Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 5470/2017

26 Cdo 5470/2017-742

USNESENÍ

CARDI, spol. s r. o.

Družstvu Libagro

, se sídlem v Líbeznicích, Družstevní 511, zastoupenému Mgr. Filipem Wágnerem, advokátem se sídlem v Praze 3, Olšanská 2643/1a, o zaplacení částky 13.243.955,76 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. května 2017, č. j. -710, t a k t o:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalobkyně

je povinna

zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 49.620,- Kč k rukám Mgr. Filipa Wágnera, advokáta se sídlem v Praze 3, Olšanská 2643/1a, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně (bývalá nájemkyně v žalobě označených pozemků a zemědělských staveb – dále jen „předmětné nemovitosti“, resp. „nemovitosti“) se domáhala, aby jí žalovaný (pronajímatel nemovitostí) zaplatil částku 13.243.955,76 Kč z titulu protihodnoty toho, o co se v důsledku odsouhlasené změny (stavebních úprav) nemovitostí, provedené žalobkyní za trvání nájemního poměru, zvýšila hodnota pronajatých věcí ve smyslu věty čtvrté , , ve znění účinném ke dni 30. dubna 2006, tj. ke dni ukončení nájemního poměru (dále jen „obč. zák.“).

Okresní soud Praha-východ (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 4. března 2016, č. j. -617, žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok II.) a státu (výrok III.).

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 17. května 2017, č. j. -710, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil v zamítavém výroku I. a v nákladovém výroku II. a změnil ve výroku III. tak, že státu se náhrada nákladů řízení nepřiznává; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.

Na zjištěném skutkovém základě odvolací soud – shodně se soudem prvního stupně – především dovodil, že žalobkyni nesvědčí právo na protihodnotu toho, o co se zvýšila hodnota předmětných nemovitostí (§ 667 odst. 1 věta čtvrtá obč. zák.) proto, že účastníci si vzájemná práva a povinnosti týkající se změn pronajatých věcí upravili odchylně od (dispozitivních) ustanovení § 667 odst. 1 obč. zák.; ve smlouvě o nájmu nemovitostí ze dne 12. dubna 2002 (dále jen „Smlouva“) se totiž písemně dohodli, že žalobkyně

„uvede nemovitosti do stavu, který je nezbytný pro účely jejího podnikání, a to na své náklady, a je oprávněna je uplatnit ve vlastních odpisech kmenového investičního majetku“

(dále jen „Ujednání“)

.

Obsah Ujednání vyložil (stejně jako soud prvního stupně) s přihlédnutím k ostatním provedeným důkazům tak, že nájemkyně se dobrovolně zavázala k úhradě nákladů spojených se stavebními úpravami z vlastních prostředků a tímto ujednáním smluvní strany současně vyloučily její možnost domáhat se po ukončení nájemního vztahu protihodnoty toho, o co se zvýšila hodnota předmětné nemovitosti, která by jí jinak náležela podle § 667 odst. 1 věty čtvrté obč. zák. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2007, sp. zn. , a další tam označená rozhodnutí nepokládal takovou dohodu za neplatnou proto, že by se jí žalobkyně vzdala práv, která jí měla vzniknout teprve v budoucnu (§ 574 odst. 2 obč. zák.).

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání žalobkyně (dovolatelky) proti citovanému rozsudku odvolacího soudu, k němuž se žalovaný prostřednictvím svého advokáta písemně vyjádřil, projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění účinném do 31. prosince 2013 (viz čl. II bod 2. ve spojení s čl. VII a čl. II bod 2. ).

Vedle způsobilého dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci ( a 3 ) dovolatelka v dovolání uplatnila rovněž nezpůsobilý dovolací důvod, jehož prostřednictvím se pokusila zpochybnit správnost zjištěného skutkového stavu. Zjišťuje-li totiž soud obsah smlouvy, a to i pomocí výkladu projevů vůle, jde o skutkové zjištění (srov. např. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu z 21. října 1999, sp. zn. , uveřejněného pod č. 73 v sešitě č. 10 z roku 2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Jestliže tedy dovolatelka zpochybnila správnost právního názoru, že jí nesvědčí právo na úhradu protihodnoty toho, o co se v důsledku změny (stavebních úprav) zvýšila hodnota předmětných nemovitostí ( věta čtvrtá obč. zák.), poukazem na to, co bylo obsahem vůle účastníků projevené v Ujednání obsaženém ve Smlouvě a v dalších ujednáních Smlouvy a jak měla být tato vůle interpretována, napadla správnost skutkového (nikoli právního) závěru odvolacího soudu (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu z 30. května 2007, sp. zn. , uveřejněný pod C 5276 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, z 29. srpna 2011, sp. zn. , a z 23. dubna 2013, sp. zn. ). Zbývá dodat, že prostřednictvím nabídnutého výkladu Ujednání se současně domáhala, aby byla vyřešena jinak otázka řešená v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19. prosince 2007, sp. zn. , na něž odkázaly oba soudy.

