Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 609/2019

-364

USNESENÍ

města Litvínov

,

se sídlem městského úřadu v Litvínově, náměstí Míru č. 11, IČO 00266027, proti žalovanému

EG capital s. r. o.

, se sídlem v Litvínově, Máchova č. 1727, IČO 61327727, zastoupenému JUDr. Danielem Volákem, advokátem se sídlem v Litvínově, Jiráskova č. 413, o určení, že nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. prosince 2018, č. j. -345, takto:

I. Dovolání žalovaného

se odmítá

.

II. Žalovaný

je povinen

zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu Ústí nad Labem ze dne 18. 12. 2018, č. j. -345 není přípustné podle ustanovení , podle nějž není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolání neobsahuje údaje o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení [může-li být dovolání přípustné jen podle (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž musí být z dovolání zřejmé, který z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených alternativně v tomto ustanovení je podle mínění dovolatele splněn (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , které bylo uveřejněno pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek,

usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. , které bylo uveřejněno pod č. 116/2014 v časopise Soudní judikatura, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. )].

Pokud tedy dovolatel v posuzované věci pouze uvádí, že „odvolacím soudem vyřešená právní otázka má být vyřešena jinak“ (maje zjevně na mysli – podle argumentace v dalším textu dovolání – otázku významu dobré víry zástavního věřitele při uzavírání zástavní smlouvy při zastavení věci cizí), pak z textu dovolání není zřejmé, zda má být „vyřešena jinak“ proto, že řešení přijaté odvolacím soudem je v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, kdy již neuvádí, od kterého rozhodnutí Nejvyššího soudu se řešení odvolacího soudu odchyluje

(

srov. například již zmíněné usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn , uveřejněné pod číslem 116/2014 v časopise Soudní judikatura, odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo zda má být „vyřešena jinak“ proto, že i v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu je uvedená otázka řešena rozdílně, kdy již neuvádí, jaká rozdílná řešení dané právní otázky a v jakých rozhodnutích se z judikatury dovolacího soudu podávají (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. ).

Uvádí-li dovolatel, že „během řízení celou dobu tvrdil, že mu svědčí právo na ochranu dobré víry ve vztahu k zástavnímu právu k nemovitostem“, že „jednal v dobré víře a obezřetněji jednat nemohl“ a popisuje-li dále, jaké činil kroky k prověření „solventnosti společnosti B.E.A. TRADE LLP, s.r.o.“, pak nevymezuje žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, resp. nevymezuje vůbec žádnou právní otázku.

Odkaz dovolatele na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2008, sp. zn. je naprosto nepřípadný, neboť toto rozhodnutí řeší otázku zjišťování dobré víry věřitele v návaznosti na aplikaci ustanovení věta druhá ve znění platném do 31. 12. 2000, tedy situaci naprosto odlišnou, než v posuzované věci. Lze pouze doplnit, že analogickou situaci k posuzované věci řeší rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2012, sp. zn. , s nímž je rozhodnutí odvolacího soudu v souladu.

Namítá-li dále dovolatel, že soudy neprovedly jím navržené důkazy, pak neprovedení navrženého důkazu dovolací soud posuzuje jako tzv. jinou vadu řízení, ke které lze přihlížet pouze tehdy, je-li dovolání přípustné ( věta druhá ). Tvrzení dovolatele o uvedeném procesním pochybení nezahrnuje žádnou odvolacím soudem řešenou otázku procesního práva, která by splňovala předpoklady vymezené v , přípustnost dovolání tudíž založit nemůže, i kdyby se odvolací soud vytýkaného pochybení dopustil (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. , ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. , ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. , a ze dne 15. 9. 2015, sp. zn. ).

Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. 3. 2019

JUDr. Mojmír Putna

předseda senátu