Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1927/2018

20 Cdo 1927/2018-319

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněné ŠTUK HELMA s. r. o., se sídlem v Brně, Štefánikova č. 849/21, identifikační číslo osoby 29292204, zastoupené Mgr. Romanem Klimusem, advokátem se sídlem v Brně, Heršpická č. 813/5, proti povinnému BD Bělohorská 65, Brno, družstvo, se sídlem v Brně, Bělohorská č. 3069/65, identifikační číslo osoby 29278945, zastoupenému JUDr. Leonou Grumlíkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Údolní č. 550/61, pro 1 242 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. června 2017, č. j. -292, takto:I. Dovolání se odmítá.

Stručné odůvodnění:

Krajský soud v Brně v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení Městského soudu v Brně ze dne 24. 8. 2016, č. j. -250, kterým soud prvního stupně rozhodl, že exekuce vedená u soudní exekutorky Mgr. Jany Kalistové, Exekutorský úřad Praha 8, pod sp. zn. 182 EX 14749/2014, na základě pověření vydaného Městským soudem v Brně dne 22. 12. 2014, č. j. -11, se podle ustanovení exekučního řádu a z důvodu podle ustanovení a odst. 4 , v návaznosti na ustanovení exekučního řádu, částečně zastavuje v rozsahu vymáhané pohledávky ve výši 1 242 000 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 242 000 Kč od 1. 9. 2013 do zaplacení (výrok I.), a že se současně tato exekuce podle ustanovení exekučního řádu a z důvodu podle ustanovení a odst. 4 , v návaznosti na ustanovení exekučního řádu, částečně zastavuje ohledně vymožení nákladů předcházejícího řízení ve výši 127 924 Kč (výrok II.); soudy rovněž rozhodly o nákladech řízení o návrhu na zastavení exekuce, včetně nákladů řízení odvolacího.

Proti usnesení odvolacího soudu podala oprávněná dovolání.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném do 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „ “.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Z vyplývá, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle se důvod dovolání vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Podle dovolání podané proti rozhodnutí odvolacího soudu, které není přípustné nebo které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě ( ) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud odmítne.

Dovolatelka nevymezila důvod dovolání v souladu s , ani neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu a tuto skutečnost ani nebylo možné dovodit z obsahu dovolání. Dovolatel je povinen v dovolání vymezit, které z hledisek uvedených v považuje za splněné, přičemž musí být zřejmé, které otázky hmotného či procesního práva se taková přípustnost týká [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. (uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)].

Námitky, které dovolatelka ve svém dovolání vznáší (zejména otázka pravosti příjmových pokladních dokladů), jsou pouhou polemikou se skutkovými závěry odvolacího soudu, tyto námitky však nemohou být způsobilým dovolacím důvodem ve smyslu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2016, sp. zn. ).

Dovolatelka neuvádí způsobilý dovolací důvod ani námitkami, kterými brojí proti dokazování provedenému odvolacím soudem, hodnocení jednotlivých důkazů, a namítá, že skutková zjištění nemají oporu v provedeném dokazování. Dovolatelka dále poté, co uvádí konkrétní důvody, pro které dospěl k závěru, pro které se domnívá, že soudy obou stupňů nekriticky převzaly důkazní prostředky předložené povinným a naopak věnovaly méně zřetele důkazním prostředkům předloženým povinným, má za to, že tímto postupem bylo porušeno právo oprávněného na soudní ochranu, na spravedlivý proces a že došlo k porušení zásady rovnosti účastníků. Skutečnost, že odvolací soud učinil konkrétní skutkové závěry na základě tzv. volného hodnocení důkazních prostředků, a vysvětlil, proč v tzv. chaosu protichůdných důkazních prostředků uvěřil tvrzení jedné ze stran řízení, ovšem nelze pokládat za zásah do ústavně zaručených práv jednoho z účastníků. Není tedy na místě se ztotožnit s předsvědčením dovolatelky, že dovolacím důvodem v daném případě může být porušení jejího práva na spravedlivý proces (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. ). Její polemika se skutkovými závěry odvolacího soudu nespočívá ani v tom, že by odvolací soud nesprávně rozvrhl břemeno tvrzení a prokazování mezi účastníky (což by mohlo založit dovolací důvod spočívající v právní otázce procesního práva, srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 15. 3. 2014, sp. zn. ), ale pouze to, že odvolací soud neuvěřil jí předloženým důkazům.

Vzhledem k tomu, že dovolání oprávněné není přípustné, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( )

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 5. 6. 2018

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D. předsedkyně senátu