Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 4351/2018

32 Cdo 4351/2018-130

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a Mgr. Jiřího Němce v právní věci žalobkyně ABSOLOOK s. r. o., se sídlem v Praze 1, Petrská 1426/1, identifikační číslo osoby 24708259, zastoupené JUDr. Karlem Codlem, advokátem se sídlem v Praze 5, U Nikolajky 833/5, proti žalované Zlato a. s., se sídlem v Praze 1, Ovocný trh 572/11, identifikační číslo osoby 04403231, zastoupené Mgr. Jurajem Kozicem, advokátem se sídlem v Praze 8, Prvního pluku 320/17, o zaplacení částky 1 180 970 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 5. 2018, č. j. -61, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem pro uznání ze dne 13. 10. 2017, č. j. -31, uložil žalované zaplatit žalobkyni 1 180 970 Kč s úrokem z prodlení tam specifikovaným (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

V záhlaví označeným rozsudkem Městský soud v Praze k odvolání žalované rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil (první výrok), ve výroku II. jej zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (druhý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu, výslovně pouze proti prvnímu výroku, podala žalovaná dovolání, majíc za to, že odvolací soud se při řešení „vícero právních otázek procesního práva“ odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci a navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu v prvním výroku a v návaznosti na to i rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. zrušil, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně aby zrušil rozsudek odvolacího soudu v prvním výroku a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalobkyně považuje dovolání za nepřípustné a nedůvodné a navrhuje, aby je dovolací soud odmítl, případně aby je zamítl a přiznal jí náhradu nákladů dovolacího řízení.

Podle ustanovení , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „ “), není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Z ustanovení vyplývá, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Dovolatelka má za to, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při řešení otázky „zda nastane fikce uznání nároku podle ustanovení , jestliže usnesení, kterým byla žalovaná vyzvána, aby se ve stanovené lhůtě ve věci písemně vyjádřila (podle ustanovení ), neobsahuje předepsané formální náležitosti, a není proto veřejnou listinou“. Podle jejího názoru měl být originál kvalifikované výzvy podepsán samosoudcem, případně předsedou soudu pověřeným soudcem a nikoliv pouze asistentkou soudce, jak se stalo v projednávané věci a předmětné usnesení tak neobsahuje předepsané formální náležitosti, není proto veřejnou u a fikce uznání nároku nenastala. Prostřednictvím této otázky však nemůže být přípustnost dovolání založena, poněvadž na jejím řešení napadené rozhodnutí nespočívá, tuto otázku odvolací soud neřešil, v rámci odvolacího řízení žalovaná tuto námitku neuplatnila, odvolací soud se jí nezabýval a neučinil žádný závěr, který by mohl být přezkoumán v dovolacím řízení. Nejvyšší soud zdůraznil již v usnesení ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. (jež je veřejnosti k dispozici, stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, na jeho webových stránkách), že dovolání není přípustné podle ustanovení , jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí (shodně srov. např. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. ).

Pro úplnost Nejvyšší soud uvádí, že odvolací soud se neodchýlil od rozhodnutí dovolacího soudu, na které dovolatelka odkazuje, neboť ta vycházejí z jiného skutkového stavu. V rozsudcích ze dne 6. 10. 2016, sp. zn. , a ze dne 2. 7. 2013, sp. zn. , Nejvyšší soud řešil otázku zcela chybějícího podpisu předsedy senátu nebo na jeho místě jiné oprávněné osoby na originále usnesení obsahující výzvu podle ustanovení V projednávané věci však bylo předmětné usnesení vydáno asistentkou soudce, která jej i podepsala.

Dovolatelka dále předkládá otázku „zdali povaha věci vyžaduje vydání usnesení podle ustanovení v typově, skutkově a právně neobtížné věci, kterou lze hodnotit jako zcela jednoduchou věc, která nevyžaduje podrobnější a rozsáhlejší přípravu jednání“, majíc za to, že se při řešení této otázky odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, kterou cituje a argumentuje ve prospěch názoru, že v projednávané věci jde o jednoduchou právní věc, v rámci které je vydání kvalifikované výzvy vyloučeno. Od dovolatelkou citovaných rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. , a ze dne 16. 3. 2017, sp. zn. , se odvolací soud při posouzení, zda povaha věci nebo okolnosti případu vyžadovaly vydání výzvy podle ustanovení neodchýlil, neboť uzavřel, že námitky ohledně jednotlivých vystavených faktur za plnění poskytnuté žalobkyní žalované podle smlouvy o dílo měla žalovaná uplatnit právě ve vyjádření k žalobě a že tyto námitky žalované k věci samé potvrzují, že povaha věci vyžadovala aplikaci ustanovení

Namítá-li dovolatelka, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, aniž by však formulovala jakoukoliv otázku procesního práva, námitka případné vady řízení přípustnost dovolání nemůže založit, neboť podle ustanovení dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tvrzení dovolatelky o vadě řízení nezahrnuje žádnou odvolacím soudem řešenou otázku procesního práva, která by splňovala předpoklady vymezené v ustanovení , přípustnost dovolání tudíž založit nemůže, i kdyby se odvolací soud namítaného procesního pochybení dopustil (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. , ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. , ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. , a ze dne 15. 9. 2015, sp. zn. ). Ostatně podle ustálené judikatury je soud povinen uvést důvody pro své rozhodnutí, avšak tato povinnost nemůže být chápána jako příkaz předložit detailní odpověď na každý argument; rozsah této povinnosti se může lišit podle povahy rozhodnutí, přičemž její splnění může být hodnoceno pouze ve světle konkrétních okolností případu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 6. 2009, sp. zn. , in www.usoud.cz a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2014, sp. zn. ).

Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že je-li dovolání mimořádným opravným prostředkem proti rozhodnutí odvolacího soudu, pak pro posouzení jeho přípustnosti podle ustanovení jsou nevýznamné námitky týkající se údajných pochybení soudu prvního stupně.

Nejvyšší soud proto dovolání směřující proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu jeho prvního výroku podle ustanovení odmítl jako nepřípustné.

O nákladech dovolacího řízení nebylo rozhodnuto, neboť nejde o rozhodnutí, jímž se řízení končí (srov. ustanovení ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. 4. 2019

JUDr. Hana Gajdzioková

předsedkyně senátu