Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 1145/2019

-2357

USNESENÍ

RAVAGO Brno, spol. s r. o.

S. N.

, narozené XY, se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené JUDr. Josefem Tobiškou, advokátem se sídlem v Brně, Arne Nováka 3/4, o zaplacení částky 518 035 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 8. 2018, č. j. -2289, takto:

I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem částečně změnil výrok I. rozsudku ze dne 28. 6. 2017, č. j. -1510 (druhého v pořadí), kterým Krajský soud v Brně uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 205 432,60 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení, tak, že se žaloba v částce 158 947,60 Kč s příslušenstvím zamítá (první výrok), ohledně částky 46 485 Kč s příslušenstvím odvolací soud výrok I. rozsudku soudu prvního stupně potvrdil (druhý výrok), dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (třetí výrok) a o povinnosti žalobkyně k náhradě nákladů řízení státu (čtvrtý výrok). Předchozím rozsudkem soudu prvního stupně byla pravomocně zamítnuta žaloba ohledně částky 312 602,40 Kč s příslušenstvím.

Proti rozsudku odvolacího soudu (pouze proti jeho prvnímu, třetímu a čtvrtému výroku) podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, dále v tom, že „se rovněž částečně odchýlilo od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu“ a též v tom, že odvolací soud rozhodl „odchylně od rozhodovací praxe Nejvyššího soudu … ohledně nákladů řízení“. Namítá nesprávnost závěrů odvolacího soudu. Navrhuje zrušení rozsudku odvolacího soudu v napadené části a vrácení věci odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.

Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s bodem 1 čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „“).

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Jedním z předpokladů přípustnosti dovolání podle je i to, že otázku vymezenou v dovolání odvolací soud řešil a že jeho rozhodnutí na jejím řešení závisí, jinak řečeno, že je pro napadené rozhodnutí určující (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. , ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. , nebo ze dne 12. 8. 2014, sp. zn. , jež jsou veřejnosti dostupná – stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – na http://www.nsoud.cz).

Dovolání není přípustné pro řešení (podle dovolatelky dosud neřešené) otázky, zda lze při posouzení výše bezdůvodného obohacení stanovit výši obvyklé ceny poskytnutého plnění (za zaúčtování jedné účetní položky) „nikoliv konkrétní částkou, byť tato byla určena soudním znalcem, nýbrž intervalem od nejnižší do nejvyšší ceny zjištěné na trhu s tím, že rozhodnutí o ceně je ponecháno na uvážení pouze jednoho účastníka vztahu“, neboť na jejím řešení napadené rozhodnutí nezáviselo. Odvolací soud vycházel při posouzení výše bezdůvodného obohacení žalované z obvyklé ceny za zaúčtování jedné účetní položky v konkrétní výši 25 Kč a nikoliv z obvyklé ceny stanovené intervalem. Ostatně samotné dovolání je v této části vnitřně logicky rozporné, neboť dovolatelka namítá, že odvolací soud „obvyklou cenu konkrétního plnění ocenil intervalem …“ (23. odstavec dovolání), současně však odvolacímu soudu vytýká, že „bez jakéhokoliv vysvětlení konstatoval, že obvyklou cenou je částka 25,- Kč za položku“ (32. odstavec dovolání).

Pokud dovolatelka poukazuje na to, že odvolací soud v odůvodnění napadeného rozsudku uvedl, že „je ve shodě se závěrem znalce Ing. Kozohorského, který vysvětlil, že cenou obvyklou je třeba v posuzovaném případě rozumět jakýsi interval, v rámci kterého lze určitou částku za provedené služby považovat ještě za obvyklou“, šlo pouze o jednou z úvah soudu při hodnocení obsahu tohoto znaleckého posudku a vyjádření znalce. Na základě hodnocení tohoto znaleckého posudku (včetně doplňujícího vyjádření znalce), znaleckého posudku zpracovaného Mgr. Jarmilou Leinovou a faktur vystavených dovolatelce společností INVESTIME CS spol. s r. o., která účetnictví přebírala po žalované, pak odvolací soud dospěl k závěru, že obvyklou cenou za zaúčtování jedné účetní položky byla v daném, místě a čase částka 25 Kč. Dovolatelka tedy svou rozsáhlou argumentací ve skutečnosti nezpochybňuje správnost právního posouzení, nýbrž správnost odvolacím soudem provedeného hodnocení důkazů. Samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem, opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení , nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle ustanovení Námitky takové povahy nemohou tudíž přivodit ani závěr o přípustnosti dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení ze dne 28. 5. 2015, sp. zn. ).

Oproti přesvědčení dovolatelky se odvolací soud při posouzení výše bezdůvodného obohacení žalované neodchýlil ani od rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. , a ze dne 6. 9. 2016, sp. zn. , neboť výši bezdůvodného obohacení žalované určil ve výši ceny obvyklé, tedy ceny, kterou by v daném místě a čase musel obohacený na nabytí daného – srovnatelného plnění vynaložit. Tuto cenu zjistil na základě výše citovaných znaleckých posudků a dokladu o účtování ceny za srovnatelné plnění (tedy nezávisle na tvrzení žalované o obsahu smlouvy, jejíž uzavření neměl za prokázané) a dospěl k závěru, že taková obvyklá cena odpovídá částce, kterou za toto poskytnuté plnění účtovala a obdržela žalovaná.

Zpochybňuje-li dovolatelka správnost rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení a namítá-li, že se při řešení otázky procesního úspěchu v řízení odchýlil od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. , patrně přehlíží, že dovolání proti výrokům o nákladech řízení není podle ustanovení přípustné.

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání odmítl podle ustanovení jako nepřípustné.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. 4. 2019

JUDr. Pavel Příhoda

předseda senátu