Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
7CD5D70A4A045353C125838B0021E9B5.html
HTML · 12.95 KB
No categories available
26 Cdo 2802/2018
26 Cdo 2802/2018-176
USNESENÍ
a) M. P.
, narozeného XY,
b) S. P.
, narozené XY, obou bytem XY, zastoupených JUDr. Janou Novákovou, advokátkou se sídlem v Kostelci nad Labem, Neratovická 218, proti žalované
České republice – Ministerstvu financí
, se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, IČO 00006947, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, IČO 69797111, o zaplacení částky 682.596 Kč s příslušenstvím, o žalobě na obnovu řízení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 25 C 304/2011 , o dovolání žalobců proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. ledna 2018, č. j. 13 Co 401/2017 -152, t a k t o :
I. Dovolání
se odmítá
.
II. Žalobci
jsou povinni
zaplatit žalované společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
O d ů v o d n ě n í :
Žalobci napadli dovoláním usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2018, č. j. 13 Co 401/2017 -152, kterým odvolací soud potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 21. 6. 2017, č. j. 25 C 304/2011 -126, jímž zamítl jejich žalobu na obnovu řízení a rozhodl o nákladech řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Dovolání není podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř. “, přípustné, neboť otázku, zda později přijaté rozhodnutí (nález Ústavního soudu ze dne 25. 10. 2016, sp. zn. II. ÚS 2062/14 ) v jiné věci je důvodem pro povolení obnovy řízení podle § 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. , posoudil odvolací soud v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit ani v projednávané věci.
Právní teorie i soudní praxe (viz např. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád II. § 228 až 235i. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1800; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2004, sp. zn. 26 Cdo 645/2003 , a ze dne 30. 5. 2007, sp. zn. 26 Odo 1195/2005 ) je jednotná v závěru, že žaloba na obnovu řízení byla a je chápána jako prostředek nápravy pravomocně skončených věcí, v nichž nebyl skutkový stav v původním řízení zjištěn úplně nebo správně. Samotné jiné právní posouzení věci – spojené se změnou judikatury (v souvislosti s později přijatým rozhodnutím v jiné věci) není důvodem povolení obnovy řízení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 8. 1996, sp. zn. 2 Cdon 133/96 , uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 4, ročník 1997, pod číslem 33, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 1999, sp. zn. 20 Cdo 322/98 , uveřejněné pod číslem 48/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Rozhodnutím ve smyslu § 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. se rozumí takové rozhodnutí, jímž se odchylně řeší předběžná otázka rozhodná pro výsledek původního řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2009, sp. zn. 22 Cdo 1665/2009 , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2014, sp. zn. 28 Cdo 2794/2014 , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2013, sp. zn. 23 Cdo 1793/2013 – ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud pro zjevnou neopodstatněnost usnesením ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. II. ÚS 1350/15 ). Nález Ústavního soudu ze dne 25. 10. 2016, sp. zn. II. ÚS 2062/14 , jenž vzešel z jiného řízení odlišných účastníků, důvodem pro obnovu řízení v dané věci být nemůže (srov. nález Ústavního soudu ze dne 2. 10. 2018. sp. zn. II. ÚS 2546/18 ).
Poukazují-li dovolatelé na rozpor v původním řízení vznesené námitky promlčení s dobrými mravy, a to zejména s přihlédnutím k nerovnému postavení jich jako fyzických osob a žalované jako státu, přehlížejí, že tato námitka je v řízení o povolení obnovy irelevantní a odvolací soud ji ani neřešil.
Dovolatelé sice napadli dovoláním usnesení odvolacího soudu „v celém rozsahu“, avšak výrok, jímž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení, napadají zjevně jen proto, že jde o výrok akcesorický. Dovolání v této části totiž neobsahuje žádné odůvodnění, ani údaj o tom, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Navíc dovolání proti tomuto výroku by ani nebylo přípustné [§ 237 , § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. o. s. ř. ].
Nejvyšší soud proto dovolání žalobců podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. o. s. ř. ).
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 12. 11. 2018
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu