Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 4384/2018

-158

USNESENÍ

M. K.

Z. P.

, narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Zbyňkem Kociánem, advokátem se sídlem v Krnově, nám. Osvobození 27/7, o vyklizení nemovitých věcí, vedené u Okresního soudu v Bruntále – pobočka v Krnově pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 4. 2018, č. j. -111, t a k t o:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žalovaná

je povinna

zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 1 800 Kč k rukám zástupce žalobce JUDr. Ing. Daniela Tabacha, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Okresní soud v Bruntále – pobočka v Krnově rozsudkem ze dne 20. 6. 2017, č. j. -45, uložil žalované povinnost vyklidit budovu č. p. XY spolu s pozemky parc. č. XY a parc. č. XY, k. ú. XY a zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení.

Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací k odvolání žalované rozsudkem ze dne 23. 4. 2018, č. j. -111, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve správném znění tak, že žalovaná je povinna vyklidit pozemek parc. č. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY a dále pozemek parc. č. XY, k. ú. XY. Dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení a zamítl návrh žalované na přerušení řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá o „ , když odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, když dovolání není přípustné podle písm. b), avšak napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam“ a odůvodňuje je odkazem na , jelikož „řízení před soudem je postiženo vadou, která má za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.“ Má za to, že žaloba byla podána v rozporu s hmotným právem, protože žalobce požadoval „vyklizení budovy spolu s pozemky,“ přestože je v novém zakotvena zásada, že stavba je součástí pozemku, na kterém byla postavena. Dále uvádí, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního i hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe. Poukazuje také na skutečnost, že zahrnutím předmětných nemovitostí do konkurzní podstaty a jejich následným zpeněžením mimo dražbu byla poškozena, jelikož nemovitosti byly žalobci prodány hluboko pod tržní cenou. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudu prvního stupně i odvolacího soudu a věc vrátil soudu prvního stupně.

Žalobce se ztotožňuje s napadeným rozhodnutím a považuje dovolání za nedůvodné a účelové. Uvádí, že tvrzení žalované o nestandardním prodeji nemovitostí je zkreslené a nepravdivé. Řízení před obecnými soudy není podle něj postiženou žádnou vadou, žalobce vyspecifikoval rozhodné skutkové okolnosti a žalobní petit navrhl v souladu s hmotným právem. Poznamenává, že žalovaná již byla v trestním řízení uznána pravomocně vinnou za přečin neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru podle , avšak ani to nevedlo k jejímu vystěhování z předmětných nemovitostí ve vlastnictví žalobce. Navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl a přiznal žalobci náhradu nákladů řízení.

Jelikož odvolací soud vydal rozhodnutí po 30. 9. 2017, projednal Nejvyšší soud dovolání a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „“; srov. čl. II odst. 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Dovolání není přípustné.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle – 3 dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí () uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Dovolatelka se otázce přípustnosti dovolání věnovala nejprve odkazem na dřívější úpravu dovolacího řízení [ ve znění účinném do 31. 12. 2012, tj. před novelou provedenou ], kterou však na rozhodnutí odvolacího soudu vydaná po 1. 1. 2013 nelze aplikovat (srov. přechodné ustanovení čl. II bod 7. ).

Dále dovolatelka namítla, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil o ustálené rozhodovací praxe.“ Z dovolání však není patrno, od které ustálené rozhodovací praxe se při řešení právních otázek (ty dovolatelka také neuvedla) měl odvolací soud odchýlit. Žalovaná na žádnou ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu neodkazuje, přičemž pouhá polemika dovolatelky s procesním postupem odvolacího soudu či jeho právním posouzením věci nepředstavuje řádné vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ve spojení s (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. ).

Může-li být přitom dovolání přípustné jen podle ve znění účinném od 1. 1. 2013, je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , publikované pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. , ze dne 8. 7. 2014, sp. zn. , ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. , a ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. ). Nedostatek takového údaje představuje vadu dovolání, která brání Nejvyššího soudu, aby se dovoláním věcně zabýval.

Nad rámec uvedeného závěru dovolací soud poznamenává, že obsahem dovolání je především polemika žalované se skutkovými zjištěními odvolacího soudu ohledně zpeněžení nemovitostí. Dovolatelka nikterak neformuluje (v souvislosti s provedeným dokazováním) otázku procesního práva, na níž by bylo rozhodnutí odvolacího soudu založeno. Neuvádí tak, v čem spatřuje (vzhledem k otázce dokazování) splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu

Pouhá polemika se správností určitých skutkových zjištění, aniž by dovolatel uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu , nepředstavuje řádné vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ve spojení s (srov. odst. 24 – 27 nálezu Ústavního soudu ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. ). V takovém případě je ovšem dovolací soud skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů vázán a není oprávněn je v rámci dovolacího řízení přezkoumávat (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. , ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. , nálezem Ústavního soudu ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. , a nálezem Ústavního soudu ze dne 3. 5. 2017, sp. zn. ).

Protože dovolání neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( ) ani způsobilý dovolací důvod ( ), Nejvyšší soud dovolání žalované podle odmítl.

Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení neobsahuje v souladu s odůvodnění.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalovaná povinnost uloženou jí tímto usnesením, může se žalobce domáhat nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce.

V Brně dne 10. 12. 2018

Mgr. David Havlík předseda senátu