Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 4044/2018

-761

USNESENÍ

M-art kovo, spol. s r.o.

SETERM CB a.s.

, se sídlem v Českých Budějovicích, Nemanická 2765/16a, PSČ 370 10, identifikační číslo osoby 26031949,

zastoupené Mgr. et Mgr. Jánem Procházkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 846/1, o zaplacení 1 275 028,10 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 3. 2018, č. j. -740, takto:

I. Dovolání se odmítá.II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Dovolání žalobkyně proti v záhlaví označenému rozsudku v rozsahu, v němž Vrchní soud v Praze (poté, co k dovolání žalované Nejvyšší soud usnesením ze dne 6. 11. 2017, č. j. -715, zrušil jeho předchozí kasační usnesení ze dne 25. 1. 2017, č. j. -688, a věc mu vrátil se závazným právním názorem k dalšímu řízení) potvrdil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 9. 2015, č. j. -637, v zamítavém výroku ve věci samé ohledně částky 1 258 844,10 Kč a v obou výrocích o nákladech řízení, není přípustné.

Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm – v souladu s bodem 1. čl. II přechodných ustanovení části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony – podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „“).

Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí () uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Jedním z předpokladů přípustnosti dovolání podle je tak i to, že v dovolání vymezenou otázku odvolací soud řešil a že jeho rozhodnutí na jejím řešení závisí, jinak řečeno, že je pro napadené rozhodnutí určující (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. , jež je – stejně jako i dále uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu – veřejnosti k dispozici na jeho webových stránkách).

Dovolatelkou předestřené otázky, při jejichž řešení se měl odvolací soud podle jejího mínění odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nemohou přípustnost dovolání podle založit.

Vytýká-li dovolatelka odvolacímu soudu absenci výkladu předmětných smluvních ujednání, z nichž dovozuje oprávněnost svého nároku (resp. její právní předchůdkyně) na výplatu sjednané paušální odměny mandatáře již za zajištění jeho připravenosti k provedení výjezdů bez nutnosti jejich realizace, podle interpretačních pravidel výkladu projevu vůle obsažených v , , ve znění pozdějších změn (účinného do 31. 12. 2013), a , obchodního zákoníku, ve znění pozdějších změn (účinného do 31. 12. 2013 – dále jen „obch. zák.“), nemůže tato otázka otevřít přípustnost dovolání již z tohoto důvodu, že odvolací soud své rozhodnutí – jak se podává z jeho odůvodnění – na jejím řešení nezaložil. Výtka dovolacího soudu v usnesení ze dne 6. 11. 2017, č. j. -715, adresovaná odvolacímu soudu, že provedl výklad příslušných smluvních ujednání, aniž by použil zákonem stanovená výkladová pravidla projevu vůle, byla uvedena jako obiter dictum, přičemž právě absence výkladu smluvních ujednání o úplatě mandatáře způsobila nesprávný právní závěr odvolacího soudu o sjednání úplaty odchylně od obch. zák. Dovolací soud ve svém již cit. usnesení v souzené věci odvolacímu soudu vytkl, že v souladu s touto právní normou a ve světle jím uvedených judikatorních závěrů nepostupoval, dospěl-li k závěru, že smluvní strany si sjednaly úplatu odchylně od věty první obch. zák., a to jednak jako paušální částku bez ohledu na to, zda došlo k výjezdům či nikoli, a dále ještě jako úplatu za uskutečněné výjezdy. Posouzení, že se účastníci při sjednání odměny mandatáře neodchýlili od tohoto ustanovení tak, že právo na úplatu vzniká mandatáři i tehdy, když nevykoná žádnou činnost, je přitom závěrem dovolacího soudu, kterým byl odvolací soud v dalším řízení vázán (srov. část první věty za středníkem ). Odvolací soud – jak se podává z odůvodnění jeho rozsudku (viz bod 24.) – vycházeje výslovně při právním hodnocení skutkového stavu ze závazného právního názoru dovolacího soudu uzavřel, že s ohledem na absenci faktického výkonu jakékoli činnosti ze strany právní předchůdkyně žalobkyně v předmětném období pro žalovanou nevzniklo právní předchůdkyni žalobkyně právo účtovat žalované sjednané paušální částky. Nespojil-li proto odvolací soud nárok mandatáře na odměnu již se zajištěním jeho připravenosti k provedení výjezdu, nelze mu žádné právní pochybení – jak činí dovolatelka – vytýkat.

Pokud dovolatelka formulovala otázky vztahující se ke skutkovým zjištěním odvolacího soudu, k dokazování a hodnocení důkazů, patrně přehlédla, že skutkový základ sporu nelze v dovolacím řízení s úspěchem zpochybnit a je pro dovolací soud závazný, a že ani případná nesprávná skutková zjištění nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem ( a contrario). Pomíjí, že v dovolacím řízení nelze hodnocení důkazů (se zřetelem k zásadě volného hodnocení důkazů zakotvené v ) úspěšně napadnout dovolacím důvodem (srov. například důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Dovolací přezkum je v vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatelka k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. , a ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. ).

Tvrdí-li dovolatelka, že odvolací soud zcela rezignoval na řádný přezkum rozsudku soudu prvního stupně z pohledu jejich právně významných odvolacích námitek, a vytýká-li jeho rozhodnutí absenci řádného odůvodnění, nepřesvědčivost a nepřezkoumatelnost, čímž naznačuje možné vady řízení, jsou tyto její výhrady irelevantní. Vady řízení nejsou totiž samy o sobě způsobilým dovolacím důvodem (tím je toliko nesprávné právní posouzení věci); k jejich případné existenci by mohl dovolací soud přihlédnout z úřední povinnosti jen v případě přípustného dovolání (srov. větu druhou ), což v projednávané věci není naplněno. Tvrzení dovolatelky o uvedených procesních pochybeních nezahrnují žádnou odvolacím soudem řešenou otázku procesního práva, která by splňovala předpoklady vymezené v , přípustnost dovolání tudíž založit nemohou, i kdyby se odvolací soud vytýkaných pochybení dopustil (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. , ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. , ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. , a ze dne 15. 9. 2015, sp. zn. ).

Vytýká-li pak dovolatelka odvolacímu soudu, že jednostranný zápočet žalované, který posoudil jako neplatný pro neurčitost, nepovažoval bez jakékoli úvahy a výkladu projevu vůle za uznání závazku podle § 407 odst. 3 obch. zák., a že přes založení vyvratitelné právní domněnky o existenci uznaného závazku podle § 323 odst. 1 obch. zák. neshledal důkazní břemeno ohledně neexistence závazku na straně žalované, pak pomíjí, že odvolací soud své rozhodnutí na řešení této otázky nezaložil. Pokud odvolací soud v bodě 25. odůvodnění rozhodnutí zmínil jednostranný zápočet žalované, činil tak výslovně (obdobně jako soud prvního stupně) pouze „pro úplnost“, a nikoli tedy jako důvod (jeden z důvodů) potvrzení správnosti napadeného zamítavého rozsudku soudu prvního stupně. Za této situace nemohla ani tato otázka přípustnost dovolání podle otevřít.

Pokud dovolatelka uvádí, že dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve druhém výroku, tedy včetně té jeho části, v níž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně v obou výrocích o nákladech řízení, pak zcela pomíjí, že podle není dovolání přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání podle odmítl pro nepřípustnost.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 12. 11. 2018

JUDr. Miroslav Gallus

předseda senátu