Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 1884/2017

-106

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce JUDr. Jaroslava Brože, MJur, se sídlem v Brně, Marie Steyskalové 767/62, PSČ 616 00, jako insolvenčního správce dlužníka Arrow line, a. s. „v likvidaci“, se sídlem v Ostravě, 1. máje 34/120, PSČ 703 00, identifikační číslo osoby 61058548, proti žalovanému R. K., zastoupenému Mgr. Ing. Vlastimilem Burďákem, advokátem, se sídlem v Ostravě, 28. října 2663/150, PSČ 702 00, o zaplacení 1.017.915 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. října 2016, č. j. -92, takto:

Odůvodnění:

Okresní soud v Karviné rozsudkem ze dne 18. března 2016, č. j. -70, zamítl žalobu o zaplacení 1.017.915 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

Soud prvního stupně vyšel z toho, že:

1) Společnost Arrow line, a. s., identifikační číslo osoby 61058548 (nyní Arrow line, a. s.„v likvidaci“; dále též jen „společnost“), jednající předsedou představenstva, uzavřela dne 1. září 2011 s žalovaným pracovní smlouvu na pozici obchodního ředitele společnosti.

2) Společnost, jejímž jménem jednal předseda představenstva, jmenovala žalovaného (ke dni 5. března 2012) do funkce ředitele společnosti. Náplní práce žalovaného bylo především organizační řízení chodu společnosti, řízení obchodního útvaru a marketingu a řízení ekonomického a personálního úseku společnosti.

3) Mzda žalovaného byla určena mzdovými výměry ze dne 1. září 2011 ve výši 30.000 Kč, ze dne 1. května 2012 ve výši 55.000 Kč a ze dne 21. prosince 2012 ve výši 40.000 Kč. Mzdové výměry jsou za zaměstnavatele (společnost) podepsány předsedou a místopředsedou představenstva.

4) Žalovaný vykonával v době od 30. března 2012 do 7. května 2013 funkci člena představenstva společnosti.

5) Dopisem ze dne 13. listopadu 2014 žalobce (insolvenční správce společnosti) vyzval žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 1.017.915 Kč vzniklého „z titulu ukončené pracovní smlouvy“. Žalovaný dosud ničeho neuhradil.

Na takto ustaveném základě soud prvního stupně, vycházeje z , obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (dále též jen „obch. zák.“), dospěl k závěru, podle něhož žalovaný byl ředitelem společnosti a současně (od 30. března 2012 do 7. května 2013) vykonával funkci člena jejího statutárního orgánu v souladu se zákonem, neboť ten v uvedeném období tzv. souběh funkcí výslovně připouštěl. Pobíral-li žalovaný za činnost ředitele společnosti mzdu stanovenou statutárním orgánem, činil tak dle soudu prvního stupně oprávněně.

K námitkám žalobce soud prvního stupně konstatoval, že případné porušení povinnosti žalovaného jednat s péčí řádného hospodáře „nemůže mít v projednávané věci žádný vliv“, neboť žalobce se domáhá vydání bezdůvodného obohacení vzniklého výplatou mzdy v rámci pracovního poměru a nikoliv náhrady škody způsobené členem statutárního orgánu při výkonu funkce.

K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě ve výroku označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok první) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok druhý).

Odvolací soud poté, co dovodil, že žalovaný byl v rámci svého pracovního poměru pověřen obchodním vedením společnosti, přitakal závěru soudu prvního stupně, podle něhož žalovaný oprávněně pobíral (statutárním orgánem stanovenou) mzdu za činnost vykonávanou v pracovním poměru, jelikož k souběhu funkcí došlo za účinnosti novely obchodního zákoníku provedené , která tento souběh výslovně dovolovala.

Argumentaci žalobce opírající se o rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. listopadu 2013, sp. zn. , dle níž jmenováním žalovaného do funkce člena statutárního orgánu společnosti došlo ke konkludentní dohodě o rozvázání jeho pracovního poměru, odvolací soud neshledal důvodnou, neboť žalobcem citovaná judikatura v režimu § 66d obch. zák., i s ohledem na nález Ústavního soudu ze dne 13. září 2016, sp. zn. , neobstojí.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, opíraje jeho přípustnost o , (dále též jen „ “), uplatňuje dovolací důvod dle a navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dovolatel má za to, že odvolací soud v dovoláním napadeném rozsudku nesprávně vyřešil dosud neřešenou otázku výkladu § 66d obch. zák. a dále, že se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu v řešení otázky tzv. nedovoleného souběhu funkcí.

