Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 4841/2016

29 Cdo 4841/2016-243

ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce J. C., proti žalovanému Art Forum 21 Praha, s. r. o., se sídlem v Praze 2, Wenzigova 1871/5, PSČ 120 00, identifikační číslo osoby 25769391, zastoupenému Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, PSČ 110 00, o zaplacení 385.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 12. 2015, č. j. -215, takto:I. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 12. 2015, č. j. -215, se s výjimkou části prvního výroku, jíž odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že zamítl žalobu v rozsahu zákonného úroku z prodlení z částky 385.000 Kč za dobu od 22. 4. 2008 do 30. 9. 2008, ruší. II. Současně se v rozsahu, v němž byl potvrzen rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 12. 2015, č. j. -215, ruší i rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5. 6. 2013, č. j. -183, a věc se v tomto rozsahu vrací zpět soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Vyšel přitom z toho, že:

1) Žalobce byl v období od 1. 9. 2007 do 26. 3. 2008 (kdy jej z funkce odvolal jediný společník žalovaného) jednatelem žalovaného.

2) Podle návrhu smlouvy o výkonu funkce jednatele připraveného „právními zástupci společnosti“ měla odměna žalobce za výkon funkce jednatele činit 55.000 Kč měsíčně. Tato smlouva však nebyla uzavřena.

3) Žalobce nepobíral žádnou odměnu za výkon funkce jednatele.

4) Předchozí jednatel žalovaného pobíral odměnu cca 67.000 Kč měsíčně.

5) Žalobce zaslal P. K., jedinému společníku žalovaného, fakturu č. 01/08 ve výši 385.000 Kč, splatnou ke dni 21. dubna 2008, jíž se domáhal zaplacení uvedené částky jako odměny za výkon funkce jednatele (55.000 Kč krát 7 měsíců). Zaplacení této částky upomínal dále dopisy ze dne 23. 4. 2008, 14. 5. 2008 a 20. 6. 2008.

6) Žalovaný namítal, že žalobce nevykonával funkci jednatele s péčí řádného hospodáře a „zapříčinil velmi nepříznivý hospodářský výsledek“. Svým jednáním měl žalobce způsobit žalovanému (podle jeho přesvědčení) škodu ve výši 14.349.765,50 Kč. Zaplacení této škody se žalovaný domáhá vzájemnou žalobou.

Na takto ustaveném základu soud prvního stupně – poté, kdy usnesením ze dne 7. 6. 2011, č. j. -137, vyloučil řízení o vzájemné žalobě k samostatnému projednání – dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

Cituje , obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), a poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 20/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 20/2008“), soud prvního stupně zdůraznil, že nebyla-li uzavřena smlouva o výkonu funkce ani dohoda o tom, že výkon funkce je bezúplatný, náleží žalobci za výkon funkce v souladu s obch. zák. odměna. Jde-li o její výši, vyšel soud z návrhu smlouvy o výkonu funkce, jakož i z výše odměny předchozího jednatele.

Ve výroku označeným rozsudkem Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného rozhodnutí soudu prvního stupně změnil v části výroku I. v rozsahu zákonného úroku z prodlení z částky 385.000 Kč za dobu od 22. 4. 2008 do 30. 9. 2008 tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl, potvrdil ve zbývajícím rozsahu ve věci samé (první výrok) i ve výroku o nákladech řízení (druhý výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí výrok).

Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně v závěru, podle něhož žalobci náleží za výkon funkce jednatele v souladu s § 566 a násl. obch. zák. odměna v obvyklé výši. Odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2011, sp. zn. , odvolací soud vysvětlil, že tato odměna jednateli náleží, aniž by bylo třeba její schválení valnou hromadou.

K argumentaci žalovaného ustanovením § 66 odst. 3 obch. zák. odvolací soud uvedl, že je na projednávanou věc nelze aplikovat, neboť odměna jednatele za výkon funkce v obvyklé výši je plněním, které má být poskytováno na základě právního předpisu (§ 66 odst. 2 a § 566 a násl. obch. zák.). Ustanovení § 66 odst. 3 obch. zák. se vztahuje toliko na plnění, na která neplyne právo z právního předpisu nebo z vnitřního předpisu (např. na nenárokové složky odměny).

