Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 179/2018

-217

ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

a) J. N.

,

b) E. N.

,

c) K. N.

, omezená ve svéprávnosti, zastoupená opatrovnicí žalobkyní a), všichni zastoupeni JUDr. Filipem Matoušem, advokátem se sídlem Lazarská 11/6, Praha 2, proti žalovanému:

Středočeský kraj

, IČO 70891095, se sídlem úřadu Zborovská 81/11, Praha 5, za účasti:

Česká pojišťovna, a. s.

, IČO 45272956, se sídlem Spálená 75/16, Praha 1, jako vedlejší účastník na straně žalované,

o 192.326,20 Kč s příslušenstvím

, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. , o dovolání žalobců a), b) a c) proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. 8. 2017, č. j. -183,

takto:

I. Dovolání

se zamítá

.

II. Žalobci a), b) a c)

jsou povinni

zaplatit vedlejšímu účastníkovi na straně žalované společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Ve vztahu mezi žalobci a), b) a c) a žalovaným

nemá

žádný z účastníků

právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

1. Okresní soud v Příbrami rozsudkem ze dne 8. 3. 2017, č. j. -124, uložil žalovanému, aby zaplatil žalobcům a) a b) společně a nerozdílně 10.531 Kč s příslušenstvím (výrok I), žalobkyni c) 48.461 Kč s příslušenstvím (výrok II), žalobcům a), b) a c) úroky z prodlení z částky 104.974 Kč (výrok III), zastavil řízení co do částky 104.974 Kč s příslušenstvím (výrok IV), zamítl žalobu žalobců a) a b) co do částky 181.795,20 Kč s příslušenstvím (výrok V) a žalobu žalobkyně c) co do částky 143.825,20 Kč s příslušenstvím (výrok VI), uložil žalovanému zaplatit soudní poplatek (výrok VII) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok VIII). Vyšel ze zjištění, že ve zdravotnickém zařízení provozovaném žalovaným byla v důsledku porušení obvyklých diagnostických a léčebných postupů při porodu způsobena žalobkyni c) újma na zdraví spočívající v narušení psychomotorického vývoje a ve ztrátě možnosti uspokojovat základní životní a společenské potřeby; odpovědnost žalovaného podle , , (dále jen „obč. zák.“) byla vyslovena rozsudkem téhož soudu sp. zn. . Žalobci a) a b) o nesoběstačnou dceru osobně pečují a náhradu nákladů spojených s péčí jim až do 1. 4. 2007 poskytoval jako pojistné plnění vedlejší účastník na straně žalované na základě dohody o způsobu určování výše náhrady škody ze dne 16. 11. 1999. Žalobci nyní u soudu požadovali za období od 1. 1. 2015 do 30. 6. 2015 náhradu za pomoc při péči o nesoběstačnou dceru a náhradu nákladů léčení původně ve výši 297.300,20 Kč a po částečném zpětvzetí žaloby 192.326,20 Kč. O obdobném nároku týchž účastníků za jiné časové období soud rozhodoval již v řízení vedeném pod sp. zn. a Nejvyšší soud v této věci rozsudkem ze dne 20. 10. 2016, sp. zn. , vyslovil názor, že nároky (částky), které se odvozují od osobní péče žalobců a) a b) o poškozenou, je oprávněna vůči škůdci u soudu uplatnit svým jménem pouze sama poškozená žalobkyně c), byť prostřednictvím zákonných zástupců. V případě výdajů, které lze klasifikovat jako náklady léčení poškozené v širším smyslu a které žalobci a) a b) skutečně vynaložili na pomůcky, úkony léčby či udržení zdravotního stavu, mají dovolatelé postavení třetí osoby ve smyslu obč. zák. a jsou aktivně legitimováni k uplatnění nároku na jejich náhradu. Na základě stejné právní argumentace Okresní soud v Příbrami rozhodl i v nyní projednávané věci. Od nároku na péči o žalobkyni c) pak odečetl příspěvek, který tato žalobkyně se shodným účelem od státu pobírala podle , o sociálních službách, neboť skutečná škoda jí nemohla vzniknout v rozsahu, v němž jsou jí náklady léčení (náklady na péči o její osobu) hrazeny touto dávkou.

