Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 2122/2018

23 Cdo 2122/2018-326

USNESENÍ

Ballymore Properties B.V.,

Flow East a.s.,

se sídlem v Praze 1 - Starém Městě, Malé náměstí 144/1, PSČ 110 00, IČO 49240242, zastoupené Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, PSČ 110 00, o ochranu před nekalou soutěží, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 12. 2017, č. j. -263, t a k t o :

Dovolání

se odmítá

.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. 10. 2016, č. j. -183, uložil žalované povinnost zveřejnit omluvu v rozsahu a způsobem blíže specifikovaným ve výroku rozsudku (I. výrok), dále uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni přiměřené zadostiučinění ve výši 3 000 000 Kč (II. výrok), zamítl žalobu v části, ve které žalobkyně požadovala zveřejnit rozsudek na svých internetových stránkách (III. výrok), a rozhodl o nákladech řízení (IV. výrok).

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 5. 12. 2017, č. j. -263, rozsudek soudu prvního stupně v I. výroku potvrdil (s drobným formulačním upřesněním), ve výrocích II a IV jej zrušil a v tomto rozsahu vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu v části, kterou potvrdil I. výrok rozsudku soudu prvního stupně, podala žalovaná dovolání, které považuje za přípustné podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), namítajíc nesprávné právní posouzení věci ( ).

Nejvyšší soud se jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou podle , zabýval jeho přípustností, a dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Žalovaná předně namítá, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné a nedostatečně odůvodněné (protože se odvolací soud nevypořádal se všemi námitkami dovolatelky uvedenými v odvolání, a dále, že soudy neoznačily ve svých rozhodnutích důkazy, o které opřely svá skutková zjištění o pověření pana W. jednat za žalovanou, a neoznačily ani důkazy o tom, že oblast podnikání účastníků není omezena na tuzemský trh), touto námitkou však nepředkládá žádnou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž vyřešení by napadené rozhodnutí záviselo a jež by splňovala předpoklady vymezené v Touto námitkou žalovaná uplatňuje pouze tzv. jinou vadu řízení, ke které však může dovolací soud přihlédnout (jak plyne z ustanovení ) jenom tehdy, je-li dovolání přípustné. Tato (žalovanou tvrzená) vada tedy přípustnost dovolání nezakládá (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. , ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. , a ze dne 14. 07. 2017, sp. zn. , tato rozhodnutí jsou – stejně jako další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – k dispozici také na internetových stránkách Nejvyššího soudu

www.nsoud.cz

).

Přípustnost dovolání nezakládá ani námitka, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2011, sp. zn. ), když nezkoumal, zda žalovaná svými výroky překročila rámec přiměřené kritiky. Žalovaná však přehlédla, že odvolací soud se zcela ztotožnil s hodnocením soudu prvního stupně, který na str. 13 a 14 svého rozsudku podrobně popsal kritéria, pro která posoudil jednání žalované jako nekalé soutěžní jednání naplňující skutkovou podstatu zlehčování podle , (dále též pouze „o. z.“), a následně dospěl mj. k závěru, že byl prokázán „zjevný záměr žalované žalobce poškodit“ a že výroky žalované měly „extrémně poškozující charakter, přesahující rámec přípustné kritiky, popřípadě objektivního podání informace“.

Přípustnost dovolání nezakládá ani otázka „užití konceptu průměrného spotřebitele v souvislosti s posuzováním vzniku hrozby újmy, resp. související se skutkovou podstatou zlehčování“, protože na řešení této otázky napadené rozhodnutí nezávisí. Odvolací soud své rozhodnutí založil na tom, že jednání žalované bylo objektivně způsobilé přivodit žalobkyni újmu spočívající ve vyvolání pochybností o serióznosti žalobkyně v očích jejích obchodních partnerů. Takový závěr je v souladu s hlediskem naplnění znaků skutkové podstaty zlehčování podle § 2984 odst. 1 o. z.

Napadené rozhodnutí nezávisí ani na vyřešení otázky, zda lze právnické osobě podle § 167 o. z. přičítat také (protiprávní) jednání člena dozorčí rady, popř. jednání, ke kterému osoba zmocněna nebyla (tedy jednání bez zmocnění). Odvolací soud dospěl k závěru, že žalovanou je třeba činit odpovědnou za jednání pana W., protože jmenovaný „byl pověřen jednáním za žalovanou v souvislosti s předmětným výběrovým řízením, přičemž naříkané jednání se týká (přímo či nepřímo) tohoto výběrového řízení“.

Z uvedeného plyne, že podle závěrů odvolacího soudu pan W. za žalovanou nejednal z titulu svého členství v dozorčí

radě, ale

jako zástupce žalované, který byl k této činnosti žalovanou pověřen; jednal přitom v rámci uděleného pověření, aniž by došlo k překročení zástupčího oprávnění (srov. § 430 odst. 1 o. z.).

