Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 5079/2015

25 Cdo 5079/2015

U S N E S E N Í

A. H.

Všeobecné fakultní nemocnici v Praze

,

IČO 00064165, se sídlem Praha 2, U Nemocnice 499/2, za účasti vedlejší účastnice na straně žalované Kooperativy pojišťovny, a. s., Vienna Insurance Group, IČO 47116617, se sídlem Praha 8, Pobřežní 665/21, o náhradu škody na zdraví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 2. 2015, č.j. 72 Co 377, 379, 563/2014-335, takto:

Dovolání

se odmítá

.

Odůvodnění:

Žalobkyně se domáhá náhrady škody na zdraví - mimo jiné též náhrady za ztížení společenského uplatnění zvýšené podle , účinné do 31. 12. 2013 (dále jen „vyhláška“) - způsobené jí operačním zákrokem žalované.

Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 3. 7. 2013, č.j. -269, shledal nárok žalobkyně na náhradu za ztížení společenského uplatnění včetně mimořádného zvýšení vyplývající z poškození zdraví žalobkyně (přerušení nervů v oblasti levé horní končetiny) při chirurgickém zákroku provedeném žalovanou dne 11. 12. 2006 důvodným ve výši 432 000 Kč, což představuje devítinásobek základního bodového ohodnocení (48 000 Kč).

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 2. 2015, č.j. 72 Co 377, 379, 563/2014-335, změnil rozsudek soudu prvního stupně co do částky 240.000 Kč představující část mimořádného zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění tak, že se žaloba zamítá, ohledně nároku na náhradu za ztrátu na výdělku odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Vyšel ze skutkového zjištění soudu prvního stupně, že při operačním zákroku v r. 2006 došlo k poškození nervů levé horní končetiny žalobkyně, což má za následek výrazné a nevratné omezení hybnosti této končetiny, jakož i deprese. Před poškozením zdraví žalobkyně pracovala jako zdravotní sestra, běžně řídila automobil, jezdila na kole, rekreačně se věnovala tenisu, turistice a vodáctví, pečovala o rodinu a domácnost. Nyní má problémy se spaním, neboť musí spát ve vynucených polohách. Není nadále schopná vykonávat své předchozí zaměstnání, omezuje ji dlouhodobé stání či sezení, může vykonávat práci v rozsahu do čtyř hodin denně, avšak pravidelně střídavě vsedě a vestoje. Má potíže se zvládáním situací v přeplněných prostorách (prostředky hromadné dopravy) s ohledem na obavu o další možné poranění postižené končetiny. Postiženou končetinu může používat pouze k nesení lehčích břemen do 5 kg, poté ale mívá větší bolesti, stejně jako při volné poloze končetiny bez zavěšení. Nemůže se nadále věnovat svým sportovním koníčkům ani řídit automobil, potřebuje pomoc třetí osoby s péčí o domácnost (nákupy, vaření) a svou osobu (hygiena, oblékání). Po zhodnocení zjištěného skutkového stavu odvolací soud s odkazem na judikaturu dovolacího soudu uzavřel, že v daném případě je přiměřené mimořádné zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění podle § 7 odst. 3 vyhlášky v částce 192.000 Kč představující čtyřnásobek základního bodového ohodnocení. Uvedené navýšení odpovídá skutkově obdobným případům poškození zdraví žen ve věku 30 – 40 let, naopak soudem prvního stupně zvolené navýšení o devítinásobek je vyhrazeno především těm případům, kdy je poškozený téměř vyřazen ze života, jeho předpoklady pro budoucí uplatnění ve společnosti jsou téměř nebo zcela ztraceny, popřípadě není vůbec schopen samoobslužných úkonů.

Žalobkyně napadla dovoláním rozsudek odvolacího soudu v jeho zamítavé části co do částky 240.000 Kč. Přípustnost dovolání dovozuje z toho, že dovolací soud má vyřešenou právní otázku posoudit jinak. Judikatura Nejvyššího soudu, na níž odvolací soud odkázal, vychází ze starého , „kdy náhledy soudů a obecně společenské přístupy k náhradě škod na zdraví a k veškerým újmám byly chápány poměrně přísně a co do finančního hodnocení velmi nepříznivě vůči poškozeným“. Namítá, že vzhledem k jejímu věku, osobním poměrům, míře životní aktivity před poškozením zdraví a intenzitě poškození zdraví je přiměřené navýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění o devítinásobek základního bodového ohodnocení. I když je v daném případě rozhodná právní úprava účinná do konce roku 2013 ( ), je nespravedlivé, aby nebyla reflektována změna právní úpravy provedená , , když posouzení věci dle tohoto aktuálně účinného právního předpisu by pro žalobkyni bylo příznivější. Poukazuje též na to, že trvalé následky poškození zdraví se u ní nadále zhoršují.

