Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 1244/2026

27 Cdo 1244/2026-246

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce Ing. Lee Loudy, Ph.D., se sídlem v Praze 1, Vodičkova 791/41, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 69326681, jako insolvenčního správce dlužnice BELTISSIMO, s. r. o., se sídlem v Praze 3, Žerotínova 1133/32, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 48589608, zastoupeného JUDr. Filipem Chytrým, advokátem, se sídlem v Praze 5, Malátova 461/17, PSČ 150 00, proti žalovaným 1)LIME Concept s. r. o., se sídlem v Praze 8, Světova 523/1, PSČ 180 00, identifikační číslo osoby 07007051, 2)FPD CORPORATION CZ a. s., se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 850/8, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 27643549, zastoupené Mgr. Jaroslavem Tajbrem, advokátem, se sídlem v Praze 5, U Nikolajky 833/5, PSČ 150 00, a 3) Tomáši Šupovi, o zaplacení 55.000.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalované 2) proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 12. 2025, č. j. -215, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

[1] Žalobou doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 29. 6. 2021 se žalobce domáhá na žalovaných zaplacení 55.000.000 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody, kterou měli dlužnici společným jednáním způsobit jako vlivné osoby podle , zákona o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích).

[2] Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 8. 9. 2021, č. j. -45, určil, že k projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni věcně příslušné krajské soudy a po právní moci tohoto usnesení věc postoupil k dalšímu řízení Městskému soudu v Praze.

[3] Městský soud v Praze usnesením ze dne 22. 8. 2025, č. j. -202, nepřipustil, aby do řízení na místo žalobce v rozsahu požadavku na zaplacení 40.000.000 Kč s příslušenstvím vstoupila jako žalobkyně b) společnost Stebbins a. s., se sídlem v Praze 1, Na Florenci 1332/23, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 04194543 (dále též jen „společnost“).

[4] Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce v záhlaví označeným usnesením změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že připustil, aby do řízení na místo žalobce v rozsahu požadavku na zaplacení 40.000.000 Kč s příslušenstvím vstoupila jako žalobkyně b) společnost.

[5] Jde přitom již o třetí rozhodnutí odvolacího soudu v této věci. Prvním usnesením ze dne 28. 6. 2023, č. j. -135, Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaných potvrdil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 7. 2022, č. j. -107, jímž soud prvního stupně připustil, aby do řízení na místo žalobce v rozsahu požadavku na zaplacení 40.000.000 Kč s příslušenstvím vstoupila jako žalobkyně b) společnost. Nejvyšší soud k dovolání žalované 2) a žalovaného 3) usnesením ze dne 31. 7. 2024, č. j. -164, zrušil rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i soudu prvního stupně, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Druhým usnesením ze dne 4. 3. 2025, č. j. -178, Vrchní soud v Praze k odvolání žalované 2) zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 1. 2025, č. j. -168, jímž soud prvního stupně připustil, aby do řízení na místo žalobce v rozsahu požadavku na zaplacení 40.000.000 Kč s příslušenstvím vstoupila jako žalobkyně b) společnost, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

[6] Proti v záhlaví označenému usnesení odvolacího soudu podala žalovaná 2) dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle a 2 , (dále též jen „ “), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v a není přípustné ani podle

[7] Dovolatelkou zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož byly splněny předpoklady pro vyhovění návrhu podle , neboť nelze dovodit, že cílem návrhu žalobce na vydání rozhodnutí podle je zneužití procesní úpravy (prodlužování sporu, maření řádného postupu v řízení apod.), je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu citovanou již v předchozím kasačním rozhodnutí.

[8] Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu přijaté k se podává, že:

1) Soud může ve výjimečných případech založit důvod k zamítnutí žalobcova návrhu dle (při jinak formálně doložených předpokladech pro to, aby takovému návrhu bylo vyhověno) prostřednictvím ustanovení

2) Takový postup by byl namístě například tehdy, je-li možné dovodit (podle toho, co v řízení vyšlo najevo), že cílem návrhu na vydání rozhodnutí podle je zneužití procesní úpravy za tím účelem, aby se možná pohledávka na náhradu nákladů řízení stala vůči neúspěšnému žalobci nedobytnou.