Dovolatel zdůrazňuje, že ustanovení § 66d obch. zák. souběh funkcí dovoluje pouze v případě kumulativního naplnění dvou podmínek, a to pověření zaměstnance obchodním vedením společnosti statutárním orgánem a stanovení mzdy či odměny z dohody zaměstnance orgánem společnosti, do jehož působnosti náleží rozhodovat o odměňování statutárního orgánu nebo jeho členů.

Žalovaný dle dovolatele nebyl pověřen statutárním orgánem k výkonu obchodního vedení v pracovním vztahu a jeho mzda byla stanovena statutárním orgánem (a nikoliv valnou hromadou). Podmínky pro vznik dovoleného souběhu funkcí tak nebyly splněny a pracovněprávní vztah žalovaného zanikl jmenováním do funkce člena statutárního orgánu v souladu s (dovolatelem citovanou) ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.

Konečně dovolatel namítá, že se soudy nižších stupňů v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu nezabývaly konkrétními okolnostmi projednávané věci odůvodňujícími výjimečné nepřiznání náhrady nákladů řízení podle

Dovolání je přípustné podle pro řešení otázky výkladu obch. zák., která dosud nebyla - v souvislostech předestřených v dovolání - v rozhodování dovolacího soudu vyřešena.

Rozhodné hmotné právo se podává z a 3 věty první , , účinného od 1. ledna 2014. Nejvyšší soud tudíž věc posoudil podle , , a , obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. prosince 2013.

Z § 66d obch. zák. se podává, že statutární orgán společnosti může pověřit obchodním vedením společnosti zcela nebo zčásti jiného. Tyto činnosti mohou být též vykonávány v pracovněprávním vztahu dle zvláštního právního předpisu zaměstnancem společnosti, přičemž tento zaměstnanec může být současně statutárním orgánem společnosti nebo jeho členem (první odstavec). Při pověření obchodním vedením podle odstavce 1 zůstává nedotčena odpovědnost osob, které jsou statutárním orgánem nebo jeho členem, stanovená tímto zákonem za porušení povinnosti vykonávat funkci s péčí řádného hospodáře (druhý odstavec). Jestliže jsou činnosti spadající pod obchodní vedení vykonávány v pracovněprávním vztahu dle zvláštního právního předpisu zaměstnancem společnosti, který je současně statutárním orgánem společnosti nebo jeho členem, mzdu či odměnu z dohody sjednává nebo určuje ten orgán společnosti, do jehož působnosti náleží rozhodovat o odměňování statutárního orgánu nebo jeho členů (třetí odstavec). Pověření obchodním vedením podle odstavce 1 nezahrnuje účast na zasedání statutárního orgánu, rozhodování o pověření obchodním vedením, rozhodování o základním zaměření obchodního vedení společnosti ani jiné činnosti v rámci obchodního vedení společnosti, které tento zákon nebo jiný právní předpis svěřuje do výlučné působnosti statutárního orgánu (čtvrtý odstavec).

Činnost spadající pod obchodní vedení člen statutárního orgánu nevykonává ve vztahu nadřízenosti a podřízenosti podle pokynů zaměstnavatele; z toho důvodu se nejedná (a nemůže jednat) o závislou práci ve smyslu (k tomu srov. důvody rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. dubna 2018, sp. zn. , jehož závěry – byť přijaté v poměrech právní úpravy účinné do 31. prosince 2011 – se v citovaném rozsahu uplatní i při výkladu obch. zák.).

Z ustanovení obch. zák. (začleněného do obchodního zákoníku s účinností od 1. ledna 2012 novelou provedenou ) však vyplývá, že statutární orgán společnosti nebo jeho člen může - na základě pověření statutárním orgánem - vykonávat obchodní vedení společnosti v pracovním poměru. V takovém případě je působnost , , rozšířena - nad rámec vztahů uvedených v zákoníku - i na vztahy mezi společností (zaměstnavatelem) a členem statutárního orgánu (zaměstnancem) při výkonu obchodního vedení.

Jinak řečeno, přestože nejde o závislou práci ve smyslu , je vztah mezi akciovou společností a členem jejího představenstva v rozsahu smlouvy uzavřené v režimu obch. zák. (právě v důsledku označeného ustanovení) vztahem pracovněprávním; akciová společnost je zaměstnavatelem a člen představenstva zaměstnancem (k odlišné povaze tohoto vztahu v režimu právní úpravy účinné před začleněním ustanovení obch. zák. do obchodního zákoníku srov. důvody rozsudku sp. zn. ).