Lze předeslat, že dovolatelkou formulovaný předpoklad přípustnosti dovolání („by měla být dovolacím soudem řešena posuzovaná právní otázka jinak“) striktně vzato neodpovídá žádnému z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených v Avšak se zřetelem k dalšímu obsahu dovolání ( ), v němž dovolatelka zpochybňuje judikaturu Nejvyššího soudu zabývající se interpretací a aplikací právních norem upravujících do 31. 12. 2013 náhradu škody na zdraví (byť bez konkrétního označení příslušných rozhodnutí), dospěl dovolací soud k závěru, že dovolání netrpí vadou bránící jeho projednání a přípustnost dovolání je dovolatelkou spatřována v naplnění předpokladu, dle nějž má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka (přiměřenosti mimořádného zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění) posouzena jinak.

Dovolání není podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (dále jen „ “), přípustné, neboť odvolací soud posoudil věc v souladu s dosavadní judikaturou, od níž dovolací soud nemá důvod se odchylovat, a zohlednil všechny okolnosti případu, jež vedly k přiznání odškodnění za ztížení společenského uplatnění, které nelze považovat v daném případě za nepřiměřeně nízké.

Dovolací soud je především přesvědčen, že jeho aktuální judikatura k náhradě nemajetkové újmy na zdraví interpretující právní předpisy účinné do 31. 12. 2013 (zejména rozhodnutí vydaná po přijetí stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. , publikovaného pod č. 50/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), není „velmi nepříznivá vůči poškozeným“ a respektuje ústavněprávní požadavek přiměřenosti a srovnatelnosti s jinými obdobnými případy.

Ustanovení § 7 odst. 3 vyhlášky, které umožňuje mimořádné zvýšení odškodnění ztížení společenského uplatnění, patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není konkrétně stanovena přímo právním předpisem, ale závisí v každém jednotlivém případě na úvaze soudu. Uvedené ustanovení tak přenechává soudu, aby v každém jednotlivém případě sám vymezil hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností, a aby sám podle svého uvážení posoudil, zda se jedná o „zvlášť výjimečný případ hodný mimořádného zřetele“, a – v případě kladného závěru – jaké zvýšení náhrady je v konkrétní posuzované věci „přiměřené“. V takových případech, ve kterých právní předpis poskytuje soudu možnost uvážení, může dovolací soud zpochybnit úvahu odvolacího soudu, jen je-li zjevně nepřiměřená (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 9. 2009, sp. zn. , ze dne 23. 9. 2010, sp. zn. , nebo ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. , všechna i dále citovaná rozhodnutí jsou dostupná na webové stránce Nejvyššího soudu

www.nsoud.cz

).

Jestliže odvolací soud po zhodnocení všech individuálních okolností skutkově jedinečného případu a zvážení právně relevantních kritérií dospěl k závěru, že je v případě žalobkyně přiměřená částka náhrady za ztížení společenského uplatnění v celkové výši 240.000 Kč (základní odškodnění, jež bylo uhrazeno před podáním žaloby, ve výši 48.000 Kč a jeho mimořádné navýšení o 192 000 Kč), tedy celkově pětinásobek základního bodového ohodnocení, nelze jeho úvahu považovat za nepodloženou, nesprávnou či zjevně nepřiměřenou. Nelze přisvědčit dovolatelce, že nebyl dostatečně zohledněn její věk a společenské zapojení před poškozením zdraví, neboť i tato hlediska odvolací soud náležitě uvážil. Veškerá hlediska, která odvolací soud při své úvaze zohlednil, respektují požadavky zákona a zásadu přiměřenosti (k tomu srov. např. citované stanovisko sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2006, sp. zn. ). Lze sice připustit, že zvyšování náhrady za ztížení společenského uplatnění pomocí násobků není výslovně upraveno v právním předpise a že podstatná je přiměřenost celkové částky odškodnění; na druhé straně jsou násobky užitečnou a vžitou pomůckou, která přispívá ke sjednocování rozhodovací praxe soudů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2012, sp. zn. ). Jde zároveň o nástroj odstraňující rigidnost bodového systému, který umožňuje soudu dostát požadavku proporcionality. Samotný bodový systém slouží objektivizaci jinak těžko kvantifikovatelných subjektivních obtíží, přičemž právě možnost mimořádného zvýšení o přiměřené násobky vyvazuje soud z vlivu paušálních sazeb nastavených mocí výkonnou a dává prostor pro náležitou diferenciaci odškodnění zohledňující individuální okolnosti konkrétního případu.

