Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 4513/2018

-156

USNESENÍ

a) M. F.

, nar. XY, bytem XY, a

b) A. F.,

nar. XY, bytem XY, oba zastoupeni Mgr. Jitkou Snítilovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, 28. října 1001/3, za účasti:

Česká republika – Ministerstvo financí,

IČ 00006947, se sídlem v Praze 1, Letenská 15, o nahrazení rozhodnutí správního orgánu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. května 2018, č. j. -130, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žalobci

jsou povinni

nahradit České republice – Ministerstvu financí každý rovným dílem náklady dovolacího řízení ve výši 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í ( ) :

V záhlaví označeným rozsudkem odvolací soud potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 11. 5. 2017, č. j. -87, ve znění opravného usnesení ze dne 26. 6. 2017, č. j. -96, jímž byla zamítnuta žaloba o nahrazení rozhodnutí ministra financí ze dne 8. 8. 2014, č. j. MF – 52865/2014/4402, výrokem, kterým měla být výše náhrady za podnik obchodní společnosti Pardubická rafinerie lihu, továrna na likéry a octovou tresť J. Wertheimer akc. spol. (ode dne 28. 10. 1939 nazývané Pardubický lihovar, rafinerie lihu a octárna, akc. spol.), znárodněný podle dekretu prezidenta republiky č. 101/1945 Sb., o znárodnění některých podniků průmyslu potravinářského (dále jen „dekret prezidenta republiky č. 101/1945 Sb.“), odpovídající podílu žalobců, stanovena částkou 7.135.281,15 Korun protektorátních (výrok I. rozsudku odvolacího soudu); současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II. rozsudku odvolacího soudu).

Žalobci rozsudek odvolacího soudu napadli dovoláním. Splnění předpokladů jeho přípustnosti spatřovali v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek, zda restituční předpisy znamenají překážku pro úspěšné uplatnění nároku na náhradu za majetek znárodněný podle dekretu prezidenta republiky č. 101/1945 Sb., a zda lze připustit, aby restituční předpisy byly v České republice vykládány jinak než ve Slovenské republice, při jejichž řešení se odvolací soud měl odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, respektive které v rozhodování dovolacího soudu nebyly, dle mínění dovolatelů, dosud řešeny.

Účastnice řízení navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) projednal dovolání podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017, jež je rozhodné pro dovolací přezkum (srov. část první, článek II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „“.

Dovolání přitom, aniž nařizoval jednání (, věta první, ), odmítl ( ), neboť je neshledal přípustným.

Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu usnesení vyjmenovaných v ) je třeba poměřovat ustanovením , podle něhož „není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolatelem vymezené otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“.

Ustálená judikatura Ústavního a Nejvyššího soudu vychází z toho, že se zmírnění majetkové křivdy, došlo-li k ní neposkytnutím náhrady za znárodněný majetek podle předpisů o znárodnění z let 1945 - 1948, lze domáhat toliko za podmínek stanovených restitučními předpisy (podle , o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, na který odkazuje ustanovení , věta druhá, , o mimosoudních rehabilitacích; k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 11. 1999, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. , či z judikatury Ústavního soudu nález ze dne 22. 10. 1997, sp. zn. ), čímž je možnost vznášení nároků na vyplácení či určení náhrad přímo na základě poválečných předpisů o znárodnění tímto zvláštním restitučním mechanismem nápravy vytěsněna, pročež se již v současnosti uspokojení práv založených znárodňovacími dekrety prezidenta republiky s úspěchem domáhat nelze (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2004, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2013, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2015, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2015, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 5. 2016, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2016, sp. zn. , ústavní stížnost vůči němu směřující byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 14. 3. 2017, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 8. 2016, sp. zn. , ústavní stížnost vůči němu směřující byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 18. 4. 2017, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2016, vůči němuž směřující ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. ). Závěr o poměru restitučních předpisů (coby leges speciales) k ostatním právním předpisům sleduje též obecné principy vyjádřené v ustálené judikatuře Ústavního soudu (přiměřeně srov. např. plenární stanovisko Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2005, sp. zn. , uveřejněné pod č. 477/2005 Sb., jímž byl právní názor o specialitě restitučních předpisů vztažen i na případy majetkových křivd, k nimž došlo před 25. 2. 1948 a zvláštní restituční předpis nestanovil způsob zmírnění nebo nápravy majetkové újmy).

Pro úplnost se sluší připomenout, že nárok na poskytnutí náhrady za majetek znárodněný v poválečném období nelze mimo rámec restitučních předpisů uplatňovat ani z titulu náhrady škody (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2009, sp. zn. ).

Jestliže tedy odvolací soud uzavřel, že žalobci požadovanou náhradu za znárodnění podniku Pardubická rafinerie lihu, továrna na likéry a octovou tresť J. Wertheimer akc. spol. podle dekretu prezidenta republiky č. 101/1945 Sb. přiznat nelze, neboť na takovýto nárok restituční zákony nepamatují, nikterak se tím od ustálené judikatury dovolacího soudu, na níž není důvodu čehokoliv měnit, neodchýlil.

Na dovolatelem předestřené otázce týkající se odlišného výkladu týchž restitučních předpisů českými a slovenskými soudy, pak rozhodnutí odvolacího soudu zjevně nezávisí, když se jejím řešením odvolací soud se zřetelem k procesní aktivitě účastníků řízení nikterak nezabýval (žádný z účastníků za řízení před soudy nižších stupňů uvedenou otázku nevznesl). Rozpor v judikatuře dvou suverénních států ostatně přípustnost dovolání zjevně nezakládá.

Předpoklady přípustnosti dovolání tak s ohledem na výše uvedené v posuzované věci nebyly naplněny, neboť dovolateli předestřenou právní otázku, na jejímž vyřešení dovoláním napadené rozhodnutí záviselo, odvolací soud vyřešil v souladu s judikaturou Nejvyššího a Ústavního soudu, od jejíchž závěrů není důvodu se jakkoliv odchylovat ( ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, , a v situaci, kdy dovolání žalobců bylo odmítnuto a kdy k nákladům (oprávněné) účastnice řízení (která podala vyjádření k dovolání) patří paušální náhrada režijních nákladů za jeden úkon ve výši 300 Kč ( a , o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle a podle exekučního řádu).

Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu

www.nsoud.cz

.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 19. 2. 2019

Mgr. Zdeněk Sajdl

předseda senátu