Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
C178765C6E9189F2C125834A00379CAE.html
HTML · 21.1 KB
No categories available
26 Cdo 4724/2017
26 Cdo 4724/2017-287
ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY
LUCRO a.s.
ALPER a.s.
, se sídlem v Prostějově, Vrahovická 4530, IČO 27126226, zastoupené Mgr. Miroslavem Burgetem, advokátem se sídlem v Prostějově, Aloise Krále 2640/10, o zaplacení 1.903.260 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 15 C 105/2012 , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 1. února 2017, č. j. 29 Co 392/2014 -244, t a k t o :
I. Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 1. února 2017, č. j. 29 Co 392/2014 -244, směřující do potvrzující části výroku I. ve věci samé ohledně částky 98.610 Kč,
se odmítá.
II. Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 1. února 2017, č. j. 29 Co 392/2014 -244, s výjimkou potvrzující části výroku I. ve věci samé ohledně částky 98.610 Kč, jakož i rozsudek Okresního soudu v Kolíně ze dne 15. ledna 2014, č. j. 15 C 105/2012 -150, s výjimkou části výroku I., jíž byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky 98.610 Kč,
se zrušují
a věc
se vrací
Okresnímu soudu v Kolíně v uvedeném rozsahu k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Žalobou podanou dne 19. 9. 2012 u Okresního soudu v Kolíně se žalobkyně domáhala zaplacení celkové částky 1.903.260 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení. Žalobu odůvodnila zejména tím, že dne 1. 6. 2007 uzavřely žalobkyně jako pronajímatel a žalovaná jako nájemce nájemní smlouvu, jejímž předmětem byla nemovitost č. 2 v obci P. včetně pozemku parc. č. a ostatního objektu postaveného na tomto pozemku. Nájem byl sjednán na dobu neurčitou za účelem podnikání žalované a skončil na základě výpovědi žalobkyně ke dni 22. 11. 2011, žalovaná nemovitost do 15. 12. 2011 nevyklidila. Žalovaná částka sestává z nedoplatku na nájemném za období od 1. 7. 2010 do 15. 12. 2011, který byl vyčíslen podle nájemní smlouvy ze dne 1. 6. 2007 ve znění dodatku 1 (po odpočtu částky postoupené pohledávky) ve výši 1.804.650 Kč, a dále z náhrady škody ve výši 98.610 Kč způsobené žalovanou při vyklizení nemovitosti poškozením a demontáží součástí a příslušenství předmětu nájmu.
Okresní soud v Kolíně (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 15. 1. 2014, č. j. 15 C 105/2012 -150, žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok II.). Vyšel z toho, že mezi účastnicemi byly dne 1. 4. 2007 a dne 1. 6. 2007 uzavřeny dvě nájemní smlouvy s totožným předmětem nájmu, obě však považoval za neplatné. Ohledně smlouvy ze dne 1. 6. 2007 neplatnost dovodil s odkazem na ustanovení § 37 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb. , občanského zákoníku , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“) pro počáteční nemožnost plnění (předmět nájmu byl již dříve pronajat). Nájemní smlouvu ze dne 1. 4. 2007 pak posoudil podle § 663 obč. zák., ale zároveň aplikoval § 3 zákona č. 116/1990 Sb. , o nájmu a podnájmu nebytových prostor (dále jen „zákon č. 116/1990 Sb. “), podle něhož musí nájemní smlouva sjednaná za účelem podnikání obsahovat také údaj o předmětu podnikání, přičemž měl za to, že jeho absence v uvedené smlouvě způsobuje její absolutní neplatnost. Plnění z neplatné smlouvy by bylo možné přiznat jako bezdůvodné obohacení, ale k jeho prokázání žalobkyně přes poučení soudu dle § 118a odst. 2 zákona č. 99/1964 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř. “), neuvedla žádná tvrzení a nenavrhla žádné důkazy. Nárok na náhradu škody zamítl s odůvodněním, že nebyly zjištěny předpoklady jeho vzniku.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze jako soud odvolací [poté, co jeho předchozí usnesení ze dne 9. 7. 2014, č. j. 29 Co 392/2014 -190, ve znění usnesení ze dne 18. 8. 2014, č. j. 29 Co 392/2014 -204 (jímž rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení), bylo v řízení o žalobě pro zmatečnost podané žalovanou zrušeno usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 20. 7. 2015, č. j. 29 Co 392/2014 MOP -27, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 2. 2016, č. j. 4 Co 176/2015 -49] rozsudkem ze dne 1. 2. 2017, č. j. 29 Co 392/2014 -244, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok II.). Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dovodil, že obě smlouvy o nájmu nebytových prostor ze dne 1. 4. 2007 a ze dne 1. 6. 2007, včetně jejich případných dodatků, jsou neplatné, neboť neobsahují podstatnou náležitost vyžadovanou ustanovením § 3 tehdy platného zákona č. 116/1990 Sb. , a to údaj o předmětu podnikání v provozovně umístěné v pronajatém nebytovém prostoru, když mezi účastnicemi nebylo sporu o tom, že předmětný nájem byl sjednáván za účelem podnikání žalované. Za správný považoval i postup soudu prvního stupně podle § 118a odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. a z něj vyvozené následky ohledně případného nároku na bezdůvodné obohacení a ztotožnil se i s jeho posouzením nároku na náhradu škody.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně včasné dovolání. Souhlasí se závěrem odvolacího soudu, že nájemní smlouva ze dne 1. 4. 2007 je neplatná, avšak z toho důvodu, že tato nájemní smlouva byla uzavřena v době, kdy ještě nebyla vlastnicí pronajatých nemovitostí (vlastnictví nabyla až dne 11. 4. 2007). Dovolatelka ale naopak (s odkazem na judikaturu Nejvyššího i Ústavního soudu) uvádí, že nájemní smlouva ze dne 1. 6. 2007 byla uzavřena platně s odůvodněním, že ze zákonných ustanovení nelze dovodit povinnost smluvních stran uvádět v nájemní smlouvě předmět podnikání, když v rámci smluvní volnosti na jimi uzavíranou smlouvu zákon č. 116/1990 Sb. obligatorně nedopadal, proto bylo třeba platnost nájemní smlouvy posoudit dle § 663 obč. zák. Z toho důvodu nelze věc právně kvalifikovat jako nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, jak uzavřel soud prvního stupně a odvolací soud. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu, případně i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc jim vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná se ztotožnila se závěrem odvolacího soudu o neplatnosti nájemních smluv. Zdůraznila, že předmětem nájmu byly i nebytové prostory a že strany svou dohodou podřídily režim nájemních smluv jako celku zákonu č. 116/1990 Sb. Dodala, že ohledně nároku na náhradu škody pak v dovolání nejsou uvedeny žádné argumenty, a navrhla, aby dovolání bylo v celém rozsahu zamítnuto.
Nejvyšší soud v souladu s čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. , kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále opět jen „o. s. ř. ”).
Dovolání podané včas, subjektem k tomu oprávněným – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ), za splnění podmínky zastoupení advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř. o. s. ř. ), proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, je přípustné, neboť dovoláním zpochybněný závěr odvolacího soudu, že posléze uzavřená nájemní smlouva nemá náležitosti stanovené v § 3 zákona č. 116/1990 Sb. , a je neplatná, je v rozporu s judikaturou dovolacího soudu.
Projednávanou věc je nutné s ohledem na ustanovení § 3028 odst. 1 , 3 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , posuzovat podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013, zejména podle zákona č. 40/1964 Sb. , občanský zákoník , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále opět jen „obč. zák.“).
Podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden. Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1 , § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovolatelka existenci těchto vad netvrdila a neplyne ani z obsahu spisu.