Odvolací soud přiznané odškodnění přiléhavě srovnal také s ostatními (v určitých kritériích) skutkově srovnatelnými případy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2011, sp. zn. , ústavní stížnost proti němu podaná byla usnesením Ústavního soudu ze dne 28. 1. 2013, sp. zn. , odmítnuta pro zjevnou neopodstatněnost, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. , ústavní stížnost proti němu podaná byla usnesením Ústavního soudu ze dne 9. 1. 2014, sp. zn. , odmítnuta pro zjevnou neopodstatněnost). Zároveň je zřejmé, že další navýšení odškodnění (žalobkyní požadovaný devítinásobek) by odpovídalo mnohem těžším následkům utrpěným v podstatně nižším věku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2011, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2012, sp. zn. ).

Lze tedy uzavřít, že výše odškodnění přisouzená žalobkyni plně odpovídá principu proporcionality a rozhodnutí odvolacího soudu je tak v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvodu, aby rozhodná právní otázka přiměřené výše náhrady za ztížení společenského uplatnění byla za daných skutkových okolností posouzena jinak.

Přípustnost dovolání nezakládá ani námitka dovolatelky, že měla být zohledněna právní úprava , , účinného od 1. 1. 2014 (dále též jen „o. z.“).

Vzhledem k a o. z. odvolací soud správně posuzoval věc podle dosavadních předpisů, tedy podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), neboť ke škodné události ve smyslu obč. zák., z níž je dovozována odpovědnost žalované, došlo před 1. 1. 2014. Uvedená přechodná ustanovení jsou projevem obecné zásady zákazu retroaktivity, jež je konkretizací požadavku právní jistoty subjektů práva. Výjimku v oblasti náhrady újmy pak představuje pouze o. z., který umožňuje přiznat poškozenému náhradu nemajetkové újmy podle , i když je jinak pro posouzení konkrétní věci rozhodným právem předchozí právní úprava. Jedním z nezbytných předpokladů aplikace o. z. je návrh poškozeného. V daném případě však z obsahu spisu neplyne, že by dovolatelka kdykoliv v průběhu řízení takový návrh učinila. Odvolací soud tak otázku případného přiznání nemajetkové újmy podle , , účinného od 1. 1. 2014, v napadeném rozhodnutí vůbec neřešil a bez návrhu dovolatelky ani řešit nemohl, napadené rozhodnutí tedy na uvedené otázce nespočívá ( a ). S ohledem na charakter a meze dovolacího přezkumu pak nelze návrh ve smyslu o. z. vznést až v rámci dovolání ( a ). Konečně je třeba dodat, že dovolatelka na principy odškodnění nemateriální újmy podle nového poukazuje pouze v obecné rovině, aniž by specifikovala konkrétní mimořádné důvody hodné zvláštního zřetele ve smyslu o. z. svědčící pro aplikaci daného ustanovení v jejím případě, zároveň takové důvody nevyšly najevo ani v průběhu řízení.

Pro rozhodnutí dovolacího soudu je rozhodující stav v době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu ( ) a v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti a důkazy ( ), proto dovolací soud nemohl přihlížet k tvrzení dovolatelky o zhoršování jejího zdravotního stavu.

Nejvyšší soud proto dovolání podle věty první odmítl.

Nejvyšší soud nerozhodoval o náhradě nákladů řízení, jelikož tímto rozhodnutím řízení nekončí. O nákladech řízení včetně dovolacího řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. dubna 2016

JUDr. Robert Waltr

předseda senátu