Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 2743/2017-221

-221

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně ALTERAGRA s. r. o., se sídlem v Jindřichově 541, PSČ 793 83, identifikační číslo osoby 47682710, zastoupené Mgr. René Gemmelem, advokátem, se sídlem v Ostravě, Poštovní 39/2, PSČ 702 00, proti žalovanému R. S., zastoupenému JUDr. Ondřejem Vislockým, advokátem, se sídlem v Praze 4, V parku 2323/14, PSČ 148 00, o zaplacení 1.807.700,36 Kč, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. ledna 2017, č. j. -196, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 3. února 2016, č. j. -115, zamítl žalobu o zaplacení 1.807.700,36 Kč (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).

Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobkyně proti rozsudku soudu prvního stupně v průběhu odvolacího řízení v záhlaví označeným usnesením připustil, aby do řízení na místo žalobkyně vstoupilo Moravské drůbežářské družstvo, se sídlem v Olomouci, tř. Svobody 956/31, PSČ 779 00, identifikační číslo osoby 02147785 (dále též jen „družstvo“).

Odvolací soud vyšel z toho, že žalobkyně podáním ze dne 14. prosince 2016 navrhla, aby do řízení na její místo vstoupilo družstvo s tím, že mu smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 12. prosince 2016 (kterou k návrhu přiložila) postoupila pohledávku, jejíhož splnění se v řízení domáhá. Družstvo se svým vstupem do řízení na místo dosavadní žalobkyně vyslovilo souhlas. Podle odvolacího soudu tak nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod práva na jiného, a byly proto splněny podmínky pro postup podle , (dále též jen „“). Námitky žalovaného vznesené v jeho vyjádření k návrhu žalobkyně na vstup družstva do řízení na místo dosavadní žalobkyně ze dne 10. ledna 2017 odvolací soud posoudil jako nedůvodné, když uvedl, že „dle věta za středníkem se souhlas žalovaného s uvedeným postupem nevyžaduje“.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, opíraje jeho přípustnost o a maje za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Dovolatel namítá, že odvolací se v rozporu se závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 9. února 2012, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2011, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 46/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále též jen „R 46/2012“), nezabýval otázkou, zda návrh žalobkyně podaný podle není zneužitím práva, ačkoliv dovolatel ve svém podání ze dne 10. ledna 2017 uvedl skutečnosti, které takový závěr odůvodňují.

Žalobkyně se k dovolání žalovaného nevyjádřila.

Dovolání je přípustné podle , neboť směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka ().

Dovolání je důvodné.

V R 46/2012 Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož soud může ve výjimečných případech založit důvod k zamítnutí žalobcova návrhu dle (při jinak formálně doložených předpokladech pro to, aby takovému návrhu bylo vyhověno) prostřednictvím ustanovení Takový postup by byl namístě např. tehdy, jestliže podle toho, co v řízení vyšlo najevo, lze s jistotou prohlásit, že cílem návrhu na vydání rozhodnutí dle je zneužití procesní úpravy za tím účelem, aby se možná pohledávka na náhradu nákladů řízení stala vůči neúspěšnému žalobci nedobytnou. Prostá obava, že případná pohledávka na náhradě nákladů řízení se v budoucnu stane nedobytnou, k takovému kroku nepostačuje (nejistota o poctivosti pohnutek, jež účastníka vedly k postoupení soudně vymáhané pohledávky, k tak zásadnímu odepření procesní ochrany vést nemůže). V ústavní rovině přijal (mimo jiné s odkazem na citované R 46/2012) obdobný závěr Ústavní soud, jenž zdůraznil ve svém nálezu ze dne 9. února 2012, sp. zn. , že obecné soudy nemohou přistupovat k rozhodnutí o procesním nástupnictví podle formalisticky, ale musí také posoudit, zda nejde pouze o účelové zneužití procesní úpravy zejména s ohledem na , tedy zda nedošlo k postoupení pohledávky za účelem zneužití procesní úpravy (srov. např. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2013, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2011, sp. zn. , popř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2012, sp. zn. ).

Odvolací soud se námitkami dovolatele týkajícími se tvrzeného zneužití procesní úpravy vznesenými v jeho podání ze dne 10. ledna 2017 nijak nezabýval, ačkoliv tak podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu učinit měl. Právní posouzení věci odvolacím soudem je proto neúplné, a tudíž nesprávné.

Jelikož dovolací důvod podle byl uplatněn právem, Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání ( věta první ), usnesení odvolacího soudu podle zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení ( věta první ).

Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný ( část první věty za středníkem , ).

K absenci výroku o náhradě nákladů dovolacího řízení srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z části první, článku II bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. ledna 2018

JUDr. Marek Doležal

předseda senátu