Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 4493/2018

-290

USNESENÍ

ICEC-HOLDING, a.s.

1) Československé obchodní banky, a. s.

, Praha 5, Radlická 333/150, PSČ 15057, IČO 00001350, zastoupené Mgr. Martinem Hrodkem, advokátem se sídlem Klimentská 1216/46, 110 00 Praha 1,

2) P. F. H.

, rozhodce, se sídlem XY, zastoupeného JUDr. Jaromírem Bláhou, advokátem se sídlem Prvního pluku 206/7, 186 00 Praha 8,

3) M. P.

, rozhodce a advokáta se sídlem XY, o jmenování předsedajícího rozhodce soudem, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání navrhovatelky proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 5. 2018, č. j. -239, t a k t o :

I. Dovolání navrhovatelky se odmítá.

II. Navrhovatelka

je povinna

zaplatit na náhradě nákladů dovolacího řízení účastnici 1) částku 2 178 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Advokátní kanceláře Baker & McKenzie, s.r.o., advokátní kancelář, se sídlem Klimentská 1216/46, 110 00 Praha 1.

III. Navrhovatelka

je povinna

zaplatit na náhradě nákladů dovolacího řízení účastníku 2) částku 2 178 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Advokátní kanceláře Němec, Bláha & Navrátilová, s.r.o., se sídlem Prvního pluku 206/7, 186 00 Praha 8.

IV. Ve vztahu mezi navrhovatelkou a účastníkem 3)

nemá

žádný z účastníků

právo

na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 11. 5. 2018, č. j. -239, výrokem I. potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 30. 10. 2017, č. j. -220, jímž bylo rozhodnuto o zastavení řízení a o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a vrácení části zaplaceného soudního poplatku navrhovatelce; odvolací soud zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně správně řízení zastavil pro překážku litispendence v souladu s (dále jen „“), když v dané věci není sporu o tom, že je dána totožnost předmětu řízení s řízením vedeném Městským soudem v Praze pod sp. zn. , které bylo zahájeno 1. 8. 2013, a je naplněna i podmínka totožnosti účastníků řízení. Nepovažoval za odůvodněnou námitku navrhovatelky, že v dané věci není podmínka totožnosti účastníků řízení splněna, namítá-li navrhovatelka, že v původním řízení je jiný okruh rozhodců oproti účastníkům-rozhodcům v daném řízení. Vyšel přitom z obsahu spisu, z něhož vyplývá, že účastník 3) M. P., jako rozhodce, se funkce vzdal a namísto něj vystupují další účastníci, kteří jsou navrženými kandidáty, kteří jsou navrženi na místo předsedajícího rozhodce, přičemž strany rozhodčího řízení (ICEC-HOLDING, a.s., a Československá obchodní banka, a. s.), které jsou na rozdíl od účastníků-rozhodců nositeli hmotných práv a povinností,

jsou v obou sporech identické. Otázku změny účastníka 3) - rozhodce posuzoval odvolací soud analogicky podle judikatury Nejvyššího soudu, týkající se věci pravomocně rozhodnuté, reprezentované rozsudkem ze dne 17. 9. 2015, sp. zn. , podle níž se řízení týká týchž osob rovněž v případě, jestliže v novém řízení vystupují právní nástupci osob, které byly účastníky pravomocně skončeného řízení. Též v dané věci lze podle odvolacího soudu posuzovat změnu osoby účastníka 3) – rozhodce podle institutu právního nástupnictví, jestliže účastník 3) M. P., jako rozhodce, se funkce vzdal, a namísto něj vystupují jiné osoby, navržené na rozhodce. Odvolací soud odmítl, že by v dané věci šlo o překážku res iudicata-věci rozsouzené, když poté, co rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci vedené pod sp. zn. i rozhodnutí odvolacího soudu v této věci byla zrušena rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) ze dne 3. 3. 2016, č. j. -272, a v řízení bylo pokračováno vydáním zatím nepravomocného rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 6. 2017, č. j. -465. Odvolací soud proto napadené usnesení soudu prvního stupně potvrdil jako věcně správné, když považoval za podstatné zabránění tomu, aby mezi stranami rozhodčího řízení s týmž předmětem řízení probíhala duplicitní řízení o jmenování předsedajícího rozhodce, jehož výsledkem může být pouze jmenování jediného předsedajícího rozhodce.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, které v dovolací lhůtě doplnila. Dovolání považuje za přípustné podle