Z pohledu dovolacích námitek podřaditelných pod způsobilý dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci dovolací soud posuzoval práva a povinnosti účastníků vyplývající z nájemního poměru k nemovitostem podle dosavadních právních předpisů ( věta první za středníkem , ).

Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 30. května 2007, sp. zn. , uveřejněném pod C 5276, C 5278 a C 5279 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, dovodil, že ustanovení § 667 odst. 1 věty čtvrté obč. zák. o právu nájemce požadovat po ukončení nájmu protihodnotu toho, o co se zvýšila hodnota pronajaté věci, je ustanovením dispozitivního charakteru, a připouští tedy odchylné ujednání; takové jiné ujednání pak nelze kvalifikovat jako neplatnou dohodu o vzdání se budoucích práv dle § 574 odst. 2 obč. zák. K uvedeným právním názorům se Nejvyšší soud přihlásil také v usneseních z 19. července 2007, sp. zn. , z 26. srpna 2010, sp. zn. , a z 25. května 2011, sp. zn. , a dále rovněž v rozsudku z 23. dubna 2013, sp. zn. , a neodklání se od nich – i přes v tomto směru uplatněné dovolací námitky – ani v poměrech souzené věci, kdy předmětem nájmu byly nemovitosti. Ostatně sloužila-li změna pronajatých nemovitostí potřebám nájemkyně a mohla-li ji nájemkyně provést jen s pronajímatelovým souhlasem, jenž jí ho (z libovolné příčiny) nemusel udělit, není rozumný důvod bránit tomu, aby se účastníci nájemního vztahu dohodli na změně pronajatých nemovitostí za oboustranně přijatelných podmínek (byť odlišných od podmínek předvídaných v § 667 odst. 1 obč. zák.). S ohledem na charakter některých dovolacích námitek dovolací soud dodává následující. Měla-li podle Ujednání obsaženého ve Smlouvě dovolatelka provést práce na nemovitostech na vlastní náklady, tedy jinak řečeno ve vlastní režii, pak – logicky vzato – nemohla mít rozumný důvod předpokládat, že by jí požadovaná částka byla v budoucnu – za podmínek upravených v ustanovení § 667 odst. 1 obč. zák. – žalovaným uhrazena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu z 23. dubna 2013, sp. zn. , z 25. června 2014, sp. zn. , z 22. července 2015, sp. zn. , a z 27. června 2017, sp. zn. ). Takovýto závěr (a současně její očekávání) by byl v příkrém rozporu s Ujednáním, neboť by vybočoval ze zásad logiky, a ve skutečnosti by byl jeho popřením.

Z uvedeného vyplývá, že nastolenou právní otázku vyřešil odvolací soud v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, od níž není důvod se odchýlit. Za této situace není dovolání přípustné podle , a proto je dovolací soud podle odmítl – se souhlasem všech členů senátu ( ) – pro nepřípustnost.

Zbývá dodat, že dovolací soud nepřehlédl dovolací sdělení, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu

„v celém rozsahu“

, tj. jakoby i proti jeho nákladovým výrokům. Zastává však – s přihlédnutím k obsahu dovolání ( ) – názor, že ve vztahu k uvedeným výrokům schází v dovolání vymezení dovolacího důvodu ( ), jakož i vylíčení, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( ), přičemž o tyto náležitosti nebylo v této části doplněno ve lhůtě podle Podle názoru dovolacího soudu tak dovolání proti nákladovým výrokům rozsudku odvolacího soudu ve skutečnosti nesměřuje a dovolatelka pouze formálně ohlásila, že dovolání i proti těmto výrokům podává.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. větu druhou ).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 25. 9. 2018

JUDr. Miroslav Ferák

předseda senátu