Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 4105/2018

23 Cdo 4105/2018-247

USNESENÍ

ČEZ Distribuce, a.s.,

P. Ď.,

se sídlem XY, IČO XY, zastoupenému JUDr. Karlem Brücklerem, advokátem, se sídlem v Praze 5, U Hrušky 63/8, PSČ 150 00, o zaplacení částky 7 273 448 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. května 2018, č. j. -213, t a k t o :

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žalovaný

je povinen

zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 15 682 Kč do tří dnů od právní moci tohoto unesení k rukám doc. JUDr. Mgr. Jany Tlapák Navrátilové, Ph.D., advokátky, se sídlem v Praze 8, Prvního Pluku 206/7, PSČ 186 00.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 20. dubna 2017, č. j. -172, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 1 082 024 Kč s úrokem z prodlení ve stanovené výši (výrok pod bodem I), zamítl žalobu na zaplacení částky 6 191 424 Kč se stanoveným úrokem z prodlení (výrok pod bodem II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem III).

Vrchní soud v Praze k odvolání obou účastníků řízení rozsudkem ze dne 30. května 2018, č. j. -213, zastavil řízení o odvolání žalobkyně proti výroku pod bodem II rozsudku soudu prvního stupně (výrok pod bodem I), rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích pod body I a III potvrdil (výrok pod bodem II) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem III).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Splnění předpokladů přípustnosti dovolání podle (dále jen „ “) spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Dovolání považuje za důvodné, protože napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci podle Co se týče roviny procesní, vytýká dovolatel soudům obou stupňů, že mu neumožnily provést důkaz výslechem soudního znalce a spolehly se jen na písemný posudek, že nebyli vyslechnuti jím navrhovaní svědci, nebyl ustanoven soudní znalec a byl použit znalecký posudek o výši neoprávněných odběrů elektrické energie provedený v rámci trestního řízení. V rovině hmotněprávní je podle názoru dovolatele nutno vyřešit otázku, jakým způsobem je možno zjistit dobu trvání neoprávněného odběru elektřiny, a v kterých případech je na místě dobu trvání neoprávněného odběru posuzovat podle posledního pravidelného odběru. Dovolatel navrhl zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalobkyně se ve vyjádření k dovolání ztotožnila se závěry odvolacího soudu.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou řádně zastoupenou podle , posuzoval, zda je dovolání přípustné.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Přípustnost dovolání podle ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. ), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení skutečně splněna jsou.

Podle lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Podle musí být v dovolání vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje a v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá.

Dovolání žalovaného není přípustné.

Podle dovolatele se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (od dovolatelem citovaného rozsudku ze dne 23. listopadu 2011, sp. zn. , rozsudku ze dne 15. listopadu 2017, sp. zn. , nebo rozsudku ze dne 2., dubna 2001, sp. zn. ). Dovolatel napadl postup soudů obou stupňů, které neprovedly dovolatelem navržený důkaz novým znaleckým posudkem, kterým by byla znovu zjištěna předpokládaná spotřeba elektřiny v době neoprávněného odběru. Odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, jehož skutkové závěry odvolací soud akceptoval, se nedopustil pochybení při aplikaci a výkladu , jak namítá dovolatel. Předmětné skutečnosti ohledně výše škody způsobené žalovaným žalobkyni neoprávněným odběrem elektrické energie byly v řízení dostatečně zjištěny a prokázány znalcem Liborem Máchou v jeho znaleckém posudku, který byl vypracován v rámci šetření neoprávněného odběru Policií ČR, z něhož vycházel soud prvního stupně i soud odvolací. Oba soudy tento svůj postup i závěr náležitě odůvodnily. Stejně tak postupovaly oba soudy v případě provedení důkazů, které žalovaný navrhoval – výslech znalce Libora Máchy, výslech řady dalších svědků navržených žalovaným k prokázání toho, zda docházelo k neoprávněnému odběru. Ohledně procesněprávní otázky povinnosti soudů rozhodnout o důkazních návrzích účastníků řízení je třeba vycházet z judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího soudu, podle níž je povinností soudu rozhodnout o důkazních návrzích účastníků řízení a v případě, že jim nevyhoví, vyložit v odůvodnění svého rozhodnutí, proč navržené důkazy neprovedl (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 30. května 2006, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. října 2013, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. srpna 2016, sp. zn. , či jeho rozhodnutí ze dne 14. července 2010, sp. zn. ). V nyní posuzované věci soud prvního stupně, jehož skutkové závěry odvolací soud převzal, řádně zdůvodnil, proč neprovedl některé důkazy navržené dovolatelem. Přitom se nikterak neodchýlil od dovolatelem citované judikatury dovolacího soudu, ani jiné jeho judikatury. První dovolatelem formulovaná otázka proto není způsobilá založit přípustnost dovolání.

Nejvyšší soud navíc připomíná, že je vázán skutkovým stavem tak, jak jej zjistily soudy obou stupňů, což vyplývá nejen ze samotné povahy dovolání jako mimořádného opravného prostředku, ale také ze samotného znění , podle kterého je jediným dovolacím důvodem nesprávné právní posouzení věci. Nejvyšší soud tak není při zkoumání přípustnosti podle oprávněn zabývat se jinými než právními otázkami. Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. července 2015, sp. zn. ). Konečně je nutno v této souvislosti připomenout, že pokud dovolatel hodnotí neprovedení jím navržených důkazů jako vady řízení, které mohly vést k nesprávnému rozhodnutí ve věci, s účinností od 1. ledna 2013 nejsou způsobilým dovolacím důvodem ani vady řízení (srov. ) a dovolací soud k nim přihlíží, jen je-li dovolání přípustné ( ); procesní vady samotné však přípustnost dovolání založit rovněž nemohou.

V rovině hmotněprávní žalovaný namítal nezbytnost řešení otázky, jakým způsobem je nutno zjistit dobu trvání neoprávněného odběru elektrické energie, a v kterých případech je na místě dobu trvání neoprávněného odběru posuzovat podle posledního pravidelného odběru. Tato otázka rovněž přípustnost dovolání založit nemůže, neboť předpokládá, že nebyla zjištěna doba trvání neoprávněného odběru. Odvolací soud však vyšel ze skutkového zjištění soudu prvního stupně, podle něhož žalovaný neoprávněně odebíral elektřinu od roku 2003.

Dovolací soud je, jak shora uvedeno, vázán skutkovým stavem tak, jak jej zjistily soudy obou stupňů, což vyplývá nejen ze samotné povahy dovolání jako mimořádného opravného prostředku, ale také ze samotného znění , podle kterého je jediným dovolacím důvodem nesprávné právní posouzení věci. Nejvyšší soud tak není při zkoumání přípustnosti podle oprávněn zabývat se jinými než právními otázkami. Samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. července 2015, sp. zn. ).

Pokud se týká dovolání proti výroku o náhradě nákladů řízení, dovolatel v této části neuvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Tento nedostatek již nelze odstranit, poněvadž lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. věta první ) již uplynula. Jde přitom o takovou vadu, jež brání v pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedených náležitostí nelze v daném rozsahu posoudit přípustnost dovolání.

Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání žalovaného podle věty první, odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se v souladu s , věty druhé, neodůvodňuje.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalovaný dobrovolně povinnost, kterou mu ukládá toto rozhodnutí, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 29. 11. 2018

JUDr. Zdeněk Des předseda senátu