Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 2163/2018

-404

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně Gormic, s. r. o., se sídlem v Praze 4, Boční I 1608/39, PSČ 141 00, identifikační číslo osoby 03513556, zastoupené Mgr. Janem Válkem, advokátem, se sídlem v Praze 8, Vítkova 247/7, PSČ 186 00, proti žalovanému S. T., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Michalem Šimků, advokátem, se sídlem v Praze 1, Šítkova 233/1, PSČ 110 00, o zaplacení 4.206.571 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 2. 2018, č. j. -385, takto:Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 2. 2018, č. j. -385, se ruší a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Proti usnesení soudu prvního stupně podala žalobkyně odvolání.

V průběhu odvolacího řízení Vrchní soud v Praze k návrhu žalobkyně ze dne 20. 6. 2017 rozhodl usnesením ze dne 27. 2. 2018, č. j. -385, tak, že namísto žalobkyně bude v řízení pokračovat s nabyvatelkou práva, společností LUZ Partners LLC, se sídlem ve Spojených státech amerických, Delaware, New York Avenue 619, Claymont, PSČ 197003, identifikační číslo osoby 5570082 (dále jen „společnost LUZ“).

Odvolací soud vyšel z toho, že:

1) mezi žalobkyní a společností LUZ byla dne 27. 12. 2014 uzavřena smlouva o postoupení pohledávky a

2) společnost LUZ se svým vstupem do řízení na místo původní žalobkyně souhlasila.

Na tomto základě měl za splněné podmínky pro vydání usnesení dle , (dále též jen „“).

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, opíraje jeho přípustnost o a maje za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Dovolatel namítá, že odvolací soud se v rozporu se závěry nálezů Ústavního soudu ze dne 9. 4. 2015, sp. zn. , a ze dne 9. 2. 2012, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 46/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále též jen „R 46/2012“), nezabýval otázkou, zda návrh žalobkyně podaný podle není zneužitím práva, a tedy nesprávně připustil procesní nástupnictví. Podle názoru dovolatele se odvolací soud dopustil zásahu do jeho práva na spravedlivý proces a postupoval přehnaně formalisticky.

Společnost LUZ ve vyjádření k dovolání vyvrací jednotlivé dovolací námitky a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání jako nedůvodné zamítl.

Dovolání je přípustné podle , neboť směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka ( ).

Dovolání je důvodné.

Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu k se podává, že:

1) Soud může ve výjimečných případech založit důvod k zamítnutí žalobcova návrhu dle (při jinak formálně doložených předpokladech pro to, aby takovému návrhu bylo vyhověno) prostřednictvím ustanovení

2) Takový postup by byl namístě například tehdy, je-li možné dovodit (podle toho, co v řízení vyšlo najevo), že cílem návrhu na vydání rozhodnutí dle je zneužití procesní úpravy za tím účelem, aby se možná pohledávka na náhradu nákladů řízení stala vůči neúspěšnému žalobci nedobytnou. Prostá obava, že případná pohledávka na náhradě nákladů řízení se v budoucnu stane nedobytnou, k takovému kroku nepostačuje (nejistota o poctivosti pohnutek, jež účastníka vedly k postoupení soudně vymáhané pohledávky, k tak zásadnímu odepření procesní ochrany vést nemůže).

3) Posouzením, zda jsou splněny shora popsané předpoklady pro zamítnutí návrhu na procesní nástupnictví, se soud zabývá pouze k námitce dotčeného účastníka řízení.

4) obecně soudu neukládá, aby návrh na procesní nástupnictví doručoval ostatním účastníkům řízení (absence takového postupu zpravidla není na újmu práv ostatních účastníků řízení, což platí zejména v případech, kdy mají proti rozhodnutí o procesním nástupnictví řádný opravný prostředek – odvolání). Mají-li však mít ostatní účastníci možnost námitku rozporu návrhu s ustanovením uplatnit, musí jim soud – podávají-li se z obsahu spisu skutečnosti nasvědčující závěru, že by mohly být dány důvody pro zamítnutí návrhu na procesní nástupnictví, a je-li zjevné, že jinak již nedostanou prostor k uplatnění námitek, jež by mohly sloužit jako podklad pro zamítnutí takového návrhu – umožnit, aby se k podanému návrhu vyjádřili (lhostejno, zda se tak děje výzvou soudu nebo pouze tím, že jim soud doručí stejnopis takového návrhu).