Dovolací soud předesílá, že dovolatelka sice uvedla, že napadá výrok I. rozsudku odvolacího soudu v celém rozsahu, avšak ve vztahu k potvrzující části výroku I. ve věci samé ohledně částky 98.610 Kč (nárok na náhradu škody) neobsahuje dovolání žádné odůvodnění, a nesplňuje tudíž náležitosti ve smyslu § 241a o. s. ř. o. s. ř. Protože v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, Nejvyšší soud dovolání v tomto rozsahu odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Ohledně dovoláním nastolené otázky platnosti nájemní smlouvy ze dne 1. 6. 2007 lze uvést, že soudní praxe se již v minulosti ustálila v názoru, že zákon č. 116/1990 Sb. se nevztahoval na nájem nemovitostí (pozemků či budov), i když se v ní nacházely nebytové prostory (srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 26. 2. 1998, sp. zn. 2 Cdon 1175/96 , uveřejněný pod č. 6/1998 časopisu Právní rozhledy); byla-li tedy nemovitost pronajata jako celek (i když obsahovala i nebytové prostory), režim nájemního vztahu byl podřízen § 663 a násl. obč. zák. (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 1999, sp. zn. 20 Cdo 255/99 , a ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97 , uveřejněné pod č. 6 a 7 v příloze I/2000 časopisu Soudní judikatura, a dále např. rozsudky ze dne 20. 12. 2000, sp. zn. 26 Cdo 24/2000 , ze dne 20. 1. 2004, sp. zn. 31 Cdo 1895/2002 , uveřejněný pod č. 7/2005 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, a ze dne 3. 4. 2018, sp. zn. 26 Cdo 6014/2017 ). Pouze v případě, že nebyla pronajata celá nemovitost, šlo o nájem nebytových prostor, upravený podle § 720 obč. zák. zvláštním zákonem, jímž byl zákon č. 116/1990 Sb. (k vymezení předmětu nájmu srov. § 1 uvedeného zákona).
V projednávané věci vyplývá z obsahu nájemní smlouvy (uzavřené mezi účastníky dne 1. 6. 2007), že jejím předmětem byl objekt jako celek (budovy s pozemkem). Vzhledem k tomu bylo zapotřebí posoudit platnost nájemní smlouvy (její obsahové a formální náležitosti) podle ustanovení § 663 a násl. obč. zák., a nikoli podle ustanovení § 3 zákona č. 116/1990 Sb. (byť na tento zákon nájemní smlouva v úvodu odkazuje, avšak vymezením předmětu nájmu mu neodpovídá), jak to nesprávně učinil soud prvního stupně i odvolací soud. Ve smyslu § 663 a násl. obč. zák. musí smlouva o nájmu nemovitosti obsahovat alespoň určení předmětu nájmu. Naplnění ostatních pojmových znaků nájmu (dočasnost, úplatnost, přenechání věci do užívání) vyplývá již z označení smlouvy jako nájemní. Formu nájemní smlouvy pak zákon nestanoví (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2012, sp. zn. 28 Cdo 2672/2012 ). Náležitosti vyplývající z § 663 obč. zák. nájemní smlouva ze dne 1. 6. 2007 splňuje.
Se zřetelem k řečenému lze uzavřít, že není-li správný právní názor, že nájem předmětné nemovitosti (objektu s pozemkem) se řídí zákonem č. 116/1990 Sb. , neobstojí ani na něj navazující právní závěr, že nájemní smlouva je od počátku (tj. absolutně) neplatná podle § 3 uvedeného zákona. Dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. proto byl užit opodstatněně.
Z vyložených důvodů vyplývá, že potvrzující výrok I. rozsudku odvolacího soudu ohledně částky 1.804.650 Kč s příslušenstvím není z hlediska vymezeného dovolacího důvodu správný. Jelikož dovolací soud neshledal podmínky pro jeho změnu (dosavadní výsledky řízení neumožňují o věci rozhodnout), napadený rozsudek bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř. o. s. ř. ) v uvedeném výroku a v závislém nákladovém výroku II. zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí také na rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i toto rozhodnutí v obou jeho výrocích (s výjimkou části výroku I., jímž byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky 98.610 Kč) a podle § 243e odst. 2 věty druhé o. s. ř. o. s. ř. věc vrátil v tomto rozsahu k dalšímu řízení soudu prvního stupně (Okresnímu soudu v Kolíně).
Právní názor dovolacího soudu je pro soud prvního stupně i soud odvolací závazný (§ 243g odst. 1 věta první o. s. ř. o. s. ř. ). V novém rozhodnutí o věci se bude soud zabývat výší dlužného nájemného (a to i s ohledem na pozdější dodatky č. 1 a 2, jejichž platnost posoudí) a dále rozhodne soud o náhradě nákladů řízení včetně řízení dovolacího (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř. o. s. ř. ).
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. 8. 2018
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu