Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 3965/2018

-105

USNESENÍ

České republiky – Státního pozemkového úřadu

J. Z.

, narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Rudolfem Skoupým, advokátem se sídlem ve Svitavách, náměstí Míru č. 142/88, o návrhu na zastavení exekuce, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. , o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 12. června 2018, č. j. -79, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

Nejvyšší soud České republiky dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 12. června 2018, č. j. -79, jímž bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu ve Svitavách ze dne 15. února 2018, č. j. -43, o zastavení exekuce a dále rozhodnuto, že oprávněná je povinna nahradit povinnému náklady odvolacího řízení ve výši 18 302 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce povinného, podle ustanovení věty první , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, jakož i čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „“., odmítl, neboť dovolání nesplňuje obligatorní náležitosti dovolání uvedené v ustanovení , když neobsahuje údaj o tom, v čem přesně dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.

Podle ustanovení v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (

§ 42 odst. 4

) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (

§ 237 až 238a

) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolatelka se v dovolání ze dne 2. 10. 2018 k předpokladu přípustnosti předmětného dovolání vyjádřila pouze tak, že „má za to, že dovolání je přípustné dle , neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“ a dále formulovala otázky „zásadního právního významu“a to zda „může exekuční soud změnit kvalifikaci právního vztahu provedenou nalézacím soudem?“, zda „lze tuto změnu považovat za narušení principu právní jistoty a důvěry v právo, když touto změnou došlo k výraznému zhoršení pozice oprávněného?“ a zda „ bylo napadenými rozhodnutími oprávněnému odepřeno poskytnutí spravedlnosti v podobě vyhovění návrhu povinného na zastavení exekuce z důvodu námitky promlčení s tím, že tato námitka není v rozporu s dobrými mravy?“. Takto neurčitě však předpoklad přípustnosti nelze vymezit, když ani z dalšího textu dovolání a ani z vymezení „právních otázek zásadního významu“ uvedených dovolatelkou nelze dovodit, který ze čtyř předpokladů přípustnosti uvedených v ustanovení má být naplněn.

Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části. Jiný výklad by vedl ke zjevně nesprávnému (textu odporujícímu) závěru, že dovolání je ve smyslu ustanovení přípustné vždy, když v něm dovolatel vymezí dovolací důvod [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. května 2013, sp. zn. , ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. , ze dne 31. října 2013, sen. zn. , ze dne 30. ledna 2014, sen. zn. , ze dne 30. 10. 2017, sp. zn. (proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 13. 3. 2018, sp. zn. ), a ze dne 11. 4. 2017, sp. zn. (proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 24. 4. 2018, sp. zn. )], přičemž musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde. Těmto požadavkům však dovolatelka nedostála.

Jde-li o tvrzení dovolatelky, že rozhodnutí odvolacího soudu je údajně nepřezkoumatelné, protože odvolací soud se „nijak nevypořádal s argumentací oprávněné ohledně dobrých mravů, právní jistoty a důvěry v právo, respektive v rozhodování státních orgánů“, předpoklad přípustnosti dovolání skutečně může být založen i tím, že odvolací soud konkrétním v dovolání vymezeným způsobem porušil právo dovolatele na spravedlivý proces, nevypořádal-li se s jeho námitkami, čímž způsobil nepřezkoumatelnost svého rozhodnutí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 6. 2018, sp. zn. ). Nelze však přehlédnout, že argumenty dovolatelky ohledně „nemravnosti“ uvedené v odvolání (č. l. 56–57 spisu) spočívají v tom, že dovolatelka byla v dobré víře, že námitka promlčení bude posouzena podle ustanovení , . S touto argumentací se však odvolací soud v základu vyrovnal, když uzavřel, že námitku promlčení je třeba za daného skutkového stavu posoudit podle ustanovení , obchodního zákoníku. To, že nesprávný právní názor dovolatelky ohledně délky promlčecí lhůty sám o sobě nevede k závěru, že by námitka promlčení vznesená povinným byla z toho důvodu v rozporu s dobrými mravy, je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nevyššího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2018, sp. zn. , ze dne 30. 5. 2017, sp. zn. , a ze dne 17. 10. 2018, sp. zn. ). Tvrzení dovolatelky, že odvolací soud v dovoláním napadeném rozhodnutí „změnil právní kvalifikaci vztahu, na jehož základě byl vydán exekuční titul, a nepřípustně tak zasáhl do dobré víry dovolatelky ohledně délky promlčecí lhůty“, není korektní, protože odvolací soud nepřehodnotil právní kvalifikaci plnění provedenou nalézacím soudem, na jehož základě došlo k vydání exekučního titulu, ale pouze dodal, že otázka promlčení „se musí posoudit v souladu s ust. obch. zák.“, protože povinnost uložená exekučním titulem vyplývala ze závazkového vztahu uzavřeného mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti. Tento právní závěr odvolacího soudu je v souladu s dlouhodobě ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, o níž navíc dovolatelka měla a mohla být již před podáním exekučního návrhu informována (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2007, sp. zn. ). Ani výše uvedené argumenty dovolatelky tedy nezakládají přípustnost dovolání.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. 11. 2018

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.

předsedkyně senátu