Přípustnost dovolání podle dovolatelky spočívá v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek procesního práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, a to především otázek, jak aplikovat překážku věci zahájené, pokud dříve zahájené řízení bylo pravomocně skončeno a v dané době řízení zahájené později ukončeno nebylo, když následně v původním řízení dovolací soud zrušil jak rozhodnutí odvolacího soudu, tak soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení; zda následným „obživnutím“ dříve zahájeného řízení po podání mimořádného opravného prostředku mělo dojít ke spojení věci s tehdy jediným řízením v dané věci nebo nastala „opět“ překážka věci zahájené; zda dochází k právnímu nástupnictví adeptů navržených stranou na osobu předsedajícího rozhodce, a jakým způsobem, je-li kandidátů více, a jak má být postupováno v případě, že soudem jmenovaný předsedající rozhodce rezignuje ze své funkce, zejména v tom smyslu, zda má být v řízení pokračováno a s kým, jaký je okruh účastníků řízení o předsedajícího rozhodce; zda jde-li o řízení nesporné, platí, že okruh účastníků je dán návrhem a zda může navrhovatel činit další návrhy v průběhu řízení. Dovolatelka považuje za otázku, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena, též otázku týkající se běhu lhůty pro jmenování předsedajícího rozhodce ve smyslu , o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů (dále jen „“), a sice ne ve smyslu počátku běhu lhůty, ale nutnosti jejího uplynutí pro pravomoc soudu ve věci rozhodovat, a též otázku, zda je nutno na řízení o jmenování předsedajícího rozhodce aplikovat , o zvláštních řízeních soudních; zda návrhy účastníků, zejména stran rozhodčího řízení, není nutno posuzovat jako přistoupení do zahájeného řízení (analogicky s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. ).

Dovolatelka považuje posouzení otázky překážky věci zahájené ve vztahu k ukončení dříve zahájeného řízení za nesprávné a navíc závěr odvolacího soudu při řešení této otázky považuje za nepřezkoumatelný pro absolutní nedostatek odůvodnění. Podle dovolatelky odvolací soud zaujal nesprávný právní názor i ohledně právního nástupnictví a totožnosti účastníků, kdy zejména nesprávně zaměňuje osoby účastníků-rozhodců, že noví kandidáti na předsedajícího rozhodce a účastníci řízení vstupují do práv a postavení rezignujícího rozhodce jmenovaného stranou rozhodčího řízení, který navíc byl v dané době již nahrazen M. T. Poukazuje na to, že v nesporném řízení není možná záměna účastníků ani přistoupení účastníka – viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. a též rozhodnutí sp. zn. , týkající se účastníků nesporného řízení, přičemž má za to, že odvolací soud se odchýlil od této judikatury Nejvyššího soudu při řešení otázky totožnosti účastníků, když potvrdil postup soudu prvního stupně, který umožnil záměnu účastníků na straně osoby navržené na předsedajícího rozhodce, resp. dovodil (bez jakéhokoliv odůvodnění) jejich procesní nástupnictví. Podle dovolatelky měl odvolací soud vztáhnout na řízení o jmenování předsedajícího rozhodce analogicky rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. . Dovolatelka uvádí, že v dané věci je najisto postaveno, že návrh na jmenování předsedajícího rozhodce podala účastnice 1) předčasně, tedy před uplynutím zákonné 30-ti denní lhůty. Dále dovozuje, že pokud podáním návrhu na jmenování předsedajícího rozhodce přestala běžet zákonná lhůta pro jeho jmenování již jmenovanými rozhodci, pak nemohla uplynout ani ke dni, kdy soud rozhodoval ve věci samé. Podle dovolatelky proto soud nebyl oprávněn ve věci rozhodovat, nebyla splněna zákonná podmínka zakotvující jeho pravomoc nahradit neschopnost již jmenovaných rozhodců shodnout se na osobě předsedajícího. Dovolatelka namítá, že předčasným návrhem ve spojení s tvrzením, že jen navrhovatel může navrhovat kandidáty na osobu předsedajícího rozhodce a soud je povinen se jeho návrhy řídit, dochází k porušení práva na spravedlivý proces a získání neodůvodněné a neoprávněné výhody na straně osoby, která návrh podala, a ostatní účastníci byli ze svých práv vyloučeni. Dovolatelka dále rozvádí právní úvahy o nesporném a sporném řízení s ohledem na účastníky řízení a uvádí, že pokud se v dané věci jedná o řízení nesporné, je nutno aplikovat , o zvláštních řízeních soudních a nepochybně platí, že okruh účastníků je vymezen na počátku návrhem a není možné jej v průběhu řízení měnit. Návrh ICEC-HOLDING, a.s. měl být považován za přistoupení do řízení zahájeného prvním návrhem. Podle dovolatelky jediné řízení, které mělo a mohlo být zastaveno, bylo řízení zahájené účastnicí 1).

Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

K dovolání navrhovatelky podala vyjádření účastnice 1), v němž navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání navrhovatelky odmítl jako zjevně nedůvodné, případně je zamítl, neboť má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné. Podle účastnice 1) byly naplněny veškeré pojmové znaky překážky věci zahájené, když první řízení bylo zahájeno účastnicí 1) dlouho před zahájením posuzovaného druhého řízení a nebylo dosud ukončeno, a jestliže u obou řízení je dána totožnost předmětu řízení i účastníků, kterými jsou strany rozhodčího řízení - navrhovatelka a účastnice 1), jako nositelky hmotných práv a povinností, a pokud jsou v řízeních odlišné osoby na straně účastníka-rozhodce, pak odvolací soud podle účastnice 1) správně dovodil, že vystupují jako právní nástupci osob, které byly účastníky pravomocně skončeného řízení.

Účastník 2) ve vyjádření k dovolání navrhovatelky pouze uvedl, že posouzení dovolání je na další úvaze rozhodujícího soudu.

Účastník 3) považuje dovolání navrhovatelky ve vyjádření k dovolání za dovolání z procesního i věcného hlediska za nedůvodné a navrhl jeho odmítnutí, případně zamítnutí.

Nejvyšší soud, jako soud dovolací ( ), po zjištění, že dovolání bylo podáno včas osobou oprávněnou ( ), která je řádně zastoupena advokátkou ( a 4 ), se zabýval přípustností podaného dovolání.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle , není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolatelkou předestřená otázka procesního práva, kterou považuje dovolatelka za otázku v rozhodování dovolacího soudu dosud nevyřešenou, a to otázka, jak aplikovat překážku věci zahájené, pokud dříve zahájené řízení bylo pravomocně skončeno a v dané době řízení zahájené později ukončeno nebylo, když následně v původním řízení dovolací soud zrušil jak rozhodnutí odvolacího soudu, tak soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, je otázkou, která byla dovolacím soudem již vyřešena. Nejvyšší soud už v usnesení ze dne 23. 5. 2012, sp. zn. (veřejnosti dostupném na

www.nsoud.cz

) učinil následující závěr: „Pokud jsou o téže věci vedena dvě řízení, musí být pro tzv. překážku litispendence zastaveno to, které bylo zahájeno později. Ze dvou řízení vedených žalobkyní proti žalované 1), tedy z řízení vedených pod sp. zn. a , bylo později zahájeno řízení vedené pod sp. zn. . Na tom nic nemění skutečnost, že v době podání žaloby bylo řízení sp. zn. pravomocně skončeno a pokračováno v něm bylo až po té, co Nejvyšší soud rozhodnutí o skončení řízení zrušil. Řízení je totiž zahájeno podáním žaloby, nikoliv zrušením rozhodnutí o jeho skončení Nejvyšším soudem ( ).“

Dovolání není tedy pro řešení této otázky podle přípustné, neboť se jedná o otázku v rozhodovací praxi dovolacího soudu již řešenou a odvolací soud tuto otázku rozhodl v souladu s citovanou judikaturou.

Dovolací soud dále posuzoval přípustnost dovolání s ohledem na dovolatelkou předestřenou otázku, jak má být postupováno v případě, že soudem jmenovaný předsedající rozhodce rezignuje ze své funkce, zejména v tom smyslu, zda má být v řízení pokračováno a s kým, jaký je okruh účastníků řízení o předsedajícího rozhodce. Je třeba konstatovat, že tyto otázky odvolací soud výslovně neřešil, ale zabýval se otázkou totožnosti účastníků v daném řízení ve vztahu k řízení, které je vedeno Městským soudem v Praze pod sp. zn. o stejném předmětu řízení, a posuzoval námitku navrhovatelky, že v dané věci není splněna podmínka totožnosti účastníků řízení s poukazem na jiný okruh rozhodců v původním řízení oproti účastníkům-rozhodcům v daném řízení. Z rozhodnutí odvolacího soudu vyplývá, že při posouzení otázky totožnosti účastníků v uvedených řízeních vyšel odvolací soud z obsahu spisu, z něhož se podává, že účastník 3) M. P., jako rozhodce, se funkce vzdal a namísto něj vystupují další účastníci, kteří jsou navrženými kandidáty na místo předsedajícího rozhodce, a že strany rozhodčího řízení (ICEC-HOLDING, a.s., a Československá obchodní banka, a. s.), které jsou na rozdíl od účastníků-rozhodců nositeli hmotných práv a povinností,

jsou v obou sporech identické. Změnu účastníků-rozhodců odvolací soud posuzoval analogicky podle judikatury Nejvyššího soudu, týkající se věci pravomocně rozhodnuté, reprezentované rozsudkem ze dne 17. 9. 2015, sp. zn. , podle něhož se řízení týká týchž osob rovněž v případě, jestliže v novém řízení vystupují právní nástupci osob, které byly účastníky pravomocně skončeného řízení. S ohledem na tuto judikaturu pak odvolací soud dovodil, že v posuzované věci lze hovořit o právním nástupnictví, vycházejícím z rezignace účastníka 3). Dovolací soud dospěl k závěru, že pokud odvolací soud posoudil otázku totožnosti účastníků v souladu s uvedeným rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 17. 9. 2015, sp. zn. , veřejnosti dostupném na

