Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 3935/2018

28 Cdo 3935/2018-594

USNESENÍ

J. M.

,

narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Petrem Černickým, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 1044/23, proti žalované

České republice – Státnímu pozemkovému úřadu

, IČO: 013 12 774,

se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupené JUDr. Adamem Rakovským, advokátem se sídlem v Praze 2, Václavská 316/12, o vydání náhradního pozemku oprávněné osobě,

vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. května 2018, č. j. -555, t a k t o :

I. Dovolání seodmítá.

II. Žalovaná

je povinna

zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 25.280 Kč k rukám advokáta Mgr. Petra Černického do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

O d ů v o d n ě n í :(dle )

V záhlaví označeným rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Okresního soudu v Kolíně ze dne 25. srpna 2017, č. j. -317, zrušen v části jeho výroku pod bodem I, jímž bylo rozhodnuto, aby žalovaná bezúplatně převedla do vlastnictví žalobkyně pozemek parc. č. XY v k. ú. XY, a v tomto rozsahu bylo řízení zastaveno (výrok I rozsudku odvolacího soudu); v části výroku pod bodem I, jímž bylo rozhodnuto, aby žalovaná bezúplatně převedla do vlastnictví žalobkyně pozemky označené dle geometrických plánů vyhotovených Geodetickou kanceláří Nedoma & Řezník s.r.o. jako pozemky parc. č. XY, parc. č XY v k. ú. XY, parc. č. XY, parc. č. XY v k. ú. XY, byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že se žaloba zamítá (výrok II rozsudku odvolacího soudu); ve zbylém rozsahu, tj. v části, kterou bylo rozhodnuto, aby žalovaná bezúplatně převedla do vlastnictví žalobkyně pozemky parc. č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY v k. ú. XY, a pozemky označené dle geometrických plánů vyhotovených Geodetickou kanceláří Nedoma & Řezník s.r.o. jako pozemky parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY v k. ú. XY, a parc. č. XY, parc. č. XY v k. ú. XY, byl rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I potvrzen (výrok III rozsudku odvolacího soudu) a současně bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (výrok IV) a o nákladech odvolacího řízení (výrok V).

Předmětem řízení je žalobkyní uplatněné právo na poskytnutí náhradních pozemků za pozemky, jež nebylo možné vydat oprávněné osobě pro zákonem stanovené překážky (dle , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „zákon o půdě“), s odkazem na označená rozhodnutí pozemkového úřadu o nevydání konkrétních pozemků.

Dovolání, jímž rozsudek odvolacího soudu v jeho výrocích po body III, IV a V napadla žalovaná, Nejvyšší soud odmítl (podle ustanovení , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 – dále jen „ “; k tomu srov. bod 2. čl. II., přechodná ustanovení, části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), neboť není přípustné.

Přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž se končí odvolací řízení (a jež nepatří do okruhu rozhodnutí vypočtených v ), je třeba poměřovat hledisky uvedenými v ustanovení , z nichž ovšem žádné naplněno není (napadené rozhodnutí nezávisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně a nejde ani o případ, kdy má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak).

Námitky, jimiž dovolatelka brojí proti závěru odvolacího soudu o výši restitučního nároku žalobkyně, přípustnost podaného dovolání založit nemohou. Těmito námitkami totiž žalovaná napadá správnost hodnocení v řízení provedených důkazů (zejm. znaleckého posudku č. 219/2920/2015 společnosti YBN CONSULT – Znalecký ústav s.r.o., z nějž plyne i zjištění, že okolnosti pro další korekci ceny ve smyslu Přílohy 7 , o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků, ve znění – dále též jako „ “, nejsou naplněny), jež není otázkou právní, ale otázkou skutkových zjištění (k tomu srov. např. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2011, sp. zn. ; shodně též usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 5. 2009, sp. zn. ). Kritika skutkových závěrů soudů nižších stupňů nevystihuje (od 1. 1. 2013 jediný) způsobilý dovolací důvod podle (a nezakládá žádnou kvalifikovanou otázku hmotného či procesního práva, způsobilou odůvodnit přípustnost dovolání podle ).

K řečenému sluší se dodat, že otázkou kvantifikace restitučního nároku žalobkyně (respektive jejího bratra O. Ž.) se Nejvyšší soud již dříve zabýval v řadě svých předchozích rozhodnutí, jimiž aproboval závěry soudů nižších stupňů založené na zjištění, že při určení výše restitučního nároku žalobkyně nejsou dány okolnosti pro aplikaci srážek podle Přílohy 7 (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 6. 2018, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2018, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2018, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 5. 2018, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 2018, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 2018, sp. zn. ).