2. K odvolání žalobců a vedlejšího účastníka na straně žalované, jež směřovalo do zamítavého výroku V v rozsahu 133.334,20 Kč s příslušenstvím, do zamítavého výroku VI v rozsahu 89.999,40 Kč s příslušenstvím a do závislého nákladového výroku VIII, Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 8. 2017, č. j. -183, rozsudek soudu prvního stupně změnil v zamítavém výroku V tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobcům a) a b) 12.264,10 Kč s příslušenstvím; co do částky 121.070,10 Kč s příslušenstvím jej v tomto výroku potvrdil (výrok I), potvrdil jej v napadeném rozsahu v zamítavém výroku VI (výrok II), uložil žalovanému a vedlejšímu účastníkovi na straně žalované nahradit žalobkyni c) náklady řízení před soudem prvního stupně (výrok III), uložil žalobcům a) a b) nahradit žalovanému a vedlejšímu účastníkovi na straně žalované náklady řízení před soudem prvního stupně (výroky IV a V) a před odvolacím soudem (výroky VI a VII), nepřiznal žalovanému a vedlejšímu účastníkovi na straně žalované ve vztahu k žalobkyni c) náhradu nákladů řízení (výrok VIII) a uložil žalovanému zaplatit doplatek soudního poplatku z žaloby (výrok IX). Odvolací soud shrnul, že obecně je dána odpovědnost žalovaného za škodu na zdraví žalobkyně c) podle § 420 ve spojení s § 415 obč. zák. Ztotožnil se s právním posouzením soudu prvního stupně ohledně aktivní věcné legitimace žalobců a) a b) a žalobkyně c), včetně závěru, že od nároku na péči o žalobkyni c) je třeba odečíst příspěvek, který tato žalobkyně pobírá dle zákona o sociálních službách. Po částečném zopakování dokazování přiznal žalobcům a) a b) další náhradu účelně vynaloženého cestovného, čímž částečně změnil výrok V napadeného rozhodnutí.

3. Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, a to žalobci a) a b) proti výroku I a závislým nákladovým výrokům IV, V, VI a VII a žalobkyně c) proti výroku II v rozsahu, v jakém odvolací soud přezkoumával otázku odečítání příspěvku na péči podle zákona o sociálních službách od náhrady nákladů na péči (tj. v rozsahu nepřiznaných 72.000 Kč s příslušenstvím). Přípustnost dovolání ve smyslu žalobci a) a b) dovozují z toho, že napadený rozsudek závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a to, zda se právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti , , účinného od 1. 1. 2014 (dále též jen „o. z.“) posuzuje podle dosavadních právních předpisů i v případě, že ke vzniku škody došlo již za účinnosti nového . Žalobci a) a b) mají za to, že v takovém případě by měla být věc posuzována právě již dle , čímž by ve vztahu k jimi uplatněným nárokům již aktivně legitimováni byli vzhledem k úpravě obsažené v o. z. Žalobkyně c) pak přípustnost dovolání dovozuje z toho, že napadený rozsudek závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to otázky, zda má být od náhrady škody na zdraví - nákladů péče o poškozenou žalobkyni c) odečten příspěvek na péči, jejž pobírá na základě zákona o sociálních službách. Žalobkyně c) namítá, že jí skutečná škoda vznikla, neboť podle ustálené judikatorní praxe vzniká škoda ve formě nákladů na péči o člena rodiny v okamžiku, kdy je péče vykonána. Má za to, že pobíraný příspěvek na péči může být považován nejvýše za plnění, které je státem vypláceno jako forma kompenzace za nastalou životní situaci. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. a Ústavního soudu sp. zn. a připomíná, že jestliže za škodu odpovídá škůdce v plném rozsahu, nemůže být povinnost k náhradě škody snížena proto, že je poškozený příjemcem příspěvku na péči. Dovolatelé navrhli, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí ve výrocích I a II, jakož i v závislých výrocích III, IV, V, VI a VII, a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

