Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 4724/2017

26 Cdo 4724/2017-287

ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

LUCRO a.s.

ALPER a.s.

, se sídlem v Prostějově, Vrahovická 4530, IČO 27126226, zastoupené Mgr. Miroslavem Burgetem, advokátem se sídlem v Prostějově, Aloise Krále 2640/10, o zaplacení 1.903.260 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 1. února 2017, č. j. -244, t a k t o :

I. Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 1. února 2017, č. j. -244, směřující do potvrzující části výroku I. ve věci samé ohledně částky 98.610 Kč,

se odmítá.

II. Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 1. února 2017, č. j. -244, s výjimkou potvrzující části výroku I. ve věci samé ohledně částky 98.610 Kč, jakož i rozsudek Okresního soudu v Kolíně ze dne 15. ledna 2014, č. j. -150, s výjimkou části výroku I., jíž byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky 98.610 Kč,

se zrušují

a věc

se vrací

Okresnímu soudu v Kolíně v uvedeném rozsahu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou podanou dne 19. 9. 2012 u Okresního soudu v Kolíně se žalobkyně domáhala zaplacení celkové částky 1.903.260 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení. Žalobu odůvodnila zejména tím, že dne 1. 6. 2007 uzavřely žalobkyně jako pronajímatel a žalovaná jako nájemce nájemní smlouvu, jejímž předmětem byla nemovitost č. 2 v obci P. včetně pozemku parc. č. a ostatního objektu postaveného na tomto pozemku. Nájem byl sjednán na dobu neurčitou za účelem podnikání žalované a skončil na základě výpovědi žalobkyně ke dni 22. 11. 2011, žalovaná nemovitost do 15. 12. 2011 nevyklidila. Žalovaná částka sestává z nedoplatku na nájemném za období od 1. 7. 2010 do 15. 12. 2011, který byl vyčíslen podle nájemní smlouvy ze dne 1. 6. 2007 ve znění dodatku 1 (po odpočtu částky postoupené pohledávky) ve výši 1.804.650 Kč, a dále z náhrady škody ve výši 98.610 Kč způsobené žalovanou při vyklizení nemovitosti poškozením a demontáží součástí a příslušenství předmětu nájmu.

Okresní soud v Kolíně (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 15. 1. 2014, č. j. -150, žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok II.). Vyšel z toho, že mezi účastnicemi byly dne 1. 4. 2007 a dne 1. 6. 2007 uzavřeny dvě nájemní smlouvy s totožným předmětem nájmu, obě však považoval za neplatné. Ohledně smlouvy ze dne 1. 6. 2007 neplatnost dovodil s odkazem na ustanovení , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“) pro počáteční nemožnost plnění (předmět nájmu byl již dříve pronajat). Nájemní smlouvu ze dne 1. 4. 2007 pak posoudil podle obč. zák., ale zároveň aplikoval , o nájmu a podnájmu nebytových prostor (dále jen „ “), podle něhož musí nájemní smlouva sjednaná za účelem podnikání obsahovat také údaj o předmětu podnikání, přičemž měl za to, že jeho absence v uvedené smlouvě způsobuje její absolutní neplatnost. Plnění z neplatné smlouvy by bylo možné přiznat jako bezdůvodné obohacení, ale k jeho prokázání žalobkyně přes poučení soudu dle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „ “), neuvedla žádná tvrzení a nenavrhla žádné důkazy. Nárok na náhradu škody zamítl s odůvodněním, že nebyly zjištěny předpoklady jeho vzniku.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze jako soud odvolací [poté, co jeho předchozí usnesení ze dne 9. 7. 2014, č. j. -190, ve znění usnesení ze dne 18. 8. 2014, č. j. -204 (jímž rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení), bylo v řízení o žalobě pro zmatečnost podané žalovanou zrušeno usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 20. 7. 2015, č. j. -27, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 2. 2016, č. j. -49] rozsudkem ze dne 1. 2. 2017, č. j. -244, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok II.). Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dovodil, že obě smlouvy o nájmu nebytových prostor ze dne 1. 4. 2007 a ze dne 1. 6. 2007, včetně jejich případných dodatků, jsou neplatné, neboť neobsahují podstatnou náležitost vyžadovanou ustanovením tehdy platného , a to údaj o předmětu podnikání v provozovně umístěné v pronajatém nebytovém prostoru, když mezi účastnicemi nebylo sporu o tom, že předmětný nájem byl sjednáván za účelem podnikání žalované. Za správný považoval i postup soudu prvního stupně podle a z něj vyvozené následky ohledně případného nároku na bezdůvodné obohacení a ztotožnil se i s jeho posouzením nároku na náhradu škody.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně včasné dovolání. Souhlasí se závěrem odvolacího soudu, že nájemní smlouva ze dne 1. 4. 2007 je neplatná, avšak z toho důvodu, že tato nájemní smlouva byla uzavřena v době, kdy ještě nebyla vlastnicí pronajatých nemovitostí (vlastnictví nabyla až dne 11. 4. 2007). Dovolatelka ale naopak (s odkazem na judikaturu Nejvyššího i Ústavního soudu) uvádí, že nájemní smlouva ze dne 1. 6. 2007 byla uzavřena platně s odůvodněním, že ze zákonných ustanovení nelze dovodit povinnost smluvních stran uvádět v nájemní smlouvě předmět podnikání, když v rámci smluvní volnosti na jimi uzavíranou smlouvu obligatorně nedopadal, proto bylo třeba platnost nájemní smlouvy posoudit dle obč. zák. Z toho důvodu nelze věc právně kvalifikovat jako nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, jak uzavřel soud prvního stupně a odvolací soud. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu, případně i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc jim vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaná se ztotožnila se závěrem odvolacího soudu o neplatnosti nájemních smluv. Zdůraznila, že předmětem nájmu byly i nebytové prostory a že strany svou dohodou podřídily režim nájemních smluv jako celku Dodala, že ohledně nároku na náhradu škody pak v dovolání nejsou uvedeny žádné argumenty, a navrhla, aby dovolání bylo v celém rozsahu zamítnuto.