www.nsoud.cz

., nelze dovodit, že by se odvolací soud při posouzení otázky totožnosti účastníků v posuzovaných řízeních odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatelce nelze přisvědčit ani v tom, že by se odvolací soud odchýlil od poukazované judikatury Nejvyššího sp. zn. a sp. zn. při řešení otázky totožnosti účastníků. Odvolací soud respektoval závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2010, sp. zn. , publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením 42/2011, v němž Nejvyšší soud dovodil, že v obou posuzovaných řízeních o jmenování předsedajícího rozhodce jsou podle § 9 odst. 1 zákona o rozhodčím řízení účastníky kromě navrhovatele strany rozhodčího řízení, již jmenovaní rozhodci a osoba, která je v návrhu na jmenování rozhodce na tuto funkci navržena. Jestliže odvolací soud dospěl k závěru, že strany rozhodčího řízení (ICEC-HOLDING, a.s., a Československá obchodní banka, a. s.), které jsou na rozdíl od účastníků-rozhodců nositeli hmotných práv a povinností,

jsou v obou sporech identické, a změnu účastníků-rozhodů posuzoval odvolací soud za použití analogie podle judikatury Nejvyššího soudu, týkající se věci pravomocně rozhodnuté, reprezentované rozsudkem ze dne 17. 9. 2015, sp. zn. , podle níž se řízení týká týchž osob rovněž v případě, jestliže v novém řízení vystupují právní nástupci osob, které byly účastníky pravomocně skončeného řízení, nelze dovodit, že by dovolání bylo přípustné podle proto, že se odvolací soud při řešení otázky totožnosti účastníků v řízení o jmenování rozhodce odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Odvolací soud tím zároveň vyřešil otázku dovolatelky, zda návrhy účastníků, zejména stran rozhodčího řízení není nutno posuzovat jako přistoupení do zahájeného řízení, když z rozhodnutí odvolacího soudu vyplývá, že použil pro řešení této situace analogicky institut procesního nástupnictví, a to v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu (rozsudek ze dne 17. 9. 2015, sp. zn. , veřejnosti dostupný na

www.nsoud.cz

).

Nejvyšší soud dále dospěl k závěru, že další dovolatelkou položená otázka, stojící na pochybnostech, zda se v daném případě jedná o řízení nesporné, byla vyřešena již ve výše citovaném rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2010, sp. zn. , v němž Nejvyšší soud uzavřel, že řízení o jmenování rozhodce podle ustanovení zákona o rozhodčím řízení je řízením nesporným. Zároveň v tomto rozsudku byla vyřešena i dovolatelkou předestřená otázka, zda je nutno na řízení o jmenování předsedajícího rozhodce aplikovat , o zvláštních řízeních soudních, jestliže Nejvyšší soud v cit. rozsudku judikoval, že řízení o jmenování rozhodce (předsedajícího, resp. třetího rozhodce) podle ustanovení zákona o rozhodčím řízení je řízením podle zákona o rozhodčím řízení ve smyslu ustanovení tohoto zákona.

Další dovolatelkou předestřené otázky jsou pak pro řešení otázky zastavení řízení pro překážku věci zahájené, resp. otázky naplnění předpokladů pro použití litispence, tj. totožnosti předmětu řízení a totožností účastníků, irelevantní.

Nejvyšší soud proto s ohledem na uvedené učinil závěr, že dovolání navrhovatelky není podle přípustné.

Jestliže dovolatelka považuje závěr odvolacího soudu, kterým potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně o zastavení řízení pro překážku věci zahájené za nepřezkoumatelný pro absolutní nedostatek odůvodnění, je třeba konstatovat, že tato námitka týkající se případných vad řízení nemůže založit přípustnost dovolání podle , i kdyby se soud vytýkaných procesních pochybení dopustil (srov. např. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2015, sp. zn. , usnesení ze dne 18. 8. 2015, sp. zn. či usnesení ze dne 2. 2. 2015, sp. zn. a usnesení ze dne 4. 10. 2017, sp. zn. dostupných na

www.nsoud.cz

). Je třeba připomenout, že ustanovení věty druhé stanoví, že k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlédne tehdy, je-li dovolání přípustné.

Vzhledem k tomu, že dovolání není podle přípustné, Nejvyšší soud jej podle odmítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se neodůvodňuje ( ).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. 1. 2019

JUDr. Kateřina Hornochová

předsedkyně senátu