4. Vedlejší účastník na straně žalované ve svém vyjádření k dovolání uvedl, že odvolací soud rozhodl zcela v souladu s konstantní soudní judikaturou a při respektování obecných právních zásad a principů. Shoduje se s odvolacím soudem jak v otázce aplikace právního předpisu na daný případ, tak v otázkách aktivní legitimace žalobců a) a b) a odečtu příspěvku na péči podle od náhrady nákladů na péči o poškozenou osobu.

5. Rozhodné znění pro dovolací řízení se podává z čl. II bodu 2 a čl. II bodu 2 Nejvyšší soud tedy o dovolání rozhodl podle ustanovení ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017.

6. Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobami oprávněnými – účastníky řízení ( ), zastoupenými advokátem ( a 4 ), dospěl k závěru, že dovolání žalobců je přípustné v otázce aplikovatelnosti , konkrétně jeho ustanovení o náhradě újmy, a v otázce vymezení rozsahu náhrady škody na zdraví v případě, že poškozený pobírá příspěvek na péči podle , jež dosud nebyly v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešeny. Dovolání není důvodné.

7. Podle § 3079 odst. 1 o. z. právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se posuzuje podle dosavadních právních předpisů.

8. Z uvedeného ustanovení vyplývá pravidlo, že v případě práva na náhradu škody vzniklé v důsledku porušení zákona je rozhodným okamžikem pro určení, jaká hmotněprávní úprava se má použít, okamžik porušení povinnosti, nikoli až vznik škody samotné. Mezi těmito dvěma skutečnostmi může existovat i dlouhá časová prodleva. Zákonodárce tu vyšel z prevenční funkce náhrady škody, neboť hrozba vzniku povinnosti nahradit škodu má ovlivnit právě jednání osoby, které lze v daném okamžiku charakterizovat jako protiprávní (srov. Hulmák, M. a kol.: VI. Závazkové právo. Zvláštní část (–3014). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2026). V souladu s principem nepravé zpětné účinnosti zde tedy musí převážit časové hledisko okamžiku škodní události (zvlášť kvalifikované okolnosti, která by mohla být důvodem vzniku povinnosti k náhradě škody), neboť škůdce nelze uvádět do situace, že by případně nesl povinnost nahradit škodu vzniklou jeho jednáním, s nímž tato povinnost nebyla v okamžiku škodní události zákonem spojována.

9. Vzhledem k o. z. tedy odvolací soud správně posuzoval věc podle dosavadních předpisů, tedy podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013, neboť ke škodné události ve smyslu obč. zák., z níž je dovozována odpovědnost žalovaného, došlo před 1. 1. 2014. Uvedené přechodné ustanovení je projevem obecné zásady zákazu retroaktivity, jež je konkretizací požadavku právní jistoty subjektů práva (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2016, sp. zn. ).

10. Správný je i závěr odvolacího soudu, že od celkového rozsahu náhrady škody v podobě nákladů na péči o poškozenou ve smyslu obč. zák. je třeba odečíst příspěvek na péči, který poškozená za tímto účelem pobírá od státu na základě , o sociálních službách.

11. V projednávané věci bylo soudy zjištěno (skutková zjištění nejsou předmětem dovolacího přezkumu), že žalobkyni c) byl v roce 2015 poskytován příspěvek na péči v částce 12.000 Kč měsíčně. Za první dvě čtvrtletí roku 2015 tak žalobkyně obdržela příspěvek v celkové výši 72.000 Kč.