3) Zneužití úpravy procesního nástupnictví při singulární sukcesi podle může podle okolností nasvědčovat například předchozí postup dané strany v průběhu řízení, délka a složitost soudního sporu nebo postoupení pohledávky na uměle vytvořený subjekt, nemajetnost procesního nástupce známá z dotčeného či jiných řízení, příp. sídlo procesního nástupce ve vzdálených zemích. Přihlédnout lze také k časové souvislosti mezi datem uzavření smlouvy o postoupení pohledávky a podáním návrhu na procesní nástupnictví a termínem (odročeného) jednání či k obtížně zjistitelné bonitě postupníka.

4) K možnosti soudu uzavřít, že návrh žalobce na singulární sukcesi podle je zneužitím práva, které má vést k tomu, aby pohledávka žalovaného na náhradu nákladů řízení se stala reálně nevymahatelnou, je třeba naplnění dvou předpokladů; jednak musí být zjevné, že strana žalující bude v řízení neúspěšná, a proto lze očekávat, že jí bude uložena povinnost k náhradě nákladů řízení, jednak musí být zřejmé, že nový žalobce (postupník) nebude schopen splnit svoji případnou povinnost k náhradě nákladů řízení ve prospěch žalovaného. Naplnění obou těchto předpokladů přitom nemusí být postaveno zcela najisto; rozhodný je v tomto směru stav v době rozhodování soudu. Jistota o nich nemůže ani být naprostá, protože nelze zcela vyloučit, že během řízení vyjdou najevo skutkové okolnosti, pro které žalobce bude ve sporu úspěšný, případně že osoba, která má do řízení vstoupit na základě návrhu podle , se v budoucnosti stane schopnou nést případnou povinnost k náhradě nákladů řízení, bude-li jí uložena. Postačuje proto, je-li v době, kdy soud rozhoduje o návrhu podle , důvodné podezření, že k postoupení (k jinému převodu) pohledávky nebo jiného práva došlo právě proto, aby případný procesní neúspěch strany žalující nevedl k úspěšnému vymožení přisouzené náhrady nákladů řízení. Míru pravděpodobnosti, že podání návrhu na postup podle , případně postoupení pohledávky na jiný subjekt, který posléze podá žalobu o její splnění, je zneužitím práva výše popsaným způsobem, soud poměřuje s možnou újmou žalovaného na právu na náhradu nákladů řízení.

5) Zneužití procesního práva může mít jak podobu snahy získat výhodu nepředvídanou procesním právem, tak i podobu maření řádného postupu v řízení, a že procesní obstrukce jsou zneužitím procesních práv (negují efektivní působení práva) a nepožívají žádnou právní ochranu.

6) Podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu výše popsaný postup soudu (odchylující se od běžného postupu výslovně zakotveného v ) přichází v úvahu pouze v případech zcela zjevného zneužití institutu procesního nástupnictví a jako výjimka z pravidla musí být uplatňován restriktivně. Aby mohl takto postupovat, musí soud rozhodující o procesním nástupnictví návrh na vydání rozhodnutí dle bez rozumných pochybností považovat za prostředek ke zneužití procesní úpravy.

K tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 46/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 30. 1. 2019, sp. zn. , ze dne 27. 3. 2020, sp. zn. , ze dne 21. 4. 2020, sp. zn. , ze dne 27. 8. 2020, sp. zn. , ze dne 1. 10. 2021, sp. zn. , ze dne 30. 4. 2024, sp. zn. , ze dne 17. 5. 2023, sp. zn. , ze dne 14. 11. 2023, sp. zn. , ze dne 30. 11. 2023, sp. zn. , či ze dne 30. 4. 2024, sp. zn. , a v nich citovanou judikaturu.

