Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 2472/2018

-131

USNESENÍ

NORDET s. r. o.

G - Team Progres, spol. s r. o.

, se sídlem v Trutnově, Petříkovická 472, identifikační číslo osoby 48360171, zastoupené JUDr. Lukášem Havlem, advokátem se sídlem v Trutnově, Libušinka 180, o zaplacení 646.452 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 4. 2018, č. j. -116, t a k t o :

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

(dle )

Okresní soud v Trutnově rozsudkem ze dne 5. 12. 2017, č. j. -73, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 646.452 Kč s příslušenstvím ve výroku blíže specifikovaným (bod I. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod II. výroku).

K odvolání žalované odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (dále též „dovolatelka“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné ve smyslu ustanovení , (dále jen „“), „když napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“. Uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci dle ust.

K dovolání žalované se žalobkyně dle obsahu spisu nevyjádřila.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle , zkoumal, zda dovolání obsahuje zákonné obligatorní náležitosti dovolání a zda je přípustné.

Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srov. větu první ); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo která již dovolacím soudem vyřešena byla, ale má být posouzena jinak, a zda je tedy dovolání podle ustanovení přípustné, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Přípustnost dovolání podle ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. ), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení skutečně splněna jsou.

Protože dovolání může být podle ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu pouze z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ).

Dovolání není přípustné.

Spatřuje-li dovolatelka přípustnost dovolání v tom, že se odvolací soud při posouzení otázky, zda uznání závazku v sobě obsahuje i zápočet sporné pohledávky, odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2009, sp. zn. , nutno konstatovat, že tato otázka nezakládá přípustnost dovolání. Nejvyšší soud vysvětlil již v usnesení ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. , že dovolání není přípustné podle ustanovení , jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti předkládá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí. Odvolací soud otázku, zda uznání závazku v sobě obsahuje i zápočet sporné pohledávky, neřešil a své rozhodnutí na jejím řešení nezaložil.

Obdobně namítá-li dovolatelka, že se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu, podle níž „u soukroméy stačí formální popření její správnosti druhým účastníkem, aby nastoupila důkazní povinnost a důkazní břemeno toho účastníka, který tvrdí skutečnosti, jež měly být prokázány soukromou listinou“, a že „v případě soukroméy, zpochybňuje-li účastník samotné podepsáníy, nastupuje ohledně pravostiy důkazní povinnost a důkazní břemeno toho účastníka, kterýu předkládá k prokázání svých tvrzení“, pak ani tato námitka není způsobilá založit přípustnost dovolání, neboť na řešení otázky pravosti a správnosti soukroméy odvolací soud své rozhodnutí nezaložil (viz výše uvedené usnesení Nejvyššího soudu 18. 7. 2013, sen. zn. ). Odvolací soud uvedl, že obecně souhlasí s právním názorem žalované o povinnosti žalobkyně, která předložila soukromouu (předávací protokol) v soudním řízení a dovolává se skutkových okolností z tétoy vyplývajících, dokázat její pravost a správnost i to, že byla podepsána osobou, o níž to žalobkyně tvrdí. Má ale za to, že soud prvního stupně úplně a zcela zřetelně vysvětlil, jaká zjištění ho vedla k závěru, že svědek B. byl osobou oprávněnou podepsat předávací protokol jménem žalované, a že správně poukázal při výkladu projevu vůle žalované zejména na předchozí praxi mezi účastnicemi při podepisování předávacích protokolů svědkem B. za žalovanou. Jednalo se o obdobné práce, které provedla žalobkyně pro žalovanou v předchozím zúčtovacím období. Žalovaná převzetí prací v roce 2015 svědkem B. nikdy nesporovala a cenu prací zaplatila. Odvolací soud přitakal závěru soudu prvního stupně o vázanosti žalované právním jednáním svědka B. i v případě možného překročení jeho oprávnění tak, jak to má na mysli ustanovení , (dále jen „o. z.“). Uvedl, že žalobkyně se nepochybně mohla oprávněně domnívat, že svědek B. byl zmocněn k převzetí prací podle předávacích protokolů za jednotlivá měsíční období, když žalovaná v období roku 2015 za obdobné práce žalobkyni jejich cenu vždy zaplatila, a že na tomto nic nemění ani námitka žalované, že okresní soud neměl právo posuzovat pravost podpisů svědka B. na předávacím protokolu ze dne 31. 3. 2016 a protokolů z roku 2015, resp. února 2016. Odvolací soud ve věci nyní projednávané svůj závěr o tom, že žalobkyně řádně předala žalované dohodnuté dílo v březnu 2016 a vzniklo jí právo na zaplacení ceny tohoto díla, tak nezaložil na námitce žalované, jíž popírala pravost a správnost předávacího protokolu i to, že byla podepsána osobou, o níž to žalobkyně tvrdí, nýbrž právě na výkladu projevu vůle žalované s ohledem na předchozí praxi mezi účastnicemi při podepisování předávacích protokolů a na vázanosti žalované jednáním svědka B. i v případě možného překročení jeho oprávnění ve smyslu ust. o. z.

K námitce dovolatelky o nesprávném právním posouzení otázky včasnosti vznesení námitky pravosti a správnosti soukroméy při prvním jednání soudu Nejvyšší soud podotýká, že tvrzení, podle kterého napadané rozhodnutí řeší otázku hmotného či procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu ust. jen tehdy, je-li z dovolání patrno, o kterou otázku jde a od které ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se řešení této otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Tvrdí-li dovolatelka, že „odvolací soud rozhodoval v rozporu s procesním právem a ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, který nemá sporu v tom, že své námitky mohou účastníci uplatnit při prvním jednání ve věci“, pak výše uvedeným požadavkům nedostála, neboť žádné konkrétní rozhodnutí, od něhož se měl odvolací soud odchýlit, neuvádí. Navíc rozhodnutí odvolacího soudu není na řešení takové otázky ani založeno (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. ).

Konečně spatřuje-li dovolatelka přípustnost podaného dovolání v tom, že má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( in fine), jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu , jen je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. ).

S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud dovolání žalované podle odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení větu druhou ).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 17. 12. 2018

JUDr. Pavel Horák, Ph.D.

předseda senátu