Nejvyšší soud v souladu s čl. II bod 2. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, projednal dovolání a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále opět jen „ ”).

Dovolání podané včas, subjektem k tomu oprávněným – účastníkem řízení ( ), za splnění podmínky zastoupení advokátem ( a 4 ), proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, je přípustné, neboť dovoláním zpochybněný závěr odvolacího soudu, že posléze uzavřená nájemní smlouva nemá náležitosti stanovené v , a je neplatná, je v rozporu s judikaturou dovolacího soudu.

Projednávanou věc je nutné s ohledem na ustanovení , 3 , , posuzovat podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013, zejména podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále opět jen „obč. zák.“).

Podle a 3 dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden. Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovolatelka existenci těchto vad netvrdila a neplyne ani z obsahu spisu.

Dovolací soud předesílá, že dovolatelka sice uvedla, že napadá výrok I. rozsudku odvolacího soudu v celém rozsahu, avšak ve vztahu k potvrzující části výroku I. ve věci samé ohledně částky 98.610 Kč (nárok na náhradu škody) neobsahuje dovolání žádné odůvodnění, a nesplňuje tudíž náležitosti ve smyslu Protože v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, Nejvyšší soud dovolání v tomto rozsahu odmítl podle

Ohledně dovoláním nastolené otázky platnosti nájemní smlouvy ze dne 1. 6. 2007 lze uvést, že soudní praxe se již v minulosti ustálila v názoru, že se nevztahoval na nájem nemovitostí (pozemků či budov), i když se v ní nacházely nebytové prostory (srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 26. 2. 1998, sp. zn. , uveřejněný pod č. 6/1998 časopisu Právní rozhledy); byla-li tedy nemovitost pronajata jako celek (i když obsahovala i nebytové prostory), režim nájemního vztahu byl podřízen a násl. obč. zák. (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 1999, sp. zn. , a ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. , uveřejněné pod č. 6 a 7 v příloze I/2000 časopisu Soudní judikatura, a dále např. rozsudky ze dne 20. 12. 2000, sp. zn. , ze dne 20. 1. 2004, sp. zn. , uveřejněný pod č. 7/2005 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, a ze dne 3. 4. 2018, sp. zn. ). Pouze v případě, že nebyla pronajata celá nemovitost, šlo o nájem nebytových prostor, upravený podle obč. zák. zvláštním zákonem, jímž byl (k vymezení předmětu nájmu srov. uvedeného zákona).

V projednávané věci vyplývá z obsahu nájemní smlouvy (uzavřené mezi účastníky dne 1. 6. 2007), že jejím předmětem byl objekt jako celek (budovy s pozemkem). Vzhledem k tomu bylo zapotřebí posoudit platnost nájemní smlouvy (její obsahové a formální náležitosti) podle ustanovení a násl. obč. zák., a nikoli podle ustanovení (byť na tento zákon nájemní smlouva v úvodu odkazuje, avšak vymezením předmětu nájmu mu neodpovídá), jak to nesprávně učinil soud prvního stupně i odvolací soud. Ve smyslu a násl. obč. zák. musí smlouva o nájmu nemovitosti obsahovat alespoň určení předmětu nájmu. Naplnění ostatních pojmových znaků nájmu (dočasnost, úplatnost, přenechání věci do užívání) vyplývá již z označení smlouvy jako nájemní. Formu nájemní smlouvy pak zákon nestanoví (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2012, sp. zn. ). Náležitosti vyplývající z obč. zák. nájemní smlouva ze dne 1. 6. 2007 splňuje.

Se zřetelem k řečenému lze uzavřít, že není-li správný právní názor, že nájem předmětné nemovitosti (objektu s pozemkem) se řídí , neobstojí ani na něj navazující právní závěr, že nájemní smlouva je od počátku (tj. absolutně) neplatná podle uvedeného zákona. Dovolací důvod podle proto byl užit opodstatněně.

Z vyložených důvodů vyplývá, že potvrzující výrok I. rozsudku odvolacího soudu ohledně částky 1.804.650 Kč s příslušenstvím není z hlediska vymezeného dovolacího důvodu správný. Jelikož dovolací soud neshledal podmínky pro jeho změnu (dosavadní výsledky řízení neumožňují o věci rozhodnout), napadený rozsudek bez jednání ( věta první ) v uvedeném výroku a v závislém nákladovém výroku II. zrušil ( ). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí také na rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i toto rozhodnutí v obou jeho výrocích (s výjimkou části výroku I., jímž byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky 98.610 Kč) a podle věty druhé věc vrátil v tomto rozsahu k dalšímu řízení soudu prvního stupně (Okresnímu soudu v Kolíně).

Právní názor dovolacího soudu je pro soud prvního stupně i soud odvolací závazný ( věta první ). V novém rozhodnutí o věci se bude soud zabývat výší dlužného nájemného (a to i s ohledem na pozdější dodatky č. 1 a 2, jejichž platnost posoudí) a dále rozhodne soud o náhradě nákladů řízení včetně řízení dovolacího ( věta druhá ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. 8. 2018

JUDr. Jitka Dýšková

předsedkyně senátu