Oproti soudu prvního stupně však měl odvolací soud za to, že se žalobou uplatněná pohledávka stala splatnou až doručením žaloby, a nikoliv doručením faktury a upomínek jedinému společníku žalovaného; proto rozsudek soudu prvního stupně změnil v části týkající se úroku z prodlení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež má za přípustné podle , (dále též jen „ “) k řešení v judikatuře Nejvyššího soudu dosud neřešené otázky, „zda má bývalý jednatel nárok na odměnu za výkon funkce i v případě, že přispěl k nepříznivým hospodářským výsledkům společnosti anebo zaviněně porušil právní povinnost v souvislosti s výkonem funkce“, a dále otázky, „zda je možné celý protinávrh, který vznesl na svou obranu proti žalobě, vyloučit k samostatnému projednání“, již podle přesvědčení dovolatele odvolací soud posoudil v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.

Podle názoru dovolatele se § 66 odst. 3 věta druhá obch. zák. vztahuje nejen na platby uvedené ve větě první téhož ustanovení, ale na všechny platby, které společnost poskytuje členům orgánu. Opačný výklad, k němuž se přiklonil odvolací soud, je ve svém důsledku nespravedlivý, neboť nutí společnost vyplácet odměnu jednateli i v případě, kdy společnosti způsobil škodu či dokonce jednal úmyslně proti jejím zájmům. Po společnosti nelze požadovat, aby vyplatila odměnu svému jednateli, který „přímo zapříčinil negativní hospodářské výsledky společnosti a porušil zákonnou povinnost jednat s péčí řádného hospodáře“.

Jde-li o druhou otázku, má dovolatel za to, že ji odvolací soud vyřešil v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2005, sp. zn. , a nálezem Ústavního soudu ze dne 5. 11. 1997, sp. zn. . Nesprávným vyloučením vzájemné žaloby k samostatnému projednání byl dovolatel „připraven o svou nejsilnější procesní obranu proti žalobě“ a tím došlo „k porušení y a d, neboť žalovanému byla nezákonným postupem soudů odepřena možnost bránit svá práva“.

Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí změnil tak, že žalobu zamítne, popř. aby je spolu s rozsudkem soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil posledně označenému soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud předesílá, že rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. 12. 2013) se podává z článku II bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dále z části první, článku II bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Dovolání může být přípustné toliko podle (o žádný z případů předvídaných ustanovením nejde).

Druhá dovolatelem předestíraná otázka nečiní dovolání přípustným již proto, že na jejím posouzení napadené rozhodnutí nezávisí. Pouze na okraj Nejvyšší soud podotýká, že podle ustálené judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu (viz např. dovolatelem citovaná rozhodnutí) nelze vyloučit k samostatnému projednání řízení o pohledávce, která nepřevyšuje žalobou uplatněnou pohledávku a kterou žalovaný uplatnil v řízení na svoji obranu formou námitky započtení. Z povahy takové obrany vyplývá, že musí být projednána v rámci téhož řízení a nelze ji vyloučit k samostatnému projednání. V projednávané věci však dovolatel kompenzační námitku nevznesl, naopak navrhoval, aby soud žalobu zamítl a zcela vyhověl jím podané vzájemné žalobě.

Nicméně dovolání je přípustné podle k řešení první dovolatelem předestřené otázky, již odvolací soud posoudil v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu (přijatou až po vydání napadeného rozhodnutí).

Z obsahu dovolání je zřejmé, že dovolatel brojí toliko proti té části prvního výroku napadeného rozsudku, jíž odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé; Nejvyšší soud proto napadené rozhodnutí přezkoumal pouze v této části. Ostatně proti části prvního výroku, jíž odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu v části úroků z prodlení zamítl, by dovolání žalovaného ani nebylo subjektivně přípustné.

S ohledem na skutkové okolnosti projednávané věci je pro její posouzení rozhodný , , a , obchodní zákoník [srov. , , a , o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích)].

Podle § 66 odst. 2 obch. zák. vztah mezi společností a osobou, která je statutárním orgánem nebo členem statutárního či jiného orgánu společnosti anebo společníkem při zařizování záležitostí společnosti, se řídí přiměřeně ustanoveními o mandátní smlouvě, pokud ze smlouvy o výkonu funkce, byla-li uzavřena, nebo ze zákona nevyplývá jiné určení práv a povinností. Závazek k výkonu funkce je závazkem osobní povahy. Smlouva o výkonu funkce musí mít písemnou formu a musí být schválena valnou hromadou nebo písemně všemi společníky, kteří ručí za závazky společnosti neomezeně.

Podle § 66 odst. 3 obch. zák. jakékoliv plnění společnosti ve prospěch osoby, jež je orgánem společnosti nebo jeho členem, na které neplyne právo z právního předpisu nebo z vnitřního předpisu, lze poskytnout pouze se souhlasem valné hromady, nebo je-li přiznáno ve smlouvě o výkonu funkce. Společnost plnění neposkytne, jestliže výkon funkce zřejmě přispěl k nepříznivým hospodářským výsledkům společnosti, anebo při zaviněném porušení právní povinnosti v souvislosti s výkonem funkce.