12. Podle § 449 odst. 1 obč. zák. při škodě na zdraví se hradí též účelné náklady spojené s léčením.

13. Náhrada účelných nákladů spojených s léčením podle této úpravy představuje odškodnění za účelně a prokazatelně vynaložené výdaje spojené s léčením poškozeného, není-li kryto z prostředků veřejného zdravotního pojištění. Ve smyslu rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2015, sp. zn. (uveřejněného pod č. 44/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), a nálezů Ústavního soudu ze dne 5. 12. 2012, sp. zn. , ze dne 16. 1. 2013, sp. zn. , a ze dne 11. 11. 2014, sp. zn. , je třeba ustanovení § 449 odst. 1 obč. zák. vykládat poněkud šířeji tak, že zakládá nárok na náhradu nákladů léčení, jejichž účelem je v první řadě obnovení zdraví nebo alespoň zlepšení zdravotního stavu poškozeného po škodné události, dále ovšem též udržení více či méně stabilizovaného zdravotního stavu i v situaci, kdy se další zlepšení nepředpokládá, a v této souvislosti též nárok na skutečně vynaložené náklady na zajištění pomoci při základních životních úkonech poškozeného či zajištění chodu jeho domácnosti, které poškozený vzhledem k trvalým následkům poškození zdraví již nemůže sám vykonávat.

14. Podle ustanovení , o sociálních službách, příspěvek na péči se poskytuje osobám závislým na pomoci jiné fyzické osoby. Tímto příspěvkem se stát podílí na zajištění sociálních služeb nebo jiných forem pomoci podle tohoto zákona při zvládání základních životních potřeb osob. Náklady na příspěvek se hradí ze státního rozpočtu.

15. Podle § 21 odst. 2 písm. d) tohoto zákona příjemce příspěvku je povinen využívat příspěvek na zajištění potřebné pomoci osobou blízkou nebo asistentem sociální péče uvedeným v § 83 nebo poskytovatelem sociálních služeb, který je zapsán v registru poskytovatelů sociálních služeb podle § 85 odst. 1, nebo dětským domovem anebo speciálním lůžkovým zdravotnickým zařízením hospicového typu.

16. Podle odstavce 3 tohoto ustanovení výplata příspěvku může být po předchozím písemném upozornění zastavena, příspěvek může být odňat nebo nepřiznán, jestliže žadatel o příspěvek, oprávněná osoba nebo jiný příjemce příspěvku nesplní některou povinnost uvedenou v odstavci 1 a 2.

17. Příspěvek na péči poskytuje stát v rámci zajištění sociálních služeb nebo jiných forem pomoci občanům, kteří v důsledku svého dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu jsou odkázáni na soustavnou (nebo částečnou) pomoc jiných osob. Charakteristické pro tyto příspěvky zároveň je, že pro jejich poskytování nemá žádný význam, zda takto postižená osoba je či není schopna zajistit si zcela (nebo zčásti) tuto péči z vlastních nebo jinak získaných prostředků. Jedná se o dávky, u nichž se nárok na plnění odvíjí pouze od potřeby pomoci jiné fyzické osoby při péči o vlastní osobu a při zajištění soběstačnosti, jejíž stupně jsou rozvedeny v ustanovení až 10 , a to bez ohledu na sociální situaci (poměry) postižené osoby.

18. Uvedená dávka tedy přispívá k zajištění péče o fyzickou osobu, která toho sama není schopna, ze strany třetí osoby. Jde tedy také o zajišťování nákladů na poúrazovou péči o poškozeného. Při poskytování uvedených dávek se nezkoumá (a pro rozhodování o jejich přiznání to nemá význam), co bylo příčinou toho, že se osoba stala závislou na pomoci jiné fyzické osoby při péči o vlastní osobu a při zajištění soběstačnosti. V případě, že by na stejný účel byla fyzické osobě – poškozenému poskytována náhrada vynaložených nákladů jak ze státních prostředků, tak od osoby povinné k náhradě škody, šlo by o vyplácení dvojité (duplicitní). Účelové určení příspěvku se pak jednoznačně podává i ze zákonem stanovené povinnosti příjemce (poškozeného) využívat jej jedině k zabezpečení si potřebné pomoci, přičemž nedodržení této povinnosti je sankcionováno zastavením výplaty či dokonce odnětím příspěvku.

19. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že je-li poškozenému v systému sociálního zabezpečení (sociálních služeb) vyplácen příspěvek z důvodu potřeby pomoci jiné fyzické osoby při péči o jeho vlastní osobu a při zajištění soběstačnosti, je třeba k této skutečnosti přihlédnout při rozhodování o výši náhrady účelně vynaložených nákladů spojených s léčením (péčí) a poskytnutý příspěvek od této náhrady odečíst.

20. Odkaz dovolatelů na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2006, sp. zn. , není přiléhavý, neboť citovaný rozsudek se týká věci po skutkové i právní stránce odlišné. V ní byl vyplácen příspěvek podle a , o sociálním zabezpečení, osobě pečující o nesoběstačnou osobu vzhledem k tomu, že její životní potřeby nebyly dostatečně zabezpečeny ani příjmy z pracovní činnosti, ani dávkami důchodového nebo nemocenského zabezpečení, popřípadě jinými příjmy, tedy náležel jí ze zcela jiného důvodu, než je ten, na němž je založena povinnost škůdce nahradit škodu. V posuzované věci jde však o rozdílnou situaci, neboť žalobkyni c) nenáleží příspěvek podle a jako pečující osobě, nýbrž je přímo jí jako osobě, které je péče poskytována, vyplácen příspěvek na péči podle a násl. Tato sociální dávka sice příspěvek při péči o blízkou nebo jinou osobu s účinností od 1. 1. 2007 nahradila, nicméně jejím účelem, jak vyplývá z textu zákona i důvodové zprávy, je umožnit osobě, jejíž dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav vyžaduje péči jiných osob, zajištění potřebné pomoci při péči o vlastní osobu a při zajištění soběstačnosti. Poškozenému tedy příspěvek na péči slouží k témuž účelu jako náhrada nákladů na péči placená škůdcem.

21. Dovolatelem citovaný nález sp. zn. , ač odkazuje na výše citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , uvedený rozdíl nereflektuje, navíc jeho (blíže neodůvodněná) úvaha, že náhrada škody nemůže být snížena například proto, že poškozený je příjemcem příspěvku na péči, není nosným důvodem nálezu, neboť uvedená otázka nebyla ústavní stížností napadeným rozhodnutím odvolacího soudu vůbec řešena. V nálezu sp. zn. (vydaném v téže věci jako nález sp. zn. ) pak Ústavní soud ohledně otázky odečtení příspěvku na péči od náhrady nákladů péče pouze soudu prvního stupně a odvolacímu soudu vytkl, že nevysvětlily, „z jakého důvodu se odchylují od pro ně závazného rozhodnutí“.

22. Ze všech těchto důvodů je zřejmé, že rozsudek odvolacího soudu je v dovoláním dotčených právních otázkách použitelnosti ustanovení o náhradě újmy a rozsahu náhrady škody na zdraví v případě, že poškozený pobírá příspěvek na péči podle , správný. Nejvyšší soud proto dovolání žalobců podle zamítl.

23. O náhradě nákladů dovolacího řízení ve vztahu mezi žalobci a), b) a c) a vedlejším účastníkem na straně žalované dovolací soud rozhodl dle , , a Náklady dovolacího řízení, které vedlejšímu účastníkovi vznikly, sestávají z paušální náhrady za jeden úkon (tj. vyjádření k dovolání, které bylo sepsáno dne 19. 12. 2017) ve výši 300 Kč ( a , o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle a podle exekučního řádu).

24. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení ve vztahu mezi žalobci a), b) a c) a žalovaným se opírá o větu první, a část věty před středníkem , neboť žalobci v tomto řízení nebyli úspěšní a žalovanému v něm žádné náklady řízení nevznikly.

Poučení:Proti tomuto rozsudku nejsou přípustné opravné prostředky.

V Brně dne 26. 9. 2018

JUDr. Robert Waltr

předseda senátu