Nejvyšší soud také neshledal, že by se odvolací soud při úvaze o rozsahu, v němž má být omluva zveřejněna, odchýlil od judikatury dovolacího soudu citované žalovanou (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2013, sp. zn. , nebo ze dne 30. 8. 2017, sp zn. ). Soud prvního stupně dospěl k závěru (se kterým se odvolací soud ztotožnil), že výroky žalované měly ve vztahu k žalobkyni extrémně poškozující charakter, žalovaná systematicky, opakovaně a dlouhodobě pošlapávala, znevažovala a ničila reputaci žalobkyně, a to i výroky publikovanými v řadě veřejně přístupných článků. Za této situace nelze považovat zveřejnění omluvy v médiích, ve kterých byly poškozující články (také) zveřejněny (v deníku Hospodářské noviny v českém jazyce, v deníku The Prague Post v anglickém jazyce a na webových stránkách

http://www.prnewswire.com

), za rozporné se závěrem soudní praxe, že nepeněžitá forma přiměřeného zadostiučinění by měla být odčiněna týmiž nebo podobnými prostředky, jakými byla vyvolána (z žádného závěru dovolacího soudu přitom neplyne, že by rozsah a způsob omluvy musel mechanicky „kopírovat“ způsob, formu a četnost jednotlivých nekalosoutěžních zásahů).

Stejný závěr platí i ve vztahu k námitce, že nebyla respektována ustálená praxe dovolacího soudu ohledně relativního charakteru ochrany před nekalou soutěží. Není zřejmé, v čem se odvolací soud podle žalované od judikatury dovolacího soudu odchýlil, řešil-li výlučně výroky, které se týkají žalobkyně, nikoli třetí osoby (agentury NAMA), jak žalovaná v podaném dovolání uvádí. Dospěl-li odvolací soud k závěru, že se jednotlivá sdělení žalované týkají žalobkyně, s níž je žalovaná v soutěžním vztahu, a že jsou způsobilá přivodit jí újmu, a poté jí za taková sdělení uložil povinnost omluvit se, respektoval relativní charakter ochrany před nekalou soutěží. Tvrdí-li pak žalovaná, že se uvedená sdělení žalobkyně netýkala, zpochybňuje tím pouze skutkové závěry odvolacího soudu, které však v dovolacím řízení

úspěšně zpochybnit nelze. Skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem je dovolací soud vázán a jeho správnost (úplnost), v dovolacím řízení nelze úspěšně napadnout (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 7. 2015, sp. zn. ).

Důvodná není ani námitka, že napadené rozhodnutí je materiálně nevykonatelné v části ukládající povinnost zveřejnit omluvu také v „anglickém jazyce“ a v části, ve které se hovoří o formátu omluvy s odkazem na článek ze dne 21. 7. 2015. Skutečnost, že byla žalované uložena povinnost uveřejnit omluvu také v anglickém jazyce, nemá vliv na určitost rozhodnutí. Obsah omluvy je v rozsudku odvolacího soudu uveden v plném rozsahu v českém jazyce, požadavek na anglické znění na obsahu omluvy ničeho nemění. Anglické znění vyjadřuje zcela stejný (a tedy určitý) obsah, pouze jinou formou, tato forma je přitom vymezena také zcela jednoznačně a určitě. Obstojí i odkaz na článek uveřejněný dne 21. 7. 2015 na stránkách

http://www.prnewswire.com

, který je blíže identifikován v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, na něž odvolací soud v napadeném rozsudku odkazuje.

Konečně námitka související s povinností tvrzení ve vztahu k jednotlivým výrokům zakládajícím nekalosoutěžní jednání žalované je námitkou týkající se údajných vad řízení, které, jak již shora uvedeno, samy o sobě přípustnost dovolání nezakládají. Tato námitka nadto není ani důvodná. Žalobkyně v žalobě i v replice ze dne 4. 4. 2016 opakovaně uvedla, že o ní žalovaná sdělovala obchodním partnerům a smluvním stranám nepodložená a hanlivá tvrzení a tato dále rozváděla i v médiích a veřejně publikovaných článcích, které soudu předložila jako přílohy žaloby. Podle závěrů dovolacího soudu vylíčení rozhodujících skutečností může mít - zprostředkovaně - původ i v odkazu na u, kterou žalobce připojí k žalobě (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2003, sp. zn. ). Uvedeným postupem tedy žalobkyně mohla splnit povinnost tvrzení, aniž by bylo nezbytné, aby každé jednotlivé tvrzení v žalobě výslovně specifikovala.

Jelikož podané dovolání není přípustné, dovolací soud je odmítl ( , věta první, ).

Se zřetelem k tomu, že bylo dovolání odmítnuto, dovolací soud již samostatně nerozhodoval o návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí uplatněném v dovolání, který je návrhem akcesorickým ve vztahu k dovolání, a rozhodnutím o dovolání se stal bezpředmětným.

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí ( )

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. 9. 2018

JUDr. Zdeněk Des

předseda senátu