[9] V ústavní rovině přijal obdobné závěry také Ústavní soud, jenž v nálezu ze dne 9. 2. 2012, sp. zn. , zdůraznil, že obecné soudy nemohou přistupovat k rozhodnutí o procesním nástupnictví podle formalisticky, ale musí také posoudit, zda nejde pouze o účelové zneužití procesní úpravy zejména s ohledem na , tedy zda nedošlo k postoupení pohledávky za účelem zneužití procesní úpravy.

[10] Odvolací soud citovanou judikaturu Nejvyššího soudu, jakož i jeho závazný právní názor vyjádřený v předchozím kasačním rozhodnutí, respektoval.

[11] Odvolací soud se nespokojil s tím, že jsou formálně doloženy předpoklady pro vyhovění žalobcově návrhu podle , a k námitce dovolatelky se detailně zabýval tím, zda návrh původního žalobce podle není zneužitím procesní úpravy, a zda proto neměl být zamítnut (s odkazem na ). Přitom vzal do úvahy všechny okolnosti, které vzešly v dosavadním průběhu řízení najevo, zejména přihlédl k postupu dosavadního žalobce (insolvenčního správce) v řízení, k možnostem, které se mu nabízejí při nakládání s žalovanou pohledávkou v rámci jeho povinností vyplývajících z , hodnotil bonitu společnosti jako nabyvatelky pohledávky a vypořádal se i s dalšími námitkami dovolatelky [poukazujícími na časovou souvislost mezi podáním žaloby, postoupením pohledávky a návrhem podle či na (ne)splnění poplatkové povinnosti za podání žaloby a zpochybňujícími úplatnost postoupení].

[12] Dovolatelka ostatně ani netvrdila žádné konkrétní skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že žalobce by byl schopen splnit svoji případnou povinnost k náhradě nákladů řízení dovolatelce ve vyšší míře než společnost, tj. že se její postavení v tomto ohledu v důsledku rozhodnutí odvolacího soudu zhorší.

[13] Dovolatelkou rovněž zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož právní skutečnost (postoupení pohledávky) nastala po zahájení řízení, je (oproti mínění dovolatelky) v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu citovanou již odvolacím soudem. Z té se podává, že:

1) Je-li zánik jednoho subjektivního práva předpokladem vzniku druhého (tedy nejde-li o pouhou časovou souslednost), je třeba při posuzování rozhodného okamžiku aplikovat pravidlo , (dále též jen „o. z.“). Zákon pro tyto případy dispozitivně a podpůrně (neujednají-li si strany, anebo nestanoví-li zákon něco jiného) upravuje pravidlo, že takový právní následek nastane nikoliv začátkem, ale až koncem určitého dne.

2) Účinností smlouvy o postoupení pohledávky pozbývá postupitel postoupenou pohledávku (přestává být jejím věřitelem) a nabývá ji (jejím věřitelem se stává) postupník; nabytí pohledávky postupníkem je tak „podmíněno“ pozbytím této pohledávky postupitelem ve smyslu ustanovení § 601 odst. 2 o. z.

Srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2024, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 35/2025 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

[14] Odvolací soud postupoval správně, aplikoval-li na určení okamžiku, kdy došlo k právní skutečnosti, s níž právní předpisy spojují převod práva (postoupení části žalobou uplatněných pohledávek) z žalobce na společnost, § 601 odst. 2 o. z.

[15] Vyplývá-li v poměrech projednávané věci ze skutkových zjištění, že podle článku 2.2 smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 6. 2021 nabývá tato smlouva účinnosti doručením písemného oznámení postupníkovi, tedy dne 29. 6. 2021, a žaloba byla doručena soudu dne 29. 6. 2021 v 15:28:43 hod., nelze závěru odvolacího soudu, že právní skutečnost nastala po zahájení řízení, nic vytknout.

[16] O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. 9. 2026

JUDr. Marek Doležal

předsed

a senátu