Zvláštní povaha vztahu mezi členem statutárního orgánu (zaměstnancem) a společností (zaměstnavatelem) vyžaduje stanovení pravidel, jež zvýší ochranu společnosti a jejích věřitelů před (případným) zneužívajícím jednáním ze strany člena statutárního orgánu. Ustanovení § 66d obch. zák. proto podřizuje některé aspekty tohoto vztahu (jako je odpovědnost za výkon funkce nebo odměňování) úpravě obchodního zákoníku.

Odměňování za výkon obchodního vedení zaměstnancem (členem statutárního orgánu) v pracovním poměru se proto řídí - jak vyplývá z obch. zák. - režimem odměny za výkon funkce člena statutárního orgánu a nikoliv ustanoveními (viz důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 13. února 2018, sp. zn. ).

V režimu obchodního zákoníku pak platí, že neschválení ujednání o odměňování obsaženého ve smlouvě o výkonu funkce člena statutárního orgánu valnou hromadou (či v případech předvídaných § 194 odst. 1 větou druhou a sedmou obch. zák. dozorčí radou) má za následek jeho neúčinnost (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2004, sp. zn. , ze dne 16. listopadu 2010, sp. zn. , nebo ze dne 17. srpna 2011, sp. zn. ).

Nebyla-li mezi společností a členem jejího statutárního orgánu sjednána platně a účinně odměna za výkon funkce, má člen statutárního orgánu právo na odměnu určenou podle ustanovení § 571 odst. 1 obch. zák. (viz § 66 odst. 2 ve spojení s § 566 odst. 1 obch. zák.; dále srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2007, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 20/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2013, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2015, sp. zn. ).

Promítnuto do poměrů projednávané věci to znamená, že odměna žalovaného za činnost spadající pod obchodní vedení vykonávanou v pracovním poměru podléhala schválení valnou hromadou společnosti [viz § 66d odst. 3 obch. zák. ve spojení s článkem 9 odst. 1 písm. g) stanov společnosti]. Neučinila-li tak, má žalovaný (který za činnosti spadající do působnosti představenstva nepobíral jinou odměnu) za výkon této činnosti nárok na (obvyklou) odměnu dle § 571 odst. 1 obch. zák.

S ohledem na argumentaci dovolatele Nejvyšší soud zdůrazňuje, že v rozsudku ze dne 1. listopadu 2017, sp. zn. , formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož právo na úplatu za výkon funkce má člen statutárního orgánu (mandatář) vůči společnosti (mandantovi) pouze v případě, že při zařizování záležitostí společnosti jednal s péčí řádného hospodáře. Členovi statutárního orgánu porušujícímu povinnost vykonávat svou funkci s péčí řádného hospodáře nárok na odměnu obvyklou v rozsahu, v jakém funkce nebyla vykonávána řádně, v souladu s § 571 odst. 2 obch. zák. nevznikne.

Jelikož právní posouzení otázky odměňování člena statutárního orgánu za činnost spadající pod obchodní vedení v pracovním poměru dle obch. zák. odvolacím soudem není správné (dovolací důvod podle byl uplatněn právem), Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání ( věta první ) a aniž se zabýval námitkou dovolatele stran aplikace , napadený rozsudek odvolacího soudu podle zrušil. Důvody, pro které nemohlo obstát rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají i na rozhodnutí soudu prvního stupně; Nejvyšší soud proto zrušil i je ( ).

Je-li dovolání přípustné, přihlíží Nejvyšší soud i k jiným vadám řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ). Taková vada je dána i tehdy, rozhodoval-li v prvním stupni věcně nepříslušný soud (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 2000, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 68/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Spor mezi členem představenstva akciové společnosti a touto akciovou společností ze smlouvy upravující vzájemný vztah při plnění činností spadajících do působnosti představenstva, je sporem mezi obchodní společností a členem jejího statutárního orgánu, týkajícím se výkonu funkce statutárního orgánu, k jehož projednání a rozhodnutí jsou v prvním stupni věcně příslušné krajské soudy [ ]. Řečené platí bez ohledu na to, zda žalobu podává sama akciová společnost či její insolvenční správce (srov. opětovně rozsudek sp. zn. , jehož závěry – byť přijaté v poměrech právní úpravy účinné do 31. prosince 2013 – se v citovaném rozsahu uplatní i při výkladu ve znění účinném od 1. ledna 2014).

Rozhodl-li ve věci (jako soud prvního stupně) okresní soud, je řízení zatíženo vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Nejvyšší soud proto věc postoupil Krajskému soudu v Ostravě jako soudu věcně příslušnému ( ).

Právní názor Nejvyššího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný ( část věty první za středníkem, ).

V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího ( věta druhá ).

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z části první, článku II bodu 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. dubna 2018

JUDr. Filip Cileček

předseda senátu