Podle § 566 odst. 1 obch. zák. mandátní smlouvou se zavazuje mandatář, že pro mandanta na jeho účet zařídí za úplatu určitou obchodní záležitost uskutečněním právních úkonů jménem mandanta nebo uskutečněním jiné činnosti, a mandant se zavazuje zaplatit mu za to úplatu.

Podle § 571 obch. zák. není-li výše úplaty ve smlouvě stanovena, je mandant povinen zaplatit mandatáři úplatu, která je obvyklá v době uzavření smlouvy za činnost obdobnou činnosti, kterou mandatář uskutečnil při zařízení záležitosti (odstavec první). Nevyplývá-li ze smlouvy něco jiného, vznikne mandatáři nárok na úplatu, když řádně vykoná činnost, ke které byl povinen, a to bez ohledu na to, zda přinesla očekávaný výsledek, či nikoliv. Lze-li očekávat, že v souvislosti s vyřizováním záležitosti vzniknou mandatáři značné náklady, může mandatář požadovat po uzavření smlouvy přiměřenou zálohu (odstavec druhý).

Z ustálené judikatury Nejvyšší soudu se podává, že:

1) Jednateli společnosti s ručením omezeným náleží za výkon funkce odměna, není-li sjednáno, že bude funkci vykonávat bezúplatně.

2) Nebyla-li mezi společností s ručením omezeným a jejím jednatelem uzavřena smlouva o výkonu funkce, má jednatel právo na odměnu určenou podle § 571 odst. 1 obch. zák.

3) Schválení této odměny nespadá do působnosti valné hromady.

Srov. např. R 20/2008 a odvolacím soudem citované usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , anebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. .

4) Ustanovení § 66 odst. 3 obch. zák. nedopadá na plnění poskytovaná v souvislosti s výkonem funkce, na něž jednateli plyne nárok ze zákona; takovým plněním je i odměna, na niž jednateli vznikl nárok podle § 66 odst. 2 a § 571 odst. 1 obch. zák.

Srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. .

5) Nicméně v případě odměny jednatele podle § 66 odst. 2 a § 571 obch. zák. nelze přehlížet, že mandatáři vzniká nárok na odměnu pouze tehdy, vykonává-li svoji činnost řádně. Z přiměřeného použití ustanovení o mandátní smlouvě podle § 66 odst. 2 obch. zák. tudíž vyplývá, že jednatel (mandatář) má vůči společnosti (mandantovi) právo na úplatu za výkon funkce v případě, že při zařizování záležitostí společnosti jednal s péčí řádného hospodáře. Jinými slovy, jednateli porušujícímu povinnost vykonávat svoji funkci s péčí řádného hospodáře, nárok na odměnu obvyklou v rozsahu, v jakém funkce nebyla vykonávána řádně, v souladu s § 571 odst. 2 obch. zák. nevznikne.

Srov. opět rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2018, sp. zn. .

Promítnuto do poměrů projednávané věci to znamená, že namítal-li dovolatel v řízení před soudy obou stupňů, že žalobce nevykonával funkci jednatele s péčí řádného hospodáře a že „zapříčinil velmi nepříznivý hospodářský výsledek“, byly soudy povinny se touto obranou zabývat a věcně ji posoudit, a to bez ohledu na to, že vzájemnou žalobu o zaplacení náhrady škody, již měl žalobce dovolateli způsobit, soud prvního stupně vyloučil k samostatnému projednání. Jestliže tak neučinily, je jejich právní posouzení nároku žalobce na zaplacení odměny za výkon funkce neúplné, a tudíž i věcně nesprávné.

Nejvyšší soud proto napadený rozsudek odvolacího soudu podle zrušil ve výroku ve věci samé (s výjimkou té části prvního výroku, jež nebyla dovoláním napadena), jakož i v závislých výrocích o nákladech řízení. Důvody, pro které nemohlo obstát rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají i na rozhodnutí soudu prvního stupně; Nejvyšší soud proto zrušil (v odpovídající části) i je a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení ( věta druhá ).

Právní názor Nejvyššího soudu je pro soud prvního stupně i pro odvolací soud závazný ( část věty první za středníkem, ).

V novém rozhodnutí soud rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. 8. 2018

JUDr. Petr Šuk

předseda senátu