K posledně zmíněné argumentační linii dovolatelky sluší se uvést i tolik, že znalecký posudek je jedním z důkazních prostředků ( , ), který soud sice hodnotí jako každý jiný důkaz podle , od jiných se však liší tím, že odborné závěry v něm obsažené nepodléhají hodnocení soudem podle zásad ; soud hodnotí přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, logické odůvodnění jeho závěrů a soulad s ostatními provedenými důkazy (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 7. 2009, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2010, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2012, sp. zn. ). Soudům nižších stupňů přitom nelze vytknout, že by se právě uvedenými kritérii při hodnocení znaleckého posudku neřídily, přičemž nelze přehlédnout ani to, že uvedené závěry (ohledně určení výše restitučního nároku žalobkyně), založené na hodnocení provedených důkazů včetně označeného znaleckého posudku, korespondují závěrům již dříve vydaných rozhodnutí, takto aprobovaných i Nejvyšším soudem (viz rozhodnutí shora citovaná).

Přípustnost dovolání nemůže založit ani odkaz žalované na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 2018, sp. zn. , jenž nelze v nyní posuzované věci považovat za přiléhavý, jestliže v odkazované věci odvolací soud nesprávně dovodil, že odňaté pozemky (jakož i pozemky náhradní) je třeba ocenit jinak než podle kritérií stanovených , což je evidentně případ odlišný od věci nyní posuzované, v níž závěry odvolacího soudu stejným deficitem stiženy nejsou (byly-li odňaté pozemky, za něž se žalobkyni dostává pozemků náhradních, oceněny právě podle tohoto cenového předpisu). I s touto dovolatelkou odkazovanou rozhodovací praxí je tedy rozsudek odvolacího soudu v dané věci konformní.

Argumentaci dovolatelky, že nyní posuzovaná věc je v otázce ocenění restitučního nároku žalobkyně (a jejího bratra) odlišná od jiných sporů týchž účastníků vedených u Nejvyššího soudu (věci evidované pod sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. , a sp. zn. ), také nelze přisvědčit; i v této věci, stejně tak jako v odkazovaných věcech byly předmětem ocenění tytéž žalobkyni (a jejímu bratrovi) nevydané pozemky. Bylo by tedy přinejmenším s podivem, že u týchž nevydaných pozemků nebyly v předcházejících řízeních prokázány skutkové okolnosti, jež by odůvodňovaly aplikaci srážek ve smyslu žalovanou odkazovaného ustanovení cenového předpisu (a to i ve vztahu k tvrzeným okolnostem, zda odňaté /nevydané/ pozemky bylo lze v době jejich odnětí napojit na inženýrské sítě), zatímco v nyní posuzované věci by takové skutkové okolnosti měly být dány.

Ostatní závěry (o liknavosti a svévoli žalované či jejího předchůdce při uspokojování nároku žalobkyně na poskytnutí jiného vhodného pozemku; o právu oprávněné osoby domáhat se uspokojení nároku i převodem pozemku nezahrnutého do veřejné nabídky žalované; o ocenění nevydaných pozemků jako pozemků stavebních; o neexistenci zákonných překážek, jež by bránily vydání náhradních pozemků žalobkyni – zákona o půdě a , o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů), na nichž je rozhodnutí odvolacího soudu současně založeno, žalovaná v dovolání nezpochybňuje a ve vztahu k nim žádnou kvalifikovanou otázku hmotného či procesního práva neklade.

Přestože pak dovolatelka uvádí, že dovolání podává i proti výrokům IV a V rozsudku odvolacího soudu, tedy i proti těm o náhradě nákladů řízení, vůči nim (jež patrně zmiňuje toliko jako výroky akcesorické) žádnou dovolací argumentaci – natož tu, jež by se vázala k obligatorním náležitostem dovolání podle – v dovolání nevznáší, nehledě na to, že dovolání proti rozhodnutí v části týkající se výroku o nákladech řízení přípustné není (srov. ).

Rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení je pak odůvodněno ustanoveními věty první, a v situaci, kdy dovolání žalované bylo odmítnuto a kdy k nákladům k náhradě oprávněné žalobkyně, jež se prostřednictvím svého zástupce (advokáta) vyjádřila k dovolání, patří odměna advokáta ve výši 24.980 Kč [srov. , , , , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů] a náhrada hotových výdajů advokáta stanovená paušální sazbou 300 Kč na jeden vykonaný úkon právní služby ( advokátního tarifu).

Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná i na internetových stránkách Nejvyššího soudu (

www.nsoud.cz

), rozhodnutí Ústavního soudu na stránkách

http://nalus.usoud.cz

.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. 11. 2018

Mgr. Petr Kraus

předseda senátu