonec podáno nebude, neboť advokát při reflexi dosavadní judikatury Nejvyššího soudu sám zjistí, že dovolání rozumný smysl podávat nemá.“

Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému dovolání podle odmítl, neboť trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a tyto vady nebyly dovolateli v zákonné lhůtě odstraněny ( ).

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 7. 5. 2019

JUDr. František Ištvánek předseda senátu