K tomu srovnej např. (dovolatelem přiléhavě citované) R 46/2012, dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. , ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. , ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. , ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. , či důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2016, sp. zn. .

V ústavní rovině přijal (mimo jiné s odkazem na citované R 46/2012) obdobné závěry Ústavní soud, jenž v nálezu ze dne 9. 2. 2012, sp. zn. , zdůraznil, že obecné soudy nemohou přistupovat k rozhodnutí o procesním nástupnictví podle formalisticky, ale musí také posoudit, zda nejde pouze o účelové zneužití procesní úpravy zejména s ohledem na , tedy zda nedošlo k postoupení pohledávky za účelem zneužití procesní úpravy.

V poměrech projednávané věci nebyl návrh podaný podle dovolateli doručen, ačkoliv ze spisu vyplývaly okolnosti, které mohly být důvodem pro zamítnutí návrhu na procesní nástupnictví:

1) Smlouvy o postoupení pohledávky mezi společností FINEXX CZ, spol. s. r. o. (postupitelem), a žalobkyní (postupníkem) a mezi žalobkyní (postupitelem) a společností LUZ (postupníkem) byly uzavřeny ve dnech 19. 12. 2014 a 27. 12. 2014.

2) Návrhy na procesní nástupnictví podle byly na základě výše zmíněných smluv podány až 22. 4. 2016 (v případě prvně zmíněného postoupení) a 20. 6. 2017 (v případě postoupení pohledávky z žalobkyně na společnost LUZ).

Z obsahu spisu (z úředního záznamu o nahlížení do spisu na č. l. 373) se přitom podává, že dovolatel se s návrhem žalobkyně podle seznámil a ve vyjádření k odvolání žalobkyně ze dne 12. 9. 2017 (č. l. 382) upozornil na „podezřelé postupy žalobce“, poukazuje na velký časový rozestup mezi dnem uzavření smlouvy o postoupení pohledávky a dnem podání návrhu podle ze strany žalobkyně.

Nezabýval-li se odvolací soud při rozhodování o procesním nástupnictví přes námitku dovolatele výše vypočtenými skutkovými okolnostmi, postupoval v rozporu se závěry shora citované ustálené judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu.

Je-li dovolání přípustné, přihlíží Nejvyšší soud též k vadám uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( )

Judikatura Nejvyššího soudu je jednotná v závěru, podle něhož z povahy práva na přiznání osvobození od soudních poplatků ( ) vyplývá, že se pojí s osobou účastníka řízení, resp. s poměry (majetkovými, sociálními a dalšími), které se vztahují výlučně k jeho osobě. Jde tedy o právo vázané pouze na konkrétního účastníka řízení, které (jestliže je soudem přiznáno) na případné právní nástupce nepřechází (k tomu srov. např. usnesení ze dne 17. 10. 2018, sp. zn. , a ze dne 17. 7. 2018, sp. zn. ).

V projednávané věci soud prvního stupně o žádosti žalobkyně o osvobození od soudních poplatků rozhodl dne 8. 8. 2017 s ohledem na poměry žalobkyně.

Na uvedeném ničeho nemění ani skutečnost, že soud prvního stupně takto rozhodl, přestože žalobkyně již dříve (20. 6. 2017) uplatnila návrh dle (soud prvního stupně se tímto návrhem nezabýval).

Za této situace neměl odvolací soud rozhodovat podle , nýbrž bylo namístě, aby rozhodl o odvolání proti napadenému rozhodnutí soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu žalobkyně na osvobození od soudních poplatků a poté věc vrátil soudu prvního stupně (mimo jiné) k rozhodnutí o návrhu dle

Jelikož dovolací důvod podle byl uplatněn právem, neboť právní posouzení věci odvolacím soudem je neúplné, a tudíž nesprávné, a odvolací soud rovněž zatížil řízení vadou podle , jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu podle zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení ( věta první ).

Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný ( část první věty za středníkem , ).

K absenci výroku o náhradě nákladů dovolacího řízení srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. 1. 2019

JUDr. Filip Cileček

předseda senátu